Stručně: Paragraf 142 Ústavy Československé republiky z roku 1948 stanoví, že soudce z lidu povolávají národní výbory, pokud zákon nestanoví jinak, a odkazuje na zákon pro podrobnější úpravu jejich způsobilosti, povolávání, odvolávání, právního postavení, odpovědnosti a výkonu funkce.
§ 142
(1) Soudce z lidu povolávají příslušné národní výbory, není-li ve zvláštních případech zákonem stanoveno jinak.
(2) Ustanovení o způsobilosti k úřadu soudce z lidu, o povolávání a odvolávání těchto soudců, o jejich právním postavení i odpovědnosti a o výkonu jejich funkce obsahuje zákon.
Výklad
Stručně
Paragraf 142 Ústavy Československé republiky z roku 1948 stanoví, že soudce z lidu povolávají národní výbory, pokud zákon nestanoví jinak, a odkazuje na zákon pro podrobnější úpravu jejich způsobilosti, povolávání, odvolávání, právního postavení, odpovědnosti a výkonu funkce.
Co to znamená v praxi
Povolávání soudců z lidu: Hlavní pravidlo je, že soudce z lidu povolávají národní výbory. To znamená, že o jejich výběru a jmenování rozhodovaly místní orgány státní správy.
Možné výjimky: Zákon mohl stanovit, že v některých případech povolává soudce z lidu jiný orgán nebo jiným způsobem, než je standardní postup národních výborů.
Podrobná úprava zákonem: Ústava sama neupravuje detaily ohledně soudců z lidu, ale odkazuje na běžný zákon, který měl stanovit veškeré podrobnosti, jako jsou požadavky na jejich způsobilost, jak se povolávají a odvolávají, jaká mají práva a povinnosti, za co odpovídají a jak vykonávají svou funkci.
Důraz na roli zákona: Pro praktické fungování institutu soudce z lidu byl klíčový právě onen prováděcí zákon, který měl ústavní ustanovení konkretizovat.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.