§ 29 Zákon, kterým se mění a doplňuje trestní zákon – Výjimečný trest

§ 29 Výjimečný trest (1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. (2) Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký a možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. (3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady (§ 91), teroru podle § 93 nebo § 93a odst. 3, obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 nebo genocidia (§ 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti a c) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let.“. Ustanovení § 30 se vypouští. 13. V § 31 odst. 1 větě druhé se vypouštějí slova „nabídnutou společenskou organizací“ a slova „výchovnou sílu kolektivu“ se nahrazují slovy „výchovný vliv toho, kdo záruku nabídl“. 14. V § 33 písmeno g) se za slovem „život“ vypouštějí slova „pracujícího člověka“. 15. § 34 písm. a) zní: „a) spáchal trestný čin ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky,“. 16. V § 35 odst. 2 druhá věta zní: „Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.“. 17. V § 36 poslední věta zní: „Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.“. 18. V § 38 se vypouští odstavec 3; dosavadní odstavec 4 se pak označuje jako odstavec 3 a odkaz v závorce v něm uvedený se mění na odstavce 1 a 2. 19. V § 39 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje jeden rok, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosažení účelu trestu.“. V dosavadním odstavci 2 se vypouštějí slova „pracujícího člověka“ a dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4. 20. V § 39a odst. 3 věta za středníkem zní: „do třetí nápravně výchovné skupiny zařadí však vždy pachatele, jemuž byl uložen výjimečný trest.“. Odstavec 4 se vypouští, dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4. 21. V § 40 odst. 1 se vypouštějí slova „výjimečným“ a „mimořádným“. § 40 odst. 2 zní: „(2) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání.“. 22. § 41 zní: