Zákon soudní řád správní · 150/2002 Sb. · § 100 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 100 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, stanoví, že soud v kompetenčních sporech vychází z aktuálního stavu a rozsudkem určí, který správní orgán má pravomoc rozhodnout, přičemž zároveň prohlásí za nicotná rozhodnutí, která jsou s tímto určením v rozporu.
§ 100 Rozhodnutí
(1) Soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí.
(2) Neodmítne-li soud žalobu, nezastaví-li řízení nebo nerozhodne-li o postoupení věci, rozsudkem určí, který ze správních orgánů má pravomoc vydat rozhodnutí ve věci uvedené v žalobě. Současně vysloví nicotnost všech rozhodnutí správních orgánů nebo jejich jednotlivých výroků, pokud jsou v rozporu s určením pravomoci soudem; ustanovení § 76 odst. 2 platí obdobně.
Výklad
Stručně
Paragraf 100 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, stanoví, že soud v kompetenčních sporech vychází z aktuálního stavu a rozsudkem určí, který správní orgán má pravomoc rozhodnout, přičemž zároveň prohlásí za nicotná rozhodnutí, která jsou s tímto určením v rozporu.
Co to znamená v praxi
Soud při svém rozhodování o kompetenčním sporu zohledňuje stav, který existuje v době, kdy rozhoduje, nikoli v době, kdy spor vznikl.
Pokud soud žalobu neodmítne, řízení nezastaví nebo věc nepostoupí, vydá rozsudek, kterým jednoznačně určí, který z dotčených správních orgánů je oprávněn rozhodnout ve věci uvedené v žalobě.
Současně s určením pravomoci soud prohlásí za nicotná všechna rozhodnutí správních orgánů nebo jejich konkrétní výroky, které jsou v rozporu s tímto určením pravomoci.
Ustanovení § 76 odst. 2 platí obdobně, což znamená, že nicotnost se týká i rozhodnutí, která byla vydána správním orgánem, který k tomu neměl pravomoc.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.