§ 5 Zákon o splacení zápůjček zaručených státem podle některých zákonů o stavebním ruchu a o změně zákona o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu – Změny zákona o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu.

§ 5 Změny zákona o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu. (1) Platy na zaručenou zápůjčku, které po 30. září 1938 učinili vlastníci domů a k nimž by byl z důvodu záruky podle zákonů uvedených v § 1, odst. 1, první větě povinen stát, vyúčtují se na žádost, podanou nejpozději do 31. prosince 1949 ministerstvu sociální péče, po odečtení částek, jež snad vlastník domu obdržel podle předpisů, vydaných v době nesvobody pro pohraniční území zemí České a Moravskoslezské, na náhradu podle zákona č. 260/1937 Sb., jakož i na náhrady, předepsané podle vládních nařízení č. 191/1921 Sb., č. 160/1923 Sb. nebo č. 96/1924 Sb., a po případě na jiné platy, k nimž je vlastník domu povinen z důvodu podpory. Zbytek, pokud vyplývá z platů učiněných po osvobození, se nahradí hotově, a to, jde-li o náhradu platů, učiněných před 1. listopadem 1945 nebo z vázaného vkladu (účtu) později, poukazem na vázaný vklad (účet) vlastníka domu; vyplývá-li zbytek z platů, učiněných před osvobozením, lze jej nahraditi toliko podle rozhodnutí ministerstva sociální péče v dohodě s ministerstvem financí v případech hodných zvláštního zřetele, avšak vždy jen poukazem na vázaný vklad (účet). (2) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně též o platech na zápůjčky státu, poskytnuté podle zákonů uvedených v § 1, odst. 1, první větě nebo z peněz podle §§ 32 zákonů o ochraně nájemníků ze dne 27. dubna 1922, č. 130 Sb., a ze dne 30. dubna 1923, č. 85 Sb., nebo na pohledávky státu, které na něj přešly podle § 26 zákona č. 260/1937 Sb., pokud ovšem tyto platy neměly povahu náhrady podle zákona č. 260/1937 Sb. nebo náhrad, předepsaných podle vládních nařízení č. 191/1921 Sb., č. 160/1923 Sb. nebo č. 96/1924 Sb. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí u domů konfiskovaných dekretem č. 12/1945 Sb., na Slovensku nařízením č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, nebo dekretem č. 108/1945 Sb. Čl. II. Zákon č. 260/1937 Sb. se mění a doplňuje takto: 1. Ustanovení § 8, odst. 1, 2 a 4 se zrušují. 2. Ustanovení § 13, odst. 1 zní: „(1) Vlastník domu je povinen umořovati náhradu pravidelnými ročními splátkami (anuitami) o 2 % vyššími nad 4 % úrok z počáteční jistiny náhrady a splátky takto vypočtené odváděti státní pokladně v pololetních lhůtách, splatných předem vždy dne 1. dubna a 1. října každého roku.“ 3. Ustanovení § 17, odst. 1 zní: „(1) Z částek náhrady včas nezaplacených platí se 4.5% úrok z prodlení.“ 4. Ustanovení § 19, odst. 1 a 2 znějí: „(1) Dokud náhrada není zapravena, je vlastník domu povinen plniti povinnosti, uložené mu vládním nařízením č. 191/1921 Sb. nebo vládním nařízením č. 160/1923 Sb. (2) Nesplní-li vlastník domu zcela nebo zčásti některou z povinností, uložených mu podle odstavce 1, bude povinen zaplatiti státu podle rozhodnutí ministerstva sociální péče pokutu ve výši 20% počátečního kapitálu splacené zaručené zápůjčky (§ 3, odst. 1). Zaplacení této pokuty může býti na návrh ministerstva sociální péče zajištěno ve prospěch státu (správy sociální péče) na nemovitosti zástavním právem.“ 5. Ustanovení § 22 zní: „Zapravil-li vlastník domu náhradu podle tohoto zákona, jakož i náhrady, předepsané podle vládních nařízení č. 191/1921 Sb., č. 160/1923 Sb. nebo č. 96/1924 Sb., dříve, než by byly umořeny pravidelnými ročními splátkami podle § 13, odst. 1 až 3, dá ministerstvo sociální péče vymazati reálné břímě nebo vyznačení jiného způsobu zapravení náhrady podle § 24, odst. 1 a 2, zástavní právo za pokutu, zajišťující povinnosti vlastníka domu (§ 19, odst. 2), a omezení vlastnického práva podle § 37, odst. 1. Vlastník domu nesmí však po dobu 25 let, počínajíc dnem udělení obývacího povolení, provésti na domě změnu, kterou by dům pozbyl povahy obytného domu (§ 10, odst. 2). Při porušení této povinnosti může býti vlastníku domu uložena pokuta až do výše 10% stavebního nákladu, z něhož byla podpora vyměřena; na návrh ministerstva sociální péče může býti tato pokuta zajištěna v pozemkové knize zástavním právem.“ 6. Ustanovení §§ 20, 21 a 25 až 30 se zrušují. Čl. III.