§ 23 Obchodní dohoda mezi Československou republikou a republikou Rakouskou. – Právní pomoc.

§ 23 Právní pomoc. (1) Soudy a finanční úřady smluvních stran poskytnou si navzájem právní pomoci v celních trestních věcech v mezích své působnosti tím, že svědky a znalce na požádání budou vyslýchati pod přísahou, úřední ohledání prováděti a předvolání a nálezy doručovati. (2) Výlohy a vydání, která vzejdou z těchto úředních výkonů, nahradí stát, který o tyto výkony žádal. Příloha k § 8 (2). (1) Aby bylo zjednodušeno celní odbavení a pasová revise při přechodu hranic v železniční přepravě a silničním styku mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, dluž o sloučiti dle možnosti na jednom místě pohraniční celní úřady a kontrolní úřady obou států, pokud to připouštějí místní poměry, pakliže se tak již nestalo. Nejdříve budiž vzato v úvahu sloučení pro odbavování v železniční přepravě, a sice zásadně ve výměnných provozních stanicích. Kdy toto sloučení se má státi v jednotlivých stanicích, bude určeno dohodou obou zúčastněných správ nejkratší cestou. Odbavování v přepravě ve stanicích, ležících mezi pohraničními kontrolními stanicemi a hranicí, bude upraveno zvláštní dohodou pro jednotlivé trati. Další sloučení, zvláště v silničním styku, projedná se pak od případu k případu. (2) Aby se postupovalo stejně při zřizování nových celních a pohraničních kontrolních úřadů a při určování celních silnic, jakož aby sloučení celních a pohraničních kontrolních stanic v železniční přepravě a silničním styku se provádělo v pravý čas, budou si navzájem obě strany oznamovati předem a včas úmysl zřizovati nové celní a pohraniční kontrolní úřady, jakož i úmysl určiti celní silnice. (3) Uznává se, že sloučení pohraničních úřadů sleduje co největší současnost úředních úkonů obou stran, pročež mají býti pasy prohlíženy současně s celní prohlídkou cestujících a ručních zavazadel a pokud možná ve vlaku za jízdy. Pravomoc a odbavovací hodiny sloučených pohraničních úřadů buďtež pokud jen možno souhlasny. (4) Výkonní orgánové obou stran jsou povinni v zájmu bezzávadného služebního výkonu jednati přátelsky při všech společných úředních výkonech a chovati se slušně ve službě i mimo službu. Zaměstnanci, kteří se proti tomu proviní, budou na žádost druhé strany odvoláni. (5) O ubytování sloučených pohraničních úřadů, dále o udržování, čištění, otop a osvětlování úředních místnosti má se starati teritoriální stát. Sousední stát má ve měně teritoriálního státu nahraditi podle poměru prostory úředních místností jím používaných zúročení prvního nákladu za dobu používání. Míra úroková a klíč pro ustanovení úrokového nákladu bude určen v každém jednotlivém případě. Běžné režijní výlohy dlužno hraditi společně poměrně. Za místnosti používané společně bude každý stát hraditi polovinu úrokového nákladu a běžných režijních výdajů. Těmito ustanoveními nejsou dotčeny případné dohody železničních správ obou stran. (6) Obě strany se postarají o to, aby zaměstnanci sousedního státu a dle možnosti také příslušníci jejich rodin byli přiměřeně ubytováni v místě sloučeného pohraničního úřadu. Pokud zaměstnanci sousedního státu bydlí skutečně v území strany druhé, budou co do přídělu potravin postaveni na roveň zaměstnancům teritoriálního státu. Mohou však dovážeti potraviny ze své domoviny v množství přiměřeném jejich domácnostem. (7) Pro zařízení a potřeby určené k vybavení pohraničních úřadů, zřízených na cizím území, dále pro stěhovací svršky, jakož i pro předměty zřízenců těchto úřadů, zaslané do domoviny k opravě, čištění atd. a odtud se vracející, pro jejich služební stejnokroje a služební výstroj zaručuje se nerušený, dávek prostý dovoz a vývoz na potvrzení úředních představených. (8) Zaměstnancům pohraničních úřadů a úředníkům vyšších úřadů, pověřeným dohledem na vykonávání jejich služby, zaručuje se v každé době volný přechod hranice na pouhé úřední ověření jejich služební hodnosti a činnosti. Orgánům dozorčím budou teritoriálním státem na požádání vydány služební, na jméno znějící volné jízdenky pro jízdy k pohraničnímu úřadu. (9) Dlužno o to pečovati, aby pohraniční úřady mohly bez překážek vybírati cla, zasílati a přijímati úřední peníze a služební spisy, aby ve vykonávání své služby nebyly rušeny a aby bezpečnost jich služebních spisů a peněz nebyla ohrožována. Rovněž zaručuje se pohraničním úřadům druhé strany neomezené volné nakládání zbožím ve službě zabaveným, o jehož patřičné uschování musí býti teritoriálním státem postaráno. (10) Celní a kontrolní úřady jsou oprávněny používati k svému označení nápisu ve státní řeči a v národních barvách. Zaměstnanci pohraničních úřadů jsou oprávněni nositi také v cizím státě předepsaný služební stejnokroj, jakož i služební výzbroj. Za zaměstnance pohraničních úřadů pokládati dlužno celní úředníky, orgány pohraniční stráže, zaměstnance pověřené těmito služebními úkony, jakož i zaměstnance státní policie a četnictva. Při odporu proti orgánům pohraničního úřadu umístěného v cizině nebo proti jejich opatřením má poskytnouti, aby byl odstraněn odpor a proveden úřední výkon, teritoriální stát nutné donucovací prostředky. (11) Státní a domovská příslušnost a služební poměry zřízenců obou stran nemění se pobytem a služebním přidělením v druhém státě. Zaměstnanci zůstávají podrobeni co do discipliny a přečinů při vykonávání svého úřadu nebo služby pouze úřadům a zákonům svého státu. (12) Pokud se týče veřejných břemen, budou zaměstnanci podrobeni ve svém služebním místě všem nepřímým státním a jiným veřejným dávkám, budou však osvobozeni ve státě, v němž působí, ode všech přímých státních a jiných veřejných dávek, vyjma případ, že by těmto dávkám také tehdy podléhali, kdyby žili ve svém domovském státě nebo jinde. Vzor k příloze b) článku XII. Příloha c) k článku XII. Článek 1. Doprava zvířat, včetně drůbeže domácí, se zvířecími surovinami a předměty, jimiž lze nakažlivinu zvířecích nákaz přenésti z území jedné smluvní strany do území druhé strany, může býti omezena na určité pohraniční stanice a podrobena v nich státem, do něhož se dovoz děje, zvěrolékařské kontrole. Článek 2. Zvířata a předměty v článku 1. označené buďtež při dovozu z území jedné smluvní strany do území nebo územím druhé strany opatřena vysvědčením původu. Toto vystaví obecní úřad a budiž, vztahuje-li se na živá zvířata, vysvědčení opatřeno stvrzením státního nebo státním úřadem zvláště k tomu zmocněného zvěrolékaře o zdravotním stavu těchto zvířat. Vysvědčení budiž takové, aby mohl býti původ zvířat a předmětů najisto zjištěn; zvěrolékařské potvrzení má se dále vztahovati na to, že nepanovala v obci původu v době odeslání, vyjímajíc tuberkulosu, nákaza, pro kterou platí povinnost oznamovací a jež je na druh zvířat, o něž se jedná, přenosná. Mají-li býti vyvezena zvířata, na něž jest přenosný mor skotu, slintavka a kulhavka, plicní nákaza skotu, neštovice ovčí, nákaza nebo mor bravu vepřového, jest mimo to stvrditi, že tyto nákazy nepanovaly v době odesílání v místě původu ani v sousedních obcích. Pro koně, muly, osly a skot budou vydány jednotlivé pasy, pro ovce, kozy, brav vepřový a drůbež jsou přípustny pasy hromadné. Doba platnosti vysvědčení obnáší 10 dnů. Uplyne-li doba tato během transportu, buďtež zvířata, aby vysvědčení dalších 10 dní platilo, znovu prohlédnuta státním nebo státním úřadem k tomu zvláště zmocněným zvěrolékařem a budiž jím na vysvědčení nález zaznamenán. Při transportech železnicí nebo lodí budiž provedena před naložením zvláštní prohlídka státním nebo státním úřadem k tomu zvláště zmocněným zvěrolékařem a nález zanešen do vysvědčení. Zasílá-li se však železnicí nebo lodí drůbež, budiž podrobena zvěrolékařské prohlídce před naložením jenom tehdy, byla-li na ni vystavena zvěrolékařská stvrzenka zdravotního stavu před více jak 3 dny. V certifikátech na čerstvé maso budiž stvrzeno, že byla zvířata, o něž se jedná, dle předpisů prohlédnuta za živa a po porážce zvěrolékařem, úřadem ustanoveným, shledána zdravými. Obchod s převařeným lojem a tukem, s vlnou po továrensku pranou a v uzavřených pytlech zabalenou, se sušenými nebo solenými střevy, jícny, žaludky, měchýři, solenými paznehty a mulci, uloženými v uzavřených bednách nebo sudech, se sušenými nebo prosolenými kůžemi a usněmi, se sušenými rohy, kopyty, paznehty a kostmi jest dovolen též bez předložení vysvědčení o původu. Článek 3. Zásilky, jež nevyhoví uvedeným ustanovením, dále zvířata, u nichž shledá pohraniční zvěrolékař, že jsou stižena nakažlivou nemocí, nebo jí podezřelá, konečně zvířata, jež byla dopravována spolu s nemocnými nebo podezřelými zvířaty, nebo s nimi jinak přišla do styku, mohou býti v pohraniční stanici zamítnuta. Příčinu zamítnutí uvede pohraniční zvěrolékař na vysvědčení a potvrdí svým podpisem. Že byla zásilka zamítnuta a z jakého důvodu, oznámí pohraniční celní úřad neprodleně politickému úřadu pohraničního okresu oné smluvní strany, odkud se měl vývoz díti. Pozná-li se taková nemoc u dovezeného zvířete až po skutečném překročení hranic v zemi určení, budiž skutková povaha povolaným úředním zvěrolékařem protokolárně zjištěna a opis protokolu druhé smluvní straně bez průtahu zaslán. Ve všech v tomto článku uvedených případech budiž neprodleně a přímo vyrozuměn případně druhou smluvní stranou jmenovaný delegát (článek 6.). Článek 4. Vyskytne-li se mor skotu v území jedné smluvní strany, je druhá strana oprávněna zakázati neb obmeziti dovoz přežvýkavců, vepřů a zvířecích surovin, jakož i předmětů, jimiž lze nakažlivinu přenésti, až do úplného utlumení. Článek 5. Bude-li z území jedné smluvní strany zavlečena dopravou dobytka do území druhé strany nákaza, pro kterou platí povinnost oznamovací, nebo panuje-li taková nemoc v území jedné strany hrozivým způsobem, jest druhá strana oprávněna dovoz zvířat, na nichž jest nemoc zvířecí přenosná, jakož i takových surovin zvířecích a předmětů, jimiž lze nakažlivinu přenésti, ze zamořených a ohrožených území po dobu nebezpečí nákazy obmeziti nebo zakázati. K vůli sněti slezinné, sněti šelestivé, nákaze zvěře a skotu, vzteklině, ozhřivce, puchýřině jednokopytníků a skotu, prašivině jednokopytníků, ovcí a koz, července bravu vepřového, choleře drůbeže a moru slepičímu, jakož i k vůli tuberkulose, nebuďtež zákazy dovozu vydávány. Touto dohodou zůstávají nedotčeny předpisy, uvedené v zákonech smluvních stran o nákazách zvířecích, dle nichž lze, vznikne-li nákaza zvířecí na hranici nebo poblíže hranice, za příčinou zamezení a utlumení jejímu obchod mezi oboustrannými pohraničními okresy, jakož i průvoz ohroženými pohraničními okresy podrobiti zvláštním omezením nebo zákazům. Článek 6. Smluvní strany přiznávají si vzájemné oprávnění bez předběžného ohlášení vysílati nebo trvale exponovati delegáty, aby se poptávali o zdravotním stavu dobytčích chovů, o zařízení dobytčích trhů, jatek a krmíren, karantén a pod., jakož i o provádění platných předpisů veterinárních. Obě smluvní strany poukáží úřady, aby podporovaly zmíněné odborné orgány druhé strany, jakmile se jako takoví legitimují a si toho přejí, a aby jim podaly vysvětlení. Článek 7. Každá ze smluvních stran bude vydávati periodické zprávy o počasném stavu nákaz zvířecích a bude je zasílati přímo druhé straně. Vznik nákaz v pohraničních správních okresích budou si pohraniční okresní úřady vzájemně přímo sdělovati. Vznikne-li v území jedné smluvní strany mor skotu, bude vládě druhé strany o vzniku a rozšíření moru telegraficky přímo podána zpráva. Článek 8. Železniční vozy, v nichž se dopravují koně, muli, osli, skot, ovce, kozy, brav vepřový nebo drůbež, buďtež i s příslušným náčiním železniční správy dle pravidel ustanovení, jež byla současně s dohodou o nákazách zvířecích smluvena, a této dohodě jako příloha připojena, čištěny a desinfikovány. Smluvní strany uznají čištění a desinfekci, jež bude dle předpisů provedena podle odstavce 1. v obvodu jedné strany, za platnou též pro druhou stranu. Článek 9. Styk pastevní v území jedné smluvní strany s územím druhé strany jest dovolen za těchto podmínek: a) Vlastníci stád předloží při překročení hranic soupis zvířat, jež chtějí dopraviti na pastvu, s udáním počtu zvířat a jich podstatných zevnějších známek k verifikaci (přezkoušení a ověření); b) návrat zvířat bude povolen po zjištění jich totožnosti. Vznikne-li však za pastvy nemoc, pro dotčený druh zvířat nakažlivá, v některé části stád, nebo i jen na některém místě, jež jest méně než 20 km od pastvy vzdáleno, nebo na silnici, po níž má se návrat stáda do hraniční stanice provésti, budiž návrat zvířat do území druhé smluvní strany zakázán, nevyžadují-li nutkavé poměry (nedostatek krmiva, špatné počasí atd.) výjimky. V takových případech smí se návrat zvířat, nákazou dosud nepostižených, díti jen za zajišťovacích opatření, na nichž se příslušné úřady v příčině zamezení zavlečení nákazy dohodnou. Článek 10. Obyvatelé v území pohraničním mohou překročovati hranici v obou směrech se svými vlastními zvířaty, jež jsou zapřažena do pluhu nebo do vozu, avšak jenom za příčinou hospodářských prací, nebo při provozování své živnosti a jen, zachovávají-li platné předpisy celní. Tato úleva může býti smluvními stranami učiněna odvislou od splnění těchto podmínek: a) každé spřežení, jež překročí hranici za hospodářskou prací nebo ku provozování živnosti, budiž opatřeno vysvědčením starosty obce, v níž se nalézá stáj. V tomto vysvědčení budiž uvedeno jméno vlastníka nebo průvodce spřežení, popis zvířat a označení obvodu (v kilometrech) pásma pohraničního, v němž má spřežení pracovati; b) mimo to jest při každém překročení hranic potřebí vysvědčení starosty oné obce, z níž spřežení přichází, a projíždí-li spřežení územím jiné obce, také vysvědčení této obce, jímž se stvrzuje, že jsou dotyčné obce zcela prosty jakékoliv nákazy zvířecí a že také není v obvodu 10 km mor skotu a plicní nákaza skotu. Tato vysvědčení buďtež každých 6 dnů obnovována. Budou-li nutna zvláštní opatření, aby bylo udrženo provozování hospodářství v pohraničním pásmu, budou tato vydána v dohodě s ministerstvy zemědělství obou států za souhlasu ministerstev financí. Vyžadují-li zvěrolékařsko-policejní poměry časem určitých obmezení též přiměřeně poslednímu odstavci čl. 5., mají příslušné pohraniční okresní úřady ve vzájemné dohodě učiniti zajišťovací opatření a o tom podati zprávu představenému úřadu. Článek 11. Dosavadní obmezení a zákazy, jež by byly snad v době, kdy tato vzájemná dohoda nabude účinnosti, ještě v platnosti a s touto v rozporu, buďtež zrušeny. Železniční vozy, v nichž dopravují se koně, muli, osli, ovce, kozy, brav vepřový nebo domácí drůbež, buďtež i s příslušným náčiním železniční správy před jejich dalším použitím čištěny a desinfikovány dle těchto předpisů: 1. Před vlastní desinfekcí budiž z vozu vždy odstraněno stelivo, hnůj, peří, zbytky provazů na uvázání atd. a budiž vůz důkladně čištěn horkou vodou. Kde není takové s dostatek po ruce, lze použíti též vody studené pod tlakem vylévané, avšak budiž před tím usazená nečistota za příčinou rozmočení polita horkou vodou. Čištění budiž jen tehdy považováno za dostatečné, bude-li jím úplně odstraněno veškeré znečištění, vzniklé transportem; též částky nečistoty, vniklé do spar v podlaze vozů, buďtež odstraněny úplně, je-li třeba, železným náčiním s tupými hroty a hranami. 2. Desinfekce sama má se vztahovati, a sice i v případech, v nichž byl vůz jen částečně naložen, na všechny části vozu nebo na použitý oddíl vozu. Desinfekce budiž provedena: a) Za obyčejných poměrů mytím podlahy, stropu a stěn roztokem sodového louhu, ohřátého na nejméně 50 stupňů Celsia, k jehož připravení použito bylo nejméně 3 kilogramů sody na 100 litrů vody. Na místo louhu sodového může býti použito též jiného louhu, jenž bude vládou dotčeného státu uznán za stejně účinný. Ve stanicích, jež jsou opatřeny potřebným zařízením, jest na místě mytí sodovým louhem dovoleno nejdůkladnější upotřebení vodní páry na podlahu, strop a stěny s použitím vhodných zařízení; použitá pára vodní nechť má napětí nejméně 2 atmosfér; b) v případech infikování vozu morem skotu, snětí slezinnou, snětí šelestivou, nákazou zvěře a skotu, slintavkou a kulhavkou, ozhřivkou, nákazou bravu vepřového, morem bravu vepřového, červenkou bravu vepřového, cholerou drůbeže, slepičím morem, nebo v případech nutného podezření z takového infikování, použitím jednoho z obou pod a) předepsaných řízení a mimo to pečlivým natřením podlahy, stropu a stěn 3procentní směsí kresolové kyseliny sirkové nebo 2procentním roztokem formaldehydovým. Směs kresolové kyseliny sirkové budiž pořízena smíšením dvou dílů surového kresolu (cresolum crudum knihy o léčivech jedné ze smluvních stran) a jednoho dílu surové kyseliny sirkové (acidum sulfuricum crudum knihy o léčivech jedné ze smluvních stran) za obyčejné teploty. Ku pořízení 3procentního roztoku smí býti použito směsi nejdříve 24 hodin a nejpozději tři měsíce po jejím připravení. Roztoku je použíti ve 24 hodinách. Na místo natírání může býti provedeno také stříkání aparátem, jenž bude vládou dotčeného státu jako vhodný uznán. 3. Zostřený způsob desinfekce (č. 2 b) budiž proveden zpravidla jen ku zvěrolékařsko-policejnímu nařízení, bez tohoto však i tehdy, jestliže bude upotřebeno vozů k dopravě paznehtníků z takových stanic, v jichž okolí 20 kilometrů slintavka a kulhavka stává nebo ještě nebyla prohlášena za utlumenou. Příslušnému správnímu úřadu se vyhrazuje, aby nařídil zostřenou desinfekci (2 b) i v jiných případech, jestliže to považuje za nezbytno, aby bylo zabráněno zavlečení jmenovaných nákaz. 4. Budou-li podrobeny zostřené desinfekci (č. 2 b) vozy s vnitřními obloženími, budiž obložení sňato a stejně jako vůz čištěno a desinfikováno. Od vyjmutí vnitřního obložení smí býti tehdy upuštěno, byl-li ve voze dopravován jen drobný dobytek jednotlivě v bednách. 5. U vozů vypolštářovaných budiž polštářování, je-li odstraněno, dostatečným způsobem vyčištěno. Nastane-li infikování vozů nákazami pod č. 2b jmenovanými, nebo je-li nutné podezření z takového infikování, budiž polštářování spáleno. S vozem samotným budiž naloženo způsobem, uvedeným pod č. 1.—3. Do cizozemských vozů (žádné ze smluvních stran nenáležejících), jichž polštářování se nedá odstraniti, nesmí se znovu nakládati. 6. U vozů, jichž bylo použito k dopravě jednotlivých zvířat drobného dobytka (vyjímajíc drůbež) v bednách nebo klecích a jež nejsou znečištěny slamou, krmivem, výměty a pod., platí umytí stěn, podlahy a stropu horkou vodou, s výhradou ustanovení k č. 2 b a 3, za dostatečnou desinfekci. Vozy, jichž bude použito k dopravě živé drůbeže v bednách (klecích, koších), buďtež jen tehdy dle těchto předpisů čištěny a desinfikovány, jestliže jsou znečištěny slamou, krmivem nebo výměty. 7. Smluvní strany zavazují se, že budou železniční vozy, jichž se použije k transportu zvířat druhů v úvodu jmenovaných při nakládání, nebo jedná-li se o vozy, přicházející z třetího státu, při překročení do území smluvních stran, polepeny na obou stranách lístky barvy žluté a s nadpisem „Desinfikovati“. Jestliže jest některý vůz zostřeně desinfikovati (č. 2 b, 3), budiž polepen v oné stanici, kde nastanou předpoklady pro tento druh desinfekce, nebo stanou se známými, lístky barvy žluté s kolmým červeným proužkem v prostředku s nadpisem „Zostřeně desinfikovati“. Po desinfekci buďtež lístky odstraněny a na jich místo nalepeny lístky barvy bílé s nadpisem: „Desinfikováno dne........ hodina...... v........“, jež buďtež odstraněny až při novém nakládání do vozu. Vozy, jichž bude použito při dopravě živé drůbeže v bednách (klecích, koších), buďtež polepeny, pokud jest jejich čištění a desinfekce dle č. 6., odstavce 2., nutna, ve stanici určení. Nebude-li vůz při přechodu z území jedné strany do území druhé strany označeným způsobem polepen, budiž to v pohraniční přestupní stanici správou přejímací dodatečně učiněno. 8. Vozy prázdné, nebo s jiným zbožím než zvířaty druhu v úvodu jmenovaných, které procházejí do území jedné smluvní strany a jichž bylo dle zevních známek použito k dopravě takových zvířat, které však nebyly dle předpisů této úmluvy čištěny a desinfikovány, buďtež, nebudou-li vráceny, dle předpisů této úmluvy čištěny a desinfikovány. Příloha d) k článku XII. (1) Vysvědčení, která vydávají státní úředníci neb úřady neb vědecké ústavy k tomu oprávněné na území jedné smluvní strany o vlastnostech zboží, budou uznána na území druhé strany za podklad vnitřního zdanění, vyclívání neb provádění dopravních omezení. Zboží v zásilkách provázených takovýmto vysvědčením nebude znova zkoumáno co do svých vlastností, jestliže úředníci, úřady neb vědecké ústavy zachovají příslušné předpisy platné na území druhé strany, zapíší do vysvědčení všechny potřebné údaje a nebude-li o správnosti vysvědčení zvláštní pochybnosti. (2) Obě strany si však vyhrazují právo prováděti časem zkoušky zboží na přezkoumání vysvědčení. (3) Vlády obou smluvních stran oznámí si státní úřady a vědecké ústavy, které budou zmocněny k vydávání vysvědčení, dále předpisy o vydávání vysvědčení a předchozím zkoumání a způsob provádění vůbec, zejména, pokud jde o příslušnost ověřovaného zboží k vysvědčením. Příloha e) k článku XII. (1) Vzájemně se uznávají zkušební značky na hlavních ručnic (jednohlavňových i vícehlavňových), určených pro občanskou potřebu, nekalených a s hladkým vývrtem (opracovaných pilníkem neb smirkovaných). Ručnice opatřené řádnými zkušebními značkami budou vzájemně vždy podrobeny jediné zkoušce, a to tak, že se podnikne pouze třetí zkouška za poplatek za tuto zkoušku určený, a že se ručnice opatří pouze jedním zkušebním razítkem. (2) Strany si vzájemně oznámí způsob zkušebních značek (razítek) a u ústavů k známkování oprávněných. Tato dohoda vyhlašuje se s podotknutím, že byla na základě usnesení Národního shromáždění, a to poslanecké sněmovny ze dne 6. dubna 1922 a senátu ze dne 28. června 1922 ratifikována listinou ze dne 25. září 1922, která byla presidentem republiky Československé a ministrem zahraničních věcí podepsána. Výměna ratifikačních listin byla provedena v Praze dne 4. listopadu 1922. Podle čl. XXVI nabyla dohoda působnosti dne 14. listopadu 1922. Národní shromáždění usneslo se zároveň, že se ministru zahraničních věcí a ministru obchodu ukládá, aby ve srozumění se všemi zúčastněnými ministry učinili další opatření, jichž je potřeba k provedení této dohody. Dr. Beneš v. r.