§ 51 Zákon soudní řád správní – Rozhodování bez nařízení jednání
Zákon soudní řád správní · 150/2002 Sb. · § 51 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, stanoví podmínky, za kterých může soud rozhodnout o věci bez nařízení ústního jednání, tedy pouze na základě písemných podkladů.
§ 51 Rozhodování bez nařízení jednání
(1) Soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci to shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
(2) Stanoví-li tak tento zákon, rozhoduje soud bez jednání o věci samé i v dalších případech.
Výklad
Stručně
Paragraf 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, stanoví podmínky, za kterých může soud rozhodnout o věci bez nařízení ústního jednání, tedy pouze na základě písemných podkladů.
Co to znamená v praxi
Soud může rozhodnout bez jednání, pokud má k dispozici pouze listinné důkazy, ke kterým se účastníci mohli vyjádřit nebo je znají.
K takovému postupu je nutný souhlas všech účastníků řízení, nebo pokud jej shodně navrhli.
Souhlas se považuje za udělený i tehdy, když účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu nevyjádří svůj nesouhlas.
Zákon může stanovit i další případy, kdy soud rozhoduje bez jednání.
Na co si dát pozor
Účastníci musí být ve výzvě poučeni o tom, že jejich mlčení bude považováno za souhlas s rozhodnutím bez jednání.
Pokud účastník nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání, musí svůj nesouhlas aktivně vyjádřit do dvou týdnů od doručení výzvy.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.