§ 35 Úplné znění zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, jak vyplývá z pozdějších změn – Účinnost

§ 35 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. * * * Zákon č. 164/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, nabyl účinnosti dnem 1. července 1993. Zákon č. 275/1994 Sb., kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995. Zákon č. 224/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2004, s výjimkou ustanovení bodu 1 [§ 1 písm. e)], bodu 2 (§ 2 odst. 2 věty poslední), bodu 10 [§ 7 odst. 1 písm. b)], bodu 32 (§ 22a), bodu 34 [§ 23 odst. 6 písm. e)], bodu 35 (§ 23 odst. 7), bodu 45 (části šesté) a bodu 47 (přílohy č. 1 a 2), která nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost. Předseda vlády: PhDr. Špidla v. r. Příloha č. 1 k zákonu č. 360/1992 Sb. 1. Uznávání harmonizované formální kvalifikace 1.1 Jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné profesi, se uznávají diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci vydané jiným členským státem, získané na základě teoretického i praktického vzdělání a splňující požadavky bodů 1.2 a 1.3. 1.2. Teoretické a praktické vzdělání vedoucí k získání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci musí být zajištěno studiem na vysokoškolské úrovni, které se v rozhodující míře týká architektury. Toto studium musí zajistit vyváženost teoretických a praktických stránek přípravy v architektuře a zabezpečit získání a) schopnosti vytvářet architektonické projekty splňující jak estetické, tak technické požadavky, b) odpovídající znalosti historie a teorie architektury a souvisejících umění, technologií a humanitních věd, c) znalosti výtvarného umění jako jednoho z vlivů na kvalitu architektonického díla, d) odpovídající znalosti týkající se urbanismu, územního plánování a dovedností spojených s procesem projektování, e) schopnosti porozumět vztahu mezi lidmi a architektonickými díly a mezi architektonickými díly a jejich prostředím, potřebě propojit architektonická díla a prostory mezi nimi s lidskými potřebami a měřítky, f) schopnosti chápat povolání architekta a jeho úlohu ve společnosti, zejména při přípravě návrhů, které zohledňují společenské faktory, g) znalosti metod průzkumu a přípravy zadání pro návrh projektu, h) schopnosti pochopit projektování stavby, konstrukční a stavebně technické problémy spojené s projektováním stavby, i) odpovídající znalosti fyzikálních problémů a technologií a funkce staveb, aby poskytovaly vnitřní podmínky pro pohodlí a ochranu před vlivy počasí, j) nezbytných dovedností pro projektování, aby byly uspokojeny požadavky uživatelů stavby v rámci omezení daných nákladovými faktory a stavebními předpisy, a k) odpovídající znalosti průmyslových odvětví, organizací, předpisů a postupů, které souvisejí s integrací dílčích projektů do celkového projektu. 1.3. Teoretické a praktické vzdělání vedoucí k získání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci musí kromě požadavků stanovených v bodu 1.2 rovněž splňovat následující podmínky a) celková délka teoretického a praktického vzdělání musí zahrnovat nejméně buď čtyři roky řádného denního studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, nebo nejméně šest let studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, z toho nejméně tři roky ve formě řádného denního studia, b) vzdělání musí být zakončeno úspěšným složením zkoušky vedoucí k získání titulu. 1.4. Jako rovnocennou dokladům o formální kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné profesi, uznávací orgán také uzná tříletou přípravu na "Fachhochschule" ve Spolkové republice Německo, pokud tato příprava a) splňuje formu, která existovala ke dni 5. srpna 1985, b) odpovídá požadavkům stanoveným v bodu 1.2, c) umožňuje ve Spolkové republice Německo přístup k odborným činnostem odpovídajícím činnostem uvedeným v § 4 odst. 2 písm. a) zákona, d) je doplněna čtyřletou odbornou praxí ve Spolkové republice Německo; odborná praxe musí být doložena osvědčením vydaným profesní organizací, na jejímž seznamu je žadatel zaregistrován; toto osvědčení prokazuje, že práce provedené dotyčným žadatelem v oboru architektury představují nezvratný důkaz praktického uplatnění všech znalostí uvedených v bodu 1.2. 1.5. Jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné profesi, uznávací orgán dále uzná teoretické a praktické vzdělání získané v rámci programu zvyšování odbornosti nebo v rámci vysokoškolského dálkového studia, které odpovídá požadavkům stanoveným v bodu 1.2, a osoby, které alespoň sedm let pracují v oboru architektury pod dohledem architekta nebo architektonického atelieru, jej zakončily úspěšně složenou zkouškou z architektury vedoucí k získání titulu, která je rovnocenná závěrečné zkoušce uvedené v bodu 1.3 písm. b). 1.6. Seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území Evropské unie, které splňují předpoklady bodů 1.2 až 1.5, jakož i institucí a orgánů, které je vydávají, je uveden ve sdělení Ministerstva pro místní rozvoj [§ 30b odst. 3 písm. a) zákona]. 2. Uznávací orgán uznává doklady o formální kvalifikaci obdržené mimo Evropskou unii, jestliže byly již uznány v jiném členském státě. Přezkoumává je stejně jako doklady získané v některém členském státě. 3. Uznávání formální kvalifikace na základě nabytých práv 3.1 Uznávací orgán uzná diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci vydané jiným členským státem státním příslušníkům členských států, kteří ke dni vyhlášení směrnice 85/384/EHS již tuto kvalifikaci mají nebo jejichž studium vedoucí k získání uvedených dokladů o formální kvalifikaci bude zahájeno nejpozději během třetího školního roku následujícího po jejím vyhlášení. Tyto doklady o formální kvalifikaci, i když nesplňují minimální požadavky stanovené v bodu 1 této přílohy, se uznávají jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné odborné činnosti. 3.2 Seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území Evropské unie, které se uznávají podle bodu 3.1, jakož i institucí a orgánů, které je vydávají, je uveden ve sdělení Ministerstva pro místní rozvoj [§ 30b odst. 3 písm. b) zákona]. 3.3 Jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné profesi, uznávací orgán dále uzná a) osvědčení vydávaná jinými členskými státy, ve kterých ke dni vyhlášení směrnice 85/384/EHS platí předpisy upravující přístup k předmětné činnosti a její výkon, která dokládají, že držitel získal oprávnění používat profesní označení, pod kterým se předmětná činnost v příslušném státě vykonává, před zavedením této směrnice a že skutečně vykonával předmětné činnosti v souladu s těmito předpisy po dobu nejméně tří po sobě následujících let během pěti let předcházejících vydání tohoto osvědčení, b) osvědčení vydávaná jinými členskými státy, které v období mezi vyhlášením a zavedením směrnice 85/384/EHS vydaly předpisy upravující přístup k předmětné činnosti a její výkon, která osvědčují, že jejich držitel získal oprávnění používat profesní označení, pod kterým se předmětná činnost v příslušném státě vykonává, v době, kdy je směrnice 85/384/EHS zaváděna, a že skutečně vykonával předmětné činnosti v souladu s těmito předpisy po dobu nejméně tří po sobě následujících let během pěti let předcházejících vydání tohoto osvědčení. 3.4 Dnem vyhlášení směrnice se rozumí datum datum jejího vyhlášení, popřípadě vstupu v platnost v příslušném členském státě. Dnem zavedení směrnice se rozumí datum, kdy dojde nebo mělo dojít k transpozici této směrnice do právního řádu příslušného členského státu. 4. Odborná praxe se prokazuje doklady o tom, že žadatel vykonal praxi v oboru v délce stanovené podle § 8 odst. 5 zákona. Dokladem o praxi je osvědčení členského státu dokládající, že příslušná odborná praxe v tomto státě probíhala po odpovídající dobu. 5. Pokud právní předpisy členského státu umožňují příslušnému orgánu tohoto státu vydávat oprávnění k užívání zvláštního profesního označení pro výkon předmětné činnosti osobám, které obzvláště vynikly svými úspěchy v oboru architektury, uznávací orgán uzná osvědčení o existenci tohoto oprávnění vydané dotčené osobě v souladu s právními předpisy vydávajícího členského státu jako rovnocenné dokladům o formální kvalifikaci a odborné praxi vydávaným v České republice, které se zde vyžadují pro přístup k příslušné odborné činnosti. 6. Nebyla-li formální kvalifikace uznána podle bodů 1 až 5, postupuje uznávací orgán podle bodu 1 přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Příloha č. 2 k zákonu č. 360/1992 Sb. 1. Uznávání formální kvalifikace 1.1 Uznávací orgán zkoumá znalosti a dovednosti potvrzené diplomy, osvědčeními a jinými doklady o formální kvalifikaci získané žadatelem a provede jejich srovnání se znalostmi a dovednostmi vyplývajícími z dokladů o formální kvalifikaci vyžadovaných pro přístup k příslušné odborné činnosti v České republice. 1.2 Uznávací orgán považuje podmínku formální kvalifikace za splněnou, pokud na základě srovnání neprokáže, že mezi žadatelovou formální kvalifikací a kvalifikací vyžadovanou v České republice je podstatný rozdíl. Podstatným rozdílem se rozumí značné odlišnosti v délce a obsahu formální kvalifikace, v oblastech, jejichž znalost je nezbytná pro výkon příslušné činnosti. V takovém případě uznávací orgán posoudí, zda podstatný rozdíl nemůže být nahrazen znalostmi a dovednostmi získanými žadatelem na základě předložených dokladů o odborné praxi. 1.3 Pokud podmínka formální kvalifikace není splněna, vydá uznávací orgán rozhodnutí podle § 30l odst. 2, nebo § 30r odst. 2 zákona, v jehož odůvodnění mimo jiné uvede okruhy znalostí a dovedností, které žadateli na základě srovnání chybí a které jsou nezbytné k přístupu k příslušné odborné činnosti. Uznávací orgán poskytne žadateli možnost prokázat jejich znalost. Za tímto účelem si může žadatel vybrat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti, jejichž rozsah a délku určí uznávací orgán v rozhodnutí. Adaptační období a zkouška způsobilosti se řídí analogicky předpisy Evropského společenství o obecném systému uznávání kvalifikací. 2. Uznávání odborné praxe 2.1 Podmínka odborné praxe se považuje za splněnou, pokud žadatel vykonával předmětnou činnost a) po dobu šesti po sobě následujících let v nezávislém nebo vedoucím postavení, b) po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém nebo vedoucím postavení, prokáže-li žadatel, že pro příslušnou činnost získal předtím alespoň tříletou studijní praxi doloženou osvědčením uznávaným v členském státě nebo považovanou příslušným profesním sdružením za vyhovující, c) po dobu tří po sobě následujících let v nezávislém postavení, prokáže-li žadatel, že předtím vykonával příslušnou činnost alespoň pět let v postavení zaměstnance, nebo d) po dobu pěti po sobě následujících let ve vedoucím postavení, z toho alespoň tři roky v technické funkci s odpovědností za nejméně jedno oddělení podniku, prokáže-li žadatel, že pro příslušnou činnost získal předtím alespoň tříletou studijní praxi doloženou osvědčením uznávaným v členském státě nebo považovanou příslušným profesním sdružením za vyhovující. V případech uvedených pod písmeny a) a c) nesmí být doba od ukončení předmětné činnosti do dne podání žádosti o uznání odborné praxe delší než deset let. 2.2 Výkonem předmětné činnosti ve vedoucím postavení se podle odstavce 1 rozumí výkon činnosti v příslušném odborném odvětví v podniku v postavení a) vedoucího podniku nebo vedoucího pobočky podniku, b) zástupce vlastníka nebo vedoucího podniku, pokud toto postavení zahrnuje odpovědnost odpovídající odpovědnosti zastoupeného vlastníka nebo vedoucího, nebo c) vedoucího pracovníka pověřeného obchodními nebo technickými záležitostmi s odpovědností za nejméně jedno oddělení podniku. 2.3 Pokud je žadatel držitelem osvědčení vydaného a uznávaného v jiném členském státě, potvrzujícího znalosti nebo schopnosti žadatele v oboru předmětné činnosti odpovídající nejméně třem letům studijní praxe, považuje se toto osvědčení za doklad o studijní praxi, která trvala po dobu požadovanou podle bodu 2.1 písm. b) a d). Pokud toto osvědčení odpovídá méně než třem letům studijní praxe, prodlužuje se příslušným způsobem požadovaná doba výkonu předmětné činnosti v nezávislém nebo vedoucím postavení podle bodu 2.1 písm. b) a d). 2.4 Odborná praxe se dokládá osvědčeními vydanými příslušnými orgány dotčeného členského státu o charakteru vykonávané činnosti a délce jejího výkonu. 1) Směrnice Rady 85/384/EHS ze dne 10. června 1985 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci v oboru architektury obsahující opatření pro umožnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 99/42/ES ze dne 7. června 1999, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o vzdělání pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o vzdělání. 1a) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 103/1990 Sb. a zákona č. 262/1992 Sb. 2) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). 3) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. 3a) § 44 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). 3b) § 7 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č. 171/1990 Sb. 3c) Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů. 3d) § 6 zákona č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 117/1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení. 4) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 247/1990 Sb.). 5) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích. 6) Zákon č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky. 8) Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. 9) Zákon č. 513/1991 Sb. 9a) Soudní řád správní. 10) Zákon č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 103/1990 Sb. a zákona č. 262/1992 Sb. Vyhláška FMTIR č. 8/1983 Sb., o zvláštní způsobilosti k některým činnostem ve výstavbě, ve znění vyhlášky č. 73/1987 Sb. Vyhláška SKVTIR č. 186/1990 Sb., o oprávnění k projektové činnosti.