Stručně: Paragraf 38a zákona o bankách umožňuje bankám, pobočkám zahraničních bank a poskytovatelům identifikačních služeb získávat a využívat osobní údaje z různých státních registrů pro plnění svých zákonných povinností.
§ 38a
(1) V rámci plnění povinnosti postupovat při výkonu své činnosti obezřetně se banky a zahraniční banky pro účely výkonu činnosti jejich poboček mohou vzájemně informovat o čísle účtu nebo jiném jedinečném identifikátoru, identifikačních údajích o majitelích účtů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejich klientů, a to i prostřednictvím právnické osoby, která není bankou. Majetkový podíl na této právnické osobě mohou mít pouze banky, které jsou povinny zajistit, že tato právnická osoba bude zachovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím. Banka nebo zahraniční banka je povinna k získaným údajům o klientech jiné banky nebo zahraniční banky přistupovat tak, jako by šlo o údaje o jejích vlastních klientech.
(2) Česká národní banka vytváří z údajů získaných v rozsahu podle odstavce 1 od bank, zahraničních bank10a) a dalších osob, stanoví-li tak zvláštní zákon, informační databázi (dále jen „registr“). K informacím v registru mají přístup banky, zahraniční banky pro účely výkonu činnosti jejich poboček, Evropská centrální banka, Česká národní banka a další osoby, stanoví-li tak zvláštní zákon. Poskytnutí údajů do registru a z registru za podmínek stanovených zákonem není porušením bankovního tajemství a povinnosti mlčenlivosti. Banka nebo zahraniční banka je však povinna k údajům o klientech získaným z registru přistupovat tak, jako by šlo o údaje o jejích vlastních klientech.
(3) Česká národní banka je oprávněna na základě vzájemnosti umožnit přístup k informacím v registru podle odstavce 2 též centrálním bankám a jiným orgánům členských států, které vytvářejí informační databáze srovnatelné s registrem za předpokladu, že podmínky přístupu k těmto údajům a způsob jejich ochrany v příslušném členském státě jsou na alespoň srovnatelné úrovni, jaká je požadována tímto zákonem. Požadavek srovnatelnosti je splněn i tehdy, pokud má k údajům v zahraniční databázi přístup širší okruh osob. Údaje z informačních databází získané Českou národní bankou na základě vzájemnosti se stávají součástí registru.
(4) Případy, ve kterých lze požadovat informace podle odstavců 2 a 3, a bližší podmínky jejich poskytování stanoví Česká národní banka vyhláškou.
(5) Klient má právo, za úhradu nákladů, na výpis informací, které jsou o něm vedeny v registru.
(6) Oznámení banky nebo zahraniční banky o podezření, že byl spáchán trestný čin nebo přestupek, učiněné státnímu zástupci, policejním nebo jiným příslušným orgánům, nemůže být posuzováno jako porušení ustanovení § 38.
Výklad
Stručně
Paragraf 38a zákona o bankách umožňuje bankám, pobočkám zahraničních bank a poskytovatelům identifikačních služeb získávat a využívat osobní údaje z různých státních registrů pro plnění svých zákonných povinností.
Co to znamená v praxi
Banky mohou ověřovat identitu klientů a další údaje přímo ze státních databází, což zjednodušuje a zrychluje procesy, jako je zakládání účtu.
Pro klienty to může znamenat méně papírování a rychlejší vyřízení některých bankovních služeb, protože banka si potřebné údaje zjistí sama.
Banky mají přístup k široké škále osobních údajů, od jména a adresy až po rodné číslo nebo informace o omezení svéprávnosti.
Tento přístup je určen výhradně pro plnění povinností bank stanovených právními předpisy.
Na co si dát pozor
Přestože banky mohou údaje využívat, musí tak činit pouze pro plnění svých zákonných povinností.
Zákon stanovuje přesný výčet údajů, které banky mohou z jednotlivých registrů získávat.
Banky jsou povinny zajistit ochranu těchto citlivých osobních údajů.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.