§ 13 Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) – Opatření k tlumení nákaz
Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) · 166/1999 Sb. · § 13 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 13 zákona o veterinární péči stanovuje, jaká opatření musí krajská veterinární správa (KVS) provést, když se dozví o podezření na nebezpečnou nákazu zvířat, aby se potvrdila nebo vyvrátila nákaza a zabránilo se jejímu šíření.
§ 13 Opatření k tlumení nákaz
(1) Krajská veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů, prověří neodkladná opatření provedená chovatelem a neprodleně, v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány, učiní opatření a podle potřeby nařídí mimořádná veterinární opatření za účelem potvrzení nebo vyloučení tohoto podezření a za účelem ochrany proti možnému šíření nákazy a stanoví způsob provedení těchto opatření; přitom krajská veterinární správa postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo podle předpisů Evropské unie upravujících opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka86), nebo podle § 17.
(2) Vyžadují-li to povaha nákazy a okolnosti případu, nařídí krajská veterinární správa chovateli kromě opatření podle odstavce 1 i poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům.
(3) Vyžadují-li to povaha nákazy, rizika jejího šíření, nebezpečí hrozící zdraví lidí nebo zvířat, popřípadě nebezpečí jiné vážné újmy, anebo místní podmínky, nařídí krajská veterinární správa na místě
a) držení zvířat vnímavých na příslušnou nákazu na jejich ustájovacích místech a odděleně od zvířat podezřelých a zakáže přemísťování zvířat z hospodářství nebo do hospodářství,
b) pořízení soupisu zvířat vnímavých na příslušnou nákazu, která jsou v hospodářství, a vedení a průběžné aktualizování soupisu zvířat uhynulých, nakažených nebo podezřelých,
c) omezení zacházení s živočišnými produkty, krmivy živočišného původu, předměty, materiály a látkami, které mohou být nositeli původců nákaz,
d) způsob a pravidla použití vhodných dezinfekčních prostředků u vchodů a východů z míst, v nichž jsou ustájena zvířata vnímavá na příslušnou nákazu, jakož i u vchodů a vjezdů do hospodářství a východů a výjezdů z hospodářství,
e) poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům.
Opatření na místě mohou být rozšířena v nezbytném rozsahu i na další místa podle čl. 55 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.
(4) Chovatel je povinen podrobit se opatřením uvedeným v odstavcích 1 až 3 a poskytovat k jejich provedení nezbytnou součinnost.
(5) Krajská veterinární správa
a) ukončí opatření uvedená v odstavcích 1 až 3, jestliže podezření z výskytu nebezpečné nákazy bylo vyloučeno, nebo
b) postupuje podle § 15, jestliže byl výskyt nebezpečné nákazy potvrzen.
(6) Krajská veterinární správa může na žádost chovatele nebo z moci úřední povolit výjimku z opatření uvedených v odstavcích 1 až 3, zejména za podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo předpisy Evropské unie upravujícími opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka86).
Výklad
Stručně
Paragraf 13 zákona o veterinární péči stanovuje, jaká opatření musí krajská veterinární správa (KVS) provést, když se dozví o podezření na nebezpečnou nákazu zvířat, aby se potvrdila nebo vyvrátila nákaza a zabránilo se jejímu šíření.
Co to znamená v praxi
Rychlá reakce KVS: Jakmile KVS zjistí nebo je informována o podezření na nebezpečnou nákazu, musí okamžitě prověřit, co už chovatel udělal, a nařídit další opatření podle pravidel EU a pohotovostních plánů.
Možnost poražení/utracení zvířat: V případě potřeby může KVS nařídit chovateli, aby porazil nebo utratil zvíře pro diagnostické účely, tedy aby se zjistilo, zda je skutečně nakažené.
Široká škála opatření: KVS může nařídit řadu opatření přímo na místě, jako je držení zvířat odděleně, vedení seznamu zvířat, omezení nakládání s produkty a materiály, které by mohly šířit nákazu, nebo povinnou dezinfekci.
Povinnost chovatele spolupracovat: Chovatel je povinen se všem nařízeným opatřením podrobit a poskytnout KVS veškerou potřebnou součinnost.
Na co si dát pozor
KVS postupuje podle předpisů Evropské unie, zejména nařízení (EU) 2016/429 a souvisejících nařízení Komise.
Opatření mohou být rozšířena i na další místa, pokud je to nezbytné pro zamezení šíření nákazy.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.