§ 24 Vládní vyhláška o novém zřízení Českobratrské církve evangelické.

§ 24 (1) Sloučiti dva aneb několik sborů lze jen tam, kde se prokáže, že aspoň jeden z těchto sborů samostatně není s to opatřiti si prostředky potřebné k vydržování sboru, aneb kde bez ohrožení zdárného náboženského vývoje jediný sloučený sbor vyplní také své náboženské a církevní poslání. K sloučení je potřebí souhlasu většiny hlasovných údů zúčastněných sborů. (2) Při tom musí příslušní orgánové sboroví (staršovstvo a shromáždění sborové, po případě zastupitelstvo) učiniti řádné usnesení a vzájemné dohodnutí o tom, jak se vynakládati bude jmění každého z nich (kostel, fara, jiný majetek nemovitý i movitý), kdo je bude spravovati, zda z některého ze sloučených farních sborů povstane sbor filiální, kde bude sídlo sboru, kde a kdy se budou konati chrámová shromáždění a církevní funkce. Toto vše musí býti ve způsobě statutu připojeno k žádosti o sloučení. Kdyby měl sloučený sbor míti jen jednoho faráře, kdežto ve sborech, z nichž má povstati jediný, jich posud bylo několik, musí s nimi býti učiněno zvláštní narovnání. Při tom nároky žádného z nich, zaručené povolací listinou nebo jinou smlouvou, nesmějí býti zkráceny. Mělo-li by ve sboru sloučeném býti na čas anebo na stálo několik farářů, musí býti učiněno dohodnutí i usnesení orgánů sborových o vzájemném poměru jejich i jejich práci a povinnostech.