§ 19 Zákon o národní bezpečnosti

§ 19 (1) Člen Sboru konající službu má zákonem stanovená práva stráže civilní, a koná-li službu v uniformě, i práva stráže vojenské, ale smí užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen v těchto případech: 1. v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn, nebo který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se ohrožuje život jiné osoby; 2. jestliže se nebezpečný zločinec, proti kterému člen Sboru zakročuje, na jeho vyzvání nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt; 3. nelze-li jinak překonati odpor směřující k zmaření jeho služebního výkonu; 4. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti; 5. aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku; 6. v celním pohraničním pásmu za stavu zvýšeného ohrožení republiky nebo zvýšeného ohrožení života, majetku nebo svobody státních občanů, vyhlášeného ve Sbírce zákonů a nařízení ministrem vnitra, jestliže osoba, která po opětovné výzvě se nezastaví, nýbrž se dá na útěk, nemůže být jinak zadržena; 7. při výkonu služby letecké, aby přinutil k přistání letadlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů; 8. při výkonu bezpečnostní služby na hraničních vodách, aby přinutil k přistání plavidlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů. (2) Zakročují-li členové Sboru semknutě pod jednotným vedením a velením při shluknutích a sroceních, platí o užití zbraní příslušné předpisy pro vojsko. (3) Kdykoli člen Sboru ve své službě proti někomu zakročuje, má užít, připouštějí-li to okolnosti, slov „Jménem zákona“; v takovém případě je každý, i osoba vojenská, povinen uposlechnout jeho vyzvání, může si však potom na jeho jednání stěžovat. Nedotčeny zůstávají předpisy o způsobu, jímž člen Sboru dává pokyny a výzvy při vykonávání zvláštních služeb (na př. při řízení dopravy nebo při službě letecké).