Zákon o vojácích z povolání · 221/1999 Sb. · § 14 · Správní právo
Stručně: Paragraf 14 zákona o vojácích z povolání stanoví, že voják může být vyslán na služební cestu na nezbytně nutnou dobu, přičemž na ní plní úkoly podle rozkazu nadřízeného, který cestu nařídil, a ten mu také předem určí podmínky této cesty.
§ 14 Služební cesta
(1) Vojáka lze vyslat na služební cestu na dobu nezbytně nutnou. Voják na služební cestě plní služební úkoly podle rozkazu nadřízeného, který ho na služební cestu vyslal.
(2) Podmínky pro vykonání služební cesty vojákovi předem stanoví nadřízený, který ho na služební cestu vysílá.
Výklad
Stručně
Paragraf 14 zákona o vojácích z povolání stanoví, že voják může být vyslán na služební cestu na nezbytně nutnou dobu, přičemž na ní plní úkoly podle rozkazu nadřízeného, který cestu nařídil, a ten mu také předem určí podmínky této cesty.
Co to znamená v praxi
Voják je povinen vykonat služební cestu, pokud mu ji nadřízený nařídí.
Délka služební cesty je omezena na dobu, která je nezbytně nutná pro splnění daných úkolů.
Před zahájením služební cesty musí být vojákovi sděleny podmínky, za kterých se cesta uskuteční (např. cíl, účel, předpokládaná doba trvání).
Během služební cesty voják plní úkoly, které mu byly stanoveny nadřízeným, jenž ho na cestu vyslal.
Na co si dát pozor
Nadřízený musí předem stanovit podmínky služební cesty.
Doba služební cesty musí být omezena na nezbytně nutnou dobu.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.