§ 5 Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o požadavcích na zajištění radiační ochrany – Míra obsahu radionuklidů nebo znečištění jimi, která umožňuje uvádění do životního prostředí
Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o požadavcích na zajištění radiační ochrany · 184/1997 Sb. · § 5 · Správní právo
Stručně: Paragraf 5 vyhlášky 184/1997 stanovuje podmínky, za kterých je možné materiály, látky a předměty obsahující radionuklidy nebo jimi znečištěné uvádět do životního prostředí (např. vypouštět do vod, ovzduší, ukládat na skládky) bez nutnosti povolení od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
§ 5 Míra obsahu radionuklidů nebo znečištění jimi, která umožňuje uvádění do životního prostředí
[k provedení § 8 odst. 1 a § 2 písm. o) zákona]
(1) Použít mimo pracoviště se zdroji ionizujícího záření, vypouštět do vod nebo ovzduší, ukládat na skládky nebo jinak uvádět do životního prostředí lze
a) bez povolení Úřadu podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona pouze materiály, látky a předměty, obsahující radionuklidy nebo jimi znečištěné v takové míře, že platí některá z následujících podmínek:
1. v žádném kalendářním roce průměrná efektivní dávka u kritické skupiny obyvatel nepřesáhne 10 µSv a současně kolektivní efektivní dávka nepřesáhne 1 Sv,
2. při uvádění do životního prostředí pevných látek a předmětů součet podílů hmotnostních aktivit jednotlivých uváděných radionuklidů a uvolňovacích úrovní hmotnostní aktivity příslušných radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 2 ani součet podílů plošných aktivit jednotlivých uváděných radionuklidů a uvolňovacích úrovní plošné aktivity příslušných radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 2 není větší než jedna,
3. při vypouštění do povrchových vod, kromě vypouštění z pracovišť s velmi významnými zdroji, součet součinů objemových aktivit jednotlivých vypouštěných radionuklidů a konverzních faktorů hing pro příjem těchto radionuklidů požitím dospělým jednotlivcem z obyvatelstva podle tabulek přílohy č. 3 není větší než 10-4 Sv.m-3,
4. při vypouštění do ovzduší, kromě vypouštění z pracovišť s velmi významnými zdroji, součet součinů objemových aktivit jednotlivých vypouštěných radionuklidů a konverzních faktorů hinh pro příjem těchto radionuklidů vdechováním dospělým jednotlivcem z obyvatelstva podle tabulek přílohy č. 3 není větší než 10-6 Sv.m-3,
5. při ukládaní na skládky odpadu součet součinů hmotnostních aktivit jednotlivých ukládaných radionuklidů a konverzních faktorů pro příjem těchto radionuklidů požíváním dospělým jednotlivcem z obyvatelstva podle tabulek přílohy č. 3 není větší než 10-4 Sv.kg-1, součet podílů plošných aktivit jednotlivých ukládaných radionuklidů a uvolňovacích úrovní plošné aktivity příslušných radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 2 není větší než jedna a uložení je provedeno takovým způsobem, že nezpůsobí ve vzdálenosti 1 m od povrchu skládky zvýšení příkonu dávkového ekvivalentu o více než 0,1 µSv/h oproti původnímu přírodnímu pozadí v dané lokalitě ani příkon dávkového ekvivalentu vyšší než 0,4 µSv/h,
6. při spalovaní ve spalovnách spalné plyny vypouštěné do ovzduší vyhovují požadavku podle bodu 4, a pokud popel vzniklý spálením vyhovuje požadavku podle bodu 2 nebo je-li tento popel ukládán na skládky komunálního odpadu podle bodu 5,
7. při vypouštění do veřejné kanalizace, kromě vypouštění z pracovišť s velmi významnými zdroji, součet součinů objemových aktivit jednotlivých vypouštěných radionuklidů a konverzních faktorů pro příjem těchto radionuklidů požíváním dospělým jednotlivcem z obyvatelstva podle tabulek přílohy č. 3 není větší než 10-2 Sv.m-3,
b) na základě povolení Úřadu podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona pouze materiály, látky a předměty, obsahující radionuklidy nebo jimi znečištěné v takové míře, že v žádném kalendářním roce průměrná efektivní dávka u kritické skupiny obyvatel nepřesáhne 250 µSv.
(2) Při nerovnoměrném znečištění radionuklidy se s hodnotami podle odstavce 1 srovnávají průměrné hmotnostní aktivity v jednom kilogramu pevné látky, příp. průměrné objemové v krychlovém metru kapalné nebo plynné látky. Při nerovnoměrném povrchovém znečištění radionuklidy se s hodnotami podle odstavce 1 srovnávají průměrné plošné aktivity na ploše 100 cm2.
Výklad
Stručně
Paragraf 5 vyhlášky 184/1997 stanovuje podmínky, za kterých je možné materiály, látky a předměty obsahující radionuklidy nebo jimi znečištěné uvádět do životního prostředí (např. vypouštět do vod, ovzduší, ukládat na skládky) bez nutnosti povolení od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Co to znamená v praxi
Pokud materiály splňují některou z uvedených podmínek, není potřeba žádat Úřad o povolení k jejich uvedení do životního prostředí.
Podmínky se týkají různých scénářů, jako je celková dávka pro obyvatelstvo, poměr aktivit k uvolňovacím úrovním u pevných látek, objemové aktivity při vypouštění do vod či ovzduší, nebo hmotnostní aktivity a příkon dávkového ekvivalentu při ukládání na skládky.
Cílem je zajistit, aby materiály s nízkou úrovní radioaktivity nepředstavovaly významné riziko pro zdraví lidí a životní prostředí.
Na co si dát pozor
Je nutné pečlivě vyhodnotit, zda konkrétní materiály splňují alespoň jednu z uvedených podmínek, aby bylo možné postupovat bez povolení.
Podmínky jsou specifické pro různé typy uvádění do životního prostředí (pevné látky, voda, ovzduší, skládky) a vyžadují znalost konkrétních hodnot a výpočtů (např. efektivní dávka, kolektivní dávka, uvolňovací úrovně, konverzní faktory).
V případě vypouštění do vod nebo ovzduší se některé podmínky nevztahují na pracoviště s velmi významnými zdroji.
Při ukládání na skládky je kromě aktivit nutné zajistit, aby nedošlo k překročení stanovených limitů pro zvýšení příkonu dávkového ekvivalentu.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.