Zákon České národní rady o přestupcích · 200/1990 Sb. · § 4 · Správní právo
Stručně: Paragraf 4 zákona o přestupcích definuje, kdy je přestupek spáchán z nedbalosti a kdy úmyslně, a upřesňuje, že jednáním se rozumí i opomenutí.
§ 4
(1) Přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
(2) Přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem nebo
b) věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn.
(3) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých osobních poměrů povinen.
Výklad
Stručně
Paragraf 4 zákona o přestupcích definuje, kdy je přestupek spáchán z nedbalosti a kdy úmyslně, a upřesňuje, že jednáním se rozumí i opomenutí.
Co to znamená v praxi
Nedbalost znamená, že pachatel buď věděl, že může porušit zákon, ale spoléhal na to, že se tak nestane (vědomá nedbalost), nebo nevěděl, ačkoliv vědět měl a mohl (nevědomá nedbalost).
Úmysl nastává, když pachatel chtěl zákon porušit (přímý úmysl), nebo věděl, že ho může porušit, a byl s tím srozuměn (nepřímý úmysl).
Pro posouzení zavinění je důležité, zda pachatel něco udělal, nebo naopak neudělal, ačkoliv měl povinnost jednat.
Na co si dát pozor
Rozdíl mezi nedbalostí a úmyslem je klíčový pro posouzení zavinění, které je podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích nutné pro odpovědnost za přestupek.
Podle § 3 zákona o přestupcích stačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, pokud zákon výslovně nestanoví, že je třeba úmyslného zavinění.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.