Stručně: Paragraf 26 zákona č. 162/1989 Sb. stanovuje, že devizový tuzemec potřebuje devizové povolení k nakládání s určitými hodnotami ve vztahu k devizovému cizozemci nebo v zahraničí, ale zároveň definuje výjimky, kdy takové povolení není nutné, a omezuje nabývání nemovitostí devizového tuzemce devizovým cizozemcem.
§ 26 Nakládání s některými hodnotami
(1) Devizový tuzemec může jen s devizovým povolením
a) nakládat se svými pohledávkami vůči devizovému cizozemci,
b) písemně uznávat své peněžité závazky vůči devizovému cizozemci,
c) nakládat se svými nároky k dědictví, jež se projednává v právním řízení vedeném v zahraničí,
d) nakládat se svými zahraničními cennými papíry a cennými papíry uloženými v zahraničí,
e) převádět vlastnické právo k cenným papírům na devizového cizozemce,
f) nakládat se svými nemovitostmi v zahraničí.
(2) Devizové povolení podle odstavce 1 se nevyžaduje
a) k nakládání s hodnotami uvedenými v odstavci 1 pro případ smrti,
b) k převodu pohledávek nebo zahraničních cenných papírů na devizový peněžní ústav,
c) k nakládání s pohledávkami právnické osoby oprávněné k zahraničně hospodářské činnosti podle zvláštních předpisů15) s výjimkou pohledávek, které vznikly použitím devizových prostředků koupených na základě závazného výstupu plánu,
d) k písemnému uznávání závazků právnickou osobou oprávněnou k zahraničně hospodářské činnosti podle zvláštního předpisu,16)
e) k uznávání peněžitých závazků, které lze platit podle § 24 bez devizového povolení.
(3) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení nevyžaduje.
(4) Devizový cizozemec nemůže nabývat vlastnické právo k nemovitostem devizového tuzemce na území Československé federativní republiky s výjimkou dědění a nabytí nemovitosti jejím vydáním podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd nebo vydražením podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Vláda Československé federativní republiky může po dohodě s vládou České republiky a vládou Slovenské republiky nařízením stanovit podmínky, za kterých devizový tuzemec může výjimečně převést vlastnické právo k těmto nemovitostem na devizového cizozemce.
Výklad
Stručně
Paragraf 26 zákona č. 162/1989 Sb. stanovuje, že devizový tuzemec potřebuje devizové povolení k nakládání s určitými hodnotami ve vztahu k devizovému cizozemci nebo v zahraničí, ale zároveň definuje výjimky, kdy takové povolení není nutné, a omezuje nabývání nemovitostí devizového tuzemce devizovým cizozemcem.
Co to znamená v praxi
Pokud jste devizový tuzemec (např. občan ČR s trvalým pobytem), potřebujete povolení k prodeji svých pohledávek vůči cizinci, k uznání dluhu vůči cizinci, k nakládání s dědictvím v zahraničí, k prodeji zahraničních cenných papírů nebo k prodeji nemovitosti v zahraničí.
Devizové povolení není potřeba, pokud jde o nakládání s těmito hodnotami pro případ smrti (např. závěť), převod pohledávek nebo zahraničních cenných papírů na devizový peněžní ústav, nebo v některých případech pro právnické osoby s oprávněním k zahraničně hospodářské činnosti.
Devizový cizozemec (např. cizinec bez trvalého pobytu v ČR) nemůže nabývat vlastnické právo k nemovitostem devizového tuzemce na území Československé federativní republiky, s výjimkou dědění, nabytí podle zákona o zmírnění následků majetkových křivd nebo vydražení.
Na co si dát pozor
Jako devizový tuzemec si vždy ověřte, zda pro konkrétní transakci s cizincem nebo v zahraničí nepotřebujete devizové povolení, pokud se nejedná o explicitní výjimku.
Devizový cizozemec by měl být obezřetný při pokusech o nabytí nemovitosti od devizového tuzemce v tehdejším Československu, neboť je to obecně zakázáno s několika málo výjimkami.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.