§ 118 Zákon o vojácích z povolání – Náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby
Zákon o vojácích z povolání · 221/1999 Sb. · § 118 · Správní právo
Stručně: Paragraf 118 zákona 221/1999 upravuje náhradu za ztrátu na služebním platu, která náleží vojákovi po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání invalidity, pokud tato ztráta vznikla v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání.
§ 118 Náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby
(1) Náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání invalidity33) se poskytne vojákovi v takové výši, aby spolu s jeho příjmem po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního důchodu, který se poskytuje z téhož důvodu, se rovnala jeho průměrnému služebnímu platu30) před vznikem škody, nejvýše však ve výši dvacetinásobku minimální mzdy.17) Jestliže voják neměl před vznikem škody služební plat, považuje se za služební plat průměrný služební plat,30) kterého dosahují vojáci ve srovnatelném služebním zařazení.
(2) Náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby náleží vojákovi i při neschopnosti z jiného důvodu, než je původní služební úraz nebo nemoc z povolání. Přitom se za služební plat po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje služební plat, z něhož se stanoví nemocenské.
(3) Pro poskytnutí náhrady za ztrátu na služebním platu podle odstavce 1 občanovi, který je po zániku služebního poměru veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, se použijí příslušná ustanovení zákoníku práce obdobně.
(4) Vojákovi, který bez vážných důvodů nenastoupil výkon služby, nebo občanovi, který po zániku služebního poměru nenastoupil práci, která mu byla zajištěna, přísluší náhrada za ztrátu na služebním platu podle předchozích odstavců pouze ve výši rozdílu mezi průměrným služebním platem30) před vznikem škody způsobené vojákovi úrazem nebo nemocí z povolání a průměrným služebním platem,30) kterého mohl ve službě nebo v práci dosáhnout.
(5) Náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby náleží vojákovi nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. To neplatí, vznikl-li služební úraz nebo nemoc z povolání při výkonu služby uvedené v § 120 odst. 3. V tom případě se náhrada za ztrátu na služebním platu poskytuje bez přihlédnutí k věkovému omezení.
Výklad
Stručně
Paragraf 118 zákona 221/1999 upravuje náhradu za ztrátu na služebním platu, která náleží vojákovi po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání invalidity, pokud tato ztráta vznikla v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání.
Co to znamená v praxi
Voják má nárok na dorovnání příjmu tak, aby jeho celkový příjem (včetně invalidního důchodu) dosáhl výše průměrného služebního platu před vznikem škody, maximálně však do výše dvacetinásobku minimální mzdy.
Náhrada náleží i v případě, že voják je neschopný výkonu služby z jiného důvodu, než je původní služební úraz nebo nemoc z povolání, přičemž se vychází ze služebního platu, z něhož se stanoví nemocenské.
Pro občany, kteří jsou po zániku služebního poměru evidováni jako uchazeči o zaměstnání, se pro poskytnutí náhrady použijí obdobně ustanovení zákoníku práce.
Náhrada se poskytuje nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém voják dovrší 65 let věku, s výjimkou případů, kdy služební úraz nebo nemoc z povolání vznikly při výkonu služby uvedené v § 120 odst. 3.
Na co si dát pozor
Pokud voják bez vážných důvodů nenastoupil výkon služby nebo občan po zániku služebního poměru nenastoupil zajištěnou práci, náleží mu náhrada pouze ve výši rozdílu mezi průměrným služebním platem před vznikem škody a průměrným služebním platem, kterého mohl ve službě nebo v práci dosáhnout.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.