§ 29 Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci – Sanitární a pomocná zařízení

§ 29 Sanitární a pomocná zařízení (1) Sanitárními zařízeními se rozumí šatny, umývárny, sprchy a záchody. Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi, zařízení na sušení pracovních oděvů, ohřívárny, místnosti pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro poskytování první pomoci a prostory pro uskladnění úklidových prostředků. (2) Pracoviště musí být vybavena sanitárními a pomocnými zařízeními v rozsahu upraveném přílohou č. 11 k tomuto nařízení. Předseda vlády: Ing. Zeman v. r. Ministr zdravotnictví: prof. MUDr. Fišer, CSc. v. r. Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Část A 1. Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek jsou stanoveny v závislosti na tepelné produkci organizmu, která je dána charakterem a intenzitou vykonávané práce. 2. Při hodnocení mikroklimatických podmínek se vychází z těchto zásad 2.1 tepelná produkce organizmu se pokládá pro účely tohoto nařízení za rovnou energetickému výdeji, 2.2 stanovení energetického výdeje je pro tyto účely přípustné z tabelárních hodnot, jestliže nejsou známé hodnoty energetického výdeje, je možno zařadit posuzovanou práci do tříd práce podle příkladových činností uvedených v tabulce č. 1, 2.3 energetický výdej (M) se vyjadřuje v brutto hodnotách, tj. v hodnotách zahrnujících i bazální metabolizmus (BM). Jednotkou je (W), resp. v přepočtu na 1 m2 tělesného povrchu (W.m-2), 2.4 činnosti se zařazují do tříd práce (tabulka č. 1) podle průměrného energetického výdeje vynakládaného na efektivní dobu práce. Po tuto dobu práce se energetický výdej vypočítá jako časově vážený průměr z hodnot energetického výdeje vynakládaného na pracovní činnost hlavní a vedlejší. V případě, že doba trvání vedlejší činnosti přesáhne 30 % efektivní doby práce, hodnotí se obě činnosti samostatně. Tabulka č. 1: Třída prácePříklady činnostíM (W.m-2)IPráce vsedě s minimální pohybovou aktivitou (kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech), práce vsedě spojená s lehkou manuální prací rukou a paží (psaní na stroji, práce s PC, jednoduché šití, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů).≤ 80IIaVýstupní kontrola, řízení osobního vozidla za běžných provozních podmínek. Práce vstoje občasně spojená s pomalou chůzi po rovné podlaze s přenášením lehkých břemen nebo překonáváním malých odporů (vaření, strojní opracovávání a montáž malých lehkých dílců, kusová práce nástrojářů a mechaniků, prodavači).81 až 105IIbPráce vsedě s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou (dělnice v potravinářské výrobě, mechanici, strojní opracování a montáž středně těžkých dílců, práce na ručním lisu, řidiči nákladních vozidel, traktorů, autobusů, trolejbusů a ostatních drážních vozidel). Práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou spojená s přenášením břemen do 10 kg (prodavači při silné frekvenci zákazníků, lakýrníci, svařování, soustružení, strojové vrtání, dělník v ocelárně, valcíř hutních materiálů, tažení nebo tlačení lehkých vozíků).106 až 130IIIaPráce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin občas v předklonu nebo vkleče, chůze, (údržba strojů, mechanici, obsluha koksové baterie, práce ve stavebnictví - ukládání panelů na stavbách pomocí mechanizace, skladníci s občasným přenášením břemen do 15 kg, řezníci na jatkách, zpracování masa, pekaři, malíři pokojů, operátoři poloautomatických strojů, vystroj ování vnitřku karoserií v automobilovém průmyslu, obsluha válcovacích tratí v kovoprůmyslu, hutní údržba, průmyslové žehlení prádla, čištění oken, ruční úklid velkých ploch, strojní výroba v dřevozpracujícím průmyslu).131 až 160IIIbPráce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin, trupu, chůze, (práce ve stavebnictví - kladení cihel při tradiční výstavbě, skládání cihel, čištění menších odlitků sbíječkou a broušením, příprava forem na 15 až 50 kg odlitky, foukači skla – výroba velkých kusů, obsluha gumárenských lisů, práce na lisu v kovárnách, chůze po zvlněném terénu bez zátěže, zahradnické práce a práce v zemědělství).161 až 200IVaPráce spojená s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce ve stavebnictví, práce s lopatou ve vzpřímené poloze, přenášení břemen o váze 25 kg, práce se sbíječkou, práce v lesnictví s jednomužnou a dvojmužnou motorovou pilou, svoz dřeva, práce v dole – chůze po rovině a v úklonu do 15°, práce ve slévárnách, čištění a broušení velkých odlitků, příprava forem pro velké odlitky, strojní kování menších kusů, plnění tlakových nádob plyny).201 až 250IVbPráce spojená s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce na důlních pracovištích s ruční ražbou – práce se sbíječkou, práce v lomech, práce v zemědělství s vysokým podílem ruční práce, ruční sekání s kosou, strojní kování větších kusů).251 až 300VPráce spojená s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (transport těžkých břemen např. pytlů s cementem, výkopové práce, práce sekerou při těžbě dřeva, chůze v úklonu 15 až 30°, ruční kování velkých kusů, práce na důlních pracovištích s ruční ražbou v nízkých slojích).301 a více 3. Na uzavřených pracovištích musí být zajištěny hodnoty mikroklimatických podmínek uvedené v tabulce č. 2. Na pracovištích třídy I a IIa, musí být ještě dodrženy tyto požadavky: 3.1 rozdíly teplot vzduchu mezi úrovní hlavy a kotníků nesmí být větší než 3 °C, 3.2 asymetrie radiační teploty od oken nebo jiných chladných svislých povrchů nesmí být větší než 10 °C, 3.3 asymetrie radiační teploty od teplého stropu nebo jiných vodorovných povrchů nesmí být větší než 5 °C, 3.4 intenzita osálání hlav nesmí být větší než 200 W.m-2. Tabulka č. 2: Třída práceM (W.m-2)Operativní teplota to (°C)va (m.s-1)Rh (%)SRto max+++ g.h-1g.sm-1to minto optto maxI≤ 802022 ± 2280,1-0,230-70107856II a81-1051820 ± 2270.1-0,21361091II b106-1301416 ± 2260,2-0,31711368III a131-16010+12 ± 2+26+0,2-0,32562045III b161-20010++12 ± 2++26++0,2-0,33592639 Optimální pracovní výkon je dosahován při optimálních mikroklimatických podmínkách. Vysvětlivky k tabulce: to min je platná pro tepelný odpor oděvu 1 clo to opt je platná pro tepelný odpor oděvu 0,75 clo to max je platná pro tepelný odpor oděvu 0,5 va je rychlost proudění vzduchu SR je intenzita pocení Rh je relativní vlhkost + z hlediska energetického výdeje práce není celosměnově únosná pro ženy ++ z hlediska energetického výdeje práce není celosměnově únosná pro muže +++ platí pro osobu o ploše povrchu těla 1,8m2 to stanovena pro 60 % relativní vlhkosti vzduchu Přípustnou operativní teplotou se rozumí průměrná operativní teplota, která je dána časově váženým průměrem teplot vyskytujících se v osmihodinové směně, respektive aritmetickým průměrem pravidelně měřených teplot v intervalech nejdéle jedné hodiny. Operativní teplota to (°C) je jednotná teplota uzavřeného černého prostoru, ve kterém by tělo sdílelo radiací a konvekcí stejně tepla, jako ve skutečném teplotně nehomogenním prostředí. Při známé střední radiační teplotě tr (°C) (účinné teplotě okolních ploch) a teplotě vzduchu ta (°C) se určí z výrazu: to = tr + A (ta - tr), kde A je funkcí rychlosti proudění vzduchu podle tab.č. 3. Tabulka č. 3 va (m.s-1)0,20.30,40,60,81,0A (-)0,500,530,600,650,700,75 Při rychlostech proudění vzduchu menších než 0,2 m.s-1 lze nahradit operativní teplotu výslednou teplotou kulového teploměru tg (°C). Při jiných rychlostech proudění va (m.s-1) lze střední radiační teplotu tr (°C) pro výpočet operativní teploty to (°C) stanovit ze vztahu: tr = [(tg + 273)4 + 2,9.108.va0,6 (tg - ta)]1/4 - 273 kde tg - výsledná teplota kulového teploměru ϕ 0,10 m (°C) ta - teplota vzduchu (°C) va - rychlost proudění vzduchu (m.s-1) nebo ze vztahu: tr = [(tg + 273)4 + 2,5.108.va0,6 (tg - ta)]1/4 - 273 kde tg - výsledná teplota kulového teploměru ϕ 0,15 m (°C) ta - teplota vzduchu (°C) va - rychlost proudění vzduchu (m.s-1) Střední radiační teplota tr (°C) je homogenní teplota okolních ploch, při níž se sděluje sáláním stejně tepla jako ve skutečném heterogenním prostředí. clo je jednotka tepelně izolační vlastnosti oděvu. Na pracovištích, kde je rozdíl mezi výslednou teplotou kulového teploměru tg a suchou teplotou ta menší než 1 °C, lze jako výslednou teplotu používat hodnotu ta(°C) naměřenou suchým teploměrem. Část B 1. Dlouhodobě a krátkodobě únosné mikroklimatické podmínky jsou určeny dlouhodobě a krátkodobě únosnou pracovně tepelnou zátěží. 2. Dlouhodobě únosná pracovně tepelná zátěž je limitována množstvím vody ztracené potem a dýcháním. Limitní hodnoty dlouhodobě únosné pracovně tepelné zátěže jsou uvedeny v tabulce č. 4. Za neaklimatizované se považují osoby po dobu 3 týdnů od nástupu na posuzované pracoviště. Tabulka č. 4 Energetický výdej brutto M (W.m-2)Neaklimatizované osoby Maximální směnově průměrná intenzita pocení SRmax (g.h-1. m-2)Aklimatizované osoby Maximální směnově průměrná intenzita pocení SRmax (g.h-1. m-2)≤ 80147147> 80206270 3. Krátkodobě únosná pracovně tepelná zátěž je limitována množstvím akumulovaného tepla v organizmu, které nesmí překročit pro osoby aklimatizované i neaklimatizované 180 kJ. m-2. Této hodnotě odpovídá vzestup teploty tělesného jádra o 0,8 K, vzestup průměrné teploty kůže o 3,5 K a vzestup srdeční frekvence na max. 150 min-1. 4. Dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce při zvýšené tepelné zátěži jsou uvedeny pro muže a ženy v tabulkách č. 4a až 5c. Pokud musí být práce spojená se zvýšenou tepelnou zátěží vykonávána v oděvu, jehož izolační vlastnosti jsou vyšší než 0,64 clo nebo když jsou hodnoty relativní vlhkosti a rychlosti proudění vzduchu v pracovním prostředí odchylné od hodnot uvedených v těchto tabulkách, musí být krátkodobě a dlouhodobě únosné doby práce upraveny individuálně tak, aby nebyly překračovány hodnoty uvedené v bodech 2 a 3 této části. Vysvětlivky k tabulkám 4a - 5c: sm - doba práce za směnu celkem max - krátkodobě únosná doba práce Podmínky: v = 0,1 m.s-1, tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVbVW.m-2 brutto8010513016020025030035020sm480480480480403323232188max4804804804804033231514722sm480480480480403323218179max480480480480403323873824sm480480480480403282207171max480480480480403282613226sm480480480480403245196163max480480480480403157472728sm480480480480352230186156max48048048048035283372430sm480480480468280217177150max48048048046828056302132sm480480480348262205169144max48048048034811141251834sm480480392308245195161138max4804803921515931211636sm385433351287230185154132max385433130663824171438sm274395324268217176148127max27410663422820151240sm247362301251205168142123max905640302216131142sm226335281236194160136118max523830231814111044sm207311263223185153131114max36282319151210946sm191290248211176147126110max27221916131191848sm178272233200168140121106max221816131198750sm166256221190160135117103max2017151311987 Podmínky: v = 0,5 m.s-1, tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo tg (°C)Třída práceDoba prácepodle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVbVW.m-2 brutto8010513016020025030035020sm480480480480403323260191max4804804804804033232605522sm480480480480403323221181max4804804804804033231154224sm480480480480403316209172max480480480480403316733526sm480480480480403248197164max480480480480403248522928sm480480480480382231187157max480480480480352101402530sm480480480480290217177150max48048048048029063322232sm480480480386261205169143max48048048038614545271934sm480480443307244194161137max4804804432416633221636sm423459347284228184153132max423459190744025181438sm267387319264215174147127max26713670442920151240sm240354296247203166140122max1056041302216131142sm218326275232192158135117max543829231814111044sm199302257218182151129113max35272218151210946sm184281241206173145124109max2521181513109848sm170263227195165138119105max211815131198750sm159247214185157133115101max1917141211987 Podmínky: v = 1 m.s-1, tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVbVW.m-2 brutto8010513016020025030035020 sm480480480480403323269193max4804804804804033232696122sm480480480480403323224182max4804804804804033231444624 sm480480480480403323210173max480480480480403323823726sm480480480480403265198165max480480480480403265563028sm480480480480395231187157max480480480480395112422530sm480480480480301217177150max48048048048030166332232sm480480480399259204168143max48048048039915546271934sm480480457303244192160137max4804804573036733221636sm426475342280226182152131max426475224764025181438sm267378313260212173146126max26714670432820151240sm232344289243200164139121max1055840292216131142sm210316268227 189156133116max51362822171411944sm1912922502141791491281112max32262118141210846sm176272234201170142123108max2420171412109848sm163254220191162136118104max201715131198750sm151238208181154131113100max1919161210987 Podmínky: v = 0,1 m.s-1, tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVbW.m-2 brutto8010513016020025030020sm480480480411329263227max48048048041132926322722sm480480480411329263224max48048048041132926311724sm480480480411329263212max4804804804113292637526sm480480480411329241200max4804804804113291575428sm480480480411329226190max480480480411329834130sm480480480411275213181max480480480411275563332sm480480480342257202172max480480480342111412734sm480480385303241191 164max48048038515159312236sm378425345282226182157max3784251306638241838sm269388319263213173150max269106634228201640sm243356296246202165144max9056403022161442sm222329276232191157138max5238302318141244sm203306259219181150132max3628231915121046sm188285243207173144127max272219161311948sm175267229196165138122max22181613119850sm163252217186157133118max201715131198 Podmínky: v = 0,5 m.s-1, tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)IIIaIIbIIIaIIIbIV aIVbW.m-2 brutto8010513016020025030020sm480480480411329263227max48048048041132926322722sm480480480411329263227max48048048041132926317624sm480480480411329263214max4804804804113292639426sm480480480411329!243202max4804804804113292436228sm480 480480411329227191max480 4804804112852144530sm48048048041128563181max480480480411275563632sm480480480329256201172max480480480329145452934sm480480435301239190164max48048043524166932336sm415451341279224180156max4154511907440251938sm262380314260211171149max262136704429201640sm236348290243199163142max10560413022161442sm214320270228188156136max5438292318141244sm196297253214179149131max3527221815121046sm180276237202170142126max252118151310948sm167258223192162136121max21181513119850sm156243211182154131116max191714121198 Podmínky: v = 1 m.s-1, tg≥ta, rh <70 %, 0,64 clo tg (°C)Třída práceDoba práce podle celkového energetického brutto výdeje (W.m-2)IIIaIIbIIIaIIIbIVaIVbW.m-2 brutto8010513016020025030020sm480480480411329263227max48048048041132926322722sm480480480411329263224max48048048041132926311724sm480480480411329263215max480480480 411329!26310926sm480480480411329260202max4804804804113292606728sm480480480411329227191max4804804804113291124730sm480480480411296213181max480480480411296663632sm480480480392255200171max480480480392155462934sm480480449298237189163max48048044929867332336sm419467336275222179155max4194672247640251938sm262371308255208170148max262146704328201640sm228338284238196161141max10558402922161342sm206311264223186154135max5136282217141244sm188287246210176146129max3226211814121046sm173267230198167140124max242017141210948sm160249217187159134119max20171513119850sm149234204178151128115max191614121098 Část C 1. Dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce je stanovena v tabulkách č. 1 až 45. 2. Na pracovištích v podzemí, kde rozdíl mezi výslednou teplotou kulového teploměru (tg) a suchou teplotou vzduchu (ta) je menší než 1 °C, lze použít pro stanovení únosné doby práce hodnoty naměřené suchým teploměrem. 3. Na pracovištích, kde krátkodobě únosná doba práce (tmax) a dlouhodobě únosná doba práce (tsm) podle tabulek č. 1 až 45 je shodná, nemusí být stanoven režim práce a odpočinku. Směnová efektivní pracovní doba (PDef) nesmí však překročit dlouhodobě únosnou dobu práce (tsm). 4. Směnová efektivní pracovní doba (PDef) je stanovena vztahem: PDef = 480 – tD – tPNP – tSM (min), kde: tD – je doba sjezdu a výjezdu, dopravy na pracoviště k tomu určenými pracovními prostředky a chůze na pracoviště v úklonu do 3° a ta ≤ 26 °C, tPNP – podmínečně nutné přestávky v práci, např. čekací doba po trhací práci, tSM – normativ směnových časů, např. pracovní porada, osobní potřeba, odstrojení a ustrojení, služební rozhovor, osobní očista, přestávka na jídlo a oddech podle zvláštního právního předpisu5). 5. Na pracovištích, kde krátkodobě únosná doba práce (tmax) je kratší než dlouhodobě únosná doba práce (tsm), musí být stanoven režim práce a odpočinku. 6. Počet pracovních cyklů (c) je dán podílem dlouhodobě únosné doby práce (tsm) a krátkodobě únosné práce (tmax), přičemž počet cyklů se zaokrouhluje na nejbližší celé vyšší číslo. Počet pracovních cyklů se vypočte ze vztahu: c = tsm/tmax Délka jednoho pracovního cyklu (tprc) se vypočte ze vztahu: tprc = tsm/c (min) Celková doba pracovních cyklů se vypočte ze vztahu: Σtprc = tprc.c (min) 7. Minimální doba trvání jedné přestávky (tp) je stanovena na 30 minut. a) Celková doba trvání přestávek za směnu (Σtp) se vypočte ze vztahu: Σtp = tp.(c – 1) (min) b) V době přestávek musí mít důlní pracovníci možnost odpočinku v prostředí, kde teplota vzduchu nepřekročí v závislosti na relativní vlhkosti níže uvedené teploty: rh (%)ta (°C)do 603161 – 753076 – 902991 – 10028 8. Na pracovištích, kde musí být stanoven režim práce a odpočinku a nejsou zajištěny podmínky podle bodu 7 písm. b), je práce zakázána. Práce je zakázána i na pracovištích, kde tmax je kratší než 30 minut. 9. Ustanovení podle bodu 8 věty druhé se nevztahuje na havarijní situace, kdy je třeba vykonat práce nezbytné pro ochranu života zaměstnanců. Část D 1. Povrchová teplota strojů a technických zařízení přístupných dotyku nesmí být při trvání dotyku 8 hodin a delším, jestliže se jich dotýká jen malá část těla (méně než 10 % celého kožního povrchu těla) nebo malá část hlavy (méně než 10 % kožního povrchu hlavy), vyšší než 43 °C. 2. Prahy popálení pro trvání dotyku 1 minutu a delším s ohledem na druh materiálu jsou uvedeny v tabulce. Hodnoty povrchových teplot strojů a technických zařízení musí být nižší než hodnoty uvedené v tabulce. materiálprahy popálení pro trvání dotyku10 sekund1 minuta10 minut8 hodin a déle°C°C°C°Ckov55514843keramické, skleněné a kamenné materiály66564843plasty71604843dřevo89604843 Poznámka: Práh popálení je povrchová teplota vymezující hranici mezi kůží bez popálení a povrchovou popáleninou vyvolanou dotykem kůže s horkým povrchem při určitém trvání dotyku. Hodnota 51 °C pro dobu 1 minuty platí také pro jiné materiály s vysokou tepelnou vodivostí, které nejsou v tabulce uvedeny, pro ostatní materiály s nízkou tepelnou vodivostí platí teplota 60 °C. Pro dotyk kůže s chladným povrchem platí, že pokud venkovní teplota klesne pod 4 °C musí být zaměstnanci vybaveni vhodným typem rukavic. 3. Teplota chladících a jiných technických kapalin, které přicházejí při trvalé práci do styku s nechráněnou kůží nesmí být nižší než 22 °C. Část E Proudění vzduchu m.s-1Aktuální teplota vzduchu (°C) +5 -1 -7 -12 -16 -23 -29 1,8 +5 -1 -7 -12 -16 -23 -29 2,2 +3 -3 -9 -15 -21 -26 -32 4,5 -2 -9 -15 -23 -30 -36 -43 6,7 -6 -13 -21 -28 -38 -43 -50 8,9 -8 -16 -23 -32 -40 -47 -55 11,2 -9 -18 -26 -34 -42 -51 -59 13,4 -11 -19 -28 -36 -44 -53 -62 15,6 -12 -20 -29 -37 -45 -55 -63 17,9 -12 -21 -30 -38 -47 -56 -65 Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Část A Látka číslo CAS PEL NPK-P Poznámky Faktor přepočtu na ppm mg.m-3Acetaldehyd 75-07-0 50 100 0,555 Acetanhydrid 108-24-7 - 20 0,240 Aceton 67-64-1 800 1500 0,421 Acetonitril 75-05-8 70 100 D 0,595 Akrolein v. 2-Propenal Akrylaldehyd v. 2-Propenal Akrylonitril v. 2-Propennitril Allylalkohol v. 2-Propen-1-ol Allylglycidylether 106-92-3 25 50 D,S 0,214 Allylchlorid v. 3-Chlor-1-propen Allyloxy-2,3-epoxypropan v. Allylglycidylether Aminobenzen v. Anilin 2-Aminopyridin 504-29-0 2 4 0,260 Amoniak 7664-41-7 14 36 1,438 Amylacetát v. Pentylacetát Amylalkohol (všechny isomery) 30899-19-5 300 600 D 0,278 Anhydrid kyseliny octové v. Acetanhydrid Anilin 62-53-3 5 10 D,P 0,263 Antimon 7440-36-0 0,5 1,5 Antimonu sloučeniny, jako Sb (s výjimkou oxidu antimonitého) 0,5 1,5 Arsan v. Arsenovodík Arsen 7440-38-2 0,1 0,4 P Arsenu sloučeniny, jako As (s výjimkou arsenovodíku) 0,1 0,4 P Arsenovodík 7784-42-1 0,1 0,2 P 0,313 Azid sodný 26628-22-8 0,1 0,3 D 0,376 Aziridin v. Ethylenimin Barya sloučeniny rozpustné, jako Ba 0,5 2,5 Benzen 71-43-2 3 10 D,P 0,313 Benzíny 400 1000 Benzo(a)pyren 50-32-8 0,005 0,025 D,P 0,097 p-Benzochinon 106-51-4 0,4 0,8 0,226 1,4-Benzochinon v. p-Benzochinon Benzoylperoxid 94-36-0 5 10 S Benzylalkohol 100-51-6 40 80 0,226 Benzylchlorid v. alfa-Chlortoulen Berylium 7440-41-7 0,001 0,002 S,P Berylia sloučeniny, jako Be 0,001 0,002 S,P Bifenyl 92-52-4 1 3 D 0,158 1,1-Biphenyl v. Bifenyl Bis(2-ethylhexyl)ester 1,2-benzendikarbonové kyseliny v. Di-(2ethylhexyl) ftalát Bis(2-chlorethyl)ether 111-44-4 30 60 D 0,171 Bis(chlormethyl)ether 542-88-1 0,0002 0,0005 P 0,213 Brom 7726-95-6 0,7 1,4 0,153 Bromethan 74-96-4 20 40 D 0,224 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan 151-67-7 15 30 0,124 Brommethan 74-83-9 20 40 D,P 0,257 Bromovodík 10035-10-6 - 6 0,302 Bromtrifluormethan v. Trifluorbrommethan 1,3-Butadien 106-99-0 10 20 P 0,425 Buta-1,3-dien v. 1,3-Butadien Butanol (všechny isomery) 71-36-3 78-92-2 78-83-1 75-65-0 300 600 D 0,330 2-Butanon 78-93-3 600 900 0,339 Butanthiol 109-79-5 1,5 3 0,271 2-Butenal 4170-30-3 123-73-9 1 4 D 0,349 2-Butoxyethanol 111-76-2 100 200 D 0,207 2-Butoyethanol acetát v. 2-Butoxyethylacetát 2-(2-buthoxyethoxy)-ethanol 112-34-5 100 200 0,151 2-Butoxyethylacetát 112-07-2 130 300 D 0,153 Butylacetát (všechny isomery) 123-86-4 105-46-4 540-88-5 110-19-0 950 1200 0,211 n-Butylakrylát 141-32-2 10 20 D,S 0,191 Butylalkohol v. Butanol Butylcelosolv v. 2-Butoxyethanol Butylcelosolvacetát v. 2-Butoxyethylacetát Butylester 2-propenové kyseliny v. n-Butylakrylát Butylmerkaptan v. Butanthiol terc-Butyl-methylether 1634-04-4 100 200 0,277 n-Butylmethylketon v. 2-Hexanon iso-Butylmethylketon v. 4-Methyl-2-pentanon Butyl 2-propenoát v. n-Butylakrylát Celosolvacetát v. 2-Ethoxyethylacetát Cínu anorganické sloučeniny, jako Sn 2 4 D Cínu sloučeniny organické, jako Sn 0,1 0,2 D Cyklohexan 110-82-7 500 1000 0,290 Cyklohexanamin v. Cyklohexylamin Cyklohexanol 108-93-0 200 400 D 0,244 Cyklohexanon 108-94-1 40 80 D 0,249 Cyklohexen 110-83-8 1000 1300 0,298 Cyklohexylamin 108-91-8 20 40 D 0,247 Diacetonalkohol 123-42-2 200 300 0,210 4,4-Diamino-difenylmethan 101-77-9 0,1 0,2 D,S,P 1,2-Diaminoethan 107-15-3 25 50 D,S 0,407 Diazomethan 334-88-3 0,1 0,2 P 0,582 Dibenzoylperoxid v. Benzoylperoxid Diboran 19287-45-7 0,1 0,2 0,837 Dibromdifluormethan 75-61-6 800 1300 0,116 1,2-Dibromethan 106-93-4 1 2 D,P 0,182 Dibutylester 1,2-benzen-dikarboxylové kyseliny v. Dibutylftalát Dibutylftalát 84-74-2 5 10 Dicyklopentadien 77-73-6 3 6 0,185 Diethanolamin 111-42-2 5 10 P 0,232 Diethylamin 109-89-7 15 30 D 0,334 2-Diethylaminoethanol 100-37-8 50 100 D 0,208 Diethylentriamin 111-40-0 4 8 0,237 N,N-Diethylethanamin v. Triethylamin Diethylether 60-29-7 300 600 0,330 Di-(2-ethylhexyl)ftalát 117-81-7 5 10 Difenylamin 122-39-4 10 20 D,P Difenylether 101-84-8 5 10 0,144 Difenylmethan-4,4-diisokyanát 101-68-8 0,05 0,1 S 0,098 Difenyloxid v. Difenylether Dihydrogenselenid v. Selenovodík 1,3-Dihydroxybenzen 108-46-3 45 90 1,4-Dihydroxybenzen 123-31-9 2 4 D,S 2,4-Dichloranilin 554-00-7 5 10 0,151 1,2-Dichlorbenzen 95-50-1 100 200 D 0,166 1,4-Dichlorbenzen 106-46-7 100 200 D 0,166 2,2-Dichlordiethylether v. Bis(2-chlorethyl)ether Dichlordifluormethan 75-71-8 3000 5000 0,202 1,1-Dichlorethan 75-34-3 400 800 D 0,247 1,2-Dichlorethan 107-06-2 10 20 D,P 0,247 1,1-Dichlorethen 75-35-4 8 16 0,252 1,2-Dichlorethen 540-59-0 800 1600 0,252 1,1-Dichlorethylen v. 1,1-Dichlorethen 1,2-Dichlorethylen v. 1,2-Dichlorethen Dichlorid kys.uhličité v. Fosgen Dichlorfluormethan 75-43-4 40 80 0,238 Dichlormethan 75-09-2 200 500 D 0,288 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetra-fluorethan 76-14-2 3000 5000 0,143 Diisokyanatohexan v. Hexamethylendiisokyanát 2,4-Diisokyanáttoluen v. Toluylen-2,4-diisokyanát 2,6-Diisokyanáttoluen v. Toluylen-2,6-diisokyanát N,N-Dimethylacetamid 127-19-5 30 60 D 0,281 Dimethylamin 124-40-3 3,8 9 D 0,542 N,N-Dimethylanilin 121-69-7 25 50 D 0,202 N,N-Dimethylbenzenamin v. N,N-Dimethylanilin Dimethylether 115-10-6 - 2000 0,531 Dimethylethylamin 598-56-1 10 20 0,334 1-(1,1-Dimethylethyl)-4-methylbenzen v. p-(terc-Butyl)toluen Dimethylformamid 68-12-2 30 60 D,P 0,335 1,1-Dimethylhydrazin 57-14-7 0,025 0,05 D,P 0,407 Dimethylhydrazin v. 1,1-Dimethylhydrazin 1,2-Dimethylhydrazin 540-73-8 0,025 0,05 D,P 0,407 Dimethylisopropylamin 996-35-0 10 20 0,280 Dimethylsulfát 77-78-1 0,1 0,2 D,P 0,194 Dinitrobenzen (všechny isomery) 25154-54-5 1 2 D,P 0,145 Dinitroglykol v. Ethylenglykoldinitrát Dinitrochlorbenzen v. 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen 4,6-Dinitro-o-kresol 534-52-1 0,2 0,4 D Dinitrotoluen (směs isomerů) 25321-14-6 0,75 1,5 D,P 0,134 1,4-Dioxan 123-91-1 70 140 D 0,277 Epichlorhydrin v. 1-Chlor-2,3-epoxipropan Ethanal v. Acetaldehyd 1,2-Ethandiamin v. 1,2-Diaminoethan Ethanamin v. Ethylamin Ethan-1,2-diol v. Ethylenglykol 1,2-Ethandioldinitrát v. Ethylenglykoldinitrát Ethanol 64-17-5 1000 3000 0,532 Ethanolamin 141-43-5 5 10 0,400 Ethenon v. Keten Ethenylbenzen v. Styren Ethenylester kys.octové v. Vinylacetát 2-Ethoxyethanol 110-80-5 20 40 D,P 0,271 2-Ethoxyethylacetát 111-15-9 25 50 D,P 0,185 Ethylacetát 141-78-6 700 900 0,278 Ethylakrylát 140-88-5 20 40 D,S 0,244 Ethylalkohol v. Ethanol Ethylamin 75-04-7 9 20 D 0,542 Ethylbenzen 100-41-4 200 500 D 0,230 Ethylbromid v. Bromethan Ethylcelosolv v. 2-Ethoxyethanol Ethylendiamin v. 1,2-Diaminoethan Ethylendibromid v. 1,2-Dibromethan Ethylendichlorid v. 1,2-Dichlorethan Ethylendinitrát v. Ethylenglykoldinitrát Ethylenglykol 107-21-1 50 100 D 0,394 Ethylenglykoldinitrát 628-96-6 0,5 1 D 0,161 Ethylenglykolmonobutyl-ether v. 2-butoxyethanol Ethylenglykolmonobutyl-etheracetát v. 2-Butoxyethylacetát Ethylenglykolmonoethyl-ether v. 2-Ethoxyethanol Ethylenglykolmonoethyl-etheracetát v. 2-ethoyethylacetát Ethylenglykolmonomethyl-ether v. 2-Methoxyethanol Ethylenglykolmono-methyletheracetát v. 2-Methoxyetylacetát Ethylenchlorhydrin v. 2-Chlorethanol Ethylenimin 151-56-4 1 2 D,P 0,567 Ethylenoxid 75-21-8 1 3 D,P 0,556 Ethylester kyseliny 1-propenové v. Ethylakrylát N-Ethylethanamin v. Diethylamin Ethylether v. Diethylether Ethyl-3-ethoxypropionát 763-69-9 150 500 0,167 Ethylformiát 109-94-4 300 450 0,330 Ethyl-2-propenoat v. Ethylakrylát Fenol 108-95-2 7,5 15 D 0,260 N-Fenylbenzenamin v. Difenylamin Fenylethylen v. Styren Fenylhydrazin 100-63-0 1 2 D 0,225 2-Fenylpropen 98-83-9 250 500 0,207 Fluor 7782-41-4 1,5 3 Fluorid, anorganický 2,5 - Fluorovodík 7664-39-3 1,5 2,5 1,223 Formaldehyd 50-00-0 0,5 1 D,S 0,814 Fosfin v. Fosforovodík Fosfor (bílý,žlutý) 7723-14-0 0,1 0,3 0,197 Fosforovodík 7803-51-2 0,1 0,2 0,719 Fosforoxychlorid v. Oxychlorid fosforečný Fosforpentachlorid v. Chlorid fosforečný Fosfortrichlorid v. Chlorid fosforitý Fosgen v. Karbonylchlorid Freon 11 v. Trichlorfluormethan Freon 12 v. Dichlordifluormethan Freon 12B2 v. Dibromdifluormethan Freon 13 v. Chlortrifluormethan Freon 13B1 v. Trifluorbrommethan Freon 21 v. Dichlorfluormethan Freon 114 v. 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan Ftalanhydrid 85-44-9 5 10 S 0,165 2,5-Furandion v. Maleinanhydrid 2-Furankarboxaldehyd v. Furfural 2-Furanmethanol v. 2-Furylmethanol Furfural 98-01-1 10 20 D 0,255 Furfurylalkohol v. 2-Furylmethanol Furylmethanal v. Furfural 2-Furylmethanol 98-00-0 20 40 D 0,249 Glutaraldehyd v. 1,5-Pentandial Glyceroltrinitrát 55-63-0 0,5 1 D O,108 Halotan v. 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan n-Heptan 142-82-5 2000 - 0,244 Heptan-2-on 110-43-0 150 300 D 0,214 Heptan-3-on 106-35-4 95 - 0,214 Hexachlorbenzen 118-74-1 0,02 - D,P 0,086 1,1,2,3,4,4-Hexachlor-1,3-butadien 87-68-3 0,25 0,5 D 0,103 Hexachlorethan 67-72-1 10 20 D 0,103 Hexachlornaftalen 1335-87-1 0,2 0,6 D Hexamethylen-1,6-diisokyanát 822-06-0 0,035 0,07 S 0,145 n-Hexan 110-54-3 100 400 D,P 0,284 2-Hexanon 591-78-6 20 40 D,P 0,244 Hexan (s výjimkou n-Hexanu) 1000 2000 D 0,284 Hydrazin 302-01-2 0,05 0,1 D,S,P 0,763 Hydrid lithný 7580-67-8 0,025 0,075 Hydrochinon v. 1,4-Dihydroxybenzen Hydroxid draselný 1310-58-3 1 2 Hydroxid sodný 1310-73-2 1 2 Hydroxid vápenatý 1305-62-0 2 4 Chlor 7782-50-5 1,5 3 0,344 Chloracetaldehyd 107-20-0 - 3 0,311 Chlorbenzen 108-90-7 40 90 0,217 2-Chlor-1,3-butadien 126-99-8 10 20 D 0,276 Chlordifluormethan 75-45-6 3600 - 0,283 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen 97-00-7 0,5 1 P,D 0,121 1-chlor-2,3-epoxipropan 106-89-8 1 2 D,S,P 0,266 2-chlorethanol 107-07-3 - 3 D 0,304 Chlorethen v. Vinylchlorid Chlorid amonný (dýmy) 12125-02-9 5 10 Chlorid fosforečný 10026-13-8 1 2 P 0,117 Chlorid fosforitý 7719-12-2 1 3 P 0,178 Chlorid vápenatý 10043-52-4 5 10 Chlorid zinečnatý 7646-85-7 1 2 Chlormethan 74-87-3 100 200 D,P 0,484 Chlormethoxymethan v. Chlormethylmethylether (Chlormethyl)benzen v. alfa-Chlortoluen Chlormethylmethylether 107-30-2 0,003 0,006 D,P 0,304 1-Chlor-4-nitrobenzen 100-00-5 1 2 D,P Chloroform v. Trichlormethan Chloropren v. 2-Chlor-1,3-butadien Chlorované bifenyly v. Polychlorované bifenyly Chlorovodík 7647-01-0 8 15 0,679 3-Chlor-1-propen 107-05-1 3 6 0,320 alfa-Chlortoluen 100-44-7 5 10 0,193 Chlortrifluormethan 75-72-9 4000 6000 0,2734 Chromu (VI) sloučeniny 0,05 0,1 S,P Chromu ostatní sloučeniny (včetně chromanu olovnatého a zinečnatého 7758-97-6 13530-65-9 a další 0,5 1,5 Chromová žluť v. Chromu ostatní sloučeniny2,2-Iminobis(ethanol) v. Diethanolamin 1,3-Isobenzofurandion v. Ftalanhydrid Isofluran 26675-46-7 15 30 0,133 Isopentylacetát v. Pentylacetát Isophoron 78-59-1 5 10 0,177 Isopropylamin 75-31-0 10 20 0,413 Isopropylbenzen v. Kumen Jod 7553-56-2 - 1 0,093 Jodmethan 74-88-4 2 8 D 0,172 Kadmium a jeho sloučeniny, jako Cd 7440-43-9 0,05 0,1 D epsilon-Kaprolaktam (prach) 105-60-2 1 3 epsilon-Kaprolaktam (páry) 105-60-2 10 40 0,216 Karbonylchlorid 75-44-5 0,08 0,4 0,247 Keten 463-51-4 0,9 1,8 0,581 Kobalt a jeho sloučeniny, jako Co 7440-48-4 0,05 0,1 S Kresol (všechny isomery) 1319-77-3 20 40 D 0,226 Krotonaldehyd v. 2-Butenal Kumen 98-82-8 100 250 D 0,203 Kyanamid 420-04-2 2 10 D,S Kyanid jako HCN 57-12-5 3 10 D Kyanovodík 74-90-8 3 10 D 0,905 Kyselina dusičná 7697-37-2 2,5 5 0,388 Kyselina ethanová v. Kyselina octová Kyselina ethandiová v. Kyselina šťavelová Kyselina fosforečná 7664-38-2 1 2 Kyselina chloristá 7601-90-3 1 2 0,243 Kyselina methanová v. Kyselina mravenčí Kyselina mravenčí 64-18-6 9 18 0,531 Kyselina octová 64-19-7 25 35 0,408 Kyselina pikrová 88-89-1 0,1 0,5 D Kyselina propanová v. Kyselina propionová Kyselina propoinová 79-09-4 30 60 0,330 Kyselina sírová, jako SO37664-93-9 1 2 Kyselina šťavelová 144-62-7 1 5 D Maleinanhydrid 108-31-6 0,8 1,6 S 0,249 Mangan 7439-96-5 1 2 Mangan-jeho sloučeniny, jako Mn 1 2 Měď (prach) 7440-50-8 1 2 Měď (dýmy) 7440-50-8 0,1 0,2 Mesitylen v. 1,3,5-Trimethylbenzen Methanal v. Formaldehyd Methanamin v. Methylamin Methanol 67-56-1 250 1000 D 0,754 3-methoxy-n-butylacetát 4435-53-4 100 200 0,167 2-Methoxyethanol 109-86-4 15 30 D,P 0,321 2-Methoxyethylacetát 110-49-6 25 50 D,P 0,207 2-Methoxy-1-methylethylacetát 108-65-6 270 550 D 0,185 1-methoxy-2-propanol 107-98-2 270 550 D 0,271 2-methoxy-1-propylacetát 70657-70-4 270 550 0,185 (2-Methoxymethylethoxy)-propanol 34590-94-8 270 550 D 0,165 Methylacetát 79-20-9 600 800 0,330 Methylakrylát 96-33-3 20 40 S 0,284 Methylalkohol v. Methanol Methylamin 74-89-5 10 20 D 0,787 4-Methylanilin v. p-Toluidin N-Methylanilin 100-61-8 2 4 D,P 0,228 Methylbenzen v. Toluen N-Methylbenzenamin v. N-Methylanilin Methylbromid v. Brommethan 3-Methyl-1-butanol v. Amylalkohol 1-Methylbutylacetát 626-38-0 270 540 0,188 Methylcelosolv v. 2-Methoxyethanol methylcelosolvacetát v. 2-Methoxyethylacetát Methylcyklohexan 108-87-2 1500 2000 0,249 Methylcyklohexanol (všechny isomery) 25639-42-3 a další 200 400 0,214 1-Methylcyklohexan-2-on 583-60-8 150 300 D 0,218 Methyldinitrobenzen v. Dinitrotoluen 2-Methyl-4,6-dinitrofenol v. 4,6-Dinitro-o-kresol 1,1'-Methylenbis(4-isokyanatobenzen) v. Difenylmethan-4,4'-diisokyanát 4,4'-Methylendianilin v. 4,4'-Diaminodifenylmethan Methylenchlorid v. Dichlormethan Methylester 2-methyl-2-propenové kyseliny v. Methylmetakrylát Methylethylketon v. 2-Butanon 5-Methylheptan-3-on 541-85-5 50 100 D 0,191 5-Methylhexan-2-on 110-12-3 95 - 0,214 Methylhydrazin 60-34-4 0,2 0,04 D 0,530 Methylchlorid v. Chlormethan Methyliodid v. Jodmethan Methylkyanid v. Acetonitril Methylmetakrylát 80-62-6 50 150 D,S 0,244 N-Methylmethanamin v. Dimethylamin 4-Methyl-2-pentanon 108-10-1 80 200 D 0,244 Minerální oleje v. Oleje minerální Molybden 7439-98-7 5 25 Molybdenu sloučeniny, jako Mo 5 25 Monochlormethylmethyleter v. Chlormethylmethylether Morfolin 110-91-8 50 100 D 0,280 Nafta solventní 200 1000 Naftalen 91-20-3 50 100 0,191 Nikl 7440-02-0 0,5 1 S Niklu sloučeniny, jako Ni (s výjimkou nikltetrakarbonylu) 0,05 0,25 S Nikltetrakarbonyl 13463-39-3 0,01 0,02 D,P 0,143 Nikotin 54-11-5 0,5 2,5 D 0,151 Nitrobenzen 98-95-3 5 10 D 0,199 Nitroglycerin v. Glyceroltrinitrát Nitroglykol v. Ethylenglykoldinitrát p-Nitrochlorbenzen v. 1-Chlor-4-nitrobenzen Nitrosní plyny (NOx), oxidy dusíku s výjimkou oxidu dusného 11104-93-1 10102-43-9 10102-44-0 10 20 Nitrotoluen (všechny isomery) 1321-12-6 a další 10 20 D 0,179 Oleje minerální (aerosol) 5 10 Olovo 7439-92-1 0,05 0,2 P* Olovo anorganické sloučeniny, jako Pb 0,05 0,2 P* 1,1'-Oxybis(benzen) v. Difenylether 1,1-Oxybis(ethan) v. Diethylether Oxid antimonitý (jako Sb) 1309-64-4 0,1 0,2 Oxid dusičitý v. nitrózní plyny Oxid dusnatý v. nitrózní plyny Oxid dusný 10024-97-2 180 360 0,555 Oxid fosforečný 1314-56-3 1 2 Oxid hořečnatý 1309-48-4 5 10 Oxid osmičelý, jako Os 20816-12-0 0,002 0,004 0,096 Oxid sírový 7446-11-9 1 2 0,306 Oxid siřičitý 7446-09-5 5 10 0,382 Oxid uhelnatý 630-08-0 30 150 P 0,873 Oxid uhličitý 124-38-9 9000 45000 0,556 Oxid vanadičný (prach, dýmy) 1314-62-1 0,05 0,1 P Oxid vápenatý 1305-78-8 2 4 Oxid zinečnatý, jako Zn 1314-13-2 2 5 Oxiran v. Ethylenoxid 1,1'-Oxybis(2-chloroethan) v. bis(2-chlorethyl)ether Oxychlorid fosforečný 10025-87-3 0,5 1 0,159 Ozon 10028-15-6 0,1 0,2 0,509 Pentan 109-66-0 2000 3000 0,339 1,5-Pentandial 111-30-8 - 0,8 S 0,244 Pentachlorfenol 87-86-5 0,5 1,5 D Pentakarbonyl železa, jako Fe 13463-40-6 0,2 0,5 0,125 Pentanol v. Amylalkohol Pentylacetát (všechny isomery) 628-63-7 620-11-1 123-92-2 625-16-1 270 540 0,188 Pentylester kyseliny octové v. Pentylacetát Perchlorethylen v. Tetrachlorethylen Peroxid vodíku 7722-84-1 1 2 0,719 Piperazin 110-85-0 0,1 0,3 Platina (kov) 7440-06-4 0,5 1 Platiny sloučeniny, jako Pt 0,001 0,002 Polychlorované bifenyly (technické) 1336-36-3 0,5 1 D,P 2-Propanamin v. Isopropylamin iso-Propanol 67-63-0 500 1000 D 0,407 n-Propanol 71-23-8 500 1000 D 0,407 1-Propanol v. n-Propanol 2-Propanol v. iso-Propanol 2-Propanon v. Aceton 1,2,3-Propantrioltrinitrát v. Glycerintrinitrát 2-Propenal 107-02-8 0,25 0,5 0,436 2-Propen-1-ol 107-18-6 4 10 D 0,422 2-Propennitril 107-13-1 2 6 D,P 0,461 Beta-Propiolakton 57-57-8 1 2 P n-Propycelát 109-60-4 800 1000 0,240 iso-Propylalkohol v.iso-Propanol n-Propylalkohol v.n-Propanol Pseudokumen v. 1,2,4-Trimethylbenzen Pyrethrum 8000-34-7 5 10 Pyridin 110-86-1 5 10 D 0,309 Resorcin v.1,3-Dihydroxybenzen Rtuť 7439-97-6 0,05 0,15 D,P 0,122 Rtuti alkyl-sloučeniny, jako Hg 0,01 0,03 D,P Rtuti anmorganické a aryl-sloučeniny, jako Hg 0,05 0,15 D,P Selen 7782-49-2 0,1 0,2 Selenu sloučeniny, jako Se 0,1 0,2 Selenovodík 7783-07-5 0,07 0,17 Sirník fosforeřný 1314-80-3 1 2 Sirouhlík 75-15-0 10 20 D 0,322 Sirovodík 7783-06-4 10 20 0,719 Solventní nafta v. Nafta solventní Stříbro 7440-22-4 0,1 0,3 Stříbra rozpustné sloučeniny, jako Ag 0,01 0,03 Styren 100-42-5 100 400 D 0,235 Sulfan v. Sirovodík Sulfotep 3689-24-5 0,1 - Tellur a jeho sloučeniny, jako Te 13494-80-9 0,1 0,5 Terpentýn-aerosol 8006-64-2 5 10 Terpentýn-páry 8006-64-2 300 800 0,180 Tetraethylester kyseliny křemikčité v. Tetraethylsilikát Tetraethylolovo, jako Pb 78-00-2 0,05 0,1 D 0,076 Tetraethylsilikát 78-10-4 50 200 0,117 Tetraethoxysilan v. Tetraethylsilikát O,O,O,O-Tetraethyl-dithiopyrofosfát, O,O,O,O-Tetraethyldifosforoditioát v. Sulfotep (ISO) Tetrafosfor v. Fosfor (bílý, žlutý) Tetrahydrofuran 109-99-9 150 300 D 0,339 Tetrahydro-1,4-oxazin v. Morfolin Tetrachlorethen 127-18-4 250 750 D 0,147 Tetrachlorethylen v. Tetrachlorethen Tetrachlormethan 56-23-5 10 20 D,P 0,159 Tetrakarbonyl niklu v. Nikltetrakarbonyl Tetramethylolovo, jako Pb 75-74-1 0,05 0,1 D 0,091 Thallium 7440-28-0 0,1 0,5 D,P Thallia sloučeniny rozpustné, jako Tl 0,1 0,5 D,P Toluen 108-88-3 200 500 D 0,266 m-Toluidin 108-44-1 5 10 D,P 0,228 o-Toluidin 95-53-4 5 10 D,P 0,228 p-Toluidin 106-49-0 5 10 D,P 0,228 2,4-Toluylendiisokyanát 584-84-9 0,05 0,1 S 0,141 2,6-Toluylendiisokyanát 91-08-7 0,05 0,1 S 0,140 Triethanolamin 102-71-6 5 10 0,164 Triethylamin 121-44-8 8 12 D 0,242 Trifluorbrommethan 75-63-8 4000 6000 0,164 1,2,4-Trichlorbenzen 120-82-1 15 35 D 0,135 1,1,1-Trichlorethan 71-55-6 500 1000 0,184 1,1,2-Trichlorethan 79-00-5 50 100 D 0,183 Trichlorethen 79-01-6 250 750 D 0,186 Trichlorethylen v. Trichlorethen Trichlorfluormethan 75-69-4 3000 4500 0,178 Trichlorid-oxid fosforečný v. Oxychlorid fosforečný Trichlormethan 67-66-3 10 20 P,D 0,205 Trimethylamin 75-50-3 10 20 0,413 1,2,3-Trimethylbenzen 526-73-8 100 250 D 0,203 1,2,4-Trimethylbenzen 95-63-6 100 250 D 0,203 1,3,5-trimethylbenzen 108-67-8 100 250 D 0,203 2,4,6-Trinitrofenol v. Kyselina pikrová 2,4,6-trinitrotoluen 118-96-7 - 0,5 D,P 0,108 Uhličitany alkalických kovů 5 10 Vanad (prach) 7440-62-2 0,05 0,15 Vinylacetát 108-05-4 30 50 0,284 Vinylbenzen v. Styren Vinylchlorid 75-01-4 7,5 15 P 0,391 Vinylidenchlorid v. 1,1-Dichlorethen Xylen (všechny isomery) 1330-20-7 95-47-6 106-42-3 108-38-3 200 400 D 0,230 2,4-Xylidin 95-68-1 5 10 D,P 0,202 Xylidin (všechny isomery s výjimkou 2,4-xylidinu) 1300-73-8 10 20 D,P 0,202 Zinkchromát v. Chroman zinečnatý Vysvětlivky k tabulce: Kolona 2: číslo CAS - registrační číslo látky používané v Chemical Abstracts Kolona 5: D - při expozici se významně uplatňuje pronikání látky kůží S - látka má senzibilizační účinek P - u látky nelze vyloučit závažné pozdní účinky P* - pro hodnocení expozice je rozhodující výsledek vyšetření plumbaemie Kolona 6: Faktor přepočtu z údaje v mg.m-3 na údaj ppm platí za podmínky teploty 25 °C a tlaku 100 kPa. Seznam látek podle čísel CAS: číslo CAS Látka 50-00-0 Formaldehyd 50-32-8 Benzo(a)pyren 54-11-5 Nikotin 55-63-0 Glyceroltrinitrát 56-23-5 Tetrachlormethan 57-12-5 Kyanidy jako HCN 57-14-7 1,1-Dimethylhydrazin 57-57-8 β-Propiolakton 60-29-7 Diethylether 60-34-4 Methylhydrazin 62-53-3 Anilin 64-17-5 Ethanol 64-18-6 Kyselina mravenčí 64-19-7 Kyselina octová 67-56-1 Methanol 67-63-0 iso-Propanol 67-64-1 Aceton 67-66-3 Trichlormethan 67-72-1 Hexachlorethan 68-12-2 Dimethylformamid 71-23-8 n-Propanol 71-36-3 Butanol isomer 71-43-2 Benzen 71-55-6 1,1,1-Trichlorethan 74-83-9 Brommethan 74-87-3 Chlormethan 74-88-4 Jodmethan 74-89-5 Methylamin 74-90-8 Kyanovodík 74-96-4 Bromethan 75-01-4 Vinylchlorid 75-04-7 Ethylamin 75-05-8 Acetonitril 75-07-0 Acetaldehyd 75-09-2 Dichlormethan 75-15-0 Sirouhlík 75-21-8 Ethylenoxid 75-31-0 Isopropylamin 75-34-3 1,1-Dichlorethan 75-35-4 1,1-Dichlorethen 75-43-4 Dichlorfluormethan 75-44-5 Karbonylchlorid 75-45-6 Chlordifluormethan 75-50-3 Trimethylamin 75-61-6 Dibromdifluormethan 75-63-8 Trifluorbrommethan 75-65-0 Butanol isomer 75-69-4 Trichlorfluormethan 75-72-9 Chlortrifluormethan 75-71-8 Dichlordifluormethan 75-74-1 Tetramethylolovo, jako Pb 76-14-2 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetra-flurethan 77-73-6 Dicyklopentadien 77-78-1 Dimethylsulfát 78-00-2 Tetraethylolovo, jako Pb 78-10-4 Tetraethylsilikát 78-59-1 Isophoron 78-83-1 Butanol isomer 78-92-2 Butanol isomer 78-93-3 2-Butanon 79-00-5 1,1,2-Trichlorethan 79-01-6 Trichlorethen 79-09-4 Kyselina propionová 79-20-9 Methylacetát 80-62-6 Methylmetakrylát 84-74-2 Dibutylftalát 85-44-9 Ftalanhydrid 87-68-3 1,1,2,3,4,4-Hexachlor-1,3-butadien 87-86-5 Pentachlorfenol 88-89-1 Kyselina pikrová 91-08-7 2,6-Toluendiisokyanát 91-20-3 Naftalen 92-52-4 Bifenyl 94-36-0 Benzoylperoxid 95-47-6 Xylen isomer 95-50-1 1,2-Dichlorbenzen 95-53-4 o-Toluidin 95-63-6 1,2,4-Trimethylbenzen 95-68-1 2,4-Xylidin 96-33-3 Methylakrylát 97-00-7 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen 98-00-0 2-Furylmethanol 98-01-1 Furfural 98-82-8 Kumen 98-83-9 2-Fenylpropen 98-95-3 Nitrobenzen 100-00-5 1-Chlor-4-nitrobenzen 100-37-8 2-Diethylaminoethanol 100-41-4 Ethylbenzen 100-42-5 Styren 100-44-7 alfa-Chlortoluen 100-51-6 Benzylalkohol 100-61-8 N-Methylanilin 100-63-0 Fenylhydrazin 101-68-8 Difenylmethan-4,4'-diisokyanát 101-77-9 4,4'-Diamino-difenylmethan 101-84-8 Difenylether 102-71-6 Triethanolamin 105-46-4 Butylacetát isomer 105-60-2 epsilon-Kaprolaktam (páry a prach) 106-35-4 Heptan-3-on 106-42-3 Xylen isomer 106-46-7 1,4-Dichlorbenzen 106-49-0 p-Toluidin 106-51-4 p-Benzochinon 106-89-8 1-Chlor-2,3-epoxipropan 106-92-3 Allylglycidylether 106-93-4 1,2-Dibromethan 106-99-0 1,3-Butadien 107-02-8 2-Propenal 107-05-1 3-Chlor-1-propen 107-06-2 1,2-Dichlorethan 107-07-3 2-Chlorethanol 107-13-1 2-Propennitril 107-15-3 1,2-Diaminoethan 107-18-6 1-Propen-1-ol 107-20-0 Chloracetaldehyd 107-21-1 Ethylenglykol (aerosol a páry) 107-30-2 Chlormethylmethylether 107-98-2 1-methoxy-2-propanol 108-05-4 Vinylacetát 108-10-1 4-Methyl-2-pentanon 108-24-7 Acetanhydrid 108-31-6 Maleinanhydrid 108-38-3 Xylen isomer 108-44-1 m-Toluidin 108-46-3 1,3-Dihydroxybenzen 108-65-6 2-Methoxy-1-methylethylacetát 108-67-8 1,3,5-Trimethylbenzen 108-87-2 Methylcyklohexan 108-88-3 Toluen 108-90-7 Chlorbenzen 108-91-8 Cyklohexylamin 108-93-0 Cyklohexanol 108-94-1 Cyklohexanon 108-95-2 Fenol 109-60-4 n-Propylacetát 109-66-0 Pentan 109-79-5 Butanthiol 109-86-4 4-Methoxyethanol 109-89-7 Diethylamin 109-94-4 Ethylformiát 109-99-9 Tetrahydrofuran 110-12-3 5-Methylhexan-2-on 110-19-0 Butylacetát isomer 110-43-0 Heptan-2-on 110-49-6 1-Methoxyethylacetát 110-54-3 n-Hexan 110-80-5 2-Ethoxyethanol 110-82-7 Cyklohexan 110-83-8 Cyklohexen 110-85-0 Piperazin 110-86-1 Pyridin 110-91-8 Morfolin 111-15-9 2-Ethoxyethylacetát 111-30-8 1,5-Pentandial 111-40-0 Diethylentriamin 111-42-2 Diethanolamin 111-44-4 Bis(2-chlorethyl)ether 111-76-2 2-Butoxyethanol 112-07-2 2-Butoxyethylacetát 112-34-5 2-(2-Butoxyethoxy)-ethanol 115-10-6 Dimethylether 117-81-7 Di-(2-ethylhexyl)ftalát 118-74-1 Hexachlorbenzen 118-96-7 2,4,6-Trinitrotoluen 120-82-1 1,2,4-Trichlorbenzen 121-44-8 Triethylamin 121-69-7 N,N-Dimethylanilin 122-39-4 Difenylamin 123-31-9 1,4-Dihydroxybenzen 123-42-2 Diaceton alkohol 123-73-9 2-Butenal 123-86-4 Butylacetát isomer 123-91-1 1,4-Dioxan 123-92-2 Pentylacetát 124-38-9 Oxid uhličitý 124-40-3 Dimethylamin 126-99-8 2-Chlor-1,3-butadien 127-18-4 Tetrachlorethylen 127-19-5 N,N-Dimethylacetamid 140-88-5 Ethylakrylát 141-32-2 n-Butylakrylát 141-43-5 Ethanolamin 141-78-6 Ethylacetát 142-82-5 n-Heptan 144-62-7 Kyselina šťavelová 151-56-4 Ethylenimin 151-67-7 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan 334-88-3 Diazomethan 302-01-2 Hydrazin 420-04-2 Kyanamid 463-51-4 Keten 504-29-0 2-Aminopyridin 526-73-8 1,2,3-Trimethylbenzen 534-52-1 4,6-Dinitro-o-kresol 540-59-0 1,2-Dichlorethen 540-73-8 1,2-Dimethylhydrazin 540-88-5 Butylacetát isomer 541-85-5 5-Methyl-3-heptanon 542-88-1 Bis(chlormethyl)ether 554-00-7 2,4-Dichloranilin 583-60-8 1-Methylcyklohexan-2-on 584-84-9 2,4-Toluendiisokyanát 591-78-6 2-Hexanon 598-56-1 Dimethylaethylamin 620-11-1 3-Pentylacetát 625-16-1 Amylacetát terciál. 626-38-0 1-Methylbutylacetát 628-63-7 Pentylacetát 628-96-6 Ethylenglykoldinitrát 630-08-0 Oxid uhelnatý 763-69-9 Ethyl-3-ethoxypropionát 822-06-0 Hexamethylen-1,6-diisokyanát 996-35-0 Dimethylisopropylamin 1300-73-8 Xylidiny (všechny isomery) s výjimkou 2,4-xylidinu) 1305-62-0 Hydroxid vápenatý 1305-78-8 Oxid vápenatý 1309-48-4 Oxid hořečnatý 1309-64-4 Oxid antimonitý (jako Sb) 1310-58-3 Hydroxid draselný 1310-73-2 Hydroxid sodný 1314-13-2 Oxid zinečnatý, jako Zn 1314-56-3 Oxid fosforečný 1314-62-1 Oxid vanadičný (prach, dýmy) 1314-80-3 Sirník fosforečný 1319-77-3 Kresoly (všechny isomery) 1321-12-6 Nitrotolueny (všechny isomery) 1330-20-7 Xyleny (všechny isomery) 1335-87-1 Hexachlornaftalen 1336-36-3 Polychlorované bifenyly (technické) 1634-04-4 terc-Butyl-methylether 3689-24-5 Sulfotep (ISO) 4170-30-3 2-Butenal 4435-53-4 3-methoxy-n-butylacetát 7439-92-1 Olovo 7439-96-5 Mangan 7439-97-6 Rtuť 7439-98-7 Molybden 7440-02-0 Nikl 7440-06-4 Platina (kov) 7440-22-4 Stříbro 7440-28-0 Thallium 7440-36-0 Antimon 7440-38-2 Arsen 7440-41-7 Berylium 7440-43-9 Kadmium 7440-48-4 Kobalt 7440-50-8 Měď (dýmy a prach) 7440-62-2 Vanad (prach) 7446-09-5 Oxid siřičitý 7446-11-9 Oxid sírový 7553-56-2 Jod 7580-67-8 Hydrid lithný 7601-90-3 Kyselina chloristá 7646-85-7 Chlorid zinečnatý 7647-01-0 Chlorovodík 7664-38-2 Kyselina fosforečná 7664-39-3 Fluorovodík 7664-41-7 Amoniak 7664-93-9 Kyselina sírová, jako SO37697-37-2 Kyselina dusičná 7722-84-1 Peroxid vodíku 7719-12-2 Chlorid fosforitý 7723-14-0 Fosfor (bílý, žlutý) 7726-95-6 Brom 7758-97-6 Chroman olovnatý, jako Cr 7782-41-4 Fluor 7782-49-2 Selen 7782-50-5 Chlor 7783-06-4 Sirovodík 7783-07-5 Selenovodík 7784-42-1 Arsenovodík 7803-51-2 Fosforovodík 8003-34-7 Pyrethrum 8006-64-2 Terpentýn (páry a aerosol) 10024-97-2 Oxid dusný 10025-87-3 Oxychlorid fosforečný 10026-13-8 Chlorid fosforečný 10028-15-6 Ozon 10035-10-6 Bromovodík 10043-52-4 Chlorid vápenatý 10102-43-9 Oxid dusnatý 10102-44-0 Oxid dusičitý 11104-93-1 Nitrosní plyny (NOx) 12125-02-9 Chlorid amonný (dýmy) 13463-39-3 Nikltetrakarbonyl 13463-40-6 Pentakarbonyl železa, jako Fe 13494-80-9 Tellur 13530-65-9 Chroman zinečnatý, jako Cr 19287-45-7 Diboran 20816-12-0 Oxid osmičelý, jako Os 25154-54-5 Dinitrobenzeny (všechny isomery) 25321-14-6 Dinitrotolueny (směs isomerů) 25639-42-3 Methylcyklohexanoly (všechny isomery) 26628-22-8 Azid sodný 26675-46-7 Isofluran 30899-19-5 Amylalkoholy (všechny isomery) 34590-94-8 (2-Methoxymethylethoxy)-propanol 70657-70-4 2-methoxy-1-propylacetát Amylalkoholy (všechny isomery) Antimonu sloučeniny, jako Sb (s výjimkou oxidu antimonitého) Arsenu sloučenuny, jako As (s výjimkou arsenovodíku) Barya sloučeniny rozpustné, jako Ba Benzíny Berylia sloučeniny, jako Be Cínu anorganické sloučeniny, jako Sn Cínu organické sloučeniny, jako Sn Dinitrobenzen (všechny isomery) Dinitrotoluen (všechny isomery) Fluorid, anorganický Hexan (s výjimkou n-hexanu) Chromu sloučeniny Kadmia sloučeniny, jako Cd Kobaltu sloučeniny, jako Co Kresol (všechny isomery) Manganu sloučeniny, jako Mn Methylcyklohexanol (všechny isomery) Molybdenu sloučeniny, jako Mo Nafta solventní Niklu sloučeniny, jako Ni Nitrotoluen (všechny isomery) Oleje minerální Olova anorganické sloučeniny, jako Pb Platina sloučeniny Rtuti alkyl-sloučeniny jako Hg Rtuti anorganické a aryl-sloučeniny jako Hg Selenu sloučeniny, jako Se Stříbra sloučeniny, jako Ag Telluru sloučeniny, jako Te Thalia rozpustné sloučeniny, jako Te Uhličitany alkalických kovů Část B Přípustný expoziční limit směsi chemických látek se stanoví podle následujících zásad: 1. Jde-li o dvě nebo více látek, které působí na týž orgánový systém, předpokládá se, že působí aditivně (účinek se sčítá) pokud nejsou vědecky podložené informace o opaku. Součet poměrů jejich naměřených koncentrací k jejich PEL nebo NPK-P nesmí přesahovat 1: k1PEL1+k2PEL2+⋯⋯+knPELn≤1 k1NPK - P1+k2NPK - P2+⋯⋯+knNPK - Pn≤1 k1 - kn jsou naměřené koncentrace jednotlivých látek PEL1 - PELn jsou stanovené hodnoty PEL jednotlivých látek NPK-P1 - NPK-Pn jsou stanovené hodnoty NPK-P jednotlivých látek 2. Pokud nelze aditivní účinek jednotlivých látek předpokládat, koncentrace žádné složky směsi nesmí překračovat její NPK-P ani PEL. Část C 1. Zásady: a) Jestliže v pracovním ovzduší nelze s jistotou vyloučit přítomnost jedné, či více látek v plynné formě nebo jako aerosolu, musí se zhodnotit jejich koncentrace. b) Při tomto hodnocení je třeba zjistit všechny skutečnosti, které mohou být relevantní pro expozici: ba) látky používané nebo vyráběné, bb) technická zařízení a technologické operace, bc) časové a prostorové rozdělení koncentrací látek. c) Limitní hodnota pro chemické látky nebo prach v pracovním ovzduší je dodržena, jestliže hodnocení ukáže, že ji koncentrace ve vzduchu dýchací zóny nepřekračuje. Pokud jsou podklady nedostatečné pro kvalifikované posouzení, zda jsou limitní hodnoty dodrženy, musí být provedeno další šetření a měření. d) Jestliže hodnocení ukáže, že: da) nejsou limitní hodnoty dodrženy, musí být zjištěny důvody, pro které byla limitní hodnota překročena a musí být zavedena co nejrychleji odpovídající opatření pro nápravu situace a hodnocení se musí zopakovat; db) jsou limitní hodnoty dodrženy, musí se podle potřeby v pravidelných intervalech provádět následná měření, aby se potvrdilo, že dosavadní situace stále trvá; čím více se zjištěná hodnota blíží hodnotě limitní, tím častěji se musí měření provádět; dc) nedochází současně k podstatným změnám v podmínkách pracoviště, které by mohly pravděpodobně vést ke změně expozice zaměstnance, může být snížena frekvence kontrol dodržení limitní hodnoty měřením; v takových případech musí být však pravidelně kontrolováno, zda hodnocení vedoucí k tomuto závěru je stále ještě použitelné. e) Jestliže jsou zaměstnanci vystaveni současně nebo následně více než jedné látce, musí být tato skutečnost brána v úvahu při hodnocení zdravotního rizika, jemuž jsou vystaveni. 2. Požadavky na měřicí postupy: a) Postup měření musí dávat o inhalační expozici zaměstnance škodlivinám v pracovním ovzduší reprezentativní výsledky odvozené od časově váženého průměru jejich koncentrací (kp). Výpočet časově váženého průměru koncentrací musí postihnout všechny pracovní operace i veškerou ostatní činnost v průběhu pracovní doby. Průměrnou koncentrací kp se rozumí hodnota vypočtená z naměřených koncentrací k1 kn podle vzorce: kp=k1.t1+k2.t2+⋯⋯+kn.tnt1+t2+⋯⋯⋯⋯+tn k1-kn koncentrace v ovzduší získané jednotlivými odběry (měřeními) t1-tn doba trvání jednotlivých odběrů (měření) b) Pro zjištění inhalační expozice zaměstnance na pracovišti, musí se použít tam, kde je to možné, osobní odběr vzorků ovzduší vhodným zařízením, připevněným na těle. Tam, kde skupina zaměstnanců provádí identické nebo podobné úkony na stejném místě a je obdobně exponována, považuje se za reprezentativní pro celou skupinu, je-li odběr prováděn na vybraných zaměstnancích uvnitř této skupiny. Odběry vzorků a měření na pevně stanovených místech (stacionární) se mohou používat, jestliže jejich výsledky umožňují zjistit míru inhalační expozice zaměstnance na pracovišti. Vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny a v bezprostřední blízkosti zaměstnanců. c) Postup měření musí odpovídat látce, která má být měřena, jejím limitním hodnotám (PEL, NPK-P) a složení pracovního ovzduší. Výsledek musí být dostatečně spolehlivý s ohledem na limitní hodnoty látky a udán ve stejných jednotkách. d) Jestliže metoda měření není specifická jen pro danou látku, musí být celá naměřená hodnota vztažena na látku, která má být hodnocena. e) Meze stanovitelnosti musí odpovídat nejméně jedné čtvrtině PEL. f) Musí být zajištěna správnost měřicího postupu. U metody musí být zajištěna celková správnost odpovídající odhadu relativní chyby ± 25%. g) Pro měření musí být použity postupy ověřené v podmínkách praxe. Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. 1. Přípustný expoziční limit pro celkovou koncentraci (vdechovatelnou frakci) prachu se označuje PELc, pro respirabilní frakci prachu PELr. Vdechovatelnou frakcí prachu se rozumí soubor částic polétavého prachu, které mohou být vdechnuty nosem nebo ústy. Respirabilní frakcí se rozumí hmotnostní frakce vdechnutých částic, které pronikají do té části dýchacích cest, kde není řasinkový epitel, a do plicních sklípků. Za respirabilní vlákno se považuje částice, která vyhovuje současně všem následujícím podmínkám: tloušťka vlákna < 3 µm délka vlákna > 5 µm poměr délka: tloušťka > 3 2. Hodnoty přípustného expozičního limitu prachu v pracovním ovzduší jsou uvedeny v tabulkách č. 1 až 5. Přípustné expoziční limity směsí prachů (PELs) s různým PEL se stanoví výpočtem z PEL jednotlivých prachů podle vzorce: PELs=% x1100.PEL1+% x2100.PEL2+⋯⋯+% xn100.PELn-1 kde: PELs = PEL směsi látek 1 až n PEL1 až PELn = PEL látek 1 až n % x1 až % xn = hmotnostní podíl látek 1 až n v procentech Pokud nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v polétavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PEL podle hodnoty platné pro složku s nejnižším PEL. Příklady: a) Směs obsahuje 80 hmotnostních % vláken bavlněných (PELc = 2 mg.m-3) a 20 % vláken textilních synt.(PELc = 4 mg.m-3). PELs=80100.2+20100.4-1=2,2 mg.m-3 V případě, že nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v poletavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PELs podle hodnoty platné pro látku s nejnižší PEL. b) Směs obsahuje vlnu (PELc = 6 mg.m-3), syntetická vlákna textilní (PELc = 4 mg.m-3) a půdní prach (PELc = 10 mg.m-3). Podíl jednotlivých složek nelze stanovit. PELs = 4 mg.m-3 hodnota platná pro látku s nejnižším PELc. 3. Pokud je v prachu obsažena fibrogenní složka musí se stanovit vždy jeho respirabilní frakce a koncentrace fibrogenní složky. Jestliže respirabilní frakce obsahuje více než 1% fibrogenní složky nesmí její PELr překračovat hodnoty uvedené v tabulce č. 1. Za dodržení PEL se pokládá stav, kdy jsou dodrženy jak PELr pro fibrogenní složku, tak i PELc pro daný druh prachu. 4. Pokud prach obsahuje méně než 1% krystalického SiO2 a neobsahuje azbest považuje se za prach s převážně nespecifickým účinkem. Pro takový prach s převážně nespecifickým účinkem platí PELc 10 mg.m-3. 5. PEL nepřihlíží k možným senzibilizujícím účinkům a případnému obsahu mikroorganismů v prachu. Látka PELr (mg.m-3) respirabilní frakce (Fr) PELc (mg.m-3) celková koncentrace Fr = 100 %2)křemen 0,1 - kristobalit 0,1 - tridymit 0,1 - gama-oxid hlinitý 0,1 - Fr ≤ 5 % Fr > 5 % dinas 2,0 10:Fr10 grafit 2,0 10:Fr10 prach černouhelných dolů4)2,0 10:Fr10 koks 2,0 10:Fr10 slída 2,0 10:Fr10 talek3)2,0 10:Fr10 ostatní křemičitany (s výjimkou azbestu) 2,0 10:Fr10 šamot 2,0 10:Fr10 horninové prachy 2,0 10:Fr10 slévárenský prach 2,0 10:Fr10 Vysvětlivky: 1) Za fibrogenní se považuje prach, který obsahuje více než 1% fibrogenní složky a v pokusu na zvířeti vykazuje zřetelnou fibrogenní reakci plicní tkáně. 2) Fr = obsah fibrogenní složky v respirabilní frakci v procentech. Fibrogenní složka – křemen, kristobalit, tridymit, gama-oxid hlinitý. 3) Za přítomnosti vláken respirabilních rozměrů v prachu musí být dodržen PEL pro azbest. 4) Při stanovení nižšího přípustného expozičního limitu se postupuje podle zvláštního právního předpisu.13) Látka PELc (mg.m-3) amorfní SiO24,0 svářečské dýmy1)5,0 bentonit 6,0 Vysvětlivka: 1) Platí pro pevné částice. Složení svářečských dýmů závisí na řadě činitelů zejména na svařovaném materiálu, materiálu jímž se svařuje, svařovacím proudu atd. Tyto okolnosti musí být brány v úvahu při hodnocení expozice svářečským dýmem. LátkaPELc (mg.m-3)baryt10,0cement10,0čedič tavený10,0dolomit10,0železo a jeho slitiny1)10,0hliník a jeho oxidy (s výjimkou gama Al2O3)10,0hnědé uhlí a lignit10,0magnezit10,0ledek amonný10,0ocelárenská struska10,0oxidy železa10,0popílek10,0prach z umělého brusiva (karborundum, elektrit)10,0půdní prachy10,0sádra10,0saze2,0siderit10,0škvára10,0vápenec, mramor10,0vysokopecní struska10,0 Vysvětlivky k tabulce: 1) Pokud slitiny železa obsahují vyšší podíl kovů, pro které jsou stanoveny PEL, posuzuje se prašnost i podle PEL těchto kovů. Za dodržení PEL se považuje stav, kdy je dodržen jak PELc pro slitinu železa, tak i PEL pro jednotlivé kovy, rozhodující je přitom ten, jehož PEL je nejnižší. Slitiny jiných kovů než železa se posuzují po stránce prašnosti podle PEL jednotlivých kovů přítomných ve slitině, rozhodující je přitom ta složka slitiny, jejíž PEL je nejnižší. LátkaPELC (mg.m-3)Textilní prachy:bavlna2,0len2,0konopí2,0hedvábí2,0syntetická vlákna textilní4,0sisal6,0juta6,0Živočišné prachypeří4,0vlna6,0srst6,0ostatní živočišné prachy6,0Rostlinné prachy:mouka4,0tabák4,0čaj4,0káva zelená2,0koření2,0prach obilní6,0Prach z- chromu0,5- toxických a výrazně senzibilizujích (exotických) dřevin01,0- tvrdých a senzibilizujících dřev2.0- ostatních (nesenzibilizujících a nekarcinogenních) dřevin5,0ostatní rostlinné prachy6,0Jiné prachy s dráždivým účinkem:prach fenolformaldehydových pryskyřic5,0prach PVC5,0prach z broušení pneumatik3,0prach epoxidových pryskyřic2,0prach papíru6,0prach polyakrylátových pryskyřic5,0prach polyesterových pryskyřic5,0prach polyethylenu5,0prach polypropylenu5,0prach polymerních materiálů5,0prach polystyrenu5,0prach siřičitanu vápenatého5,0prach sklolaminátů5,0prach škrobu4,0 Vysvětlivky k tabulce: 1) Například: Iroko (chlorophora excelsa), makoré-třešňový mahagon (Tieghemella heckelii), mansonie (Mansonia altissima), peroba žlutá (Paratecoma peroba), avodiré (Turraenthus africanus), citroník (Chloroxylon), Indigbo-limba (Terminalia avirensis), západní rudý cedr (Thuja plicata), teak (Tectona grandis), 2) Příkladmý seznam tvrdých dřev je uveden v příloze č. 9 k tomuto nařízení. Látka PEL početní koncentrace (počet respirabilních vláken.cm-3) azbestová vlákna - chrysotil 0,11)- amfibolové azbesty 0,11)umělá minerální vlákna (např. čedičová, skleněná, strusková) 1 hmotnostní koncentrace (mg/m3)umělá minerální vlákna1) (vlákna všech rozměrů) 4 Vysvětlivka: 1) Pro umělá minerální vlákna musí být dodrženy současně přípustné hodnoty početní i hmotnostní koncentrace. Pro hodnocení expozice platí obdobně zásady uvedené v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení pro chemické látky s těmito doplňky: a) Způsob a technika odběru a stanovení koncentrace frakcí polétavého prachu inhalabilní a respirabilní frakce v pracovním ovzduší podle přijatých konvencí v ČSN EN 481 gravimetricky. Strategie měření, výběr vhodného měřicího postupu a zpracování výsledků dle ČSN EN 482 a ČSN EN 689. Podstatou metody je prosávání vzduchu zařízením s filtrem, na němž se určitá frakce polétavého prachu kvantitativně zachytí. Prosávání vzduchu je nejčastěji zajištěno čerpací jednotkou s elektronickou regulací průtoku, popř. jiným způsobem (Venturiho trubice napojená na zdroj stlačeného vzduchu, rotace misky s filtrem apod.). Vstupním zařízením může být cyklon, impaktor, elutriátor, popř. jiné zařízení, které zachycuje částice odlučovaných frakcí prachu, které musí odpovídat přijatým konvencím uvedeným v ČSN EN 481. (V tomto smyslu je možno používat i zařízení splňující požadavky Johannesburgské konvence). Je to rozdíl mezi horní mezí stanovitelnosti a mezí detekce hmotnosti odebraného prachu na filtru. Rozsah použití zkoušky závisí na době odběru, citlivosti analytických vah, typu filtru a typu prachu. Mez detekce je nejmenší statisticky významný rozdíl v hmotnosti, který lze vypočítat z hmotnosti filtru s odebraným prachem a hmotnosti čistého filtru. Je ji možno odhadnout z hmotností opakovaně vážených slepých vzorků takto: XD = x0 + k.s0 kde x0 průměrný rozdíl hmotnosti slepých vzorků před expozicí a po expozici k je konstanta, doporučuje se hodnota 3 s0 je průměrná směrodatná odchylka hmotnosti slepých vzorků před a po expozici (viz. kapitola - Validace) Horní mez stanovitelnosti polétavého prachu je největší hmotnost odebraného prachu v případě, že ještě nedochází k odpadávání prachových částic z filtru. Je závislá na maximální únosnosti filtru (u membránového filtru je asi 15-20 mg, u některých vláknitých filtrů až 80 mg, u PUF filtrů závisí na velikosti filtru a pórů). Vzorek prachu je získán prosáváním zkoumaného ovzduší odběrovou aparaturou. Před odběrem se doporučuje provést kontrolu těsnosti aparatury. Průtoková rychlost, která musí být dodržena po celou dobu odběru v povolených mezích (max. ± 5 % hodnoty průtokové rychlosti jmenovité) se liší podle druhu použitého odběrového zařízení. U osobních odběrových aparatur s čerpadlem se pohybuje hodnota jmenovité průtokové rychlosti v rozmezí 1-3,5 litrů/min, u osobních vzorkovačů (samplerů), u nichž je prosávání založeno na jiném principu než je tomu u sestavy čerpadlo + odběrová hlavice i více, např. 10 litrů/min. U stacionárních aparatur až 50 litrů/min. Zároveň s reálnými vzorky je nutno transportovat slepé vzorky, tj. vzorky, se kterými se manipuluje zcela obdobně jako s reálnými vzorky, vyjma prosávání vzdušin těmito filtry. Doporučuje se počet 1 až 4, popř. počet slepých vzorků přizpůsobit vyššímu počtu vzorkovaných pracovišť. Vzorek prachu se uchovává a transportuje v odběrové hlavici popř. se exponované filtry v objímkách, miskách či jinak fixované podle typu použité aparatury přemístí do transportních obalů nebo boxů. V laboratoři se filtry umisťují v Petriho miskách v exsikátoru do dalšího zpracování. Doba archivace exponovaných filtrů je dána minimálně termínem vydání protokolu o zkoušce zkušební laboratoře, pokud nebyl filtr podroben dalším destruktivním zkouškám. Obecně postup vzorkování a konzervace vzorků musí respektovat návod k použití konkrétního odběrového zařízení výrobce, není-li v rozporu s některým bodem standardní metody. Závaží o rozsahu hmotnosti < 1000 mg, pokud možno odpovídající hmotnosti vážených filtrů Kompletní odběrová hlavice (vybavená selektorem oddělující frakce polétavého prachu vyhovující konvencím podle ČSN EN 481), vyrobená z materiálu, který zaručuje, že nebude ovlivněno stanovení koncentrace prachu ani následné analýzy filtru (stanovení obsahu kovů, organických látek apod.). Čerpací jednotka – čerpadlo zajišťující dodržení hodnoty požadovaného jmenovitého průtoku při odběru s maximální odchylkou ±5%, tedy čerpadlo s elektronickou regulací průtoku nebo čerpadlo vybavené omezovací tryskou (kontrola průtoku je možná pouze při vybavení soustavy vakuometrem, tedy prostřednictvím hodnoty podtlaku, pod níž nesmí klesnout, má-li se průtok s postupným zanášením filtru snížit jen do povolené odchylky) nebo jiné, vybavené indikátorem chybné funkce čerpadla nebo automatickým přerušovačem chodu čerpadla se záznamem délky doby odběru (dle požadavků ČSN EN 1232 - Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro osobní odběr vzorků chemických látek - požadavky a zkušební metody, ČSN EN 12912 - Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro odběr vzorků chemických látek s objemovým průtokem nad 5 litrů/min - Požadavky a zkušební metody). Časoměrné zařízení vhodného typu a rozsahu, např. stopky. Hadice přiměřeného průměru a materiálu, zaručujícího stálost vnitřního průřezu v podtlakovém (nebo přetlakovém) režimu při prosávání odebírané vzdušiny, s dostatečnou tepelnou odolností (pryž, PU, PVC apod.) Držáky filtrů. Podpůrné destičky pro podložení filtru. Průtokoměr požadovaného rozsahu průtočné rychlosti a takové přesnosti jejího měření, aby bylo možno spolehlivě kontrolovat její kolísání v rozsahu požadovaných ±5%, průtoku, nebo suchý nebo mokrý plynoměr s týmiž vlastnostmi. Stativ, či jiné zařízení pro instalaci stacionárních odběrových zařízení ve výšce odpovídající výšce dýchací zóny exponovaného pracovníka (s ohledem na jeho pracovní polohu). Příslušenství pro osobní odběr (opasek, brašna, podle typu a provedení přístrojů). Exsikátor s nasyceným roztokem K2CO3 pro udržení konstantní relativní vlhkosti 44 %. Analytické váhy s citlivostí 10g nebo lepší. Petriho misky nebo jiné zařízení pro transport a přechovávání filtrů. Pinzeta s plochými konci pro manipulaci s filtry v laboratoři. Formuláře pro záznamy v terénu a psací potřeby. Teploměr, vlhkoměr, tlakoměr pro měření veličin při kalibraci (justaci) odběrové sestavy v laboratoři a podmínek odběru vzorků ovzduší na pracovišti. Filtry. Výběr druhu filtru musí uživatel přizpůsobit podmínkám odběru vzorku (např. mikroklimatické podmínky) a potřebě eventuální následné analýzy zachyceného materiálu. Je nutno uvážit vlastnosti filtrů, jako druh materiálu, obsah nečistot, průměr a tloušťku filtru určený pro danou odběrovou hlavici, texturu povrchu filtru, pórovitost (např. průměr vláken, tloušťka a plošná hmotnost u vláknitých filtrů), velikost pórů (např. u membránových filtrů), odolnost vůči podtlaku. Membránové filtry (pro inhalabilní frakci velikost pórů <2,5 μm, pro respirabilní frakci velikost pórů <1,5 μm) – např. směs esterů celulózy, nitrát celulózy, acetát celulózy, celulóza, polykarbonát, polyamid, polytetrafluoretylen (PTFE). Vhodné pro všechny druhy prachu vyjma prachů, jejichž částice mají malou měrnou hmotnost (např. dřevných prachů). Většina z nich není vhodná (s výjimkou PTFE) pro odběr prachu v prostředí s vyšší koncentrací organických rozpouštědel. Vláknité filtry (pórovitost se významně liší u různých typů materiálů, pro křemenné filtry jsou požadavky přibližně - průměr vláken <1,0 μm, tloušťka filtru >400 μm a plošná hmotnost >5 mg/cm2) - skleněné, křemenné (quartz), AFPC. Vhodné pro všechny druhy prachů včetně prachů, jejichž částice mají malou měrnou hmotnost. Tyto filtry mají zpravidla vyšší únosnost zachyceného materiálu. Polyuretanová pěna (druhy dodávané výrobcem pro odběrové zařízení). Pokud není výrobcem uveden návod na další zpracování tohoto filtru, není vhodnou volbou v případě provádění dalších analýz odebraného prachu a v prostředí s vyšší koncentrací organických rozpouštědel. Postup zkoušky spočívá ve stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní a/nebo respirabilní frakce, popřípadě jiné frakce poletavého prachu v pracovním ovzduší osobní nebo stacionární odběrovou aparaturou. Stanovení sestává z přípravných prací v laboratoři, vlastního odběru, zpracování vzorku a výpočtu koncentrace prachu. Koncentrace dané frakce se vypočítá ze vzorce c = m/V, kde c ... koncentrace frakce (mg/m3) m ... celková hmotnost prachu (mg) V ... objem odebraného vzorku (m3) Celková hmotnost prachu se vypočítá z rozdílu hmotností filtru před a po odběru (expozici) m = W2 - W1, kde W1 ......hmotnost filtru před odběrem (mg) W2 ...hmotnost filtru po odběru (mg) Stejným způsobem se provede výpočet i pro slepé vzorky (viz kapitola - Validace). Objem vzorku vzduchu se stanoví měřením prošlého objemu vzduchu nebo se vypočítá jako součin průměrného průtoku a doby odběru V = Q.t, kde Q ... minutový průtok odběrovým zařízením (m3/min) t ... doba odběru (min) Q se stanoví podle návodu výrobce zařízení (aritmetický průměr hodnot průtokové rychlosti na začátku a na konci odběru, jmenovitý průtok čerpadla s omezovací tryskou, Venturiho trubice). Přepočet na standardní podmínky se provádí tehdy, nebylo-li při měření použito měřidla kalibrovaného za standardních podmínek. Za standardní podmínky se považuje T = 20 °C a p= 101,3 kPa. V případě, kdy měřidlo průtoku je v odběrové sestavě zařazeno za odběrovou hlavicí po směru proudění prosávaných vzdušin (např. je-li k měření průtoku použit rotametr jako součást čerpadla), při výpočtu odebraného objemu je nutno provést korekci na tlakové a teplotní podmínky při justaci sestavy, např. dle vztahu: V = Q. t. (pkal. todb / podb. tkal)1/2, kde Q ... objemový průtok odběrovým zařízením (m3/min) t ... doba odběru (min) pkal ... tlak během kalibrace čerpadla (kPa), tlakoměr zařazen mezi čerpací jednotku a odběrovou hlavici todb ... teplota během kalibrace (°C) podb ... tlak odebraného vzduchu (kPa) tkal ... teplota odebraného vzduchu (° C) 1. Stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní frakce prachu osobní odběrovou aparaturou. Použije se zařízení s odběrovou hlavicí vyhovující konvenci pro inhalabilní frakci podle ČSN EN 481. Přípravné práce. Vizuální kontrola stavu odběrových zařízení, kontrola akumulátorů čerpadla, hadic. Kondicionace filtrů - před odběrem vzorku musí být filtr kondicionován při konstantní relativní vlhkosti a konstantní teplotě nejméně 24 hodiny. Doporučuje se, aby pro dosažení nejlepší přesnosti okolní teplota byla v rozsahu 15 - 30 °C a byla udržována v rozmezí ± 3 °C, relativní vlhkost v rozmezí 20 - 45 % ± 5 %. Po odběru vzorků musí být filtry kondicionovány za stejných podmínek jako před odběrem. Filtry musí být v exsikátoru během kondicionace uloženy v otevřených přepravních zařízeních, např. Petriho miskách. Exsikátor musí být umístěn co nejblíže analytickým váhám, aby se čas, po který je filtr vystaven jiné vlhkosti, zkrátil na minimum. Z téhož důvodu je vhodné umístit do skříně vah malou kádinku s nasyceným roztokem K2CO3. Pokud je v laboratoři k dispozici váhovna s řízenými tepelně vlhkostními podmínkami, postačí pro kondicionaci filtrů uložení v této místnosti v prázdném exikátoru nebo pod ochranným obalem. Kontrola správné funkce analytických vah - před vážením každé série filtrů je nutno provést vážení závaží o hmotnosti < 1000 mg, pokud možno odpovídající hmotnosti vážených filtrů Odchylka od deklarované hodnoty musí být menší než v laboratoři vypočtená kombinovaná nejistota z nejistoty kalibrace tohoto závaží a nejistoty kalibrace vah. Pokud vznikne podezření na změnu podmínek vážení (teplota, vibrace, mechanický otřes apod.), je nutno provést novou kalibraci vah. Vážení čistých filtrů - filtry musí být zváženy do 1 minuty po vyjmutí z exsikátoru, aby se jejich hmotnost nezměnila vlivem odlišné okolní vlhkosti. Exsikátor se musí zavřít po každém vyjmutí filtru. Po kalibraci analytických vah se filtry bez objímky a podpůrných destiček zváží. Filtry se přechovávají v laboratoři v čisté Petriho misce. Manipulace s nimi se děje pouze pinzetou s plochými čelistmi, bez dotýkání se exponované plochy filtru, pouze za okraj. Vážení filtrů s objímkami je možné u speciálních odběrových zařízení podle specifikace výrobců. Sestavení odběrové hlavice - filtr a podpůrná destička se do objímky vloží ihned po zvážení, objímky se uloží v transportním obalu popřípadě se instalují přímo do odběrových hlavic. Odběr vzorku v terénu. Sestaví se odběrová aparatura - čerpadlo, hadička, odběrová hlavice s filtrem, upevní se na pracovníka exponovaného prachu na pracovišti, do jeho dýchací zóny (ve smyslu ČSN EN 1540). Nastaví se požadovaný průtok sestavy justací čerpadla (průtokoměrem či jiným zařízením). Zaznamená se čas začátku odběru, průtoková rychlost na začátku měření popřípadě jiné parametry než průtok, mající význam pro měření. Po odběru vzorku se zaznamená čas ukončení odběru, průtoková rychlost na konci měření popřípadě jiné. Filtr v objímce se vyjme z odběrové hlavice a uloží do transportního obalu. Zpracování vzorku v laboratoři. Před vážením se filtr po odběru vzorku kondicionuje za stejných podmínek jako před odběrem. Požadavky na vážení exponovaných filtrů jsou stejné jako u vážení čistých filtrů. Výpočet koncentrace prachu je uveden výše. Všechny práce či manipulace se zařízením musí být v souladu s postupem stanoveným výrobcem zařízení. 2. Stanovení hmotnostní koncentrace respirabilní frakce (podle přijatých konvencí) prachu osobní odběrovou aparaturou. Respirabilní frakce se odebírá v případě výskytu prachu s převážně fibrogenním účinkem. Stanovení jiných frakcí může být opodstatněné při výzkumných a speciálních úkolech. Použije se zařízení s odběrovou hlavicí vyhovující konvenci pro respirabilní, popřípadě jinou frakci podle ČSN EN 481. Celý postup je identický jako u inhalabilní frakce s tím, že některá zařízení umožňují stanovení inhalabilní, respirabilní popřípadě jiných frakcí současně (odběr jedinou odběrovou hlavicí). V tomto případě se provádí nejen vážení filtru ke stanovení koncentrace respirabilní frakce, ale i vážení ostatních zachycených podílů prachu. Inhalabilní frakce je pak dána součtem všech zachycených podílů prachu. 3. Stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní a respirabilní frakce prachu stacionární odběrovou aparaturou. Postup je identický jako u stanovení koncentrace uvedených frakcí poletavého prachu osobní odběrovou aparaturou. Rozdíl je pouze u odběru vzorku v terénu, kdy po sestavení odběrové aparatury se tato umístí na referenčním místě na pracovišti v úrovni dýchací zóny, neupevňuje se na pracovníka. Referenčními místy jsou míněna místa pro statický odběr vzorků, která reprezentují výskyt a pohyb pracovníků. Požadavky na metrologickou návaznost. Metrologická návaznost je upravena zákony a prováděcími předpisy v platném znění. Časové intervaly úkonů metrologické návaznosti (kalibrací) jsou dány uvedenými předpisy (vyhláška č. 264/2000 Sb., o základních měřicích jednotkách a ostatních jednotkách a o jejich označování) pro stanovená měřidla, v případě nestanovených měřidel si laboratoř příslušné intervaly stanoví sama. Průtoková rychlost v sestavě čerpadlo-odběrová hlavice se měří vždy minimálně před a po každém odběru průtokoměrem či nepřímo měřidlem jiné veličiny, při zapojení sestavy (viz schéma nejběžnější aplikace) podle doporučení výrobce takto: Čerpací jednotka (v zapojení nasává) --- odběrová hlavice osazená filtrem (použitým pouze ke kalibraci, stejného typu jaký je použit k odběru vzorků) --- průtokoměr. Jiné zapojení může způsobit nepřesné nastavení správné hodnoty průtokové rychlosti odběrové aparatury! (Viz korekce na tlakové a teplotní podmínky při justaci soustavy.) Vyjádření výsledků. Výsledky koncentrace prachu se udávají v mg/m3. Nejistota výsledku se uvádí v procentech hodnoty výsledku nebo v jednotce mg/m3. Zaokrouhlování výsledků. Výsledky se zaokrouhlují na 1 desetinné místo. Validace metody, kontrola stability zkoušek. V následujícím textu jsou použity názvy parametrů podle ČSN ISO 3534 -1. Pro validaci metody musí laboratoř ověřit následující parametry pro konkrétní podmínky a použitou laboratorní a odběrovou techniku. Rozsah kalibrace - u průtoku je dán rozdílem nejvyšší a nejnižší hodnoty kalibrační závislosti. Pracovní rozsah měřidla průtoku musí respektovat jmenovité hodnoty průtoků hlavic odběrových aparatur. Pracovní rozsah měřidel hmotnosti musí splňovat podmínku nižší dolní meze váživosti vah než je hmotnost použitého čistého filtru. Nejistota kalibrace - vyjadřuje výskyt chyb při kalibraci nebo použití měřícího zařízení (průtokoměrů, vah, plynoměrů atd.). Zpravidla je vyjádřena jako rozšířená kombinovaná standardní nejistota nebo konfidenční interval. U průtokoměrů nesmí být horší než ± 5 % hodnoty průtoku, které jsou požadovány u stability průtoku čerpacích jednotek, v praxi se pohybuje do ± 3 %. Používají se váhy s citlivostí 0,01 mg nebo lepší. Mez detekce (mez stanovitelnosti) - lze odhadnout výpočtem z opakovaných měření slepých pokusů (pro daný typ filtru). Doporučuje se pro výpočet použít sady nejméně 10 naměřených rozdílů hmotnosti slepých vzorků (čistých filtrů) před a po expozici (myslí se tím vystavení filtru stejným podmínkám jako neznámé vzorky s tím rozdílem, že slepými vzorky není prosáván vzduch obsahující aerosol). Mez stanovitelnosti se použije v případě požadavku dodržení shodnosti v celém rozsahu kalibrace a vypočte se stejným způsobem jako mez detekce při použití koeficientu k = 10. V souladu s postupem zkoušky se provádí vážení slepých filtrů při každé sérii vzorků. Z výsledků se sestrojí regulační diagram, kde v přípravné fázi se vynese nejméně 10 zjištěných rozdílů hmotnosti (před a po expozici). Pokud poté dojde u slepého vzorku k překročení regulačních mezí (± 3 so), musí být výsledky u této série prohlášeny za neplatné. Shodnost - vyjadřuje přítomnost a velikost náhodných chyb, tj. variabilitu jednotlivých dílčích kroků při měření prašnosti (vážení, měření průtoku, apod.). Slouží jako výchozí parametr (vyjádřený jako směrodatná odchylka) pro odhad nejistoty výsledku. Strannost (správnost) - je rozdíl mezi střední hodnotou výsledků zkoušek a přijatou referenční hodnotou. Strannost metody lze hodnotit jen v definovaných laboratorních podmínkách při zajištění referenční koncentrace aerosolu. Tento parametr pro konkrétní typy odběrových zařízení a různé druhy prachu nebylo možno stanovit, zařízení požadovaných vlastností není v ČR k dispozici. Specifičnost - je odhadována na základě znalosti principu metody a experimentů, kterými je možno odhalit rozsah rušivých vlivů interferujících s měřeným faktorem. Měření koncentrace prachu je metodou nespecifickou - v případě výskytu kapalného aerosolu při měření závisí záchyt kapalných částic na filtru (nebo částic pevných, na které se kapalné mohou vázat) na tenzi par kapalné látky. Nejistota výsledků - parametr přidružený k výsledku měření, charakterizující rozptyl hodnot důvodně přisuzovaný výsledkům. Nejistotu výsledků je možno odhadnout jako rozšířenou kombinovanou standardní nejistotu podle zákona o šíření nejistot. Je to souhrn nejistot všech veličin vstupujících do procesu vynásobený koeficientem rozšíření. Při výpočtu kombinované standardní nejistoty výsledku se významně podílí na výsledku tyto složky: - nejistota vnesená kalibrací měřidel; přebírá se z údaje o nejistotě kalibrace, - vzorkování, v úvahu připadá vliv směru/rychlosti proudění vzduchu, vlhkost při odběru, shoda průběhu odlučování jednotlivých frakcí prachu odběrovým zařízení s konvenční funkcí, - vliv experimentálních podmínek na zkušební postup, vlivy prostředí při vážení a justaci průtoku, - vlastnosti a stav předmětu zkoušení, interference, distribuce částic aerosolu, vliv možného elektrostatického náboje váženého filtru na výslednou hmotnost, - další vlivy, chyby operátora, aproximace, předpoklady, které jsou součástí zkušební metody. Rozšířená kombinovaná standardní nejistota výsledku U (p, q, r, ...) = k.(up2 + uq2 + ur2 + ...)1/2 kde k ... koeficient rozšíření, up ... dílčí standardní nejistota parametru p, uq ... dílčí standardní nejistota parametru q, ur ... dílčí standardní nejistota parametru r Požadavky na bezpečnost práce, způsob a likvidace odpadů: Bezpečnost práce v laboratoři se řídí ČSN 01 8003 - Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích, manipulace s chemikáliemi zákonem č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, v platném znění. K odběru vzorků ovzduší v organizacích podléhajících zákonu č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) v organizacích vykonávajících činnost hornickým způsobem, a v organizacích, kde se vyskytuje prostředí s nebezpečím výbuchu prachu, par a plynů je nutno použít zařízení v souladu s ČSN EN 50014 Nevýbušná elektrická zařízení a pracovníci jsou povinni respektovat veškeré bezpečnostní předpisy uvedené v platné legislativě a nebo v interních předpisech subjektu, u něhož probíhá odběr vzorků ovzduší. b) Odběr vzorku pro stanovení početní koncentrace azbestových a jiných vláken v pracovním ovzduší: 1. Vzorky se odebírají v dýchací zóně zaměstnance, tj. uvnitř polokoule obepínající zpředu obličej o poloměru 300 mm, měřeném ze středu spojnice uší. 2. K odběru se používají membránové filtry (smíšené estery nebo dusičnany celulosy) o průměru 25 mm a o velikosti pórů od 0,8 do 1,2 µm s vytištěnými čtverci upevněné v otevřeném držáku filtru s cylindrickým nástavcem přesahujícím 33 až 44 mm rovinu filtru a vymezujícím kruhovou plochu o průměru nejméně 20 mm. Při odběru má nástavec směřovat dolů. 3. K odběru vzorků ovzduší se používá přenosné bateriové čerpadlo umístěné na opasku nebo v kapse zaměstnance. Průtok vzduchu se nastavuje na počátku odběru na 1 litr/min ±5 % a má být udržován v rozmezí ±10 % počáteční hodnoty průtoku v průběhu celé doby odběru a nemá kolísat. 4. Doba odběru se měří s tolerancí 2 %. 5. Optimální počet vláken na filtru má být mezi 100 až 400 vlákny/mm2. Po odběru se celý filtr nebo jeho část umístí na podložní sklíčko, zprůhlední za použití aceton-triacetinové metody a pokryje krycím sklíčkem. 6. Pro počítání vláken se používá binokulární mikroskop vybavený: 6.1 osvětlením podle Koehlera, 6.2 Abbeho nebo achromatickým fázově kontrastním kondenzorem a s nezávislým centrováním fázového prstence, 6.3 pozitivním fázově kontrastním achromatickým objektivem zvětšujícím čtyřicetkrát s numerickou aperturou 0,65 až 0,70 s fázovou vrstvou v optické soustavě, případně zařízením pro vytvoření fázového kontrastu mimo rovinu objektivu. Absorpční koeficient absorpční destičky má být 65 až 85 %, 6.4 kompenzačními okuláry zvětšujícími 12,5 krát; alespoň jeden z nich musí dovolovat vložení okulárního měřítka a musí být vybaven zaostřováním, 6.5 Walton-Becketovým kruhovým měřítkem s kruhem vymezujícím při pracovním měření kruhové pole o průměru 100 µm ± 2 µm. 7. Mikroskop musí být seřízen podle instrukcí výrobce a detekční limit kontrolován pomocí fázově kontrastní testovací destičky. Kontrola se provádí denně před zahájením práce. 8. Vzorky se odečítají podle následujících pravidel: 8.1 počitatelné vlákno je jakékoliv vlákno, jehož délka je větší než 5 µm, průměr menší než 3 µm, poměr délky ku průměru minimálně 3 : 1, 8.2 jakékoliv počitatelné vlákno, jehož oba konce jsou uvnitř gratikulární plochy se počítá jako jedno vlákno; jakékoliv vlákno, jehož jen jeden konec je uvnitř plochy se počítá polovinou, 8.3 gratikulární plochy pro počítání se vyberou nahodile uvnitř exponované plochy filtru, 8.4 svazek vláken, který se v průběhu své délky jeví v jednom nebo více bodech jako solidní a nerozdělený, ale v jiných bodech je rozdělen do oddělených svazků (rozdělených vláken) se počítá jako jednotlivé vlákno, jestliže jeho rozměry odpovídají počitatelnému vláknu; průměr se přitom měří na nerozdělené části, 8.5 v jakémkoliv jiném svazku vláken, v němž se jednotlivá vlákna dotýkají nebo kříží, se vlákna počítají individuálně, jestliže je lze dostatečně rozlišit tak, aby bylo možno určit, zda odpovídají definici pro počitatelné vlákno; jestliže nelze jednotlivá vlákna odpovídající této definici rozlišit, je svazek pokládán za počitatelné vlákno, jestliže posuzován jako celek odpovídá definici počitatelného vlákna, 8.6 jestliže je více než 1/8 gratikulární plochy pokryta částicemi nebo jejich svazkem, musí být pro počítání zvolena jiná plocha, 8.7 počítá se 100 vláken, přičemž se odečítá minimálně 20 gratikulárních ploch, nebo se vyšetří 100 gratikulárních ploch, 8.8 průměrný počet vláken v jednom poli se vypočítá dělením počtu počitatelných vláken počtem vyšetřených polí. Vliv počtu skvrn na filtru a kontaminace filtru se musí omezovat a musí být udrženy pod hodnotu 3 vlákna na 100 polí a posuzuje se srovnáním s čistými filtry. Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. 1. Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být: 50 m3/h na osobu pro práci převážně vsedě, 70 m3/h na osobu pro práci převážně vstoje a vchůzi, 90 m3/h na osobu při těžké fyzické práci. Tato minimální množství venkovního vzduchu musí být dále zvýšena při další zátěži větraného prostoru, např. teplem, pachy, kouřením. V místnostech, kde je povoleno kouření se zvyšuje množství přiváděného vzduchu o 10 m3/h na osobu. Celkové množství přiváděného vzduchu se určuje podle nejvyššího počtu osob současně užívajících prostor. 2. Pro pracovní prostory s přístupem veřejnosti (například obchody) se zvyšuje množství přiváděného vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 - 0,3 osoby/m2 podlahové plochy. 3. Při venkovních teplotách vyšších než 26 °C a nižších než 0 °C může být množství venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu. 4. Proudění vzduchu na pracovištích musí být řešeno tak, aby bylo zabezpečeno dobré provětrání pracovišť. 5. Proudění vzduchu nesmí přispívat k šíření škodlivin v provozu. Pokud je na pracovišti požadováno nucené větrání, musí být přiváděný vzduch filtrován a v zimě ohříván. 6. Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch přiváděný na pracoviště neobsahoval chemické látky nebo aerosoly v koncentraci vyšší než 5 % jejich přípustného expozičního limitu. Při použití teplovzdušného větrání a klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu poklesnout pod 15 % celkového množství přiváděného vzduchu. Přitom musí být dodrženy požadavky na minimální množství přiváděného venkovního vzduchu podle bodu 1. Na pracovištích se zvláštními nároky na čistotu ovzduší s malým počtem zaměstnanců se připouští snížení podílu venkovního vzduchu v přiváděném vzduchu takto: V/n100015002000250030004000p[%]1086.55.554 kde značí V ...množství přiváděného vzduchu [m3/h] n ...počet osob v místnosti p ...podíl venkovního vzduchu [%]. 7. Větrací zařízení a zařízení k místnímu odsávání, u kterých by porucha funkce mohla způsobit vzestup koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší, musí být vybavena signalizací chodu a signalizací jakékoliv poruchy řídícího systému. 8. Větrací zařízení musí být udržována v řádném technickém stavu. Proto musí být stanoveny podle druhu zařízení pevné intervaly prohlídek, o kterých musí být vedeny průběžné záznamy. 9. Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu. 10. V provozech, ve kterých může v důsledku poruchy dojít k náhlému vývinu škodlivin v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Toto větrání má mít, pokud je to technicky možné, automatické spouštění v závislosti na koncentraci uniklých škodlivin. Jinak musí být zajištěna snadná dostupnost jeho spouštění, které musí být instalováno před vstupem na pracoviště. Větrání musí být podtlakové, tak aby při jeho chodu nemohly škodliviny pronikat do prostor s pracovištěm sousedících. Množství odpadního vzduchu musí být voleno tak, a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob ve venkovním prostoru a na okolních pracovištích. 11. Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí být vybaveno sacími nebo hermetizačními nástavci či zařízeními (například skříně, kapoty) zamezujícími šíření škodlivin do prostoru. 12. Vývody odpadního vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání škodlivin do prostorů pracovišť větracím zařízením. 13. Jakékoliv nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště a tím představovat nebezpečí pro zdraví pracovníků, musí být neprodleně odstraňovány. Příloha č. 5 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Část A 1. Hodnoty energetického výdeje (netto) mužů a žen ve věku 18 až 65 let při fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 1.1) 2. Hodnoty energetického výdeje (netto) chlapců a dívek ve věku 15 až 18 let při fyzické práci vykonávané převážně velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulkách č. 2 a č. 3.1) 3. Měření energetického výdeje a srdeční frekvence se provádí podle normových metod. Energetický výdej1) Jednotky Muži Ženy Směnový průměrný2)MJ 6,8 4,5 Směnový přípustný3) MJ 8 5,4 Roční4) MJ 1600 1060 Minutový přípustný5)kJ.min-1 w 34,5 575 23,7 395 Energetický výdej1)Jednotky Věková skupina 15 až 16 16 až 17 17 až 18 Směnový průměrný2)MJ 5,9 6,9 7,9 Směnový přípustný3)MJ 6,2 7,3 8,5 Roční4)MJ 1390 1620 1860 Minutový přípustný5)kJ.min-1 w 26,4 440 30 500 32,4 540 Energetický výdej1)Jednotky Věková skupina 15 až 16 16 až 17 17 až 18 Směnový průměrný2)MJ 3,7 3,8 4,8 Směnový přípustný3)MJ 4,4 4,6 5,0 Roční4)MJ 870 890 1130 Minutový přípustný5)kJ.min-1 w 20,9 350 22,2 370 22,5 375 Vysvětlivky k tabulkám č. 1 - 3 1) Při práci svalstva horních končetin vstoje se všechny hodnoty uvedené v tabulkách č. 1 až č. 3 sníží o 20 %, při práci obou horních končetin vsedě nebo jedné horní končetiny vstoje se hodnoty sníží o 50 %, při práci jednou horní končetinou vsedě se sníží o 75 %. Práce obou dolních končetin se hodnotí jako práce celým tělem. 2) Vyjadřuje hodnotu energetického výdeje, která nesmí být překročena v průběhu pracovní doby při rovnoměrném rozdělení pracovní doby. 3) Určuje horní přípustnou hranici směnového energetického výdeje v případě nerovnoměrného rozložení zátěže v rámci týdne, měsíce nebo roku s tím, že průměrný energetický výdej za daný interval nesmí překročit energetický výdej směnový průměrný. 4) Určuje nejvyšší přípustný energetický výdej vynaložený na práci v průběhu roku a odpovídá množství energie vynaložené za 235 pracovních dnů při průměrném směnovém energetickém výdeji. 5) Určuje energetický výdej, který nesmí být v průběhu směny překročen ani při krátkodobých operacích. Hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných, fyzicky velmi zdatných skupin zaměstnanců (například důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním prohlídkám a splňují zdravotní požadavky. 4. Směnové průměrné hodnoty srdeční frekvence při fyzické práci mužů a žen, vykonávané převážně velkými svalovými skupinami, nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 4. V průběhu pracovního procesu nesmí srdeční frekvence překročit ani opakovaně krátkodobě hodnotu 150.min-1. Tato hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných skupin zaměstnanců (důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním lékařským prohlídkám a splňují zdravotní požadavky pro tuto práci. Pro mladistvé nejsou limitní hodnoty srdeční frekvence stanoveny vzhledem ke specifickým změnám probíhajícím v organismu v tomto údobí života. A Průměrná 102 B Nejvyšší přípustná 110 C Zvýšení nad výchozí hodnotu 28 Poznámky k tabulce č. 4 A - hodnota určená k posouzení nálezů při vyšetření skupiny osob, pokud není stanovena též výchozí hodnota srdeční frekvence. B - hodnota, která může být pro vyšetřovanou osobu ještě dlouhodobě únosná, pokud není překračována hodnota C, tj. zvýšení pracovní srdeční frekvence nad výchozí (klidovou) hodnotu. C - nejvyšší přípustná hodnota zvýšení srdeční frekvence nad výchozí hodnotu, která je u zdravých jedinců dlouhodobě únosná. Část B 1. Celosměnový časově vážený průměr vynakládaných svalových sil nesmí překročit hodnoty vyjádřené procentem maximální svalové síly (% Fmax) exponované svalové skupiny uvedené v tabulce č. 5. 2. Četnosti pohybů, při nichž jsou zatěžovány malé svalové skupiny předloktí a ruky nesmí za osmihodinovou směnu překročit při uvedených vynakládaných svalových silách hodnoty počtů pohybů za osmihodinovou směnu uvedené v tabulce č. 6. 3. Četnost pohybů drobných svalů prstů a ruky nesmí překročit při vynakládaných svalových silách 3% Fmax. hodnotu 110, u 6 % Fmax hodnoty 90 za minutu. 4. Pracovní úkony s použitou silou nad 70% Fmax u práce převážně dynamické, jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné. Pracovní úkony s použitou silou 55-70 % Fmax, u práce převážně dynamické jsou přípustné maximálně 600x za osmihodinovou směnu, pokud je použito měřicí zařízení umožňující snímání 1x za sekundu. Pracovní úkony u práce převážně statické, s použitou silou vyšší než 45% Fmax jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné. Přípustné hodnoty v % Fmax pro muže a ženy při práci s převahou:Převážně dynamické složky Převážně statické složky Celosměnově průměrné Celosměnově průměrné 30 10 Poznámky k tabulce č. 5 F max (maximální svalová síla) je síla, kterou je schopna vyšetřovaná osoba dosáhnout při maximálním volním úsilí vynakládaném konkrétními svalovými skupinami v definované pracovní poloze. Vyjadřuje se ve fyzikálních jednotkách (N). Měří se individuálně nebo se odhaduje z tabelárních hodnot. % Fmax (procento maximální svalové síly) udává poměr vynaložené svalové síly k Fmax, přičemž F max odpovídá 100%. Celosměnově průměrná Fmax je časově vážený průměr svalových sil vynakládaných zatěžovanou svalovou skupinou. % FmaxPočet pohybů za směnu - 480 minPočet pohybů za minutu při trvání stahu < 2sPočet pohybů za minutu při trvání stahu ≤ 3s7 27 600 37 24 8 24 300 36 23 9 21 800 34 22 10 19 800 33 21 11 18 100 32 20 12 16 700 30 19 13 15 500 29 19 14 14 000 28 18 15 13 500 27 17 16 12 700 26 16 17 12 000 25 15 18 11 400 24 15 19 10 900 23 14 20 10 400 22 14 21 10 000 21 13 22 9 600 21 12 23 9 300 20 12 24 9 000 19 12 25 8 700 18 11 26 8 400 18 11 27 8 100 17 10 28 7 800 17 10 29 7 500 16 10 30 7 200 15 9 31 6 900 15 9 32 6 600 14 9 33 6 300 14 9 34 6 000 13 8 35 5 800 12 7 36 5 600 12 7 37 5 400 11 7 38 5 200 11 6 39 5 000 10 6 40 4 800 10 6 41 4 600 10 5 42 4 400 9 6 43 4 200 9 5 44 4 000 9 5 45 3 800 8 5 46 3 600 8 5 47 3 400 7 5 48 3 200 7 4 49 3 000 7 4 50 2 700 7 4 51 2 400 7 4 52 2 100 7 3 53 1 800 7 3 Část C 1. Hmotnost břemen ručně přenášených muži nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech vyhodnocených podle § 9 tohoto nařízení, při občasném zvedání a přenášení 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 1 části A této přílohy. Manipulaci s břemenem vstoje nebo vsedě je možno vykonávat při dodržení počtů zdvihů a kumulativních hmotností uvedených v tabulce a předpokladu, že bude ve stanovené pracovní době rozložena rovnoměrně. 2. Hmotnost a podmínky pro zvedání a přenášení břemen, těhotnými ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou stanoveny zvláštním právním předpisem.14) 3. Hmotnost břemen ručně přenášených ženami nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech vyhodnocených podle § 9 tohoto nařízení, při občasném zvedání a přenášení 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 1 části A této přílohy. Při přepravě břemen pomocí jednoduchých bezmotorových prostředků nesmí vynakládané svalové síly tlačné překročit hodnotu 250 N a tažné 220 N. Hmotnost ručně zvedaných a přenášených břemen nesmí být větší než (kg)Délka vertikální dráhy břemeneMaximální počet zdvihů za 1 minutuMaximální celková hmotnost (kg) břemen zvedaných a přenášených za 1 směnu15podlaha - zápěstí2)56500zápěstí - rameno2)610podlaha - zápěstí2)75500zápěstí - rameno2)8podlaha - rameno2)65podlaha - zápěstí94000podlaha - rameno8podlaha - nad rameno5zápěstí - rameno10zápěstí - nad rameno8rameno - nad rameno6 Kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen nesmí překročit maximální celkovou hmotnost břemen za pracovní dobu. Břemena o hmotnosti 10 – 15 kg je možno zvedat nepřetržitě nejvýše po dobu 10 minut, mezi pracovními úseky se zvedáním musí být zařazeny přestávky o délce nejméně 15 minut. Břemena o hmotnosti 5 – 10kg je možno nepřetržitě zvedat po dobu 15 minut; mezi pracovními cykly s nepřetržitým zvedáním musí být zařazeny přestávky o délce nejméně 10 minut. 1) Při pracovní poloze vsedě nesmí být hmotnost břemene větší než 5 kg. 2) Jiné vertikální dráhy nejsou pro tuto hmotnost břemene přípustné. Hmotnost ručně přenášených břemen (kg) 15 10 5 Maximální vzdálenost přenášení (m)101520 Přenášení a zvedání břemen se posuzuje odděleně. Část D 1. Zásady postupu pro vyšetřování a hodnocení lokální svalové zátěže Podrobná analýza pracovních podmínek zahrnuje zejména: - popis práce se sledováním časových faktorů práce, - režim práce a odpočinku v průběhu pracovní doby, týdne nebo roku (zvláště u sezónních prací), - rozbor režimu práce uvnitř pracovních operací, délku trvání úkonů, doby relaxace, - podíl zátěže svalstva malých svalových skupin na celkové zátěži, - plnění výkonových norem, nárazové práce s vysokou zátěží, - zaujímání pracovních poloh těla, končetin a jejich částí. 2. Popis časových faktorů práce (časový snímek) Časový snímek pracovního dne jednotlivého zaměstnance se k tomuto účelu pořizuje metodou nepřerušovaného pozorování a zaznamenáváním veškeré spotřeby pracovního času během směny, rozborem a vyhodnocením naměřených hodnot. Posuzuje se při tom, zda převládá zátěž dynamická či statická. a) Obecné zásady - před vlastním měřením je třeba určit zaměstnance a pracoviště (popřípadě stroj, výrobní postupy a další faktory), které budou sledovány, - zaměstnanci, u nichž se šetření provádí, mají být dobře zapracovaní a musí spolupracovat při vyšetření, - měření má probíhat za normálních provozních podmínek, což stvrzuje zaměstnavatelem pověřený zaměstnanec a zástupce zaměstnanců, - časový snímek musí zahrnovat podmínky celé pracovní doby. b) Postup při pořizování časového snímku jednotlivce se provádí metodou nepřerušovaného pozorování: - průběžně se sledují jednotlivé činnosti (pohyby, úkony, operace či jiné sledované znaky včetně přestávek), - do protokolu se vypisují činnosti a nečinnosti zaměstnance (měřené znaky tak, jak po sobě následují), - zaznamenává se postupný čas s přesností na minuty a doba trvání jednotlivých úkonů. 3. Popis pracovního místa Zaměřuje se zejména na - manipulační rovinu a pohybový prostor, - ovládací prvky stroje nebo technického zařízení, - pracovní nástroje a nářadí, - manipulovaný materiál. 4. Popis pracovních poloh Popis zahrnuje zejména a) Polohu těla - základní pracovní polohy při hlavní a vedlejší pracovní činnosti, - zaujímání fyziologicky nepřijatelných poloh (vleže, vkleče, ve vypjatém stoji, při rotaci trupu o více než 60°, v hlubokém předklonu, ve vzpažení, se záklonem hlavy), - vnucené polohy. Pracovní polohy se vždy posuzují v časových souvislostech. b) Polohu končetin - postavení horních končetin a rukou, - postavení dolních končetin. 5. Popis postavení horních končetin se provádí pomocí úhlů Úhel α: vyjadřuje polohu obsluhované (úchopové) části stroje nebo nástroje vzhledem ke středovému bodu ramenního kloubu, tj. k rovině proložené tímto bodem a kolmé k sagitální rovině těla. Při předpažení má hodnotu 0°, při vzpažování nabývá kladných hodnot až do +90°, resp. +80°, při klesání paže z předpažení směrem dolů nabývá hodnot záporných až do -90°. Při pracovní poloze horních končetin mírně zapažených pak úhel alfa nabývá vyšších záporných hodnot, například - 100°. Jedná-li se o současný předklon, nutno popsat (úhel je vždy v rovině kolmé k dané sagitální rovině proložené trupem). Úhel β: pomocí tohoto úhlu je určena poloha ovládané části stroje (poloha úchopu) vzhledem k sagitální rovině těla, která dělí tělo shora dolů na pravou a levou polovinu. Při pozici končetiny, kdy předmět úchopu se nachází v rovině rovnoběžné s touto sagitální rovinou, je úhel beta roven 0° (addukce paže). Rozvírá se do +90° při abdukci paže. Úhel γ: vyjadřuje pozici předloktí vzhledem k nadloktí, tedy stupeň ohybu v loketním kloubu. Má hodnoty kladné od cca +30° do +180°. Alternativně jej lze vyjádřit nepřímo jako poměrnou část z maxima dosahu. Postavení ruky: se týká polohy dlaně, prstů 2 až 5 a palce. Popis se týká způsobu úchopu pracovního nástroje, předmětu nebo části stroje. 6. Popis pracovních pohybů Popisuje se počet pohybů, rozsah, četnost v čase, zda jsou pohyby spojeny s manipulací s břemeny, ovladači, a podobně). 7. Postup při hodnocení četnosti pohybů: - přímý odečet na pracovišti pomocí stopek - počítá se četnost pohybů jednotlivých končetin za předem stanovenou časovou jednotku, - při činnostech spojených s rychlými pohyby, které nelze metodou přímého odečtu posoudit, se použije videozáznam. A) Měření pracovní zátěže 1. Měření tahů, tlaků pák, rukojetí a jiných ovladačů a hmotnosti břemen, pracovních pomůcek, držených nástrojů pomocí jednoduchých měřidel jako jsou mincíře, momentové klíče, dynamometry, váhy, jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu. Metoda je použitelná pro jednoduché pracovní činnosti nebo pro činnosti neustále se opakující. 2. Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem - metoda pro přesnější měření svalových sil. Metody pod body 1 a 2 vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil s odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotou svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (%Fmax). 3. Metoda tzv. pracovní integrované elektromyografie - nejpřesnější, při které je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin. 4. Souhrnné hodnocení lokální svalové zátěže: Posuzují se: - statické a dynamické prvky svalové práce u sledované činnosti, - vynakládané svalové síly a četnosti pohybů, - intenzita a plynulost práce, - kvantifikace celkové manipulované hmotnosti za časovou jednotku, - individuální pracovní stereotypy. Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti. Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus. Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur. 5. Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle: - velikosti svalové síly, - doby, po kterou daná síla působí v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace, - pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru, - střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin, - střídání pracovních operací v průběhu pracovní doby event. v jednotlivých měsících během roku, - četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, pracovní doby. B) Závěrečné hodnocení lokální svalové zátěže Posuzuje se, zda: - v průběhu pracovní doby nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly), - hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty, - četnost pohybů za minutu a za směnu v závislosti na velikosti vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty. Část E 1. Postup upravuje základní zásady při stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech nebo delší pracovní době než osm hodin. Tyto úpravy se provádějí pro konkrétní práci. 2. Při stanovení PEL se stanoví: a) za jakých podmínek a na jakou dobu se upravené PEL stanoví, b) způsob sledování a vyhodnocování dodržení upravených hodnot PEL, c) způsob sledování a vyhodnocování zdravotního stavu zaměstnanců. 1. Před úpravou PEL při těžké fyzické práci se posoudí: a) o kolik je při práci překročena hodnota plicní ventilace 20 litrů/min, b) zda jde o práci trvalou nebo přerušovanou, c) zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří budou těžkou fyzickou práci vykonávat, d) zda se současně prodlouží práce na dobu delší než 8 hodin, e) zda se práce provádí současně za nevyhovujících mikroklimatických podmínek. 2. Pro stanovení úprav PEL platí, že a) 20 litrům minutové ventilace a 100% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 11,7 kJ/min (195,0 W) - netto, 40 litrům minutové ventilace a 50% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 26,4 kJ/min (440,0 W) - netto, b) při hodnotě plicní ventilace 40 litrů za minutu odpovídá hodnota PEL 50% hodnoty PEL platného pro plicní ventilaci 20 litrů za minutu; pro plicní ventilace mezi 20 a 40 litry za minutu se určí podíl PEL lineární interpolací. 1. Před úpravou PEL pro delší pracovní dobu než 8 hodin, se posoudí zejména: a) o kolik hodin je pracovní směna prodloužena, b) charakter působení chemické látky na lidský organismus, c) zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří mají pracovat déle než 8 hodin denně, d) zda se současně vyskytuje více škodlivin, nebo se práce provádí za nepříznivých mikroklimatických podmínek, nebo jde o těžkou fyzickou práci, e) další okolnosti, které mohou míru rizika ovlivňovat. 2. V případech, kdy se nevyskytují faktory, které negativně ovlivňují míru rizika, se upraví PEL takto: PELt=8.PELt kde PELt - je nová hodnota PEL pro pracovní dobu trvající t hodin t - je pracovní doba v hodinách. Příloha č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Část A 1. Pro jednoho zaměstnance musí být na pracovišti volná podlahová plocha nejméně 2 m2 mimo zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být v žádném místě zúžena pod 1 m. 2. Světlá výška, pracovišť, na kterých se vykonává trvalá práce musí být a) při ploše do 20 m2 nejméně 2,50 m, b) při ploše do 50 m2 nejméně 2,60 m, c) při ploše od 51 do 100 m2 nejméně 2,70 m, d) při ploše od 101 do 2000 m2 nejméně 3,00 m, e) při ploše více než 2000 m2 nejméně 3,25 m. 3. Světlá výška místností se šikmými stropy při ploše do 20 m2, na kterých se vykonává trvalá práce, musí být minimálně nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Místnosti s plochami uvedenými v písmenech b) až e) musí mít minimálně nad polovinou podlahové plochy světlé výšky zde uvedené. 4. Světlá výška pracovišť, na kterých se vykonává práce po dobu kratší než 4 hodiny za pracovní dobu nebo práce občas, nesmí být nižší než 2,1 m. 5. Výšky uvedené v bodu 2 písm. d) a e) mohou být v prodejních prostorách, kancelářích a jiných pracovních prostorách, ve kterých je vykonávána lehká práce, či práce v sedě, sníženy o 0,25 m za předpokladu, že bude zajištěn pro každého trvale pracujícího na pracovišti vzdušný prostor podle bodu 6 a bude vyloučeno oslňování zaměstnanců. Světlá výška však nesmí být nižší než 2,60 m. 6. Na pracovištích musí na jednoho zaměstnance připadnout nejméně: 12 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané v sedě, 15 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje, 18 m3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci. Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilními provozními zařízeními. 7. Požadavky v bodech 1 až 6 se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy. Část B 1. Volná podlahová plocha pro jednoho zaměstnance musí být minimálně 5 m2 (mimo zařízení a spojovací cesty). 2. Prostory o celkové podlahové ploše menší než 50 m2 musí mít, pokud to technologie nevylučuje, zrakové spojení s prostorami sousedními okny, průhledy a podobně. 3. Na jednoho zaměstnance musí připadnout nejméně: 20 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané v sedě, 25 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje, 30 m3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci. Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilním provozním, nebo vzduchotechnickým zařízením. Uvedené prostorové požadavky se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a podobná zařízení. Část C 1. Výška pracovní (manipulační) roviny musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance, základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů, břemen apod., jež jsou při činnosti užívány, a zrakovým nárokům. Optimální výška pracovní roviny je při práci vstoje u mužů v rozmezí 1020 – 1180 mm, u žen 930 – 1080 mm. Při práci vsedě je optimální výška pracovní roviny u mužů 220 – 310 mm a u žen 210 – 300 mm nad sedákem. Výška sedáku nad podlahou se předpokládá v rozsahu 400 ± 50 mm. Pokud jsou při práci používány přípravky (například svěráky) a jiná technická zařízení, pak výškou pracovní roviny se rozumí místo, na němž jsou nejčastěji vykonávány pohyby. 2. Při práci vyžadující zvýšené nároky na zrak (drobné předměty, součásti a podobně) se výška pracovní roviny zvětšuje přibližně o 100 - 200 mm. Při práci, při níž se manipuluje i s předměty těžšími než 2 kg při práci převážně vstoje, se manipulační rovina snižuje přibližně o 100 - 200 mm. 3. Dosahy horních končetin na vodorovné pracovní rovině při práci vsedě se upravují v souladu s údaji v následujících obrázcích. 4. Pracovní místo musí být uspořádáno tak, aby manipulační roviny, pohybové prostory a vynakládané síly odpovídaly tělesným rozměrům a přirozeným drahám pohybů končetin zaměstnanců a aby nedocházelo k zaujímání fyziologicky nepřijatelných pracovních poloh. Obr. 1 Dosahy horních končetin ve svislé rovině při práci vsedě Obr. 2 Dosahy horních končetin ve svislé rovině při práci vsedě Vysvětlivky k obr. č. 2 Oblast A – časté a přesné pohyby, uchopování drobných předmětů prsty obou rukou. Oblast B – pohyby obou předloktí a při manipulaci s předměty a nástroji bez nutnosti změny základní pracovní polohy- mírné předklánění, pohyb do stran. Oblast C – maximální dosah – méně časté a pomalejší pohyby, nutnost otáčení trupu. Obr. 3 Dosahy horních končetin ve svislé rovině vstoje 5. Pracovní sedadlo a prostor pro dolní končetiny a) Pracovní místa, u nichž je základní pracovní poloha trvale vsedě, musí být vybavena pracovním sedadlem s nastavitelnou výškou sedáku a se zádovou opěrou. b) Pracovní místa, u nichž je základní pracovní poloha trvale vstoje a nevyžaduje se trvalé sledování chodu zařízení, musí být vybavena sedadlem jednoduché konstrukce pro krátkodobý odpočinek. c) Konstrukce sedadel musí zajišťovat jejich stabilitu, případně snadné seřízení výšky sedáku i sklonu zádové opěrky. Povrch sedáku a zádové opěry musí odpovídat podmínkám práce zvláště pokud jde o poréznost, omyvatelnost a podobně. d) Pracovní místa, na nichž je zvýšena pracovní rovina, se vybavují pracovními sedadly s výškou sedáku odpovídající výšce pracovní roviny nad podlahou a zrakovým požadavkům. Musí být vybavena kruhovou či jinou opěrou pro dolní končetiny. e) Na montážních linkách v pásové a proudové výrobě s trvalým i přerušovaným sedem a v případech, kdy provádění pracovních úkonů je spojeno s natáčením trupu nebo s prováděním úkonů mimo optimální dosah paží (obrázek č. 2), se pracovní místa vybavují otočnými, popřípadě pojíždějícími sedadly. f) Prostor pro dolní končetiny na pracovních místech s trvalým i přerušovaným sedem musí být dostatečně velký a musí umožňovat pohodlnou pracovní polohu a pohyb dolních končetin jak vpřed, tak do stran. g) Rozměry pohybového prostoru pro dolní končetiny jsou uvedeny v následujícím přehledu [mm] Nejmenší výška nad podlahou600Nejmenší celková šířka500Nejmenší hloubka (od přední hrany stolu či zařízení)500Optimální hloubka (od přední hrany stolu či zařízení)700Nejmenší vzdálenost roviny sedadla od dolní plochy pracovního stolu200 h) Pohybový prostor pro nožní ovládače: - maximálně 400 mm od roviny h (svislá rovina proložená místem nejvíce vystupující hrany pracovní roviny, kolmá k vodorovné rovině - podlaze), - minimálně 200 mm od roviny h vpřed, - maximálně 250 mm nad základnou, - maximálně 350 mm do stran od svislé roviny procházející středem sedadla, kolmé k rovině h. Uvedené hodnoty platí v případě, že přední hrana sedadla je asi 100 mm vzdálena od roviny h. V případě jiné vzdálenosti mezi přední hranou sedadla a rovinou h se musí pohybový prostor pro nožní ovládače posunout vpřed nebo vzad. i) Síly přípustné pro ovladače a rozměry ruky jsou uvedeny v tabulkách. j) Při základní poloze vstoje lze použít nožních ovladačů jen ve výjimečných případech, není-li frekvence jejich používání větší než 5 za minutu, a umožňuje-li jejich provedení střídavou obsluhu pravou a levou nohou. Ovladače obsluhované jinak než rukama a chodidly (např. loketní a kolenní ovladače) se nesmí používat. Typ ovladačeTvar, polohy a frekvence ovládáníZpůsob ovládání, minimální a maximální síly (N)TlačítkoKruhové, čtvercové, obdélníkové, hřibovéJedním prstemmin. 2,5 max. 8dlanímin. 2,5 max. 50Přepínač páčkovýVálcový, kuželový, hranolový dvoupolohový: min. 30° na strany od svislé osy, třípolohový: min 30° na strany od svislé osy a kolmo k základněPrstymin. 2,5 max. 10Přepínač otočnýKruhová základna, úchopová část kuželová, obdélníková při zrakové kontrole: max. počet poloh – 24, min. úhel mezi polohami – 15° při hmatové kontrole: max. počet poloh – 8, min. úhel mezi polohami – 45°Prstymin. 2,5 max. 15TočítkoVálcový, kuželový průměr do 2,5 cm průměr větší než 2,5 cmPrstymin. 2,5 max. 4 min. 2,5 max. 15Kolo ručníVnější průměr věnce se volí podle rychlosti otáčení, při větší rychlosti menší průměrJednou rukoumin. 10 max. 100 oběma rukamamin. 10 max. 200Volanta) technická zařízení pracovně nepojíždějícíOběma rukamamax. 115b) technická zařízení pracovně pojíždějícíjednou nebo oběma rukamamax. 80c) všechna technická zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)oběma rukamamax. 350VolantZemědělská a lesnická zařízenía) tech. zařízení pracovně nepojíždějícíOběma rukamamax. 120b) tech. zařízení pracovně pojíždějícíjednou nebo oběma rukamamax. 120c) všechna zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)oběma rukamamax. 490Páka ručníRukojeť: válcová, kuželová, i kulováHorní končetinou pohyb páky:trvale:vpřed a vzadmin. 10 max. 60do stranmin. 10 max. 40často:vpřed a vzadmin. 10 max. 120do stranmin. 10 max. 80zřídka:nahoru a dolů:min. 10 max. 300 (nouzová a parkovací brzda) u zemědělských a lesnických strojů: max. 250 nouzová a parkovací brzda max. 295Páka nožní (pedál)Obdélníkový, kruhový, čtvercový trvale:Pohybem celé nohymin. 10 max. 90často:pedál provozní nouzové brzdymin. 40 max. 400pedál ovládaný pohybem nohy v kotníkumin. 20 max. 60zemědělské a lesnické stroje:pedál spojky:max. 245pedál akcelerátoru:max. 60pedál provozní a nouzové brzdy:max. 580ostatní pedály:max. 150 Trvale používané ovladače - takové, které jsou používány více než 40x za pracovní dobu. Často používané ovladače - takové, které jsou používány 20 až 40x za pracovní dobu. Zřídka používané ovladače - takové, které jsou používané měně než 20x za pracovní dobu. MužiŽeny Průměr 95 % Průměr 95 % Délka ruky dlaňová 18,820,317,218,6Délka dlaně10,711,79,810,7Délka III. prstu8,197,48,2Šířka ruky8,89,788,8 Část D Hodnocení práce z hlediska pracovních poloh je nejvýznamnější na stabilních pracovních místech (např. práce na stacionárních a pracovně-pojíždějících strojích, práce v pásové výrobě aj.), kdy zaměstnanec je více než polovinu osmihodinové směny na stejném pracovním místě a provádí obdobnou pracovní činnost. Pracovní polohu si přitom zaměstnanec nemůže sám volit, ale jeho pracovní poloha je přímo závislá na konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa, prostorových parametrech pracoviště a podobně. Při hodnocení ostatních pracovních činností je možné též vycházet z uvedených kritérií, ale vždy je nezbytné přihlédnout k individuálním charakteristikám jednotlivých prací, zejména jde o časové faktory práce. Pracovní poloha je vždy hodnocena pouze v souvislosti s vykonávanou činností, tj. jestliže jde o strukturální části pracovní činnosti a nejde-li o nahodilé chování. Používá se dvoukrokový systém hodnocení pracovních poloh, přičemž: 1. KROK - zahrnuje hodnocení polohy jednotlivých částí těla pomocí úhlů 2. KROK - zahrnuje podmínky, za kterých lze polohy označené v kroku 1 za podmíněně přijatelné zařadit mezi polohy přijatelné. Přijatelná pracovní poloha: Za přijatelnou pracovní polohu se považuje práce vsedě nebo vstoje popřípadě s možností střídání sedu a stoje. Podmíněně přijatelná pracovní poloha: Vymezení podmíněně přijatelné pracovní polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin je uvedeno v příslušných krocích 1 a 2. Celková doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních polohách nesmí přesáhnout 160 minut a doba trvání jednotlivých pracovních poloh nesmí být delší než 1 - 8 minut v závislosti na typu polohy a frekvenci pohybů. Nepřijatelná pracovní poloha: Vymezení nepřijatelné pracovní polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin je uvedeno v příslušných krocích 1 a 2. Celková doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých nepřijatelných pracovních polohách nesmí překročit 30 minut. Celková doba práce v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách nesmí být delší než polovinu osmihodinové směny. Hodnocení poloh: - Při hodnocení polohy trupu se vychází z polohy páteřního výrůstku sedmého krčního obratle a horní hrany velkého chocholíku, které definují neutrální polohu. Úhly pro hodnocení polohy trupu jsou pak vztaženy k vertikální rovině. Úhel mezi rovinou procházející trupem v neutrální poloze a vertikální rovinou je 4°. - Při hodnocení polohy krku a hlavy se vychází buď z úhlu pohledu (při poloze trupu v neutrální poloze), tj. z velikosti úhlu pod horizontální rovinou oka, nebo z velikosti úhlu sklonu hlavy a krku k vertikální rovině. - Při hodnocení horních končetin se vychází ze dvou bodů na horní končetině, tj. vnější části klíční kosti a loketního kloubu. Vzpažení horní končetiny je definována jako úhel, který svírá končetina v pracovní poloze vzhledem k neutrální poloze paže. Neutrální poloha je poloha končetiny volně visící podél těla. TRUP KROK 1:NEPŘIJATELNÁ POLOHAStatická poloha trupuPředklon trupu větší než 60°. Záklon bez opory celého těla. Výrazný úklon či pootočení trupu větší než 20°.Dynamická poloha TrupuPředklon trupu větší než 60° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min. Výrazný úklon trupu či pootočení větší než 20° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min. Záklon trupu při frekvenci větší nebo rovné než 2/min.PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHAStatická polohaPředklon trupu 40° – 60° bez opory trupu (KROK 2 A). Zákon trupu s oporou těla (KROK 2 B). Výrazný úklon či rotace větší 10° a menší než 20°.Dynamická polohaPředklon trupu větší než 60° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 C). Výrazný úklon trupu do stran větší než 20° při frekvenci pohybů menší než 2/min. (KROK 2 A). Záklon trupu při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 C).KROK 2:A Přijatelná, jestliže doba držení v této poloze je nižší než maximálně přijatelný čas držení (v minutách). B Přijatelná, jestliže je opora trupu (zádová opěra). C Nepřijatelná, jestliže stroj je používán po dobu delší než polovinu pracovní směny HLAVA - KRK KROK 1:NEPŘIJATELNÁ POLOHAStatická polohaPředklon hlavy větší než 25 bez podpory trupu. Záklon hlavy bez podpory celé hlavy. Úklon a rotace hlavy větší než 15°.Dynamická polohaÚklon a rotace hlavy větší než 15° s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min. Předklon hlavy větší než 25° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/minPODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHAStatická polohaPředklon) hlavy 25 - 40° s podporou celého trupu (KROK 2 A).Dynamická polohaPředklon hlavy 25° - 40° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B). Záklon hlavy do 15° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B). Úklony a rotace hlavy do 15° s frekvencí menší než 2/min (KROK 2 B).KROK 2:A Musí být dodržen maximálně přijatelný čas držení. B Nepřijatelná, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny HORNÍ KONČETINY (PAŽE) KROK 1:NEPŘIJATELNÁ POLOHAStatická polohaNevhodná poloha paže (zpětné ohnutí paže, krajní zevní rotace paže, zvednuté rameno). Vzpažení paže větší než 60°, není-li paže podepřena.Dynamická polohaVzpažení paže větší než 60° při frekvenci pohybu větší nebo rovné 2/min. Zapažení při frekvenci pohybu větší nebo rovné 2/min.PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHAStatická polohaVzpažení paže 40° - 60°, jestliže paže není podepřena (KROK 2 A).Dynamická polohaVzpažení paže 40 - 60° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min (KROK 2 C, B). Zapažení při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B).KROK 2:A Musí být dodržen maximálně přijatelný čas držení. B Nepřijatelná, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny DOLNÍ KONČETINY KROK 1:NEPŘIJATELNÉ POLOHYStatické polohyExtrémní flexe kolena, extrémní dorzální/plantární flexe v kotníku.Dynamické polohyPolohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálním rozpětím s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min.PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÉ POLOHYDynamické polohyPolohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálnímu rozpětí s frekvencí pohybů větší než 2/min (KROK 2 B).KROK 2:B Nepřijatelné, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny. OSTATNÍ ČÁSTI TĚLA KROK 1:NEPŘIJATELNÉ POLOHYStatické polohyExtrémní flexe nebo extenze v lokti, extrémní supinace a pronace zápěstí, extrémní flexe a extenze zápěstí..Dynamické polohyPolohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálním rozpětím s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min.PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÉ POLOHYStatické polohyPráce vleže, v kleče, v dřepu (KROK 2 B)Dynamické polohyPolohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálnímu rozpětí s frekvencí pohybů menší než 2/min (KROK 2 B).KROK 2:B Nepřijatelné, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny. Příloha č. 7 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Část A 1. Na obrazovce se nesmí vyskytovat závady jako je kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy svítidel či z jiných zdrojů jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklé kancelářské práce nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m2. 2. Klávesnice musí být oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní pohyby a polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou (zápěstí). Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné, kontrastní proti pozadí. 3. Výška pracovní desky a prostor pro dolní končetiny musí umožňovat zaměstnanci pohodlnou pracovní polohu. Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalších zařízení. Deska pracovního stolu a dalších zařízení musí být matné, aby na nich nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum. 4. Konstrukce pracovního sedadla musí být stabilní, s výškově nastavitelným sedákem, snadno čistitelným. Zádová opěrka musí být nastavitelná jak výškově, tak úhlem sklonu. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému kdo ji vyžaduje. 5. Pracoviště musí být plošně i prostorově řešeno tak, aby zaměstnancům umožňovalo snadný přístup, změnu pracovní polohy a střídání pohybů a volný pohyb na pracovišti. 6. Parametry celkového a místního osvětlení pracoviště musí odpovídat normovým hodnotám. Svítidla musí být umístěna tak, aby nedocházelo k oslnění a k odrazům na obrazovkách. 7. Pracoviště musí být provedeno a uspořádáno tak, aby okna a jiné otvory, průhledné či světlo propouštějící stěny a barevně světlé stěny nezpůsobovaly přímé oslnění a odrazy na obrazovkách. Okna musí být vybavena regulovatelnými žaluziemi k tlumení denního vnějšího světla. 8. Hladina hluku na pracovišti musí být snížena na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň, nesmí však překračovat hodnoty stanovené pro daný typ práce zvláštním právním předpisem.3) 9. Na pracovišti musí být zajištěny mikroklimatické podmínky, jejichž parametry odpovídají přípustným hodnotám stanoveným v příloze č. 1 k tomuto nařízení pro daný typ práce. 10. Při navrhování, výběru nákupu a úpravě softwaru a při tvorbě úkolů s použitím zařízení s obrazovkou musí zaměstnavatel vzít v úvahu tyto zásady: a) software musí být vhodný pro daný úkol, b) software musí být snadno použivatelný a v případě potřeby přizpůsobitelný úrovni pracovníkových znalostí nebo zkušeností; bez vědomí zaměstnanců se nemá používat žádné kontrolní zařízení ke kvantitativní nebo kvalitativní kontrole zaměstnanců, c) systémy musí poskytovat pracovníkům zpětnou vazbu o jejich činnosti, d) systémy musí zobrazovat informace v podobě a rychlosti, jež jsou přizpůsobeny operátorům, e) musí být uplatňovány zásady ergonomie softwaru, zvláště při zpracování dat. Část B a) Vnucené pracovní tempo Vnuceným pracovním tempem se rozumí takový způsob činnosti, kdy si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo sám, ale musí se podřizovat rytmu strojového mechanizmu, úkolu či rytmu jiných osob. Velmi nepříznivá je kombinace vnuceného pracovního tempa a vysoké frekvence pracovních úkonů. Vnucené pracovní tempo může být vyvoláno i rytmem zadávaného úkolu. Pro činnost s vnuceným pracovním tempem, rytmem vykonávaných úkonů či operací je charakteristickým znakem přímá závislost na technologických podmínkách. Jde o striktní podřízenost zaměstnance technologickému procesu, zaměstnanec nemůže své místo opustit bez vystřídání, čas limitovaný na pracovní operaci je nutno vždy dodržet, na každém kuse je nutno stanovenou operaci vykonat. Dále jsou to činnosti prováděné na technologicky propojených pracovních stanovištích a tedy časově na sobě závislých, kdy je nutné po provedení operací přesunout (postoupit) polotovar na technologicky navazující pracovní místo. b) Monotonie Monotónními pracemi se rozumí pracovní činnosti, pro které je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti. Pro potřeby praxe se obvykle rozlišují dvě formy monotonie: monotonie pohybová – tj. opakující se manuální činnosti stejného typu a skládající se z jednoduchých pohybových úkonů; monotonie úkolová – tj. opakující se pracovní činnosti s nízkým počtem a s malou proměnlivostí typů úkonů (např. obsluha jednoduchých strojů, tj. vkládání a odebírání obrobků), situace chudá na počet nebo variabilitu podnětů. Dalším příkladem jsou tzv. vigilanční činnosti spočívající ve sledování, identifikaci podnětů a reakci na nepravidelně se vyskytující změny určitých dějů. V průběhu různých činností se obě formy monotonie obvykle vzájemně prolínají. Hodnocení monotonie Pro základní, screeningové zhodnocení se v praxi sledují dvě kritéria: - časové trvání - délka pohybové operace (cyklu); - počet opakovaných operací v průběhu jedné pracovní doby. Vysokou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění maximálně 2 pohybových pracovních operací při jejich střídání v maximálně 3 minutových intervalech. Vysokou úkolovou monotonií se rozumí jednotvárné stále se opakující provádění jednoho jednoduchého úkolu. Zvýšenou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění omezeného počtu pohybových maximálně 5 pracovních operací v maximálně 5 minutových intervalech. Zvýšenou úkolovou monotonií se rozumí opakující se provádění 2 - 3 jednoduchých úkolů téhož druhu. c) Časový tlak Prací pod časovým tlakem se rozumí psychicky a senzoricky zatěžující práce spojená s omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou nedostatečné možnosti regenerace organizmu a rychlého nástupu únavy. Mezi takové práce patří pracovní činnosti spojené s: - přetížením kapacity při zpracovávání informací, rozhodování v časové tísni (pro práci je typické rychlé střídání podnětů s okamžitou nutností reakce); - složitostí řízeného objektu; - neočekávanými poruchami a stavy řízeného systému, které vyžadují okamžitý zásah; - soustředěným monitorováním více čtyři hodiny za pracovní dobu; - přetížením termínovanými úkoly, které nesnesou odkladu; - mimořádně psychicky a senzoricky náročnými úkoly v trvání minimálně 2 hodin denně. d) Sociální interakce a interpersonální aktivity Sociální interakcí se rozumí vztahy a aktivity v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci. Příkladem intenzivních sociálních interakcí jsou pracovní činnosti spojené s interakcí s osobami sociálně narušenými, nepřizpůsobivými, s osobami vyžadujícími zvláštní péči, s osobami psychicky alterovanými apod. Vysoký stupeň tohoto faktoru se vyskytuje při výkonu profesionální činnosti spočívající v usměrňování chování druhých osob, které mají narušené sociální normy chování nebo vyžadují zvláštní způsob péče a interakce. Významný je tento faktor při práci s vysokou pravděpodobností a četností interpersonálních konfliktů a práce v sociální izolaci bez možnosti styku s lidmi v trvání více než 50% směny denně. e) Riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob Společným jmenovatelem komplexu těchto zátěžových činitelů je složitost vykonávané pracovní činnosti, náročnost práce vyplývající z možného obecného ohrožení zdraví výkonem dané pracovní činnosti, tedy práce spojené s odpovědností a vědomím nebezpečí ohrožení vlastního zdraví a života nebo zdraví a života dalších osob. Vysoký stupeň se vyskytuje při práci, kde je vysoká pravděpodobnost rizika smrtelného úrazu a těžkého zdravotního poškození s trvalými následky. Patří sem i práce spojené s vysokou pravděpodobností možnosti ohrožení zdraví jiných osob vlastním jednáním. f) Práce v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu Zvláště nepříznivá je turnusová práce s proměnlivou délkou pracovní směny a s nepravidelným rozložením pracovní doby za podmínek nepřetržitého provozu. Jiné faktory ovlivňující psychickou zátěž V tomto hledisku se hodnotí ostatní okolnosti a vlivy, které vedou ke stresovým situacím a psychickému napětí. Vždy je třeba specifikovat daný zdroj nepřiměřené psychické zátěže. Například: 1) Vlivy narušující soustředění při práci jsou nepříznivé jak pro kvalitu práce (např. zvýšená chybovost), tak pro zaměstnance (možná neurotizace), např. hluk. Hluk je v tomto případě nutno posuzovat nejen z hlediska intenzity, ale i kvality. 2) Odpovědnost organizační a hmotná, zejména u zaměstnanců řídících výrobní a lidské zdroje a u zaměstnanců s osobní hmotnou odpovědností. Jde o jeden z nejvýznamnějších činitelů spojený s prožíváním osobní jistoty či nejistoty v práci. Společným rysem je tlak pracovních povinností, projevující se vysokou angažovaností, trvalým psychickým napětím a starostmi, které se přenášejí do mimopracovní doby. 3) Hodnocení vlivu pracovních podmínek na centrální nervový systém zaměstnanců. Patří sem i práce vykonávané na dislokovaných pracovištích a práce spojené se sociální izolací. 4) Nároky na ostatní smyslové orgány. Posouzení jiných faktorů zvyšujících psychickou zátěž náleží odborníkovi (psychologovi, případně jinému odborníkovi, který pracuje v oblasti pracovního lékařství). a) Velikost kritického detailu Hodnotí se podle poměru mezi pozorovací vzdáleností D a velikostí kritického detailu d. Kritický detail je geometrický útvar jedno nebo vícerozměrný, rozhodující pro zrakové vnímání. Je to ta část pozorovaného předmětu, znaku, symbolu apod., kterou je nutno rozlišit, aby byl pozorovaný předmět správně identifikován. V tabulce č. 1 jsou uvedeny rozměry kritického detailu u běžných pozorovacích vzdáleností. Poměr Pozorovací vzdálenost D D/d3505001 0001 6700,210,300,601 0000,350,501,00 Poznámka: V technické literatuře se používá míra obloukového úhlu, ve kterém je detail vnímán a obloukové minuty. Poměr D/d = 1670 je roven hodnotě 2,06 obloukových minut, poměr D/d = 1000 je roven hodnotě 3,44 obloukových minut. Tyto údaje neplatí pro znaky na obrazovkách, kde se - vzhledem k malým rozměrům kritických detailů (nejmenší rozměr má tečka) - uvažuje celé písmo. Za základ měření se zde bere výška velkého písmene H a za minimální se pokládá hodnota 16 obloukových minut, za optimální 20-22 obloukových minut. b) Náročnost na diskriminaci detailů V tomto kritériu jde o výraznost detailu oproti pozadí. Kontrastnost detailu a pozadí je podmíněna více činiteli: tvarem, barvou, jasem, pohybem předmětu či okolí nebo obojím. Tito činitelé usnadňují nebo ztěžují diskriminaci. Hodnotí se též kvalita písemných podkladů, které pro neostré kontury, malý kontrast písma a pozadí či malou čitelnost, bývají špatně vnímatelné (rukopisy, výkresy, špatná kvalita rozmnožovaných podkladů). Kontrast jasu (K) ve vztahu k rozlišitelnosti předmětů od pozadí se posuzuje podle hodnot: VelkýK ≥ 0,8velmi dobrá rozlišitelnost Střední 0,5 ≥ K < 0,8 dobrá rozlišitelnost MalýK < 0,5špatná rozlišitelnost Kontrast se stanoví podle vzorce: K=La-LbLb K = kontrast La = jas kritického detailu cd/m2 Lb = jas bezprostředního okolí kritického detailu cd/m2 c) Nároky na adaptaci zraku Vznikají při střídání pohledu na místa s rozdílným jasem (simultánně) nebo při častých změnách jasu předmětů či intenzity osvětlení (sukcesivně). Zvýšené nároky na adaptační procesy vedou ke zhoršení zrakového výkonu - k oslnění, tj. k nepřiměřenému stavu zraku, který narušuje zrakovou pohodu, nebo zhoršuje až znemožňuje vidění. Rozlišují se tři stupně oslnění: - rušivé (discomfort glare, psychologické), kdy zdroj oslnění odvádí pozornost od místa zrakového úkolu; - omezující (disability glare, fyziologické), které ztěžuje rozlišování, vede k únavě zraku a k poklesu zrakové výkonnosti; - oslepující (blinding glare), které znemožňuje vidění. Při dlouhém trvání již diskomfortní oslňování vede k únavě zraku a poklesu zrakové výkonnosti. Je-li zdroj jasu v přímém zorném poli, lze zjednodušeně jako rušivé oslnění posuzovat při kontrastním poměru jasů v hodnotě 1:10 až 1:100, jako omezující při kontrastním poměru větším než 1:100. Při hodnocení je třeba brát v úvahu především časové charakteristiky. Při dlouhodobém slabším oslnění rušivém se zrak unavuje víc, než při krátkodobém intenzivním oslnění. d) Nároky na akomodaci a okohybné svaly Nároky na akomodaci vznikají při dlouhodobé fixaci pohledu na blízké předměty, kdy se unavují svaly ovládající čočku a konvergenci očí. K únavě okohybných svalů dochází například při trvalém sledování pohybujících se předmětů nebo musí-li pracovník nepřetržitě střídavě pozorovat různě rozmístěné předměty. e) Práce za zvláštních světelných podmínek Hodnotí se, zda jsou vytvořeny odpovídající světelné podmínky pro daný charakter práce, tj. hodnotí se světelné podmínky, které jsou podmíněné technologicky, kdy pracovní postup vyžaduje zvláštní druh osvětlení, případně práce v trvale umělém nebo sdruženém osvětlení. K tomuto faktoru patří i hodnocení náročnosti práce například rozlišování barev, odstínů, detailů. Hodnotí se zde i jiné, nevyjmenované podmínky, které přispívají ke zrakové zátěži při práci. Příkladem jsou PC, monitory a optické zvětšovací přístroje při nepřetržitém trvání práce více než 4 hodiny za pracovní dobu, také rušení zrakového úkolu vibracemi, které sice nepřekračují nejvyšší přípustné limity, zhoršují však zrakové vnímání. f) Používání zvětšovacích přístrojů. Příloha č. 8 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. 1. Všechna měření koncentrace olova ve vzduchu musí být provedena v souladu s požadavky uvedenými v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení. Způsob odběru vzorků ovzduší musí zajistit, že bude možno zhodnotit expozici jednotlivého zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců za nejnepříznivějších podmínek, přičemž se bere v úvahu charakter prováděné práce, pracovní podmínky a délka pracovní expozice. 2. Ke stanovení koncentrace olova v krvi (plumbemie) musí být použita metoda atomové absorpční spektrometrie nebo jiná metoda srovnatelná z hlediska přesnosti a reprodukovatelnosti výsledků. 3. Práce uvedené v příkladovém seznamu je nutno vyhodnotit po stránce expozice olovu a jeho iontovým sloučeninám vždy, když nelze na základě dlouhodobých zkušeností nebo opakovaných hodnocení určit, že tato práce na konkrétním pracovišti odpovídá kategorii první.15) Příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu 1. Manipulace s koncentráty olova. 2. Tavení a zušlechťování olova a zinku (primární a sekundární). 3. Výroba postřiku arsenátu olova a manipulace s ním. 4. Výroba oxidu olovnatého. 5. Výroba dalších sloučenin olova (včetně té části výroby sloučenin alkyl olova, kde tato výroba zahrnuje vystavení zaměstnance metalickému olovu a jeho iontovým sloučeninám). 6. Výroba barev, smaltů, nátěrových hmot a tmelů obsahujících olovo. 7. Výroba baterií a jejich regenerace (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo). 8. Řemeslnické a umělecké práce v cínu a olovu. 9. Výroba olověné pájky. 10. Výroba olověné munice. 11. Výroba předmětů z olova nebo z olověných slitin. 12. Používání nátěrových hmot, smaltů, tmelů a barev obsahujících olovo. 13. Výroba keramiky a hrnčířského zboží (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo). 14. Výroba a práce s křišťálovým sklem. 15. Průmysl umělých hmot používající olověných přísad. 16. Časté používání olověné pájky v uzavřeném prostoru. 17. Tiskařské práce zahrnující používání olova. 18. Odstraňování staveb nebo jejich částí zejména pokud jde o strhávání, pálení a řezání plamenem materiálů, potažených nátěrovou hmotou obsahující olovo a rozbíjení zařízení (například pecí na olovo) v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo. 19. Používání olověné munice v uzavřeném prostoru. 20. Výroba a opravy automobilů (v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo). 21. Výroba poolověné oceli. 22. Temperování oceli olovem. 23. Natírání olovem. 24. Regenerace olova a kovových zbytků obsahujících olovo. Příloha č. 9 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Skupina 1 NázevČíslo CASIndexové čísloES číslo4-Aminobifenyl92-67-1612-072-00-6202-177-1Azbest12001-28-4650-013-00-612001-29-512172-73-577536-66-477536-68-677536-67-5132207-33-1132207-32-0Benzen71-43-2601-020-00-8200-753-7Benzidin92-87-5612-042-00-2202-199-1Bifenyl-4-ylaminviz 4-AminobifenylBifenyl-4,4'-ylendiaminviz BenzidinBis(chlormethyl)ether542-88-1603-046-00-5208-832-8Butan(1) a isobutan (2) obsahující >=0,1% butadienu (203-450-8)601-004-01-8203-448-7(1)106-97-8(1)200-857-2(2)75-28-5(2)Buta-1,3-dien butadien601-013-00-X203-450-8106-99-0Erionit12510-42-8650-012-00-0Hydrogenarseničnan olovnatý7784-40-9082-011-00-0232-064-2Chlorethylen75-01-4602-023-00-7200-831-0Chlormethylmethylether107-30-2603-075-00-3203-480-1Chroman zinečnatý a zinečnatodraselný024-007-00-3Kyselina arseničná a její soli033-005-00-12-Naftylamin;91-59-8612-022-00-3202-080-4beta-Naftylaminviz 2-NaftylaminOxid arseničný1303-28-2033-004-00-6215-116-9Oxid arsenitý1327-53-3033-003-00-0215-481-4Oxid chromový1333-82-0024-001-00-0215-607-8Oxid nikelnatý1313-99-1028-003-00-2215-215-7Oxid nikličitý12035-36-8028-004-00-8234-823-3Oxid niklitý1314-06-3028-005-00-3215-217-8Sulfid nikelnatý16812-54-7028-006-00-9240-841-2Soli benzidinu531-85-1612-070-00-5208-519-6531-86-2208-520-121136-70-9244-236-436341-27-2252-984-8Soli 4-aminobifenylu612-073-00-1Soli 2-naftylaminu553-00-4612-071-00-0209-030-0612-52-2210-313-6Subsulfid niklu12035-72-2028-007-00-4234-829-6Vinylchloridviz ChlorethylenXenylaminviz 4-AminobifenylDehet černouhelný8007-45-2648-081-00-7232-361-7Dehet černouhelný vysokoteplotní65996-89-6648-082-00-2266-024-0Dehet černouhelný nízkoteplotní65996-90-9648-083-00-8266-025-6Dehet hnědouhelný101316-83-0648-145-00-4309-885-0Dehet hnědouhelný nízkoteplotní101316-84-1648-146-00-X309-886-6Destiláty (ropné) lehké parafinické64741-50-0649-050-00-0265-051-5Destiláty (ropné) těžké parafinické64741-51-1649-051-00-6265-052-0Destiláty (ropné) lehké naftenické64741-52-2649-052-00-1265-053-6Destiláty (ropné) těžké naftenické64741-53-3649-053-00-7265-054-1Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované těžké naftenické64742-18-3649-054-00-2265-117-3Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované lehké naftenické64742-19-4649-055-00-8265-118-9Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované těžké parafinické64742-20-7649-056-00-3265-119-4Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované lehké parafinické64742-21-8649-057-00-9265-121-5Destiláty (ropné) chemicky neutralisované těžké parafinické64742-27-4649-058-00-4265-127-8Destiláty (ropné) chemicky neutralizované lehké parafinické64742-28-5649-059-00-X265-128-3Destiláty (ropné) chemicky neutralisované těžké naftenické64742-34-3649-060-00-5265-135-1Destiláty (ropné) chemicky neutralizované lehké naftenické64742-35-4649-061-00-0265-136-7 * Netýká se motorových paliv obsahujících benzen. Skupina 2 Karcinogeny skupiny 2 jsou chemické látky uvedené ve zvláštním právním předpisu7) pod označením Karc. kat. 2, a dále cytostatika a prach tvrdých dřev. Tvrdými dřevy se pro účely tohoto nařízení rozumí dřevo: břízy (Betula), buku (Fagus), bílého ořechu (Hikory), dubu (Quercus), ebenu afrického cejlonského apod. (Diospyros), habru (Carpinus), jasanu (Fraxinus), javoru (Acer), jilmu (Ulnus), kaštanu (Castanes), lípy (Tilia), olše (Alnus), ořešáku vlašského (Juglans), platanu (Platanus), švestky (Prunus), topolu (Populus), třešně (Prunus), dřeviny botanické skupiny Dalbergia - (indický palisandr, brazilské růžové dřevo, africké černé dřevo a pod.), honduraské růžové dřevo, meranti bílé a rudé (Shorea talurda acurtisii), wawa (Triplochiton sclerowylon), mahagon africký, senegalský apod. (Khaya ivorensis anthoteca), limba - afara (Terminalia superba), kokosové dřevo (Brya ebenus), aiele (Canarian scweinfurtii), andoug (Monopetalanthus heitzii), tola/agba (Gossweilerodendron balsamiferum), Pau Marfim (Balfourodendron riedelianum). 1. Výroba auraminu. 2. Práce spojená s expozicí polycyklickým aromatickým uhlovodíkům přítomným v uhelných sazích, dehtu, smole, parách nebo prachu. Práce spojená s expozicí prachům, dýmům a kapalným aerosolům vznikajícím při pražení a elektrolytické rafinaci kuproniklových rud. 3. Práce na pracovištích, kde probíhají silně kyselé procesy při výrobě isopropanolu. Skupina 1 Do skupiny 1 zatím nejsou zařazeny žádné látky. Skupina 2 NázevČíslo CASIndexové čísloES čísloAkrylamid79-06-1616-003-00-0201-173-7Benzo(a)pyren (Benzo(d,e,f) chrysen)50-32-8601-032-00-3200-028-5Butan(1) a isobutan(2) obsahující >=0,1 % butadienu (203-450-8)601-004-01-8203-448-7(1)106-97-8(1)200-857-2(2)75-28-5(2)Buta-1,3-dien butadien601-013-00-X203-450-8106-99-01,2 - Dibrom-3-chlorpropan96-12-8602-021-00-6202-479-31,2,3,4-Diepoxybutan1464-53-5603-060-00-1215-979-1Diethylsulfát64-67-5016-027-00-6200-589-6Dichroman draselný7778-50-9024-002-00-6231-906-6Dichroman amonný7789-09-5024-003-00-1232-143-1Dichroman sodný10588-01-9024-004-00-7234-190-3Dichroman sodný dihydrát7789-12-0024-004-01-4234-190-31,2-Epoxypropan propylenoxid methyloxiran603-055-00-4200-879-275-56-9Ethylenimin (Aziridin)151-56-4613-001-00-1205-793-9Ethylenoxid (Oxiran)75-21-8603-023-00-X200-849-9Fluorid kademnatý7790-79-6048-006-00-2232-222-0Hexamethylfosfortriamid (Hexamethylfosforamid)680-31-9015-106-00-2211-653-8Chroman sodný024-018-00-3231-889-57775-11-3Chlorid kademnatý10108-64-2048-008-00-3233-296-7Chroman draselný7789-00-6024-006-00-8232-140-5Chromyldichlorid; chromyloxichlorid, chlorid chromylu14977-61-8024-005-00-2239-056-8Methyl-2-akrylamido-2-methoxyacetát akrylamidu s obsahem akrylamidu ≥0,1%77402-03-0607-190-00-X401-890-7Methyl-2-akrylamidoglykolát s obsahem akrylamidu ≥0,1%77402-05-2607-210-00-7403-230-31,3,5-Tris(oxiranylmethyl)-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion; TGIC, triglycidylisokyanurát TGI2451-62-9615-021-00-6219-514-31,3,5-Tris-(S)- a(R)-2,3-epoxypropyl-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion616-091-00-0423-400-059653-74-6 Příloha č. 10 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Biologický činitelSkupinaPoznámkaBakterieActinobacillus actinomycetemcomitans (Haemophilus actinomycetemcomitans)2Actinomadura madurae2Actinomadura pelletieri2Actinomyces gerencseriae2Actinomyces israelii2Actinomyces pyogenes2Actinomyces spp.2Arcanobacterium haemolyticum (corynobacterium hemolyticum)2Bacteroides fragilis2Bartonella bacilliformis2Bartonella (Rochalimea) spp2Bordetella bronchiseptica2Bordetella parapertussis2Bordetella pertussis2VBorrelia burgdorferi2Borrelia duttonii2Borrelia recurrentis2Borrelia spp.2Campylobacter fetus2Campylobacter jejuni2Campylobacter spp.2Cardiobacterium hominis2Clostridium botulinum2TClostridium perfringens2Clostridium spp.2Clostridium tetani2T, VCorynebacterium diphtheriae2T, VCorynebacterium minutissimum2Corynebacterium pseudotuberculosis2Corynebacterium spp.2Edwardsiella tarda2Ehrlichia sennetsu (Rickettsia sennetsu)2Ehrlichia spp.2Eikenella corrodens2Enterobacter aerogenes/cloacae2Enterobacter spp.2Enterococcus spp.2Erysipelothrix rhusiopathiae2Escherichia coli (s výjimkou nepatogenních kmenů)2Flavobacterium meningosepticum (Chryseobacterium meningosepticum)2Fluoribacter bozemanae (Legionella)2Francisella tularensis (typ B)2Fusobacterium necrophorum2Gardnerella vaginalis2Haemophilus ducreyi2Haemophilus influenzae2Haemophilus spp.2Helicobacter pylori2Chlamydia pneumoniae2Chlamydia psittaci (jiné kmeny)2Chlamvdia trachomatis2Klebsiella oxytoca2Klebsiella pneumoniae2Klebsiella spp.2Legionella pneumophila2Legionella spp.2Leptospira interrogans (všechny serotypy)2Listeria ivanovii2Listeria monocytogenes2Morganella morganii2Mycobacterium avium-intracelulare2Mycobacterium fortuitum2Mycobacterium chelonae2Mycobacterium kansasii2Mycobacterium malmoense2Mycobacterium marinum2Mycobacterium paratuberculosis2Mycobacterium scrofulaceum2Mycobacterium simiae2Mycobacterium szulgai2Mycobacterium xenopi2Mycoplasma caviae2Mycoplasma hominis2Mycoplasma pneumoniae2Neisseria gonorrhoeae2Neisseria meningitidis2VNocardia asteroides2Nocardia brasiliensis2Nocardia farcinica2Nocardia nova2Nocardia otitidis caviarum2Pasteurella multocida2Pasteurella spp.2Peptostreptococcus anaerobius2Plesiomonas shigelloides2Porphyromonas spp.2Prevotella spp.2Proteus mirabilis2Proteus penneri2Proteus vulgaris2Providentia alcalifaciens2Providentia rettgeri2Providentia spp.2Pseudomonas aeruginosa2Rhodococcus equi2Rickettsia spp.2Bartonella quintana (Rochalimaea quintana)2Salmonella (jiné serotypy)2Salmonella Arizonae2Salmonella Enteritidis2Salmonella Paratyphi A,B,C2VSalmonella Typhimurium2Serpulina spp.2Shigella boydii2Shigella dysenteriae jiná než typ2Shigella flexneri2Shigella sonnei2Staphylococcus aureus2Streptobacillus moniliformis2Streptococcus pneumoniae2Streptococcus pyogenes2Streptococcus spp.2Streptococcus suis2Treponema carateum2Treponema pallidum2Treponema pertenue2Treponema spp.2Vibrio cholerae (včetně El Tor)2Vibrio parahaemolyticus2Vibrio spp.2Yersinia enterocolitica2Yersinia pseudotuberculosis2Yersinia spp.2Bacillus anthracis3Brucella abortus3Brucella canis3Brucella melitensis3Brucella suis3Coxiella burnetii3Escherichia coli. cytotoxické kmeny3*TFrancisella tularensis (typ A)3Chlamydia psittaci (avinní kmeny)3Mycobacterium africanum3VMycobacterium bovis (s výjimkou kmene BCG)3VMycobacterium leprae3Mycobacterium tuberculosis3Burkholderia pseudomallei (Pseudomonas pseudomallei)3Burkholderia mallei (Pseudomonas mallei)3Puckettsia prowazekii3Rickettsia rickettsii3Rickettsia tsutsugamushi3Rickettsia typhi (Rickettsia mooseri)3Ricktettsia conorii3Yersinia pestis3VMycobacterium microti3 *Mycobacterium ulcerans3 *Rickettsia akari3 *Rickettsia canada3 *Rickettsia montana3 *Salmonella Typhi3 *VShigella dysenteriae (typ 1)3 *TAdenoviridae (T 8, T 19, T 37)2ArenaviridaeVirus lymfocytámí choriomeningitidy- Lassa (arenaviry Starého světa)2Komplex virů Tacaribe2FlexalVirus lymfocytámí choriomeningitidy (neurotropní kmenv)3Virus lymfocytámí choriomeningitidy (ostatní kmeny)2Guanarito4Virus horečky Lassa4Virus Junin (Argentinská nemoc)4Virus Machupo, Amapari4Sabia4Astroviridae2Virus Norwalk2BunyaviridaeBhanja2Germiston2Virus bunyamvera2Virus kalifornské enecefalitidy2Jiné patogenní viry (virus horečky Papataci)2Belgrade3Sin nombre3Virus horečky oropouche3HantaviridaeJiné hantaviry2Virus Puumala2Virus korejské hemoragické horečky (Hantaan virus)3Virus Seoul3NairoviridaeVirus Hazara2Virus krymsko konžské hemoragické horečky4PhleboviridaeToskánský virus2Virus horečky Sandfly2Virus horečky údolí Rift3VCaliciviridaeVirus Norwalk2Jiné Caliciviridae2Virus hepatitidy E3 *Coronaviridae2FiloviridaeVirus Ebola4Virus Marburské horečky4FlaviviridaeJiné flavoviry patogenní pro člověka2(viry klíšťové encefalitidy západního typu)3VVirus australské encefalitidy (Encefalitida Murray Valley)3Virus dengue, typ 1-43Virus encefalitidy St. Louis3Virus horečky Kyasanurského lesa3VVirus japonské encefalitidy B3VVirus klíšťové encefalitidy východního typu3VVirus Omské hemoragické horečky3VVirus Powassan3Virus Rocio3Virus západní nilské horečky3Virus žluté zimnice3VVirus hepatitidy C3 *DVirus hepatitidy G3*DVirus vrtivky (Looping ill)2 *Virus Wesselbron3 *Virus středoevropské klíšťové encefalitidy3 *HepadnaviridaeVirus hepatitidy B2 *V, DVirus hepatitidy D (delta)3 *V, DHerpesviridaeCytomegalovirus2Herpesvirus varicella-zoster2Lidský herpesvirus 72Lidský herpesvirus 82DLidský B-lymfotropní virus (HBLV-HHV6)2Virus Epsteina a Barrové (EBV)2Virus herpes simplex typ 1 a 22Opičí B virus3OrthomyxoviridaeViry chřipky A, B a C2V (kromě typu C)Orthomyxoviry přenášené klíšťaty (Dhori a Thogoto)2PapovaviridaeViry BK a JC2DLidské papilomaviry2DParamvxoviridaeVirus spalniček2VVirus epidemické parotitidy2VVirus newcastleské nemoci2Viry parainfluenzy typy 1 -42Lidský respirační syncytiální virus2ParvoviridaeLidský parvovirus (B 19)2PicornaviridaeVirus akutní hemaragické konjunktivitidy (AHC)2Viry Coxsakie2Echoviry2Virus hepatitidy A (lidský enterovirus typ 72)2VPolioviry2VRhinoviry2PoxviridaeVirus králičich neštovic2Virus kravských neštovic2Virus molluscum contagiosum2Virus Orf2Virus tubera mulgentium2Virus vaccinie2Virus opicích neštovic3VViry varioly (všechny typy)4VReoviridaeLidské rotaviry2Orbiviry2Reoviry2RetroviridaeViry lidské imunodeficience3 *DVirus lidských lymfotropních T buněk (HTLV) typy 1 a 23DVirus SIV3HRhabdoviridaeVirus vesikulární stomatitidy2Virus vztekliny3 *VTogaviridaeVirus Ó nyong-nyong2Virus Ross River2Virus Semliky Forest2Virus Sindbis2Virus Mayaro3Virus venezuelské koňské encefalomyelitidy3VVirus Východní koňské encefalomyelitidy3VVirus západní koňské encefalomyelitidy3VVirus Everglades3 *Virus Chikungunya3 *Virus Mucambo3 *Virus Tonate3 *Jiné známé alfaviry2Virus zarděnek2VToroviridae2Dosud nezařazené viryEquine morbilli virus4Virus hepatitidy ještě nezjištěný3 *DNekonvenční činitelé spojované sKreutzfeld-Jakobsovou nemocí3 *syndromem Gerstmann- Straussler-Scheinkerovým3 *Kuru3 *ParasitiAcanthamoeba castellani2Ancylostoma duodenale2Angiostrongylus cantonensis2Angiostrongylus costaricensis2Ascaris lumbricoides2AAscaris suum2ABabesia divergens2Babesia microti2Balantidium coli2Brugia malayi2Brugia pahangi2Capillaria philippinensis2Capillaria spp.2Clonorchis sinensis2Clonorchis viverrini2Cryptosporidium parvum2Cryptosporidium spp.2Cyclospora cayetanensis2Dipetalonema streptocerca2Diphyllobothrium larum2Dracunculus medinensis2Entamoeba histolytica2Fasciola gigantica2Fasciola hepatica2Fasciolopsis busci2Giardia lamblia (Giardia intestinalis)2Hymenolepis diminuta2Hymenolepis nana2Leishmania etiopica2Leishmania major2Leishmania mexicana2Leishmania peruviana2Leishmania spp.2Leishmania tropica2Loa loa2Mansonella ozzardi2Mansonella perstans2Necator americanus2Onchocerca volvulus2Opisthorchis felineus2Opisthorchis spp.2Paragonimus westermani2Plasmodium spp. (lidské a opičí)2Sarcocystis suihominis2Schistosoma haematobium2Schistosoma intercalatum2Schistosoma japonicum2Schistosoma mansoni2Schistosoma mekongi2Strongyloides spp.2Strongyloides stercoralis2Taenia saginata2Toxocara canis2Toxoplasma gondii2Trichinella spiralis2Trichuris trichiura2Trypanosoma brucei brucei2Trypanosoma brucei gambiense2Wuchereria bancrofti2Naegleria fowleri3 *Trypanosoma cruzi3Echinococcus granulosus3*Echinococcus multilocularis3*Echinococcus vogeli3*Leishmania brasiliensis3*Leishmania donovani3*Plasmodium falciparum3*Taenia solium3*Trypanosoma brucei rhodensiense3*PlísněAspergillus fumigatus2ACandida albicans2ACandida tropicalis2Emmonsia parva var. crescens2Emmonsia parva var. parva2Epidermophyton floccosum2AFonsecaea compacta2Fonsecaea pedrosoi2AMadurella grisea2Madurella mycetomatis2Microsporum spp.2ANeotestudina rosatii2Penicilium marneffei2AScedosporium agiospermum2Scedosporium prolificans2Sporothrix schenckii2Trichophyton rubrum2Trichophyton spp.2Blastomyces dermatitidis (Ajellomyces dermatitidis)3Cladophialophora bantiana3Coccidioides immitis3AHistoplasma capsulatum duboisii3Paracoccidioides brasiliensis3Cryptococcus neoformans var. gattii (Filobasidiela bacillispora)2ACryptococcus neoformans var.neoformans (Filobasidiella neoformans var. neoformans)2AHistoplasma capsulatum var. capsulatum (Ajellomyces)3 Vysvětlivky: Položky označené * se posuzují z hlediska nebezpečnosti při práci jako biologické činitele skupiny 2, neboť nedochází za normálních podmínek k jejich přenosu vzduchem. A - upozorňuje na možnost alergizace D - seznam zaměstnanců exponovaných těmto činitelům musí být uložen na dobu 40 let po ukončení expozice T - tvorba toxinu V - je dostupné účinné očkování H - v současnosti neexistuje žádné průkaz lidské nemoci způsobené ostatními Retroviry opičího původu. Jako preventivní opatření pro práci s těmito Retroviry doporučená úroveň zajištění jako pro skupinu biologických činitelů skupiny 3. ZNAČKA PRO BIOLOGICKÉ RIZIKO A OpatřeníB Skupina biologických činitelů2341. Oddělení pracoviště od jakýchkoliv jiných činností v téže budověneanoano2. Vzduch přiváděný na pracoviště a odváděný z něho filtrovat HEPA nebo podobně účinným zařízenímneano - odváděný vzduchano - odváděný i přiváděný vzduch3. Omezení přístupu na pracoviště jen na určené zaměstnanceanoanoano, přes speciální předsíň4. Možnost hermeticky utěsnit pracoviště při provádění dezinfekcenedoporučenoano5. Specifické dezinfekční postupyanoanoano6. Udržovat pracoviště v podtlaku oproti okolíneanoano7. Účinná kontrola vektorů (např: hlodavců a hmyzu)anoanoano8. Povrchy nepropouštějící vodu a snadno omyvatelnéano, pro pracovní plochyano, pro pracovní plochy, podlahy a stěnyano, pro pracovní plochy, podlahy a stěny9. Povrchy odolné vůči kyselinám, louhům, rozpouštědlům dezinfekčním látkámdoporučenoanoano10. Bezpečné ukládání biologického činiteleanoanoano, pod zámkem11. Pozorovací okénko nebo jiné srovnatelné zařízení umožňující pozorovat osoby, resp. zvířata přítomné v prostorudoporučenodoporučenoano12.Vybavení laboratoře vlastním provozním přístrojovým zařízenímnedoporučenoano13.Zacházení s infikovaným materiálem včetně všech zvířat v hazard boxu nebo izolátoru nebo jiném prostoru vhodném pro tuto práciv případě potřebyano, jde-li o infekci přenosnou vzduchemano14. Spalovna mrtvol zvířatdoporučenoano, dostupnáano, na místě OpatřeníSkupina biologických činitelů2341. S životaschopnými organismy manipulovat v systému, který fyzicky odděluje tento proces od pracovního a ostatního prostředíanoanoano2. Se vzduchem odsávaným z uzavřeného systému zacházet tak, abybyl minimalizován únikbyl zamezen únikbyl zamezen únik3. Odběr vzorků, přidávání materiálů do uzavřeného systému a přenos životaschopných organismů do jiného uzavřeného systému provádět tak, abybyl minimalizován únikbyl zamezen únikbyl zamezen únik4. Tekuté kultury ve větším množství nepřemísťovat z uzavřeného systému, pokud nejsouinaktivovány vhodnými prostředkyinaktivovány vhodnými chemickými nebo fyzikálními prostředkyinaktivovány vhodnými chemickými nebo fyzikálními prostředky5. Uzávěr nádob pro kultury upravit tak, aby byl únik biologických činitelůminimalizovánzamezenzamezen6. Uzavřené systémy umístit 1 v kontrolovaném pásmufakultativněfakultativněano(a) umístit značku pro biologické rizikofakultativněanoano(b) přístup omezit pouze na jmenovitě určené zaměstnanceanoanoano, přes zvláštní předsíň(c) zaměstnance vybavit ochrannými oděvyanoanoano, kompletní převlečení(d) zřídit dekontaminační zařízení a umývárny pro zaměstnanceanoanoano(e) zaměstnanci se před opuštěním kontaminované oblasti musí osprchovatnedoporučenoano(f) odpadní vodu z výlevek a sprch shromažďovat a před vypuštěním desinfikovatnedoporučenoano(g) prostor kontrolovaného pásma dostatečně větrat tak, aby kontaminace vzduchu byla snížena na co nejnižší úroveňanoanoano(h) v kontrolované oblasti udržovat podtlak vůči okolíneanoano(i) vzduch přiváděný do kontrolovaného pásma a odváděný z něho filtrovat filtry HEPA nebo j iným obdobně účinným zařízenímnefakultativněano(j) kontrolované pásmo upravit po technické stránce tak, aby byl při případném úniku zachycen celý obsah uzavřeného systémunefakultativněano(k) zajistit, aby kontrolované pásmo bylo těsně uzavíratelné v zájmu umožnění fumigacenefakultativněano(l) odpadní vodu před konečným vypuštěníminaktivovat schválenými prostředky pro tyto účelyinaktivovat schválenými chem. nebo fyzikálními prostředkyinaktivovat schválenými chem. nebo fyzikálními prostředky Příloha č. 11 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Část A 1. Sanitární zařízení se zřizují v rozsahu odpovídajícím dané práci. 2. Prostory sanitárních zařízení musí mít světlou výšku nejméně 2,3 m, pokud je jejich plocha větší než 30 m2, nejméně 2,5 m. Provedením a vybavením musí odpovídat alespoň požadavkům uvedeným v příslušné české technické normě. 3. Požadavky na výsledné teploty a výměnu vzduchu v sanitárních zařízeních jsou uvedeny v tabulce č. 1. Během směny nesmí být teploty nižší než teploty uvedené v tabulce č. 1. 4. Šatny a) Šatny musí být zřízeny pro ty zaměstnance, kteří musí nosit pracovní nebo ochranný oděv a nemohou se z hygienických, epidemiologických nebo etických důvodů převlékat v jiném prostoru. b) Šatny musí být oddělené podle pohlaví. Na pracovištích do 5 osob lze používání šaten muži a ženami oddělit časově. c) Šatny se umisťují v prostorách snadno přístupných a stavebně oddělených od pracovišť a umýváren. Pro zaměstnance, kteří si při práci silně znečistí obuv, se umísťuje před vstupem do šatny vhodné zařízení k jejímu očištění a umytí. d) Podlahy šaten musí být snadno omyvatelné. Šatny v nichž se ukládá pracovní a ochranný oděv, který může být znečištěn prachem, chemickými látkami, karcinogeny, mutageny a ochranný oděv určený pro práce s biologickými činiteli, zařazenými jako práce rizikové,1) musí mít omývatelné stěny nejméně do 1,8 m. e) Šatny musí být vybaveny uzamykatelnými skříňkami tak, aby bylo každému zaměstnanci umožněno bezpečné ukládání občanského oděvu a dále musí být vybaveny lavicemi nebo jiným sedacím nábytkem. Jestliže to povaha znečištění pracovního a ochranného oděvu vyžaduje nebo jde-li o činnosti epidemiologicky závažné, musí být zajištěno oddělené ukládání pracovního, jakož i ochranného a občanského oděvu. f) Řetízkové šatny se mohou zřizovat a používat pouze v hornických provozech. g) Věšákové šatny se mohou zřizovat k odkládání ochranných a pracovnách oděvů. h) Podrobnější požadavky na ukládání pracovních a ochranných oděvů podle charakteru práce vykonávané zaměstnanci, kteří tyto oděvy používají, jsou upraveny v tabulce č. 2. i) Na pracovištích, kde zaměstnanci nemusí používat speciální pracovní a ochranné oděvy a obuv musí být vyčleněn prostor pro ukládání občanských oděvů popřípadě obuvi. 5. Umývárny a sprchy a) Zaměstnanci, jejichž činnost vyžaduje po ukončení práce očistu celého těla, musí mít k dispozici odpovídající počet sprch. Pokud není celková očista těla vzhledem k povaze práce nezbytná, musí být pro zaměstnance zajištěny umývárny nebo dostačující počet umývadel s tekoucí teplou vodou. Minimální počet umývadel a sprch podle druhu vykonávané práce je uveden v tabulce č. 2. a odpovídá nejpočetněji zastoupené směně. Teplá voda pro umývadla a sprchy určená pro očistu zaměstnanců vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné smí být připravována jen z vody pitné. b) Umývárny a sprchy se umísťují v samostatných místnostech, a pokud je to možné, navazují přímo dveřmi na šatny. Sprchy a umývárny musí být oddělené podle pohlaví. Na pracovištích do 5 osob lze používání sprch muži a ženami oddělit časově. U pracovišť, na nichž je závaznou součástí režimu práce očista celého těla před započetím nebo po ukončení práce se umísťují průchozí sprchy mezi šatnami pro ochranný a občanský oděv (hygienická smyčka). Obklady stěn musí být provedeny do výšky 2 m. 6. Záchody a) Záchody musí být zajištěny pro všechny zaměstnance tak, aby nebyly od pracoviště vzdáleny více než 120 m, při ztíženém přístupu (například: nerovnost povrchu, chůze do kopce, členitost přístupové cesty, supermarkety), 75 m. Zpravidla se zřizují jako kabinové splachovací a v každém podlaží, v němž jsou pracoviště určená pro trvalou práci. Suché a chemické záchody nelze zřizovat pro pracoviště určená pro trvalou práci a pro zaměstnance vykonávající činnosti epidemiologicky závažné. Pro zaměstnance vykonávající epidemiologicky závažné činnosti musí být v předsíni záchodu umývadlo s tekoucí teplou vodou připravenou z vody pitné, pro ostatní pracoviště umývadlo alespoň s tekoucí vodou. U suchých a chemických záchodů musí být zajištěny přiměřené podmínky pro umytí rukou. b) Počet záchodů se stanoví podle počtu zaměstnanců nejsilnější pracovní směny takto: 1 sedadlo na 10 žen, 2 sedadla na 11 až 30 žen, 3 sedadla na 31 až 50 žen, na každých dalších 30 žen 1 další sedadlo, 1 sedadlo na 10 mužů, 2 sedadla na 11 až 50 mužů, na každých dalších 50 mužů 1 sedadlo. V provozech s vynuceným rytmem práce se snižuje počet mužů i žen připadajících na stanovený počet sedadel o 20 %. c) Záchody pro ženy se vybavují uzavíratelnou nádobou na odkládání vložek. d) Záchody se zřizují odděleně podle pohlaví, na pracovištích do 5 zaměstnanců celkem lze zřizovat jeden společný záchod. e) Pisoáry se navrhují v samostatné místnosti nebo společně se záchodovými kabinami. 7. Údržba Podlahy šaten, umýváren, sprch a záchodů, umývadla, záchody a pisoáry a odpadové nádoby musí být umývány denně. Omyvatelné části stěn musí být umývány alespoň jedenkrát za týden. Nábytek v sanitárních a jiných zařízeních musí být čištěn nejméně jednou za 14 dní. Stropy a stěny sanitárních zařízení se malují alespoň jednou do roka. Podle potřeby se obnovují i omyvatelné povrchy jejich stěn. Zařízení Výsledná teplota °C Výměna vzduchu m3.hod.-1 Šatny2020 na 1 šatní místoUmývárny2230 na 1 umyvadloSprchy25150-200 na 1 sprchuZáchody1850 na 1 kabinu 25 na 1 pisoár Typ práceUložení oděvuPočet zaměstnanců na jedno umyvadloPočet zaměstnanců na jednu sprchuZnečištění kůže a oděvu při práci je malé110254Znečištění kůže a oděvu je hygienicky málo významné21015Těžká fyzická práce, práce v horkých provozech-Výrazné znečištění kůže a oděvu prachem, minerálními oleji a chemickými látkami, práce při činnostech epidemiologicky závažných21010*) Práce s alergeny, chemickými karcinogeny a mutageny zejména pokud se vstřebávají kůži, práce s azbestem, práce s biologickými činiteli pokud jsou zařazeny do třetí a čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu9), práce při výrobě potravin a kosmetických prostředků355 Požadavky na rozsah vybavení sanitárních zařízení pracovišť s biologickými činiteli jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto nařízení. Vysvětlivky k uložení oděvu: 1 - občanský společně s pracovním 2 - zdvojené skříňky (oddělené ukládání pracovního nebo ochranného a občanského oděvu) 3 - oddělené šatny pro ochranný a občanský oděv (hygienická smyčka) 4 - fakultativní vybavení pro pracoviště, na nichž není po ukončení práce nezbytná očista celého těla * seznam není taxativní. Část B 1. Zařízení k omývání pracovní obuvi se zřizují při východu z pracoviště, kde dochází k jejímu značnému znečištění. Prostor, v němž je zařízení umístěno, musí být v zimě temperován, jeho podlaha musí být omyvatelná, nekluzká a spádovaná ke vpusti. 2. Zařízení na sušení pracovních oděvů a obuvi se zřizují pro pracoviště, na nichž dochází k jejich provlhnutí při práci. Zařízení musí umožňovat usušení oděvů a obuvi nejdéle za 6 hodin. Místnost určená na sušení pracovních a ochranných oděvů a obuvi nesmí sloužit pro poskytování první pomoci. 3. Ohřívárny musí být vytápěny alespoň na 22 °C, vybaveny sedacím nábytkem, stoly a věšáky na pracovní a ochranný oděv. 4. Místnost pro odpočinek se zřizuje pokud to vyžaduje bezpečnost a ochrana zdraví, zejména s ohledem na vykonávanou činnost. Toto neplatí, pokud jde o zaměstnance pracující v kancelářských nebo obdobných prostorách v nichž jsou rovnocenné předpoklady pro zotavení během bezpečnostních přestávek. Místnost pro odpočinek musí být dostatečně velká, větratelná, osvětlena denním světlem a vytápěna nejméně na 20 °C. Pro pracoviště, které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu neplatí požadavek zajištění denního osvětlení. Vybavuje se sedacím nábytkem s opěrkami zad a stoly. Prostory určené pro odpočinek těhotných a kojících žen musí umožňovat odpočinek vleže. Pokud má sloužit i pro konzumací jídel a nápojů, musí mít v dostatečném množství zajištěnu tekoucí pitnou a teplou vodu připravenou z vody pitné a musí být vybavena umývadlem, kuchyňským dřezem a zařízením na ohřívání a uchovávání jídel. 5. Prostor pro poskytování první pomoci musí být zajištěn pro pracoviště, na nichž je zvýšené riziko pracovních úrazů nebo akutních otrav. Tento prostor musí být snadno přístupný, vytápěný, chráněný proti znečištění, vlhkosti a vysokým teplotám, vybavený umývadlem s tekoucí pitnou vodou. Jde-li o práci, při níž je zvýšené riziko otrav látkami, které se vstřebávají kůží, nebo o práci se žíravinami, a nejsou v bezprostředním dosahu pracoviště sprchy, vybavuje se prostor pro poskytování první pomoci také sprchou. Pracoviště se žíravinami se vybavují zařízením pro výplach oka tekoucí vodou. Místa pro uložení prostředků první pomoci včetně nosítek, musí být označena vhodným symbolem. 6. Prostory pro uskladnění úklidových prostředků se zřizují v každém podlaží pokud je to zapotřebí vzhledem k velikosti objektu anebo povaze činnosti, která se v něm vykonává. Tyto prostory musí být dostatečně větratelné, opatřené omývatelným povrchem stěn do výše 1,80 m a protiskluzovou podlahou. Vybavují se výlevkou s přívodem vody. Nesmí sloužit jako šatny, převlékárny, jako prostory pro poskytování první pomoci nebo prostory pro odpočinek těhotných a kojících žen. ČÁST ČTVRTÁ