§ 2 Zákon o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce

§ 2 (1) Nárok na zaopatření u invalidů zakládá poškození zdraví (dále jen „poškození“), které je příčinou ztráty nebo snížení výdělečné schopnosti a jež bylo způsobeno poraněním nebo onemocněním za těchto okolností: a) v době od 26. července 1914 do 28. února 1921 ve službě vojenské, při válečných úkonech nebo v zajetí nebo b) v době od 1. března 1921 do 20. května 1938 výkonem vojenské služby v československé armádě nebo c) výkonem vojenské služby v československé armádě v době po 31. prosinci 1945 nebo d) výkonem služby v československé armádě, válečnými a osobními úkony ve prospěch československé armády, výkonem služby v útvarech stráže obrany státu v době po 20. květnu 1938 do 31. prosince 1945, zajetím v důsledku této služby nebo e) výkonem služby ve spojenecké armádě, válečnými a osobními úkony ve prospěch spojenecké armády v době od 15. března 1939 do 31. prosince 1945 nebo f) činností v partyzánských jednotkách nebo g) činnou účastí na ozbrojeném povstání českého nebo slovenského národa nebo h) při zatčení, odvlečení, v koncentračních táborech, v žalářích, káznicích a vězeních, pokud zatčení, odvlečení, internování nebo věznění se stalo z důvodů, směřujících k potlačení odbojového hnutí, nebo z jiných důvodů persekuce politické, národní nebo rasové, při trestních akcích proti odboji, nebo ch) v kárných táborech, v táboře v Bystřici u Benešova a jiných táborech toho druhu, a v táboře ve Svatobořicích a jiných táborech toho druhu, v terezínském městě, pokud internování se stalo z důvodů persekuce politické nebo národní nebo rasové nebo z důvodu pracovní sabotáže, nebo i) jinými činy válčících branných sil, dále činy fašistických orgánů a příslušníků nepřátelských národů, k nimž došlo z důvodů persekuce politické, národní nebo rasové, pokud veškeré tyto činy nepatří již podle své povahy nebo podle okolností, za nichž se staly, pod případy uvedené pod písm. h) nebo ch), nebo j) bojovými akcemi válčících branných sil, k) ukrýváním nebo útěkem před bezprostředními bojovými akcemi nebo před opatřeními válčících branných sil a fašistických orgánů nebo l) výkonem nucených prací, pokud nešlo o soukromoprávní pracovní poměr, výkonem t. zv. služby protiletecké ochrany nebo obrany, nouzové služby, technické nouzové pomoci, nouzové služby při zákopových pracích nebo nucených pracích, ochrannou službou, nebo m) zjišťováním, odstraňováním nebo zneškodňováním opuštěných bojových prostředků, náhodným nebo nezaviněným střetnutím s bojovými prostředky nebo n) výkonem služby lékařské a samaritánské v souvislosti s okolnostmi uvedenými pod písm. f) až m). (2) U okolností uvedených v odstavci 1, písm. f) až l) se vyžaduje, aby k nim došlo v době mezi 20. květnem 1938 a nejpozději 31. prosincem 1945; u okolností uvedených pod písm. m) se vyžaduje, aby k nim došlo po 14. březnu 1939. (3) Podmínkou nároku na zaopatření jest okolnost, že poškození je aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s okolnostmi uvedenými v odstavci 1. V případech, v nichž podle předpisů dosud platných byl uznán nárok na zaopatření na podkladě časové souvislosti poškození s výkonem vojenské služby nebo se zajetím, zůstává nárok zachován. (4) Nevzniklo-li poranění nebo onemocnění sice za okolností uvedených v odstavci 1, avšak je-li aspoň pravděpodobno, že jimi bylo zhoršeno, jest toto zhoršení pokládati za poškození. (5) Československým státním občanům, kteří jako příslušníci mezinárodních brigád mimo hranice Československé republiky se stali v boji proti fašismu invalidními, a pozůstalým po příslušnících těchto brigád náleží zaopatření a výhody podle tohoto zákona v rozsahu a za podmínek platných jinak pro osoby poškozené za okolností uvedených v odstavci 1, písm. d), po př. pro pozůstalé po osobách zemřelých za těchže okolností nebo v souvislosti s nimi.