§ 49 Nařízení, kterým se vydávají podrobnější předpisy pro řízení v trestních a občanskoprávních věcech (jednací řád)
Nařízení, kterým se vydávají podrobnější předpisy pro řízení v trestních a občanskoprávních věcech (jednací řád) · 192/1950 Sb. · § 49 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 49 nařízení 192/1950 Sb. stanoví, že osoby, které nemluví česky ani slovensky, nebo osoby hluché, němé či hluchoněmé, se vyslýchají za pomoci tlumočníka, pokud se s nimi nelze dorozumět jinak.
§ 49
(1) Výslech osob, které se nedovedou vyjadřovat ani v českém ani ve slovenském jazyku, se koná prostřednictvím tlumočníka. Od přibrání tlumočníka lze upustit, jestliže vyslýchající nebo zapisovatel ovládá jazyk, ve kterém se bude výslech konat.
(2) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro výslech osob hluchých, němých nebo hluchoněmých, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.
Výklad
Stručně
Paragraf 49 nařízení 192/1950 Sb. stanoví, že osoby, které nemluví česky ani slovensky, nebo osoby hluché, němé či hluchoněmé, se vyslýchají za pomoci tlumočníka, pokud se s nimi nelze dorozumět jinak.
Co to znamená v praxi
Pokud vyslýchaná osoba nerozumí česky ani slovensky, musí být přítomen tlumočník, který zajistí překlad.
Tlumočník není potřeba, pokud vyslýchající úředník nebo zapisovatel ovládá jazyk, kterým se bude výslech konat.
Obdobná pravidla platí pro osoby se sluchovým nebo řečovým postižením, pokud s nimi nelze komunikovat jiným spolehlivým způsobem (např. psanou formou).
Cílem je zajistit, aby vyslýchaná osoba plně rozuměla otázkám a mohla se srozumitelně vyjádřit.
Na co si dát pozor
Je důležité posoudit, zda vyslýchající nebo zapisovatel skutečně ovládá cizí jazyk na dostatečné úrovni pro vedení výslechu.
U osob se sluchovým nebo řečovým postižením je nutné nejprve zkusit jiné spolehlivé způsoby komunikace, než se přistoupí k tlumočníkovi.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.