§ 13 Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se stanoví metody odběru vzorků, metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků podléhajících zkáze – Pomůcky a zařízení pro odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů

§ 13 Pomůcky a zařízení pro odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1996. Ministr: Ing. Lux v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. 1. K odběru dílčích vzorků se používají: a) vertikální dvouplášťové vzorkovače, dělené nebo nedělené, s účinnou výškou odpovídající výšce vzorkované partie, b) jednoplášťové vzorkovače pro horizontální odběr vzorků, c) lopatky vhodných rozměrů s rovným dnem a okraji zdviženými do pravého úhlu, d) vzorkovací krabice vhodných rozměrů, e) mechanická zařízení, která jsou uváděna do pohybu obsluhou nebo se pohybují samostatně, f) násoska nebo čerpadlo s uzávěrem pro kontinuální odběr vzorku u tekutých nebo polotekutých krmiv. 2. K odběru vzorků statkových objemných krmiv lze použít i jiné pomůcky a zařízení než jsou uvedeny v bodě 1. 3. K redukci souhrnných a konečných vzorků lze použít děliče vzorků. 4. Vzorky se odebírají a sestavují tak, aby nedošlo oproti vzorkované partii k nežádoucím změnám, a aby nebyly znečištěny jinými materiály. Použité pomůcky a pracovní plochy, kde se vzorky zpracovávají, jakož i obaly musí být čisté a suché. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Druh a rozsah partieMinimální počet dílčích vzorků121. Pevné materiály volně ložená nebo v obalech nad 100 kg:- zelená píce konzervovaná silážováním20- pastevní porost50- jiná krmiva:do 2,5 t7nad 2,5 tdruhá odmocnina z 20tinásobku hmotnosti partie v tunách, zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 402. Pevné materiály balené do obalů:- balení do hmotnosti 1 kg4 obaly- balení o hmotnosti nad 1 kgdo 4 balenívšechny obaly5 až 16 balení4 obalyvíce než 16 balenídruhá odmocnina z počtu balení (obalů), zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 20 obalů;při odběru vzorků na stanovení nežádoucích nebo zakázaných látek nejvýše 40 obalů3. Tekuté a polotekuté materiály:- balení o obsahu do 1 litru4 obaly- balení o obsahu nad 1 litrdo 4 balenívšechny obaly5 až 16 balení4 obalyvíce než 16 balenídruhá odmocnina z počtu obalů, zaokrouhleno na celá čísla, nejvýše však 20 obalů4. Krmiva v blocích a lizy1 blok ( liz ) z každé partie o 25 jednotkách, nejvýše 4 bloky ( lizy ) Materiály se rozumí krmiva, doplňkové látky a premixy. *) Nevztahuje se na vzorkovanou partii, pokud počet obalů nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Druh a rozsah partieMinimální hmotnost souhrnného vzorku nebo počet (balení, kusy a jiné)121. Pevná krmiva volně ložená nebo krmiva v obalech nad 100 kg hmotnosti:- seno, sláma1 kg- ostatní krmiva4 kg2. Krmiva balená do obalů o hmotnosti:- do 1 kgobsah 4 balení- nad 1 kg4 kg3. Tekutá nebo polotekutá krmiva:- nádoby do obsahu 1 litrobsah 4 nádob- nádoby s obsahem nad 1 litr4 litry4. Krmiva v blocích a lizy o hmotnosti (bloku, kusu):- do 1 kg4 kusy (bloky)- nad 1 kg4 kg5. Doplňkové látky:- pevná forma0,2 kg- tekutá forma0,2 litru6. Premixy:- pevná forma1 kg- tekutá forma1 litr *) Nevztahuje se na vzorkovanou partii, pokud počet obalů nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce. Příloha č. 4 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Druh a rozsah partieMinimální počet souhrnných vzorků z každé partie121. Pevná krmiva volně ložená nebo v obalech nad 100 kg o celkové hmotnosti:- do 1 tuny1- od 1,0 do 10 tun2- od 10,0 do 40 tun3- nad 40,0 tun42. Krmiva balená do obalů o hmotnosti nižší než 100 kg:- do 16 obalů1- od 17 do 200 obalů2- od 201 do 800 obalů3- nad 800 obalů4 Příloha č. 5 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Druh a rozsah partie Minimální hmotnost konečného vzorku 1 2 1. Pevná krmiva 0,5 kg 2. Tekutá a polotekutá krmiva 0,5 l 3. Doplňkové látky 0,05 kg 4. Premixy 0,25 kg. *) Nevztahuje se na vzorkovanou partii, pokud počet obalů nebo hmotnost nebo objem je nižší, než je uvedeno v tabulce. Příloha č. 6 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. 1. Dílčí vzorky s výjimkou dílčích vzorků pro stanovení přítomnosti a obsahu nežádoucích látek, zakázaných látek a produktů, jakož i dílčích vzorků pro stanovení homogenity a posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení se odebírají nahodile tak, aby zahrnovaly celou vzorkovanou partii. Hmotnost nebo objem jednotlivých odebraných dílčích vzorků je přibližně stejný. Při odběru dílčích vzorků se dále dodržuje: a) U krmiv v obalech nad 100 kg se každý obal hypoteticky rozdělí na přibližně stejné díly v takovém počtu, kolik dílčích vzorků je stanoveno odebrat podle přílohy č.2 ve sloupci 2. Obdobně se postupuje při odběru vzorků v případě, že je partie vzorkována z toku krmiva dynamickým způsobem nebo u volně ložených krmiv. b) U krmiv, doplňkových látek a premixů v obalech se odebírá z každého obalu určeného pro vzorkování nejméně jeden dílčí vzorek; obsah obalu se odděleně vyprázdní a poté se odebere dílčí vzorek. c) U tekutých nebo polotekutých krmiv se odebírají dílčí vzorky po rovnoměrném promíchání obsahu obalů určených k odběru dílčích vzorků. Z každého obalu se odebírá nejméně jeden dílčí vzorek. Obdobně se postupuje při odběru dílčích vzorků v případě, že partie je vzorkována z toku krmiva dynamickým způsobem. d) U tekutých nebo polotekutých krmiv, která nelze rovnoměrně promíchat, se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek obalů. Ustanovení se nevztahuje na odběr tekutých a polotekutých krmiv v případě odběru vzorků z toku krmiva dynamickým způsobem, při němž se zpravidla u těchto krmiv neodebírají dílčí vzorky v počáteční fázi toku krmiva. V těchto případech však objem souhrnného vzorku musí být nejméně 10 litrů. e) U krmiv v blocích nebo u lizů se odebírá jeden díl z každého bloku nebo lizu určeného pro odběr vzorku. f) U pastevních porostů se za dílčí vzorek považuje jedna plná hrst porostu. 2. Partie krmiv, doplňkových látek a premixů, u kterých má být stanovena přítomnost nebo obsah nežádoucích a zakázaných látek a produktů, se rozděluje do přibližně stejných dílů, odpovídajících předpokládanému počtu souhrnných vzorků podle přílohy č.3 ve sloupci 2. Celkový počet dílčích vzorků stanovený podle přílohy č.2 ve sloupci 2 se rovnoměrně rozděluje na všechny díly vzorkované partie. Dílčí vzorky z jednotlivých dílů nelze smíchávat. 3. Dílčí vzorky z každého jednotlivého dílu vzorkované partie odebrané podle bodu 2 se skládají do souhrnného vzorku, který se samostatně upraví, a podle plánu vzorkování míst odběru dílčích vzorků se označí příslušným číslem dílu partie, ze které vznikly. 4. Souhrnné vzorky se upravují promícháním, až jsou rovnoměrné. Pokud se v souhrnném vzorku vyskytují hrudky, odděleně se rozdrtí a následně promíchají se zbývající částí souhrnného vzorku. Hmotnost nebo objem souhrnného vzorku se zmenšuje mechanickým děličem nebo čtvrcením až na hmotnost dva kilogramy nebo na objem dva litry. 5. Dílčí vzorky pro posouzení homogenity partie se odebírají z nahodile vybraných obalů nebo u volně ložených krmiv z nahodile vybraných míst, které jsou rovnoměrně rozloženy po celé vzorkované partii. Počet odebíraných dílčích vzorků z partie je uveden v příloze č. 14. 6. Dílčí vzorky pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se odebírají tak, aby jejich odběr byl rovnoměrně rozmístěn po celé ploše prostoru míchacího zařízení nebo při vzorkování mimo míchací prostor byl rovnoměrně rozložen podle počtu vzorkovaných obalů nebo vzorkované hmotnosti. Příloha č. 7 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. 1. Obecné postupy úpravy vzorků 1.1. Krmiva, doplňkové látky a premixy se upravují podle požadavku na jejich zkoušení. Úprava vzorků se volí podle jejich konzistence, struktury, vlhkosti a obsahu tuku. 1.2. Konečný vzorek se důkladně promíchá na suché, hladké a čisté podložce. Pak se kvartací po rozprostření do nízké vrstvy a postupném odstraňování dvou protilehlých částí děleného vzorku nebo pomocí mechanického děliče rozdělí na dva stejné díly. Podle hmotnosti konečného vzorku se dělení na dva stejné díly opakuje tak dlouho, až jeden díl odpovídá hmotnosti, nezbytné pro zkušební vzorek. Hmotnost zkušebního vzorku musí reprezentovat minimálně 100 g sušiny konečného vzorku. Jestliže hmotnost konečného vzorku nepřesahuje 500 g sušiny vzorku, považuje se celý konečný vzorek za část, ze které bude připraven zkušební vzorek a nemusí být jeho hmotnost redukována. U konečného vzorku, který nelze dokonale promíchat bez předchozí úpravy velikosti částic, je nutné nejdříve celý vzorek vhodně upravit tak, aby byl velikostí částic stejnorodý. Úpravy se mohou týkat předsušení, odtučnění, rozřezání apod. Toto ustanovení se nevztahuje na konečné vzorky pro posouzení obsahu nežádoucích látek, homogenity a pracovní přesnosti míchacího zařízení. 1.3. Konečný vzorek mimo části, která byla vyčleněna jako zkušební vzorek, se uloží do vhodné, čisté, suché, vzduchotěsně uzavíratelné nádobky. Ponechá se bez úpravy a slouží pro smyslové nebo fyzikální zkoušky, případně pro mikroskopické vyšetření apod. 1.4. Zkušební vzorek se upravuje mletím tak, aby navážky požadované pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a representovaly konečný vzorek. Zkušební vzorek po úpravě musí obsahovat částice, které propadnou drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, není-li stanoveno jinak. 1.5. Stanovuje-li se obsah původní vlhkosti konečného vzorku, je nutné ihned po otevření obalu vzorku oddělit část pro toto stanovení, nebyla-li již oddělena při vzorkování, a provést potřebnou úpravu. 1.6. Konečné vzorky pro posouzení obsahu nežádoucích látek se předem smyslově posoudí, provedou se případné fyzikální a speciální zkoušky a konečný vzorek se jako celek upravuje tak, aby částice propadly drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, a poté se dokonale promíchá tak, aby navážky požadované pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a reprezentovaly konečný vzorek. Z takto upraveného vzorku se připravují navážky pro jednotlivé zkoušky. 1.7. Konečné vzorky pro posouzení homogenity a pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se nejprve jako celek upravují tak, aby částice propadly drátěným sítem o velikosti strany oka 1 mm, a poté se dokonale promíchají tak, aby navážky pro jednotlivé zkoušky byly homogenní a reprezentovaly konečný vzorek. Z takto upravených vzorků se připravují navážky pro jednotlivé zkoušky. 2. Úprava konečného vzorku předsoušením Jestliže vlhkost konečného vzorku znemožňuje úpravu zkušebního vzorku mletím a nebo by byl mletím ovlivněn některý ze sledovaných znaků, upravuje se konečný vzorek předsoušením. Konečný vzorek se odsype na čistou vysoušecí misku a rozprostře se rovnoměrně po celé ploše tak, aby výška vrstvy byla maximálně 20 mm. Z konečného vzorku se odebírá takové množství, aby se předsoušením získalo asi 200 g předsušeného vzorku. Misky se vzorkem se suší při teplotě (55 ± 5) °C, až do získání pevné drtitelné konzistence, přičemž se periodicky vzorek promíchává. Po předsušení se vzorek ponechá na misce vychladnout a asi 12 hodin kondicionovat do rovnovážné laboratorní vlhkosti. Během sušení i kondicionace nesmí dojít ke ztrátám rozprášením nebo k nežádoucímu znečištění vzorku. Z takto upraveného konečného vzorku se upraví zkušební vzorek podle odstavce 1.4. této přílohy. 3. Speciální postupy úpravy vzorků 3.1. Úprava konečného vzorku odtučněním U suchých vzorků s relativně vysokým obsahem tuku je nutné před vlastní přípravou provést jejich odtučnění částečnou extrakcí. Podstatou tohoto způsobu úpravy je částečné odtučnění vzorku za účelem snížení obsahu tuku. Větší podíl tuku se odextrahuje diethyléterem, petroléterem nebo hexanem a rozbor vzorku se provede v částečně odtučněném vzorku. Obsahy složek, zjištěné rozborem částečně odtučněného vzorku, se přepočtou na obsahy v konečném neodtučněném vzorku. K odtučnění vzorku se používá extrakční zařízení v bezpečnostním provedení (Soxhlet apod.). 3.2. Úprava konečného vzorku předsoušením s nasávací hmotou Postup se používá u vzorků řídké konzistence, u kterých vysoký obsah tuku neumožňuje přímé předsoušení. Vzorek se upraví vhodným nasávacím materiálem (např. pilinami z tvrdého dřeva, nejlépe bukového), předem zanalyzovanými na obsahy všech složek, které mají být stanoveny. Podstatou tohoto způsoby úpravy je nasátí tukové složky krmiva do nasávacího materiálu, který tuk neobsahuje a tím snížení poměrného zastoupení tuku ve vzorku. Obsahy složek, stanovených ve směsi vzorku a nasávací hmoty se přepočítávají na obsahy v konečném vzorku. 3.3. Úprava konečného vzorku mixováním Pokud se krmivo zkouší v původním stavu bez předsoušení a má tekutou nebo pastovitou strukturu, provede se úprava vzorku mixováním. Mixuje se tak dlouho, až nejsou patrny zjevné rozdíly ve velikosti částic nebo v různorodosti materiálu. 3.4. Úprava konečného vzorku drcením Pokud krmivo vykazuje hrudkovitou strukturu nebo je ve formě granulí nebo výlisků, které zabraňují předsoušení nebo mletí, provede se úprava drcením. 3.5. Úprava konečného vzorku s obsahem močoviny Pokud krmivo obsahuje více než 5 g močoviny v 1 kg, upravuje se celý nezmenšený konečný vzorek mletím podle postupu, uvedeném v odstavci 1.4. této přílohy. Zkušební vzorek se získá po promíchání a následné kvartaci vzorku upraveného mletím. 3.6. Úprava konečného vzorku živočišného nebo rostlinného tuku a oleje Zkušební vzorek se získá ze zhomogenizovaného konečného vzorku. Jestliže to postup zkoušky vyžaduje, izolují se nerozpustné částice filtrací a voda se odstraní sušením bezvodým síranem solným. Metoda není vhodná pro emulgované tuky. Příloha č. 8 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. 1. Uskladnění konečných a zkušebních vzorků se zajišťuje tak, aby nedocházelo ke změnám sledovaných znaků, kromě znaků, u kterých nelze změně zabránit, jako je číslo kyselosti tuku, přítomnost škůdců, mikrobiální hodnoty, obsahy specificky účinných látek podléhajících rozkladu, pach apod.. Konzervační prostředky nebo přípravky proti škůdcům mohou být použity, pokud neovlivní sledované jakostní znaky. 1.1. Vzorky, které jsou určeny k analýzám na obsah vitamínů nebo na světlo obzvlášť citlivých substancí, musí být uchovány v hnědých skleněných obalech. 1.2. Teplota skladovacího prostoru by neměla přestoupit 25 °C a relativní vlhkost vzduchu by neměla být vyšší než 60 %. 1.3. Vzorky živočišných a rostlinných tuků a olejů se uchovávají v inertním a vzduchotěsném obalu v chladničce, při teplotě max. 10 °C a chráněny před světlem. Přednostně se uchovává ta část konečného vzorku, která nebyla podrobena zkouškám, ovlivňujícím její složení. Za výše uvedených podmínek se vzorky uchovávají 6 měsíců ode dne doručení vzorku do laboratoře. Po této době se považují za vzorky podléhající zkáze. Příloha č. 9 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Název postupuOznačení postupu1.Vlhkost, těkavé látky1.1. Stanovení obsahu vlhkosti v krmivech-A-1.2.Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v tucích-A-1.3.Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v olejnatých semenech-A-1.4.Stanovení obsahu vlhkosti-B-1.5.Stanovení obsahu vlhkosti v olejích a tucích-B-2.Dusíkaté sloučeniny2.1.Stanovení obsahu dusíkatých látek-A- -B-2.2.Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové-A- -B-2.3.Stanovení obsahu bílkovin-A- -B-2.4.Stanovení obsahu aminokyselin-B-2.5.Stanovení obsahu močoviny-A- -B-2.6.Stanovení obsahu amoniaku v rybích moučkách-A- -B-2.7.Stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek-A- -B-2.8.Stanovení aktivity ureázy v sóji a jejích produktech-A- -B-2.9.Ureázový test-A-2.10.Stanovení obsahu biuretu-A-2.11,Stanovení obsahu hydroxyanalogu methioninu-A-2.12.Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu-B-2.13.Stanovení aktivity pepsinu-B-2.14.Stanovení obsahu methioninu-A-2.15.Stanovení obsahu tryptofanu-A- -B-3.Tuk3.1.Stanovení obsahu tuku-A-3.2.Stanovení obsahu tuku v olejnatých semenech-A-3.3.Stanovení čísla kyselosti tuku-A-3.4.Stanovení obsahu lecitinu-A-3.5.Stanovení obsahu nerozpustných nečistot v tucích a olejích-A-3.6.Stanovení obsahu nezmýdelnitelných látek v tucích a olejích-A-3.7.Stanovení peroxidového čísla-A-3.8.Stanovení obsahu oleje a tuku-B-4.Polysacharidy4.1.Stanovení obsahu vlákniny-A- -B-5.Bezdusíkaté látky výtažkové5.1.Stanovení obsahu škrobu-A- -B-5.2.Stanovení obsahu škrobu - pankreatický postup-B-5.3.Stanovení obsahu cukrů-A- -B-5.4.Stanovení obsahu laktosy-A- -B-5.5.Stanovení obsahu bezdusíkatých látek výtažkových výpočtem-A-5.6.Stanovení obsahu cukrů polarizací-A- -B-5.7.Stanovení obsahu redukujících látek v cukru a melase-A-6.Popel6.1.Stanovení obsahu popele-A- -B-6.2.Stanovení obsahu popele v tucích-A-6.3.Stanovení obsahu nerozpustného podílu popele v kyseliněchlorovodíkové-A- -B-6.4.Stanovení obsahu popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové-B-7.Makroprvky7.1.Stanovení obsahu fosforu-A- -B-7.2.Stanovení obsahu vápníku-A- -B-7.3.Stanovení obsahu hořčíku-A- -B-7.4.Stanovení obsahu draslíku-A- -B-7.5.Stanovení obsahu sodíku-A- -B-7.6.Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů-A- -B-7.7.Stanovení obsahu celkových uhličitanů-A- -B-7.8.Stanovení obsahu oxidů křemíku, hliníku, vápníku a hořčíku (ve vápencích)-A-7.9. Stanovení celkového obsahu síry-A- -B-7.10. Stanovení obsahu vápníku-B-8.Mikroprvky8.1. Stanovení obsahů mědi, železa, manganu a zinku-A-8.2. Stanovení obsahu vápníku, mědi, železa, hořčíku, manganu, draslíku, sodíku a zinku-B-8.3. Stanovení obsahu železa, mědi, manganu a zinku-B-9.Kyselost9.1. Stanovení volné, vázané a celkové kyselosti vodního výluhu-A-9.2. Stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích-A-10.Nežádoucí látky10.1. Stanovení obsahu kyanovodíku-B-10.2. Stanovení obsahu hořčičného oleje vyjádřeného jako allylisothiokyanát-B-10.3. Stanovení obsahu theobrominu-B-10.4. Stanovení obsahu glukosinolátů v řepce-A- -B-10.5. Stanovení obsahu 5-vinyl-2-thiooxazolidonu-A- -B-10.6. Stanovení obsahu kyseliny erukové-A-10.7. Stanovení obsahu olova a kadmia-A-10.8. Stanovení obsahu ricinových slupek-A- -B-10.9. Stanovení obsahu fluoru-B-10.10. Stanovení obsahu rezidují organochlorových a organofosfátových pesticidů-B-10.11. Stanovení obsahu hexachlorbenzenu-B-10.12. Stanovení obsahu dusitanů-B-10.13. Stanovení obsahu rtuti-A-10.14. Stanovení obsahu aflatoxinu B1-B-10.15. Stanovení obsahu arsenu-B-10.16. Stanovení obsahu gossypolu-B-10.17. Stanovení obsahu theobrominu-A-11.Zkoušení siláží11.1. Zkoušení jakosti siláží-A- -B- 1. Vlhkost, těkavé látky 1.1. Stanovení obsahu vlhkosti v krmivech Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti v krmivech, premixech a doplňkových látkách. Postup je použitelný pro stanovení obsahu vlhkosti ve všech druzích krmiv, premixů a doplňkových látek s výjimkou mléka a mléčných výrobků a olejnatých semen. Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako úbytek po vysušení vzorku při (103 ± 2) °C, u vlhkých nebo zvlášť vyjmenovaných krmiv po předsušení při 50 až 60 °C za předepsaných podmínek. Ve zvláštních případech se stanoví obsah vlhkosti vysušením za sníženého tlaku při 80 °C. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vlhkosti: do 15 %0,3 % nad 15 %5 % relat. 1.2. Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v tucích Postup určuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v tucích. Obsah vlhkosti a těkavých látek se odpaří sušením při (103 ± 2) °C a úbytek hmotnosti se stanoví vážkově. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vlhkosti: do 2 %10 % relat.nad 2 %0,2 % abs. Nestanovena. 1.3. Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v olejnatých semenech Postup určuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v olejnatých semenech. Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek se provádí buď z materiálu tak, jak byl získán (čistá semena a nečistoty) nebo, pokud je to požadováno, ze samotných čistých semen sušením při teplotě (103±2) °C v sušárně při atmosférickém tlaku do konstantní hmotnosti, vážkově. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %. Nestanovena. 1.4. Stanovení obsahu vlhkosti Metoda umožňuje stanovení obsahu vlhkosti v krmivech. Kromě použití pro mléčné produkty je vhodná pro většinu krmiv, minerálních surovin, krmných směsí s převážně minerální složkou a vybraných olejnatých semen a plodů. Stanovení obsahu vlhkosti olejnatých semen a plodů se řídí ustanoveními jiných právních předpisů. Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako úbytek hmotnosti po vysušení vzorku krmiva za předepsaných podmínek. V případě vyššího obsahu vlhkosti krmiva je nutné předsoušení. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %. Nestanovena. 1.5. Stanovení obsahu vlhkosti v olejích a tucích Metoda umožňuje stanovení obsahu vody a těkavých látek v živočišných a rostlinných tucích a olejích. Vzorek je sušen do konstantní hmotnosti při 103 °C. Úbytek hmotnosti je zjištěn vážením. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,05 %. Nestanovena. 2. Dusíkaté sloučeniny 2.1. Stanovení obsahu dusíkatých látek Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dusíkatých látek v krmivech podle Kjeldahla. Postup stanovení obsahu dusíkatých látek je použitelný pro všechny obsahy ve všech druzích krmiv. Za podmínek postupu se nestanoví dusík v dusičnanech, dusitanech, popř. azo nebo hydrazosloučeninách. Po mineralizaci vzorku horkou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru se vytěsnění amoniak hydroxidem sodným. Dusíkaté látky se stanoví titračně alkalimetricky (acidimetricky). Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek: do 200 g/kg2 g/kgod 201 g/kg do 400 g/kg1 %relat.nad 400 g/kg4 g/kg Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek: do 160 g/kg4 g/kgod 160 do 320 g/kg2,5 % relat.nad 320 g/kg8 g/kg. 2.2. Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové v krmivech. Postup stanovení je použitelný pro všechny obsahy a všechny druhy krmiv, s výjimkou krmiv s aditivním obsahem močoviny a krmiv minerálních. Obsah dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu v kyselině chlorovodíkové se stanoví po 48 hodinové inkubaci vzorku s pepsinem při 40 °C metodou podle Kjeldahla. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové: do 200 g/kg4 g/kgod 201 do 400 g/kg2 % relat.nad 400 g/kg8 g/kg Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit hodnotu 2 % relat. 2.3. Stanovení obsahu bílkovin Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu bílkovin v krmivech a je použitelný pro všechna krmiva organického původu. Obsah bílkovin se stanoví metodou podle Barnsteina po jeho oddělení od dusíkatých látek nebílkovinného původu vysrážením mědnatou solí. Nestanovena. Nestanovena. 2.4. Stanovení obsahu aminokyselin Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu volných i veškerých aminokyselin v krmivech na analyzátoru aminokyselin. Metoda neumožňuje rozlišit D a L formu ani soli aminokyselin. Volné aminokyseliny se extrahují zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Celkový obsah aminokyselin se stanoví v oxidovaném nebo neoxidovaném vzorku po kyselé hydrolýze separací na ionexové koloně a následné reakci s ninhydrinovým činidlem fotometricky při 570 nm. Po oxidaci vzorku se stanovují aminokyseliny cystein a methionin, bez oxidace se stanovuje tyrosin a ostatní aminokyseliny (glycin, alanin, serin, threonin, valin, isoleucin, leucin, lysin, arginin, kyselina asparagová, kyselina glutamová, fenylalanin, histidin a prolin) se mohou stanovovat v oxidovaném i neoxidovaném vzorku. Hodnoty opakovatelnosti pro různé aminokyseliny a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody. Hodnoty reprodukovatelnosti pro různé aminokyseliny a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody. 2.5. Stanovení obsahu močoviny Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu močoviny v krmivech s aditivním obsahem této látky. Močovina se stanoví, po vyčeření vodního výluhu vzorku Carresovými činidly, reakcí s p-dimethylaminobenzaldehydem spektofotometricky při vlnové délce 420 nm. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu močoviny: od 2 do 20 g/kg2 g/kgod 20 do 100 g/kg10 % relat.od 100 do 200 g/kg10 g/kgnad 200 g/kg5 % relat. 2.6. Stanovení obsahu amoniaku v rybích moučkách Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu amoniaku v rybích moučkách. Je použitelný pro obsahy amoniaku vyjádřené jako NH3 do hodnoty 2 500 mg/kg. Amoniak ze vzorku se extrahuje do vodního výluhu, vytěsnění se oxidem hořečnatým a stanoví se titračně alkalimetricky (acidimetricky). Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 10% relat. Nestanovena. 2.7. Stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek vyjádřených jako amoniak v krmivech. Vzorek se extrahuje vodou, těkavé dusíkaté látky se uvolní uhličitanem draselným a pomocí mikrodifuze se jímají do roztoku kyseliny borité a jsou stanoveny kyselinou sírovou titračně. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmi přesáhnout při obsahu amoniaku: do 10 g/kg10% relat.rovným nebo vyšším než 10 g/kg1,0 g/kg Nestanovena. 2.8. Stanovení aktivity ureázy v soji a jejích produktech Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity ureázy v soji a jejích produktech, do hodnoty aktivity ureázy z 1 mg N / g.min při 30 °C. Aktivita ureázy se stanoví titračně alkalimetricky určením množství amoniakálního dusíku, uvolněného z roztoku močoviny jedním gramem zkoušeného vzorku za jednu minutu při teplotě 30 °C. Nestanovena. Nestanovena. 2.9. Ureázový test Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity ureázy v soji a jejích produktech. Aktivita ureázy se stanoví titračně alkalimetricky určením množství amoniaku, uvolněného z roztoku močoviny ureázou ze zkoušeného vzorku za 1 hodinu. Nestanovena. Nestanovena. 2.10. Stanovení obsahu biuretu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu biuretu v močovině. Postup je založen na tvorbě barevného komplexu biuretu se síranem měďnatým a měření absorbance vybarveného roztoku při vlnové délce 540 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 0,3 g/kg. Nestanovena. 2.11. Stanovení obsahu hydroxyanalogu methioninu Obsah hydroxyanalogu methioninu se stanoví po extrakci vzorku směsí voda-acetonitril a následné hydrolýze metodou HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce. Nestanovena. Nestanovena. 2.12. Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu Metoda je použitelná pro stanovení podílu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu a kyseliny chlorovodíkové za definovaných podmínek. Vzorek krmiva v roztoku pepsinhydrochloridu je zahříván po dobu 48 hodin na teplotu 40 °C. Suspense je zfiltrována a ve filtrátu je stanoven obsah dusíkatých látek metodou 2.1. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu: do 200 g/kg4 g/kgod 200 do 400 g/kg2 % relat.nad 400 g/kg8 g/kg Nestanovena. 2.13. Stanovení aktivity pepsinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity pepsinu, který se používá k určení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové. Nestanovena. Nestanovena. 2.14. Stanovení obsahu methioninu Obsah methioninu v premixech se stanoví po extrakci vzorku fosfátovým pufrem a následné reakci s jodem za vzniku komplexu methionin - jod při pH 6,5. Komplex se reverzibilně rozkládá při pH 1 zpět na jod a methionin. Uvolněný jod se stanoví titračně jodometricky. Nestanovena. Nestanovena. 2.15. Stanovení obsahu tryptofanu Tryptofan se stanoví po alkalické hydrolýze hydroxidem lithným metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie na reverzní fází s fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 283 nm, emisní vlnová délka 355 nm). Nestanovena. Nestanovena. 3. Tuk 3.1. Stanovení obsahu tuku Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu tuku (hexanového, petroletherového nebo diethyletherového extraktu) v krmivech. Postup není vhodný pro stanovení obsahu tuku v olejninách. Tuk ze vzorku se izoluje buď přímou extrakcí příslušným extrakčním činidlem, nebo extrakcí po předběžné hydrolýze a obsah tuku se stanoví vážkově. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsah tuku: do 50 g/kg2 g/kgod 51 do 100 g/kg4 % relat.nad 100 g/kg4 g/kg Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu tuku: od 4 do 100 g/kg4 g/kgod 100 do 200 g/kg4 % relat.nad 200 g/kg8 g/kg 3.2. Stanovení obsahu tuku v olejnatých semenech Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu tuku (hexanového nebo petroletherového extraktu) v olejnatých semenech. Obsah tuku („oleje“) se stanoví po extrakci vzorku hexanem nebo petroletherem na vhodném zařízení, následným oddestilováním extrakčního činidla a zvážením vysušeného vyextrahovaného tuku. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit hodnotu 4 g/kg. Nestanovena. 3.3. Stanovení čísla kyselosti tuku Postup specifikuje podmínky pro stanovení čísla kyselosti tuku v krmivech. Číslo kyselosti tuku se stanoví titračně alkalimetricky, po rozpuštění tuku vyextrahovaného z krmiva ve směsi extrakční činidlo - ethylalkohol. Způsob extrakce tuku závisí na druhu zkoušeného krmiva. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku pro hodnoty větší než 4 mg KOH/g (resp. 0,07 mmol/g) nesmí překročit 5% relativních. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí při hodnotě nad 4 mg KOH/g tuku překročit hodnotu 15 % relat. 3.4. Stanovení obsahu lecitinu Postup je určen ke stanovení obsahu lecitinu v technických a potravinářských produktech. Stanoví se obsah látek rozpustných v acetonu, obsah látek nerozpustných v benzenu nebo toluenu a obsah vody s těkavými látkami a jejich součet se odečte od 100. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 10 g/kg. Nestanovena. 3.5. Stanovení obsahu nerozpustných nečistot v tucích a olejích Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu nerozpustných nečistot v živočišných a rostlinných tucích nebo olejích. Obsah nerozpustných nečistot se stanoví rozpuštěním vzorku v přebytku a-hexanu nebo petroletheru nebo diethyletheru, filtrací získaného roztoku a zvážením vysušeného filtru s nerozpustnými nečistotami. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nerozpustných nečistot: do 3,0 g/kg0,2 g/kgnad 3,0 g/kg0,5 g/kg Nestanovena. 3.6. Stanovení obsahu nezmýdelnitelných látek v tucích a olejích Postup specifikuje podmínky pro stanovení nezmýdelnitelného podílu v živočišných a rostlinných tucích a olejích. Postup není použitelný pro vosky a dává přibližné výsledky u určitých tuků s vyšším obsahem nezmýdelnitelného podílu, např. u tuků pocházející z mořských živočichů. Tuk nebo olej se zmýdelní varem s ethanolickým roztokem hydroxidu draselného pod zpětným chladičem. Nezmýdelnitelný podíl se vyextrahuje z roztoku mýdla diethyletherem a po oddestilování rozpouštědla a vysušení se zváží. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nezmýdelnitelných látek: do 50 g/kg0,5 g/kgod 50 do 100 g/kg1 g/kg. Nestanovena. 3.7. Stanovení peroxidového čísla Postup specifikuje podmínky pro stanovení peroxidového čísla v živočišných a rostlinných tucích a olejích. Peroxidové číslo se určí reakcí chloroformového extraktu vzorku s jodidem draselným v roztoku kyseliny octové a chloroformu a následnou titrací uvolněného jodu odměrným roztokem thiosíranu sodného. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí přesáhnout při hodnotě peroxidového čísla: méně než 0,5 mmol/kg0,1 mmol/kgod 0,5 do 3 mmol/kg0,2 mmol/kgod 3 do 6 mmol/kg0,5 mmol/kgvětší než 6 mmol/kg1,0 mmol/kg Nestanovena. 3.8. Stanovení obsahu oleje a tuku Metoda umožňuje stanovení obsahu oleje a tuku v krmivech. Stanovení obsahu oleje a tuku olejnatých semen a plodů se řídí ustanoveními jiných právních předpisů. Podle druhu krmiva se používají dvě modifikace postupu. Metoda A vhodná pro všechny krmiva kromě krmiv uvedených v metodě B. Metoda B použitelná pro krmiva obsahující tuk a olej, který nemůže být kvantitativně extrahován petroletherem bez předchozí hydrolýzy, jako gluten, kvasnice, sojové a bramborové proteiny. Metoda je dále použitelná pro krmné směsi obsahující sušené mléko. Metoda A - tuk a olej je extrahován petroletherem a po jeho oddestilování je vysušen a zvážen. Metoda B - vzorek je hydrolyzován horkou kyselinou chlorovodíkovou a zbytek po promytí a vysušení je extrahován petroletherem podle metody A. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu tuku: do 50 g/kg2 g/kgod 50 do 100 g/kg4 % relat.nad 100 g/kg4 g/kg Nestanovena. 4. Polysacharidy 4.1. Stanovení obsahu vlákniny Používají se dvě modifikace postupu, pro manuální a přístrojové provedení. Obsah vlákniny se stanoví vážkově jako nezhydrolyzovatelný zbytek vzorku po kyselé a alkalické hydrolýze, od kterého se odečte obsah popele. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu vlákniny: do 100 g/kg3 g/kgnad 100 g/kg3 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vlákniny: od 4 do 100 g/kg4 g/kgnad 100 g/kg4 % relat. 5. Bezdusíkaté látky výtažkové 5.1. Stanovení obsahu škrobu Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu škrobu v krmivech. Postup nelze použít pro krmiva s relativně vysokým obsahem polymerů fruktosy, konkrétně pro krmiva, obsahující řepné řízky a bulvy, skrojky, jakož i zdrtky těchto plodin, kvasnice a krmiva bohatá na inulin. Škrob se stanoví polarimetricky po hydrolýze vzorku kyselinou chlorovodíkovou a odstranění bílkovin Carresovými činidly, změřením optické otáčivosti a provedením korekce na opticky aktivní látky rozpustné ve směsi ethylalkohol-voda. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahy škrobu: nižší než 400 g/kg4 g/kgvyšší než 400 g/kg1 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu škrobu: do 120 g/kg6 g/kgod 120 do 200 g/kg5 % relat.nad 200 g/kg10 g/kg 5.2. Stanovení obsahu škrobu - pankreatický postup Postup specifikuje podmínky pro stanovení škrobu a výšemolekulárních degradačních produktů škrobu v krmivech obsahujících řepné řízky, skrojky, rajčatovou pastu, sušené kvasnice a krmiva bohatá na inulin. Stanovení škrobu v těchto materiálech se provádí pouze tehdy, jestliže mikroskopické vyšetření prokáže přítomnost dostatečného množství škrobu. Cukry přítomné ve vzorku se extrahují ethanolem. Škrob v extrakčním zbytku se rozloží pankreatinem, vzniklé cukry se hydrolyzují kyselinou chlorovodíkovou a vzniklá glukosa se stanoví Luff-Schoorlovou metodou. Obsah škrobu se zjistí vynásobením množství glukosy konstantním faktorem. Nestanovena. Nestanovena. 5.3. Stanovení obsahu cukrů Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu cukrů v krmivech a je použitelný pro všechna krmiva včetně krmných směsí a pro všechny obsahy cukrů. Obsah cukrů se stanoví v ethylalkoholickém extraktu vzorku titračně jodometricky postupem podle Luff-Schoorla. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu cukrů: od 15 do 100 g/kg3 g/kgnad 100 g/kg3 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu cukrů: od 5 do 250 g/kg5 g/kgod 250 do 500 g/kg2 % relat.nad 500 g/kg10 g/kg 5.4. Stanovení obsahu laktosy Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu laktosy v krmivech. Postup je použitelný pro krmiva obsahující více než 5 g laktosy v 1 kg krmiva. Laktosa se spolu s ostatními cukry se vyextrahuje ze vzorku vodou, extrakt se vystaví fermentačnímu účinku kvasinek Saccharomyces cerevisiae, které ponechají laktosu v nezměněném stavu. Po vyčeření Carresovými činidly se laktosa stanoví titračně jodometricky podle Luff-Schoorla. Nestanovena. Nestanovena. 5.5. Stanovení obsahu bezdusíkatých látek výtažkových výpočtem Postup uvádí způsob výpočtu obsahu bezdusíkatých látek výtažkových z výsledků stanovení základních složek krmiv a to vlhkosti, dusíkatých látek (N x 6,25), tuku, popele a vlákniny případně močoviny a amoniaku. Nestanovena. Nestanovena. 5.6. Stanovení obsahu cukrů polarizací Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu cukrů polarizací v krmném cukru, melase a mléce. Pro stanovení obsahu cukrů se využívá jejich schopnosti otáčet rovinu polarizovaného světla úměrně druhu a obsahu cukru v roztoku. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku pro všechny obsahy cukrů nesmí překročit 1 g/kg. Nestanovena. 5.7. Stanovení obsahu redukujících látek v cukru a melase Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu redukujících látek v surovém a afinovaném cukru a řepné melase. Cukerný roztok se povaří s Ofnerovým roztokem a vyloučený oxid měďný se stanoví jodometrickou titrací. Nestanovena. Nestanovena. 6. Popel 6.1. Stanovení obsahu popele Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu popele v krmivech. Postup je použitelný pro všechna krmiva obsahující výhradně či převážně organickou složku a pro všechny obsahy popele. Obsah popele se stanoví vážkově jako zbytek hmoty po zpopelnění při teplotě 550 °C do konstantní hmotnosti za předepsaných podmínek. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu popele: do 30 g/kg3 g/kgod 31 do 50 g/kg10 relat.od 51 do 200 g/kg5 g/kgod 201 do 400 g/kg2,5 % relat.nad 400 g/kg10 g/kg Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu popele: od 2 do 40 g/kg10 % relat.od 40 do 100 g/kg4 g/kgod 100 do 150 g/kg4 % relat.od 150 do 200 g/kg6 g/kgnad 200 g/kg3 % relat. 6.2. Stanovení obsahu popele v tucích Postup specifikuje podmínky pro stanovení popele a je použitelný pro všechny živočišné a rostlinné tuky a oleje včetně kyselých tuků. Obsah popele je anorganický zbytek po zpopelnění za stanovených podmínek. Vzorek tuku se spálí při určené teplotě a získaný zbytek se určí vážkově. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu popele v tucích: do 1 g/kg20% relat.nad 1 g/kg15% relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu popele v tucích: do 1,6 g/kg0,2 g/kgod 1,6 do 80 g/kg12,5 % relat.nad 80 g/kg10 g/kg 6.3. Stanovení obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové v krmivech a premixech.. Postup je použitelný pro všechny obsahy nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové. Podíl popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové se stanoví vážkově jako zbytek po rozpuštění popele, resp. přímým rozpuštění vzorku, v kyselině chlorovodíkové. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové: do 10 g/kg1 g/kgod 11 do 50 g/kg10 % relat.od 51 do 200 g/kg5 g/kgod 201 do 400 g/kg2,5 % relat.nad 400 g/kg10 g/kg Nestanovena. 6.4. Stanovení obsahu popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové Metoda umožňuje stanovení obsahu minerálních látek, nerozpustných v kyselině chlorovodíkové v krmivech. Podle původu vzorku mohou být použity dvě různé metody. Metoda A: použitelná pro organická krmiva a pro většinu krmných směsí. Vzorek se zpopelní, popel se povaří s kyselinou chlorovodíkovou a nerozpuštěný zbytek se zfiltruje a zváží. Metoda B: použitelná pro minerální suroviny nebo minerální doplňková krmiva a krmné směsi s obsahem látek nerozpustných v kyselině chlorovodíkové, stanovených metodou A, vyšší než 10 g/kg. Vzorek se rozpouští v kyselině chlorovodíkové. Roztok se zfiltruje, zbytek na filtru se zpopelní a dále se postupuje podle metody A. Nestanovena. Nestanovena. 7. Makroprvky 7.1. Stanovení obsahu fosforu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu fosforu v krmivech a premixech. Obsah fosforu se stanoví po reakci s molybdátovanadátovým činidlem spektrofotometricky nebo po vysrážení chinolinovým činidlem vážkově nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP). Rozdíl mezi dvěma paralelními spektrofotometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu fosforu: do 50 g/kg3 % relat.nad 50 g/kg1,5 g/kg Opakovatelnost pro postup vážkový a pro metodu ICP nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky vážkových a spektrofotometrických zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu fosforu: do 10 g/kg0,6 g/kgnad 10 g/kg6 % relat. Reprodukovatelnost pro postup spektrometrický (ICP) nestanovena. 7.2. Stanovení obsahu vápníku Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vápníku v krmivech a premixech od obsahu 0,5 g/kg. Obsah vápníku se stanoví z chloridového výluhu popele vzorku. Stanoví se titračně manganometricky nebo vážkově jako síran vápenatý nebo metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP) nebo titračně chelatometricky (pro krmné směsi). Rozdíl mezi dvěma paralelními manganometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vápníku: pod 50 g/kg1 g/kgnad 50 g/kg2 % relat. Rozdíl mezi dvěma paralelními chelatometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vápníku: do 10 g/kg0,4 g/kgod 10 do 100 g/kg4 % relat.nad 100 g/kg4 g/kg Opakovatelnost pro postup vážkový a spektrometrický (AAS, ICP) nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky manganometrických a chelatometrických zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vápníku: od 1 do 5 g/kg0,5 g/kgod 5 do 60 g/kg10 % relat.od 60 do 100 g/kg6 g/kgnad 100 g/kg6 % relat. Reprodukovatelnost pro postup vážkový a spektrometrický (AAS, ICP) nestanovena. 7.3. Stanovení obsahu hořčíku Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu celkového hořčíku v krmivech a premixech. Postup je vhodný zejména pro obsahy do 50 g/kg. Obsah hořčíku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP). Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro všechny obsahy hořčíku 5 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu hořčíku: od 2 do 50 g/kg10 % relat.nad 50 g/kg5 g/kg 7.4. Stanovení obsahu draslíku Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu draslíku v krmivech a premixech. Obsah draslíku se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku metodou emisní plamenové spektrometrie. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu draslíku: od 2 do 50 g/kg10 % relat.nad 50 g/kg5 g/kg Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu draslíku: od 2 do 50 g/kg10 % relat.nad 50 g/kg5 g/kg 7.5. Stanovení obsahu sodíku Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu sodíku v krmivech a premixech. Obsah sodíku se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku metodou emisní plamenové spektrometrie. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu sodíku: od 2 g/kg do 50 g/kg10 % relat.nad 50 g/kg5 g/kg Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu sodíku: od 0,4 do 1,6 g/kg0,2 g/kgod 1,6 do 80 g/kg12,5 % relat.nad 80 g/kg10 g/kg 7.6. Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů Postup specifikuje podmínky pro stanovení ve vodě rozpustných chloridů v krmivech a premixech. Postup včetně modifikací zahrnuje použití pro všechna krmiva a všechny obsahy ve vodě rozpustných chloridů. Chloridy se stanoví nepřímou argentometrickou titrací podle Volharda z vodního výluhu vzorku po vyčeření Carresovými činidly. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu chloridů: do 10 g/kg0,5 g/kgnad 10 g/kg5 % relat.(rybí moučky10 % relat.) Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit pro všechny obsahy ve vodě rozpustných chloridů hodnotu 20 % relat. 7.7. Stanovení obsahu celkových uhličitanů Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkových uhličitanů v krmných směsích a je použitelný pro obsahy od 5 do 100 g/kg. Obsah celkových uhličitanů se stanoví po rozkladu vzorku kyselinou chlorovodíkovou a vzniklý oxid uhličitý se změří v kalibrované trubici volumetricky nebo manometricky. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu celkových uhličitanů: od 5 do 25 g/kg2 g/kgod 25 do 100 g/kg8 % relat.nad 100 g/kg8 g/kg. 7.8. Stanovení obsahu oxidů křemíku, hliníku, vápníku a hořčíku (ve vápencích) Postup specifikuje podmínky pro stanovení uvedených oxidů ve vápencích. Po rozkladu vzorku tavením se stanoví obsah oxidu křemičitého vážkově. Ve filtrátu po stanovení oxidu křemičitého se stanoví oxid železitý a hlinitý vážkově. Ve filtrátu po stanovení oxidu železitého a hlinitého se stanoví oxid vápenatý a hořečnatý titračně chelatometricky. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu křemičitého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 2 g/kg. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidů amoniakální skupiny prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu oxidů amoniakální skupiny: do 10 g/kg0,7 g/kgod 10,1 do 25 g/kg1,0 g/kgod 25,1 do 50 g/kg1,5 g/kgod 50,1 do 100 g/kg2,5 g/kgnad 100 g/kg4,0 g/kg Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu vápenatého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 4,5 g/kg. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu hořečnatého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu: do 10 g/kg 1,5 g/kgnad 10 g/kg3 g/kg Nestanovena. 7.9. Stanovení celkového obsahu síry Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu síry v krmivech. Je vhodný pro všechny obsahy síry v krmivech. Obsah síry se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku vážkově jako síran barnatý. Nestanovena. Nestanovena. 7.10. Stanovení obsahu vápníku Metoda umožňuje stanovení obsahu celkového vápníku v krmivech. Vzorek se zpopelní, popel se rozpustí v kyselině chlorovodíkové a vápník se vysráží jako šťavelan vápenatý. Sraženina se rozpustí v kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje manganistanem draselným. Nestanovena. Nestanovena. 8. Mikroprvky 8.1. Stanovení obsahů mědi, železa, manganu a zinku Postup specifikuje podmínky pro stanovení mědi, železa, manganu a zinku v krmivech a premixech. Uvedenými postupy lze stanovit všechny formy uvedených prvků. Obsah mědi, železa, manganu a zinku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP). Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu a zinku: do 50 mg/kg5 mg/kgod 50 do 100 mg/kg10 % relat.od 100 do 200 mg/kg10 mg/kgnad 200 mg/kg5 % relat. Nestanovena. 8.2. Stanovení obsahu manganu, zinku, mědi, železa, hořčíku, draslíku, sodíku a vápníku Postup specifikuje stanovení obsahu mikroprvků manganu, zinku, mědi, železa a makroprvků hořčíku, draslíku, sodíku a vápníku v krmivech a premixech. Vzorek se převede do roztoku kyselinou chlorovodíkovou, pokud je třeba po zpopelnění, případně po odstranění kysličníku křemičitého a uvedené prvky se stanoví po vhodném naředění metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS). Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit hodnotu pro stanovení obsahu vápníku, železa, draslíku, hořčíku a manganu 0,11.X mg/kga pro stanovení obsahu mědi, sodíku a zinku0,15.X mg/kg kde X je výsledek stanovení. Uvedená opakovatelnost platí pro obsahy: vápníkuod 1 000do 300 000 mg/kgmědiod 15do 15 000 mg/kgželezaod 2 000do 30 000 mg/kghořčíkuod 1 000do 110 000 mg/kgmanganuod 15 do15 000 mg/kgsodíkuod 2 000do 250 000 mg/kgzinkuod 25do 15 000 mg/kg Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu, zinku, hořčíku, draslíku, sodíku a vápníku: do 5 mg/kg50 % relat.od 5 do 10 mg/kg2,5 mg/kgod 10 do 30 mg/kg25 % relat.od 30 do 50 mg/kg7,5 mg/kgnad 50 mg/kg15 % relat. 8.3. Stanovení obsahů mědi, železa, manganu a zinku Postup specifikuje podmínky pro stanovení mědi, železa, manganu a zinku v krmivech a premixech. Uvedenými postupy lze stanovit všechny formy uvedených prvků. Obsah mědi, železa, manganu a zinku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS). Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu a zinku: do 50 mg/kg5 mg/kgod 50 do 100 mg/kg10 % relat.od 100 do 200 mg/kg10 mg/kgnad 200 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti pro stanovení železa je 20 mg/kg, pro stanovení mědi je 10 mg/kg, pro stanovení manganu je 20 mg/kg, pro stanovení zinku je 20 mg/kg. 9. Kyselost 9.1. Stanovené volné, vázané a celkové kyselosti vodního výluhu Postup specifikuje podmínky pro stanovení volné, vázané i celkové kyselosti vodního výluhu. Je použitelný pro všechna krmiva. Volná kyselost vodního výluhu se stanoví přímo alkalimetrickou titrací vodního výluhu vzorku do hodnoty pH = 8,5 nebo na indikátor fenolftalein. Vázaná kyselost vodního výluhu se stanoví po uvolnění vazeb vnitřní neutralizace formaldehydem alkalimetrickou titrací do hodnoty pH = 8,5 nebo na indikátor fenolftalein. Celková kyselost vodního výluhu se určí součtem výsledků volné a vázané kyselosti vodního výluhu. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro všechny hodnoty kyselosti 15 % relat. Nestanovena. 9.2. Stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích Postup specifikuje podmínky pro stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích. Je použitelný pro všechny druhy mléčných krmných směsí a všechny obsahy kyselosti. Kyselost vodního výluhu se stanoví ve vodním výluhu vzorku přímo alkalimetrickou titrací na indikátor fenolftalein pomocí určení bodu ekvivalence srovnávacím roztokem kobaltnaté soli. Nestanovena Nestanovena. 10. Nežádoucí látky 10.1. Stanovení obsahu kyanovodíku Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu kyanovodíku volného i vázaného v glukosinolátech v krmivech, zejména v lněném semeni, maniokové mouce a v některých druzích bobů. Vzorek se rozmíchá ve vodě, kyanovodík se uvolní enzymaticky a vodní parou se předestiluje do okyseleného roztoku dusičnanu stříbrného. Kyanid stříbrný se oddělí filtrací a zbylý dusičnan stříbrný se stanoví titračně thiokyanatanem amonným. Nestanovena. Nestanovena. 10.2. Stanovení obsahu hořčičného oleje vyjádřeného jako allylisothiokyanátu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu hořčičného oleje ve výliscích rodu Brassica a Sinapis a v krmných směsích, které tyto šroty obsahují. Hořčičný olej se vyjadřuje jako allylisothiokyanát. Hořčičný olej se enzymaticky uvolní, vytěsní destilací a po reakci s dusičnanem stříbrným se stanoví obsahu allylisothiokyanátu titračně. Nestanovena Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí pro všechny obsahy hořčičného oleje překročit 20 % relat. 10.3. Stanovení obsahu theobrominu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu theobrominu v krmivech a premixech Obsah theobrominu se stanoví po extrakci ze vzorku směsným rozpouštědlem chloroform-amoniak metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reversní fázi. Nestanovena Nestanovena. 10.4. Stanovení obsahu glukosinolátů v řepce Postup specifikuje podmínky pro stanovení nejdůležitějších glukosinolátů v řepce a jejích produktech. Obsah glukosinulátů se stanoví po enzymatické hydrolýze v prostředí pufru metodou plynové chromatografie. Nestanovena Nestanovena. 10.5. Stanovení obsahu 5-vinyl-2-thiooxazolidonu (goitrinu) Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vinylthiooxazolidonu (VOT) v krmivech a je použitelný pro obsahy od 200 mg/kg. Ze vzorku krmiva je enzymaticky uvolněn 2-hydroxy-3-butenyl-isothiokyanát, ze kterého vzniká VOT a jeho obsah se stanoví metodou plynové chromotografie (GC) nebo vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC). Nestanovena Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí pro všechny obsahy 5-vinyl-2-thiooxazolidonu překročit 20 % relat. 10.6. Stanovení obsahu kyseliny erukové Postup specifikuje podmínky pro stanovení kyseliny erukové ve všech druzích rostlinných tuků a olejů různého stupně čištění. Obsah kyseliny erukové ( kyselin cis, trans-11 dokosenové a cis,trans 13-dokosenové) je vyjádřen jako hmotnostní podíl mastných kyselin C 22 : 1 z celého spektra mastných kyselin ve vzorku. Obsah kyseliny erukové se stanoví po esterifikaci mastných kyselin metodou plynové chromatografie. Nestanovena. Nestanovena. 10.7. Stanovení obsahu olova a kadmia Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu olova a kadmia v krmivech. Postup není vhodný pro premixy. Obsah olova a kadmia se stanoví v dusičnanovém výluhu popele metodou plamenové atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo anodické rozpouštěcí voltametrie s předkoncentrací na visící rtuťové kapkové elektrodě. Nestanovena Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu olova: od 1 do 3 mg/kg50 % relat.od 3 do 5 mg/kg1,5 mg/kgod 5 do 10 mg/kg30 % relat.od 10 do 20 mg/kg3 mg/kgod 20 do 40 mg/kg15 % relat.od 40 do 60 mg/kg6 mg/kgnad 60 mg/kg10 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu kadmia: od 0,1 do 0,2 mg/kg50 % relat.od 0,2 do 0,4 mg/kg0,1 mg/kgod 0,4 do 1 mg/kg25 % relat.od 1 do 2,5 mg/kg0,25 mg/kgnad 2,5 mg/kg10 % relat. 10.8. Stanovení obsahu ricinových slupek Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu ricinových slupek v krmivech a zejména v olejnatých semenech. Ricinové slupky se uvolní vyvařením zkušebního vzorku v kyselém a alkalickém prostředí a jejich obsah se stanoví vážkově. Nestanovena Nestanovena. 10.9. Stanovení obsahu fluoru Postup specifikuje podmínky pro stanovení fluoru v krmivech. Obsah fluoru se stanoví v chloridovém výluhu popele iontově selektivní elektrodou. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu fluoru: do 12 mg/kg50 % relat.od 12 do 15 mg/kg6 mg/kgod 15 do 30 mg/kg40 % relat.od 30 do 60 mg/kg12 mg/kgod 60 do 500 mg/kg20 % relat.od 500 do 1000 mg/ kg100 mg/kgnad 1000 mg/kg10 % relat. 10.10. Stanovení obsahu reziduí organochlorových a organofosfátových pesticidů Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu aldrinu, dieldrinu, DDT, DDE, TDE, endrinu, heptachloru, hexachlorcyklohexanu (HCH) a polychlorované bifenyly (PCB) v krmivech. Residua pesticidů a polychlorovaných bifenylů (PCB) se extrahují z krmiv vhodným rozpouštědlem a v extraktu se stanoví jejich obsah pomocí chromatografických metod (papírové, tenkovrstevné nebo plynové). Nestanovena. Nestanovena. 10.11. Stanovení obsahu hexachlorbenzenu Postup specifikuje podmínky pro stanovení hexachlorbenzenu (HCB) v tucích. Hexachlorbenzen (HCB) se stanoví po přečištění a extrakci metodou plynové chromatografie. Nestanovena. Nestanovena. 10.12. Stanovení obsahu dusitanů Postup specifikuje podmínky pro stanovení dusitanů v krmivech. Ve filtrátu alkalického výluhu vzorku se obsah dusitanů stanoví po diazotaci kyselinou sulfanilovou a následné kopulaci s N-naftyl-1-etylendiamin dihydrochloridem spektrofotometricky. Nestanovena. Nestanovena. 10.13. Stanovení obsahu rtuti Postup specifikuje podmínky pro stanovení rtuti v krmivech. Rtuť v krmivech se stanoví metodou studených par na rtuťovém analyzátoru TMA (AMA). Nestanovena Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu rtuti: od 0,04 do 0,06 mg/kg50 % relat.od 0,06 do 0,1 mg/kg0,03 mg/kgod 0,1 do 0,2 mg/kg30 % relat.od 0,2 do 0,3 mg/kg0,06 mg/kgnad 0,3 mg/kg20 % relat. 10.14. Stanovení obsahu aflatoxinu B1 Postup specifikuje podmínky pro stanovení aflatoxinu B1 v krmivech včetně těch, která obsahují slupky citrusů. Vzorek krmiva se extrahuje chloroformem, získaný extrakt se zfiltruje a přečistí na pevné fázi. Konečné rozdělení a stanovení se provede technikou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC), za použití reverzní fáze a postkolonové derivatizace jodem a fluorescenční detekce. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu aflatoxinu B1: do 20 μg/kg25 % relat.od 20 μg/kg do 50 μg/kg5 μg/kgnad 50 μg/kg10 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu aflatoxinu B1: do 20 μg/kg50 % relat.od 20 μg/kg do 50 μg/kg10 μg/kgnad 50 μg/kg20 % relat. Mez stanovitelnosti je 1 μg/kg. 10.15. Stanovení obsahu arsenu Postup specifikuje podmínky pro stanovení arsenu v krmivech. Ve vzorku se po rozkladu kyselinou dusičnou v uzavřeném systému stanoví obsah arsenu metodou atomové absopční spektrometrie (AAS) s hydridovou technikou. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu arsenu: do 1 mg/kg50 % relat.od 1 do 2,5 mg/kg0,5 mg/kgod 2,5 do 15 mg/kg20 % relat.od 15 do 30 mg/kg3 mg/kgnad 30 mg/kg10 % relat. 10.16. Stanovení obsahu gossypolu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu volného a celkového gossypolu a chemicky příbuzných látek v koncentraci nad 20 mg/kg v bavlníku a krmných směsích, které bavlník obsahují. Gossypol se extrahuje buď za přítomnosti 3-amino-1-propanolu (při stanovení volného gossypolu) nebo dimethylformamidu (při stanovení celkového gossypolu). Gossypol je reakcí s anilinem převeden na gossypol-dianilid a absorbance roztoku je měřena při 440 nm. Nestanovena. Nestanovena. 10.17. Stanovení obsahu theobrominu Postup specifikuje podmínky pro stanovení theobrominu v krmivech. Obsah theobrominu se stanoví po extrakci vzorku směsným rozpouštědlem chloroform - amoniak metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti nestanovena. 11. Zkoušení siláží 11.1. Zkoušení jakosti siláží Postup specifikuje podmínky pro zkoušení jakosti konzervace silážovaných krmiv. Uvedené postupy zkoušení jsou použitelné pro všechny druhy silážovaných krmiv. Ze vzorku siláže se připraví vodní výluh. Ve výluhu se určí hodnota pH elektrometricky, obsah amoniaku se stanoví difuzní Conwayovou metodou, obsah alkoholu se stanoví metodou plynové chromatografie a obsah silážních kyselin metodou kapilární izotachoforézy. Stanovení stlačitelnosti u řízkových siláží se provádí z upraveného vzorku. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit: u stanovení pH0,05formolové titrace0,1 g/kgobsahu amoniaku jako NH30,1 g/kgobsahu silážních kyselin1,0 g/kg U stanovení obsahu alkoholu a stlačitelnosti siláží nebyla opakovatelnost zatím stanovena. Nestanovena. Příloha č. 10 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Název postupuOznačení postupu1. Stimulátory růstu1.1. Stanovení obsahu avilamycinu-A-1.2. Stanovení obsahu avoparcinu-A-1.3. Stanovení obsahu flavosfolipolu-A-1.4. Stanovení obsahu olachindoxu-B-1.5. Stanovení obsahu monensinu-A-1.6. Stanovení obsahu monensinu-A-1.7. Stanovení obsahu salinomycinu-A-1.8. Stanovení obsahu salinomycinu-A-1.9. Stanovení obsahu tylosinu-A- -B-1.10. Stanovení obsahu virginiamycinu-A- -B-1.11. Stanovení obsahu zinkbacitracinu-A-1.12. Stanovení obsahu zinkbacitracinu-B-1.13. Stanovení obsahu flavofosfolipolu-B-1.14. Stanovení obsahu avoparcinu-B-1.15. Stanovení obsahu monensinu-B-1.16. Stanovení obsahu spiramycinu-B-1.17. Stanovení obsahu virginiamycinu-B-2. Antikokciodika2.1. Stanovení obsahu amprolia-A-2.2. Stanovení obsahu amprolia-B-2.3. Stanovení obsahu diclazurilu-A-2.4. Stanovení obsahu lasalocidu-A-2.5. Stanovení obsahu maduramicinu-A-2.6. Stanovení obsahu metylbenzochátu-A-2.7. Stanovení obsahu narasinu-A-2.8. Stanovení obsahu narasinu-A-2.9. Stanovení obsahu nikarbazinu-A-2.10. Stanovení obsahu nikarbazinu-B-2.11. Stanovení obsahu robenidinu-A- -B-2.12. Stanovení obsahu sulfachinoxalinu-B-2.13. Stanovení obsahu meticlorpindolu-A-2.14. Stanovení obsahu meticlorpindolu-B-2.15. Stanovení obsahu kurasanu-A-2.16. Stanovení obsahu salinomycinu - je uvedeno v Příloze 10, část 12.17. Stanovení obsahu monensinu - je uvedeno v Příloze 10, část 12.18. Stanovení obsahu dinitolmidu-B-2.19. Stanovení obsahu halofuginonu-B-2.20. Stanovení obsahu decoquinátu-B-2.21. Stanovení obsahu arprinocidu-B-2.22. Stanovení obsahu ethopabátu-A-2.23. Stanovení obsahu lasalocidu-A-2.24. Stanovení obsahu semduramicinu-A-3. Chemoterapeutika3.1. Stanovení obsahu dimetridazolu-A-3.2. Stanovení obsahu dimetridazolu-B-4. Vitaminy4.1. Stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E-A-4.2. Stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E-A-4.3. Stanovení obsahu vitaminu E-A-4.4. Stanovení obsahu přidaného vitaminu E-A-4.5. Stanovení obsahu vitaminu E-A-4.6. Stanovení obsahu cholinu-A-4.7. Stanovení obsahu pantothenanu vápenatého-A-4.8. Stanovení obsahu vitaminu B1, B2, B6-A-4.9. Stanovení obsahu vitaminu B2-A-4.10. Stanovení obsahu vitaminu B6-A-4.11. Stanovení obsahu vitaminu K3-A-4.12. Stanovení obsahu vitaminu K3-B-5. Mikroprvky5.1. Stanovení obsahu manganu, zinku, železa a mědi - je uvedeno v příloze 9, část 8-A-5.2. Stanovení obsahu kobaltu-B-5.3. Stanovení obsahu selenu-B-5.4. Stanovení obsahu jodu-A-6. Vehikula a pojiva6.1. Stanovení obsahu oxidu křemičitého je uvedeno v příloze č. 9, část 7-A-6.2. Stanovení obsahu oxidu hlinitého je uvedeno v příloze č. 9, část 7-A-7. Výpočty7.1. Vyhodnocování a výpočet výsledků stanovení obsahu doplňkových látek pro difúzní plotnové postupy-A-8. Antioxidanty8.1. Stanovení obsahu etoxyquinu-B-8.2. Stanovení obsahu butylhydroxytoluenu, butylhydroxyanisolu a galátů-B-9. Barviva9.1. Stanovení obsahu kapsantinu-B-9.2. Stanovení obsahu nativních a přidaných karotenoidů-B-10. Konzervanty10.1. Stanovení obsahu kyseliny mravenčí-B-10.2. Stanovení obsahu oxidu siřičitého-B-10.3. Stanovení obsahu formaldehydu-A-11. Zchutňovadla11.1. Stanovení obsahu sacharinu-B-12. Mikrobiotika12.1. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Streptococcus-B-12.2. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Bacillus-B- 1. Stimulátory růstu 1.1. Stanovení obsahu avilamycinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu avilamycinu v krmivech a premixech. Obsah avilamycinu se stanoví difúzním plotnovým postupem na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus ATCC 10 240. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu avilamycinu: od 10 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg./kg10 mg/kgod 50 do 100 mg/kg20 % relat.od 100 do 200 mg./kg20 mg/kgnad 200 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg. 1.2. Stanovení obsahu avoparcinu Používají se tři zkušební postupy, z nichž dva jsou pro stanovení obsahu avoparcinu v premixech bez i za přítomnosti ionoforových antikokcidik. Třetí postup se používá pro stanovení obsahu avoparcinu v krmivech Vzorek se extrahuje směsným rozpouštědlem aceton-voda-kyselina chlorovodíková a obsah avoparcinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu avoparcinu: od 10 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg./kg10 mg/kgod 50 do 100 mg/kg20 % relat.od 100 do 200 mg/kg20 mg/kgnad 200 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg. 1.3. Stanovení obsahu flavofosfolipolu Postup specifikuje podmínky pro stanovení flavofosfolipolu v premixech. Obsah flavofosfolipolu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Staphylococcus aureus CCM 2022 (ATCC 6538) difúzním plotnovým postupem. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu flavofosfolipolu nad 200 mg/kg 10 % relat. Mez stanovitelnosti je 200 mg/kg. 1.4. Stanovení obsahu olachindoxu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu olachindoxu v krmivech a premixech. Obsah olachindoxu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV-detekcí. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu olachindoxu: od 5,0 do 15 mg/kg25 % relat.od 15 do 100 mg/kg15 % relat.od 100 do 1500 mg/kg10 % relat.od 1500 do 5000 mg/kg150 mg/kgnad 5000 mg/kg3 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu olachindoxu: od 5,0 do 12 mg/kg50 % relat.od 12 do 40 mg/kg6 mg/kgod 40 do 300 mg/kg15 % relat.od 300 do 450 mg/kg45 mg/kgod 450 do 5000 mg/kg10 % relat.od 5000 do 10000 mg/kg500 mg/kgnad 10000 mg/kg5 % relat. Mez stanovitelnosti je 5,0 mg/kg. 1.5. Stanovení obsahu monensinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech. Obsah monensinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu monensinu: od 20 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 100 mg/kg20 % relat.od 100 do 200 mg/kg20 mg/kgnad 200 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg. 1.6. Stanovení obsahu monensinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech. Obsah monensinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Monensin se stanovuje metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu monensinu: od 0,2 do 30 mg/kg15 % relat.od 30 do 90 mg/kg4,5 mg/kgnad 90 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 0,2 mg/kg. 1.7. Stanovení obsahu salinomycinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení salinomycinu v krmivech a premixech. Obsah salinomycinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem. Nestanovena. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu salinomycinu: od 10 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 100 mg/kg20 % relat.od 100 do 200 mg/kg20 mg/kgnad 200 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg. 1.8. Stanovení obsahu salinomycinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu salinomycinu v krmivech a premixech. Obsah salinomycinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Salinomycin se stanovuje metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu salinomycinu: od 1,4 do 25 mg/kg20 % relat.od 25 do 100 mg/kg5 mg/kgnad 100 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 1,4 mg/kg. 1.9. Stanovení obsahu tylosinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení tylosinu v krmivech a premixech od obsahu nad 10 mg/kg. Obsah tylosinu se stanoví po extrakci vzorku ethylalkoholem na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus varians CCM 552 (ATCC 9341) difúzním plotnovým postupem. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy tylosinu překročit 10 % relativních. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu tylosinu: od 10 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 100 mg/kg20 % relat.od 100 do 200 mg/kg20 mg/kgnad 200 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti ke 10 mg/kg. 1.10. Stanovení obsahu virginiamycinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení virginiamycinu v krmivech a premixech. Vzorek je extrahován směsí kyseliny citrónové a acetonu a obsah virginiamycinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus varians CCM 552 (ATCC 9341) difúzním plotnovým postupem. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy virginiamycinu překročit 10 % relativních. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu virginiamycinu: od 5 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 100 mg/kg20 % relat.od 100 do 200 mg/kg20 mg/kgnad 200 mg/kg10 % relat. Nestanovena. 1.11. Stanovení obsahu zinkbacitracinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení zinkbacitracinu v premixech. Obsah zinkbacitracinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus ATCC 10 240 difúzním plotnovým postupem. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 200 mg/kg. 1.12. Stanovení obsahu zinkbacitracinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení zinkbacitracinu v krmivech a premixech. Obsah zinkbacitracinu se stanoví po extrakci vzorku směsí okyseleného zředěného roztoku methylalkoholu na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus ATCC 10 240 difúzním plotnovým postupem. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu zinkbacitracinu: od 5,0 do 10 mg/kg2 mg/kgod 10 mg/kg do 25 mg/kg20 % relat.od 25 mg/kg do 50 mg/kg5 mg/kgnad 50 mg/kg10 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu zinkbacitracinu: od 5,0 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 100 mg/kg20 % relat.od 100 do 200 mg/kg20 mg/kgnad 200 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je 5,0 mg/kg. 1.13. Stanovení obsahu flavofosfolipolu Postup specifikuje podmínky pro stanovení flavofosfolipolu v krmivech a premixech. Obsah flavofosfolipolu po extrakci vzorku zředěným methylalkoholem se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Staphylococcus aureus CCM 2022 (ATCC 6538) difúzním plotnovým postupem. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu flavofosfolipolu: od 1,0 do 2,0 mg/kg0,5 mg/kgod 2,0 do 10 mg/kg25 % relat.od 10 do 25 mg/kg20 % relat.od 25 do 50 mg/kg5 mg/kgnad 50 mg/kg10 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 1,0 mg/kg. 1.14. Stanovení obsahu avoparcinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení avoparcinu v krmivech a premixech. Obsah avoparcinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu avoparcinu: od 2,0 do 10 mg/kg2 mg/kgod 10 do 25 mg/kg20 % relat.od 25 do 50 mg/kg5 mg/kgnad 50 mg/kg10 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 2,0 mg/kg. 1.15. Stanovení obsahu monensinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech. Obsah monensinu se stanoví na základě jeho inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu monensinu: od 10 do 25 mg/kg20 % relat.od 25 do 50 mg/kg5 mg/kgnad 50 mg/kg10 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg. 1.16. Stanovení obsahu spiramycinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu spiramycinu v krmivech a premixech. Obsah spiramycinu se stanoví na základě jeho inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus CCM 552 (ATCC 9341) difúzním plotnovým postupem. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu spiramycinu: od 1,0 do 10 mg/kg2 mg/kgod 10 do 25 mg/kg20 % relat.od 25 do 50 mg/kg5 mg/kgnad 50 mg/kg10 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 1,0 mg/kg. 1.17. Stanovení obsahu virginiamycinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu virginiamycinu v krmivech a premixech. Obsah virginiamycinu se po extrakci vzorku methylalkoholickým roztokem smáčedla (Tween) stanoví na základě jeho inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus CCM 732 (ATCC 10240) difúzním plotnovým postupem. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu virginiamycinu: od 2,0 do 10 mg/kg2 mg/kgod 10 do 25 mg/kg20 % relat.od 25 do 50 mg/kg5 mg/kgnad 50 mg/kg10 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 2,0 mg/kg. 2. Antikocidika 2.1. Stanovení obsahu amprolia Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu amprolia v krmivech a premixech. Obsah amprolia se stanoví po extrakci methylalkoholem a přečištění na pevné fázi metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie na reverzní fázi s UV - detekcí při vlnové délce 270 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu amprolia: od 1,3 do 30 mg/kg15 % relat.od 30 do 60 mg/kg4,5 mg/kgod 60 do 120 mg/kg7,5 % relat.od 120 do 180 mg/kg9 mg/kgnad 180 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 1,3 mg/kg. 2.2. Stanovení obsahu amprolia Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu amprolia v krmivech a premixech pro obsah nad 40 mg/kg. Obsah amprolia se stanoví po extrakci methylalkoholem a po přečištění extraktu na oxidu hlinitém. Vzniklý barevný komplex po působení činidla (hydroxid sodný, 2,7-dihydroxynaftalen hexakyanoželezitan draselný a kyanid draselný) se proměří spektrofotometricky při vlnové délce 530 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu amprolia: od 40 do 100 mg/kg10 mg/kgod 100 do 5000 mg/kg10 % relat.od 5 000 do 10 000 mg/kg500 mg/kgnad 10 000 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 40 mg/kg. 2.3. Stanovení obsahu diclazurilu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu diclazurilu v krmivech a premixech. Obsah diclazurilu se stanoví po extrakci vzorku okyseleným methylalkoholem a přečištění na pevné fázi metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie na reverzní fázi s použitím UV detekce při vlnové délce 280 nm. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 0,7 mg/kg. 2.4. Stanovení obsahu lasalocidu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu lasalocidu v premixech. Obsah lasalocidu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg. 2.5. Stanovení obsahu maduramicinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu maduramicinu v premixech. Obsah maduramicinu se stanoví po extrakci vzorku směsí acetonitrilu a dichlormethanu, předkolonové derivatizaci dansylchloridem a následném přečištění na pevné fázi metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s použitím fluorimetrické detekce (excitační vlnová délka 224 nm; emisní vlnová délka 515 nm) nebo UV detekce při vlnové délce 224 nm. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 8 mg/kg. 2.6. Stanovení obsahu methylbenzochátu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu methylbenzochátu v krmivech a premixech. Obsah methylbenzochátu se stanoví po extrakci vzorku methylalkoholovým roztokem methansulfonové kyseliny, po přečištění extrakcí dichlormethanem je izolován na chromatografickém ionexovém sloupci a znovu extrahován dichlormethanem, nakonec stanoven metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV detekcí nebo FF detekcí (excitační vlnová délka 265 nm, emisní vlnová délka 390 nm). Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu methylbenzochátu od 4,0 do 20 mg/kg hodnotu 10% relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 1,0 mg/kg pro UV detekci a 0,5 mg/kg pro FF detekci. 2.7. Stanovení obsahu narasinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu narasinu v premixech. Obsah narasinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg. 2.8. Stanovení obsahu narasinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu narasinu v krmivech a premixech. Obsah narasinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Narasin se stanoví metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 0,7 mg/kg. 2.9 Stanovení obsahu nikarbazinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení nikarbazinu v krmivech a premixech. Obsah nikarbazinu se stanoví spektrofotometricky po extrakci n-hexanem a chromatografické separaci v prostředí alkalického roztoku chloridu draselného. Nestanovena Nestanovena. Nestanovena. 2.10. Stanovení obsahu nikarbazinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení nikarbazinu v krmivech a premixech. Obsah nikarbazinu se stanoví po extrakci dimethylformamidem spektrofotometricky při 430 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nikarbazinu: od 20 do 100 mg/kg10 mg/kgod 100 do 5 000 mg/kg10 % relat.od 5 000 do 10 000 mg/kg500 mg/kgnad 10 000 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg. 2.11. Stanovení obsahu robenidinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu robenidinu v krmivech a premixech. Obsah robenidinu se stanoví po extrakci vzorku okyseleným methylalkoholem, jeho přečištění na alumině A, metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie na reverzní fázi s použitím UV detekce při vlnové délce 347 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu robenidinu vyšším než 15 mg/kg hodnotu 10 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu robenidinu: od 3,1 do 10 mg/kg2 mg/kgod 10 do 25 mg/kg20 % relat.od 25 do 50 mg/kg5 mg/kgod 50 do 5000 mg/kg10 % relat.od 5000 do 10000 mg/kg500 mg/kgnad 10000 mg/kg5 % relat. Mez stanovitelnosti je 3,1 mg/kg. 2.12 Stanovení obsahu sulfaquinoxalinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení sulfaquinoxalinu v krmivech a premixech. Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg. Vzorek se extrahuje roztokem dimethyformamidu s chloroformem a obsah sulfaquinoxalinu se stanoví po jeho alkalické hydrolýze, diazotaci a kopulaci N-2-aminoethyl-1-naftylaminem, spektrofotometricky při vlnové délce 545 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu sulfoquinoxalinu: 20 až 100 mg/kg10 mg/kg100 až 5 000 mg/kg10 % relat.5 000 až 10 000 mg/kg500 mg/kgnad 10 000 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Nestanovena. 2.13. Stanovení obsahu meticlorpindolu (clopidol, coyden) Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu meticlorpindolu v krmivech a premixech. Obsah meticlorpindolu se stanoví po extrakci vzorku směsným rozpouštědlem methylalkohol-amoniak a po jeho převedení do mobilní fáze metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV detekcí při 265 nm. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 3,6 mg/kg. 2.14. Stanovení obsahu meticlorpindolu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu meticlorpindolu v krmivech a premixech. Obsah meticlorpindolu se stanoví po extrakci vzorku směsným rozpouštědlem methylalkohol-chloroform-amoniak, následném přečištění chromatografií na pevné fázi na oxidu hlinitém a na ionexu spektrofotometricky při vlnových délkách 267, 297 a 327 nm s ohledem na korekci pozadí. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu meticlorpindolu: od 30 do 100 mg/kg5 mg/kgnad 100 mg/kg5 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu meticlorpindolu: od 30 do 100 mg/kg15 mg/kgod 100 do 300 mg/kg15 % relat.od 300 do 450 mg/kg45 mg/kgod 450 do 5000 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je 30 mg/kg. 2.15. Stanovení obsahu kurasanu Postup specifikuje podmínky pro stanovení kurasanu v premixech. Obsah kurasanu se stanoví po extrakcí hexanem spektrofotometricky v UV oblasti při vlnové délce 361 nm. Nestanovena Nestanovena. Nestanovena. 2.16. Stanovení obsahu salinomycinu Postup stanovení obsahu salinomycinu uvedena v příloze č. 10, část 1. 2.17. Stanovení obsahu monenzinu Postup stanovení obsahu monenzinu je uvedena v příloze č. 10, část 1. 2.18. Stanovení obsahu dinitolmidu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dinitolmidu v krmivech a premixech. Mez stanovitelnosti je 40 mg/kg. Obsah dinitolmidu se stanoví po extrakci vzorku acetonitrilem spektrofotometricky při vlnové délce 560 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dinitolmidu hodnotu pod 100 mg/kg10 mg/kgod 100 do 5 000 mg/kg10 % relat.od 5 000 do 10 000 mg/kg500 mg/kgnad 10 000 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 40 mg/kg. 2.19. Stanovení obsahu halofuginonu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu halofuginonu v krmivech a premixech. Obsah halofuginonu se stanoví po extrakci horkou vodou a přečištění na ionexu metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV - detekcí při vlnové délce 243 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu halofuginonu do 3,0 mg/kg hodnotu 0,5 mg/kg. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 1,0 mg/kg. 2.20. Stanovení obsahu decoquinátu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu decoquinátu v krmivech. Vzorek se extrahuje methylalkoholickým roztokem chloridu vápenatého a obsah decoquinátu stanoví se fluorometricky. Nestanovena Nestanovena. Nestanovena. 2.21. Stanovení obsahu arprinocidu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu arprinocidu v krmivech. Vzorek se extrahuje chloroformem a obsahu arprinocidu je stanoven vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC) s UV detekcí při 254 nm. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 2.22. Stanovení obsahu ethopabátu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu ethopabátu v krmivech a premixech. Obsah ethopabátu se stanoví po extrakci vzorku methylalkoholem a přečištění chromatografií na pevné fázi na alumině B metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 268 nm; emisní vlnová délka 350 nm). od 0,03 do 1,0 mg/kgs přesností na 0,01 mg/kgod 1,1 do 10 mg/kgs přesností na 0,1 mg/kgod 10,1 do 1000 mg/kgs přesností na 1 mg/kgod 1001 do 10 000 mg/kgs přesností na 10 mg/kgod 10 001 do 100 000 mg/kgs přesností na 100 mg/kgnad 100 000 mg/kgs přesností na 1000 mg/kg Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu ethopabátu: od 0,03 do 1,0 mg/kg40 % relat.od 1,0 do 4,0 mg/kg0,4 mg/kgod 4,0 do 20 mg/kg10 % relat.od 20 do 1000 mg/kgnestanovenanad 1000 mg/kg5 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu ethopabátu: od 0,03 do 1,0 mg/kgnestanovenaod 1,0 do 20 mg/kg20 % relat.od 20 od 1000 mg/kgnestanovenanad 1000 mg/kg15 % relat. Mez stanovitelnosti je 0,03 mg/kg. 2.23. Stanovení obsahu lasalocidu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu lasalocidu v krmivech a premixech. Obsah lasalocidu se stanoví po extrakci vzorku methylalkoholem a jeho převedení do mobilní fáze metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s fluorescenční detekcí při excitační vlnové délce 310 nm a emisní vlnové délce 419 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu lasalocidu: od 0,4 do 20 mg/kg20% relat.od 20 do 40 mg/kg4 mg/kgnad 40 mg/kg10% relat Uvedené hodnoty opakovatelnosti se nevztahují pro určení pracovní přesnosti míchacího zařízení podle přílohy č. 16. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu lasalocidu: od 0,4 do 50 mg/kg30 % relat.od 50 do 75 mg/kg15 mg/kgnad 75 mg/kg20 % relat. Mez stanovitelnosti je 0,4 mg/kg. 2.24. Stanovení obsahu semduramicinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu semduramicinu v krmivech a premixech. Obsah semduramicinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem hexan-octan ethylnatý a extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Semduramicin se stanoví metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fází a po postkolonové derivatizaci s vanilinem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 522 nm. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 3. Chemoterapeutika 3.1. Stanovení obsahu dimetridazolu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dimetridazolu v krmivech a premixech. Obsah dimetridazolu se stanoví po extrakci vzorku 90 % methylalkoholem a přečištění chromatografií na pevné fázi na alumině B metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV detekcí při 309 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dimetridazolu: od 3,0 do 30 mg/kg15 % relat.od 30 do 100 mg/kg5 mg/kgnad 100 mg/kg5 % relat. Uvedené hodnoty opakovatelnosti se nevztahují pro určení pracovní přesnosti míchacího zařízení podle přílohy č. 16. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu dimetridazolu: od 3,0 do 25 mg/kg20 % relat.od 25 do 50 mg/kg5 mg/kgnad 50 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je 3,0 mg/kg. 3.2. Stanovení obsahu dimetridazolu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dimetridazolu v krmivech. Obsah dimetridazolu se stanoví po extrakci vzorku methanolem a přečištění na alumině spektrofotometricky. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dimetridazolu: do 4,0 mg/kg50 % relat.od 4,0 do 10 mg/kg2 mg/kgod 10 do 25 mg/kg20 % relatod 25 do 50 mg/kg5 mg/kgod 50 do 5000 mg/kg10 % relat.od 5000 do 10000 mg/kg500 mg/kgnad 10 000 mg/kg5 % relat. Nestanovena. Nestanovena. 4. Vitaminy 4.1. Stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E v krmivech a premixech. Obsah vitaminu A a E se stanoví po alkalické hydrolýze hydroxidem draselným a následné extrakci na pevné fázi po převedení do cyklohexanu metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na normální fázi s UV detekcí při 325 nm nebo fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 325 nm, emisní vlnová délka 480 nm) pro vitamin A a UV detekce při 292 nm nebo fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 292 nm, emisní vlnová délka 330 nm) pro vitamin E. do 999 m.j./kgs přesností na 1 m.j./kgdo 1000 do 9999 m.j./kgs přesností na 10 m.j./kgod 10000 do 99999 m.j./kgs přesností na 100 m.j./kgod 100000do 999999 m.j./kgs přesností na 1000 m.j./kgnad 1000000 m.j./kgs přesností na 10000m.j./kg Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vitaminu A (UV detekce): od 1000 do 50000 m.j./kg20 % relat.od 50000 do 100000 m.j./kg10000 m.j./kgnad 100000 m.j./kg10 % relat. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vitaminu E (UV detekce): od 0,8 do 50 mg/kg20 % relat.od 50 do 100 mg/kg10 mg/kgnad 100 mg/kg10 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vitaminu A (UV detekce): od 1000 do 4000 m.j./kg1000 m.j./kgod 4000 do 100000 m.j./kg25 % relat.od 100000 do 125000 m.j./kg25000 m.j./kgod 125000 do 375000 m.j./kg20 % relat.od 375000 do 600000 m.j./kg75000 m.j./kgod 600000 do 800000 m.j./kg12,5 % relat.od 800000 do 1000000 m.j./kg100000 m.j./kgnad 1000000 m.j./kg10 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vitaminu E (UV detekce): od 0,8 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 150 mg/kg20 % relat.od 150 do 200 mg/kg30 mg/kgod 200 do 500 mg/kg15 % relat.od 500 do 750 mg/kg75 mg/kgnad 750 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti pro vitamin A je 250 m.j./kg pro fluorescenční detekci, pro UV detekci 1000 m.j./kg. Mez stanovitelnosti pro vitamin E je 0,1 mg/kg pro fluorescenční detekci, pro UV detekci 0,8 mg/kg. 4.2. Stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E v krmivech a premixech. Obsah vitaminu A a E se stanoví po alkalické hydrolýze hydroxidem draselným a následné extrakci hexanem a převedením do methylalkoholu metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV detekcí při 325 nm nebo fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 325 nm, emisní vlnová délka 480 nm) pro vitamin A a UV detekce při 292 nm nebo fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 292 nm, emisní vlnová délka 330 nm) pro vitamin E. do 999 m.j./kgs přesností na 1 m.j./kgdo 1000 do 9999 m.j./kgs přesností na 10 m.j./kgod 10000 do 99999 m.j./kgs přesností na 100 m.j./kgod 100000do 999999 m.j./kgs přesností na 1000 m.j./kgnad 1000000 m.j./kgs přesností na 10000 m.j./kg Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vitaminu A (UV detekce): od 1000 do 8000 m.j./kg25 % relat.od 8000 do 13500 m.j./kg2000 m.j./kgod 13500 do 40000 m.j./kg15 % relat.od 40000 do 300000 m.j./kg37500 m.j./kgod 300000 do 1600000 m.j./kg12,5 % relat.od 1600000 do 2600000 m.j./kg200000 m.j./kgod 2600000 do 4000000 m.j./kg7,5 % relat. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vitaminu E (UV detekce): od 0.8 do 55 mg/kg10 % relat.od 55 do 100 mg/kg5,5 mg/kgod 100 do 250 mg/kg5,5 % relat.od 500 do 1000 mg/kg45 mg/kgod 1000 do 5000 mg/kg4,5 % relat.od 5000 do 7500 mg/kg225 mg/kgvíce než 7500 mg/kg3 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vitaminu A (UV detekce): od 1000 do 100000 m.j./kg25 % relat.od 100000 do 125000 m.j./kg25000 m.j./kgod 125000 do 375000 m.j./kg20 % relat.od 375000 do 600000 m.j./kg75000 m.j./kgod 600000 do 800000 m.j./kg12,5 % relat.od 800000 do 1000000 m.j./kg100000 m.j./kgnad 1000000 m.j./kg10 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vitaminu E (UV detekce): od 0,8 mg/kg do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 150 mg/kg20 % relat.od 150 do 200 mg/kg30 mg/kgod 200 do 500 mg/kg15 % relat.od 500 do 750 mg/kg75 mg/kgnad 750 mg/ kg10 % relat. Mez stanovitelnosti pro vitamin A je 250 m.j./kg pro fluorescenční detekci, pro UV detekci 1000 m.j./kg. Mez stanovitelnosti pro vitamin E je 0,1 mg/kg pro fluorescenční detekci, pro UV detekci 0,8 mg/kg. 4.3. Stanovení obsahu vitaminu E Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu E v krmivech a premixech. Obsah vitaminu E se stanoví po alkalické hydrolýze hydroxidem draselným a následné extrakci na pevné fázi po převedení do cyklohexanu metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na normální fázi s UV detekcí při 292 nm nebo fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 295 nm, emisní vlnová délka 330 nm). Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku nesmí překročit při obsahu vitaminu E (UV detekce): od 0,8 do 50 mg/kg20 % relat.od 50 do 100 mg/kg10 mg/kgnad 100 mg/kg10 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vitaminu E (UV detekce): od 0,8 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 150 mg/kg20 % relat.od 150 do 200 mg/kg30 mg/kgod 200 do 500 mg/kg15 % relat.od 500 do 750 mg/kg75 mg/kgnad 750 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je pro UV detekci 0,8 mg/kg, pro fluorescenční detekci 0,1 mg/kg. 4.4. Stanovení obsahu přidaného vitaminu E Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu E v premixech a v krmných směsích. Obsah přidaného vitaminu E (octan tokoferolu) se stanoví plynovou chromatografií po extrakci vzorku diethyletherem resp. hexanem přímo, resp. po přečištění na sloupci oxidu hlinitého. Pro premixy: Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí při obsahu vitaminu E 1 500 000 mg/kg překročit hodnotu 88000 mg/kg. Pro krmné směsi: Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí při obsahu vitaminu E 20 mg/kg překročit hodnotu 2,15 mg/kg. Nestanovena. Nestanovena. 4.5. Stanovení obsahu vitaminu E Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu E v krmivech a premixech. Obsah vitaminu E se stanoví po alkalické hydrolýze hydroxidem draselným a následné extrakci hexanem a převedením do methylalkoholu metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV detekcí při 292 nm nebo fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 295 nm, emisní vlnová délka 330 nm). Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vitaminu E (UV detekce): od 0,8 do 55 mg/kg10 % relat.od 55 do 100 mg/kg5,5 mg/kgod 100 do 250 mg/kg5,5 % relat.od 500 do 1000 mg/kg45 mg/kgod 1000 do 5000 mg/kg4,5 % relat.od 5000 do 7500 mg/kg225 mg/kgvíce než 7500 mg/kg3 % relat. Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vitaminu E (UV detekce): od 0,8 do 25 mg/kg40 % relat.od 25 do 50 mg/kg10 mg/kgod 50 do 150 mg/kg20 % relat.od 150 do 200 mg/kg30 mg/kgod 200 do 500 mg/kg15 % relat.od 500 do 750 mg/kg75 mg/kgnad 750 mg/kg10 % relat. Mez stanovitelnosti je pro UV detekci 0,8 mg/kg, pro fluorescenční detekci 0,1 mg/kg. 4.6. Stanovení obsahu cholinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu cholinu v krmivech a premixech. Obsah cholinu se stanoví po hydrolýze vzorku hydroxidem barnatým a přečištění hydrolyzátu na ionexu na základě vzniku komplexu s reineckátem amonným v prostředí roztoku fosforečnanu sodného spektrofotometricky po rozpuštění komplexu v acetonu při vlnové délce 525 nm. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg. 4.7. Stanovení obsahu pantothenanu vápenatého Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu pantothenanu vápenatého v premixech. Obsah pantothenanu vápenatého se stanoví na základě stimulačního účinku na růst testovacího mikroorganismu Saccharomyces carlsbergensis CCM 4288 (ATCC 9080) difúzním plotnovým postupem. Nestanovena Nestanovena.. Nestanovena. 4.8. Stanovení vitaminů B1, B2, B6 Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminů B1, B2 a B6 v krmných směsích. Vitaminy B1 (thiamin), B2 (riboflavin) a B6 (pyridoxin) se extrahují ze vzorku krmiva vodou a po hydrolýze kyselinou chloristou se stanoví postupem vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) s využitím iontových párů na reverzní fázi. Detekce vitaminu B2 a B6 se provádí přímo fluorimetricky, zatímco vitamin B1 se před detekcí nejprve oxiduje derivatizačním činidlem v reakční smyčce postkolonové derivatizace. Nestanovena Nestanovena. Nestanovena. 4.9. Stanovení obsahu vitaminu B2 Používají se dva postupy stanovení obsahu vitaminu B<SUB>2</SUB> v premixech - postup fluorimetrický a postup difúzní plotnový. Obsah vitamin B2 se stanoví fluorimetricky v mírně okyseleném prostředí na základě fluorescence při vlnové délce 440 nm nebo difúzním plotnovým postupem na základě stimulačního účinku na růst testovacího mikroorganismu Lactobacillus rhamnosus CCM 1825 (ATCC 7469). Pro metodu fluorometrickou nestanovena. Pro metodu difuzní plotnovou: Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí při obsahu vitaminu B2 500000 mg/kg překročit hodnotu 40500 mg/kg. Nestanovena. Nestanovena. 4.10. Stanovení obsahu vitaminu B6 Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu B6 v premixech. Vitamin B6 ve všech jeho formách se stanoví na základě stimulačního účinku na růst testovacího mikroorganismu kvasinky Saccharomyces carlsbergensis CCM 4228 (ATCC 9080) difúzním plotnovým způsobem. Nestanovena. Nestanovena. 4.11. Stanovení obsahu vitaminu K3 Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu K3 v krmivech a premixech. Obsah vitaminu K3 se stanoví po extrakci vzorku chloroformem, následné hydrolýze amoniakem, metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na normální fázi s UV detekcí při 264 nm. Nestanovena. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 2,9 mg/kg. 4.12.Stanovení obsahu vitaminu K3 Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vitaminu K3 v premixech a krmných směsích. Mez stanovitelnosti je 1,0 mg/kg. Po extrakci vzorku ethylalkoholem se stanoví obsah vitaminu K3 spektrofotometricky při vlnové délce 635 nm. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vitaminu K3: do 10 mg/kg20 % relat.od 10 do 14 mg/kg2 mg/kgod 14 do 100 mg/kg15 % relat.od 100 do 150 mg/kg15 mg/kgnad 150 mg/kg10 % relat. Nestanovena. Mez stanovitelnosti je 1.0 mg/kg. 5. Mikroprvky 5.1. Stanovení obsahu mědi, železa, manganu a zinku Postup stanovení obsahu mědi. železa, manganu a zinku je uvedena v v příloze č. 9, část 8. 5.2. Stanovení obsahu kobaltu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu kobaltu v krmivech. Stanovení je založeno na principu tvorby barevného komplexu kobaltu s 2-nitroso-1-naftolem jehož absorbance se měří spektrofotometricky. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu kobaltu: do 5,0 mg/kg50 % relat.od 5,0 do 10 mg/kg2,5 mg/kgod 10 do 30 mg/kg25 % relat.od 30 do 50 mg/kg7,5 mg/kgnad 50 mg/kg15 % relat. Nestanovena. Nestanovena. 5.3. Stanovení obsahu selenu. Postup specifikuje podmínky pro stanovení selenu v krmivech. Ve vzorku se po rozkladu kyselinou dusičnou v uzavřeném systému stanoví obsah selenu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) s hydridovou technikou. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 5.4. Stanovení obsahu jodu Používají se dva zkušební postupy. Po mineralizaci vzorku za přídavku hydroxidu sodného jako fixativa při 520 °C se jodidy oxidují v alkalickém prostředí bromnanem a vzniklé jodičnany se stanovují metodou diferenční pulzní rozpouštěcí voltametrie. Postup je vhodný pro stanovení jodu v krmivech a premixech. Pro stanovení jodu v premixech se vzorek mineralizuje po přídavku hydroxidu sodného jako fíxativa při 520 °C a jodidy se zoxidují manganistanem draselným na jodičnany. Po přidání jodidu draselného se uvolní jod, který se stanoví titrací thiosíranem sodným. Rozdíl mezi dvěma paralelními voltametrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu jodu: od 0,5 do 5,0 mg/kg30 % relat.od 5,0 do 15 mg/kg1,5 mg/kgnad 15 mg/kg10 % relat. Opakovatelnost pro titrační metodu nestanovena. Nestanovena Mez stanovitelnosti pro voltametrickou metodu je 0,5 mg/kg. Pro titrační metodu mez stanovitelnosti nestanovena. 6. Vehikula a pojiva 6.1. Stanovení obsahu oxidu křemičitého Postup stanovení obsahu oxidu křemičitého je uveden v příloze č. 9, část 7. 6.2. Stanovení obsahu oxidu hlinitého Postup stanovení obsahu oxidu hlinitého je uveden v příloze č. 9, část 7. 7. Výpočty 7.1. Vyhodnocování a výpočet výsledků stanovení obsahu doplňkových látek pro difúzní plotnové postupy Postup uvádí a specifikuje uzančně závazný způsob pro vyhodnocování a výpočet výsledků při stanovení obsahu doplňkových látek v krmivech a premixech pro difuzní plotnové postupy. Průměry inhibičních resp. stimulačních zón, vzniklých při stanovení doplňkových látek difuzním plotnovým postupem, se měří pomocí odpichovátka s přesností nejméně na 0,1 mm. Ze souboru takto získaných hodnot se vypočítá aritmetický průměr pro každou koncentraci zkoušeného vzorku i standardu. 8. Antioxidanty 8.1. Stanovení obsahu ethoxyquinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení ethoxyquinu v krmivech. Ethoxyquin je ze vzorku extrahován methylalkoholem a alikvotní podíl extraktu je po zředění vodou reextrahován do petroletheru a obsah ethoxyquinu je stanoven fluorimetricky. Nestanovena Nestanovena. Nestanovena. 8.2. Stanovení obsahu butylhydroxytoluenu, butylhydroxyanisolu a galátů Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu butylhydroxytoluenu, butylhydroxyanisolu a galátů v tucích. Vzorek se rozpustí v hexanu a butylhydroxytoluen, butylhydroxyanisol a galáty se extrahují acetonitrilem. Vlastní stanovení se provádí postupem vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) s použitím UV detekce při 280 nm. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 9. Barviva 9.1. Stanovení obsahu kapsatinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu barviva vyjádřeného jako kapsatin, převažujícího barviva papriky. Obsah kapsatinu se stanoví po extrakci vzorku benzenem způsobem podle Benedikta spektrofotometricky. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 9.2. Stanovení obsahu nativních a přidaných karotenoidů Používají se dva postupy. Jeden specifikuje podmínky pro stanovení obsahů esterů kyseliny apo-karotinové, citranaxantinu a kantaxantinu, druhý specifikuje podmínky pro stanovení obsahu karoténů, veškerých xantofylů, luteinu a zeaxantinu. Vzorek se extrahuje rozpouštědlem, přečistí se postupem sloupcové chromatografie a obsah příslušného barviva se stanoví spektrofotometricky. Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 15 % relat. Nestanovena. Nestanovena. 10. Konzervanty 10.1. Stanovení obsahu kyseliny mravenčí Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu kyseliny mravenčí v silážích. Kyselina mravenčí se stanovuje postupem podle Fuchse. Těkavé kyseliny, vydestilované ze vzorku se podrobí reakci s manganistanem draselným. Kyselina mravenčí je jako jedinná oxidována v neutrálním nebo slabě alkalickém prostředí. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 10.2. Stanovení obsahu kysličníku siřičitého Postup specifikuje podmínky pro stanoveníí obsahu kysličníku siřičitého v krmivech. Kysličník siřičitý se uvolní po okyselení vzorku krmiva proudem dusíku a jímá se do roztoku elektrolytu. Obsah kysličníku siřičitého se stanoví metodou diferenční pulzní polarografie. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 10.3. Stanovení obsahu formaldehydu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu formaldehydu v krmivech. Ze vzorku se po okyselení kyselinou fosforečnou izoluje formaldehyd destilací s vodní parou a formaldehyd se v destilátu stanoví po reakci s kyselinou chromotropovou fotometricky při 570 nm. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 11. Zchutňovadla 11.1. Stanovení obsahu sacharinu Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu sacharinu v krmivech. Sacharin se extrahuje z vodného roztoku krmiva chloroformem a jeho obsah se stanoví metodou diferenční pulsní polarografie. Nestanovena. Nestanovena. Nestanovena. 12. Mikrobiotika 12.1. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Streptococcus Postup specifikuje podmínky pro stanovení počtu zárodků kmene Streptococcus skupiny D v krmivech a premixech. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Streptococcus se provádí na selektivních půdách podle Slanetze a Bartleye. Jako referenční půda se při stanovení používá další selektivní půda (např. KF agar) nebo u premixů vhodná neselektivní půda. Naočkované půdy jsou kultivovány při 37 °C ± 1°C. Růst a počty kolonii se vyhodnocují po dvou a čtyřdenní kultivaci. Nestanovena. Nestanovena. 12.2. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Bacillus Postup specifikuje podmínky pro stanovení počtu zárodků kmene Bacillus v krmivech. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Bacillus se provádí anaerobní kultivací na krevním agaru při 37 °C. Počty kolonií, charakteristické pro dané mikroorganismy se vyhodnocují po 18 - 24 hodinách. Nestanovena. Nestanovena. Příloha č. 11 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Název postupuOznačení postupu1. Stanovení odrolu lisovaných krmivA2. Stanovení zrnitostiA3. Stanovení ferromagnetických příměsíA 1. Stanovení odrolu lisovaných krmiv Postup specifikuje podmínky pro stanovení odrolu u granulovaných krmiv. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Odrol se stanoví vážkově jako sypký podíl po oddělení granulí na předepsaném sítu. 2. Stanovení zrnitosti Postup specifikuje podmínky pro stanovení zrnitosti sypkých krmiv. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Zrnitost se stanoví vážkově jako hmotnostní podíly částic různých velikostí prosévací zkouškou konečného vzorku na předepsaných sítech. 3. Stanovení feromagnetických příměsí Postup specifikuje podmínky pro stanovení feromagnetických příměsí. Postup je použitelný pro všechny druhy krmiv a premixů. Ferromagnetické příměsi se stanoví vážkově na základě svých magnetických vlastností po separaci ze vzorku krmiva magnetem. Příloha č. 12 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Název postupuOznačení postupu1. Posuzování barvy, struktury a konzistenceA2. Posuzování pachuA 1. Posuzování barvy,struktury a konzistence Posuzují se a stanoví odchylky od barvy typické pro dané krmivo, u struktury a konzistence kvalita opracování krmných surovin, případné porušení původního stavu krmiva, u lisovaných krmiv velikost granulí. 2. Posuzování pachu Posuzuje se druh a intenzita pachu v původním stavu a po zahřátí a odchylky od pachu, který je pro dané krmivo typický. Příloha č. 13 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. Název postupu Označení postupu1.Mikroskopie krmivA2.Stanovení škůdců v obilovinách, luštěninách a olejnináchA3.Stanovení škůdců v krmných směsíchA4.Stanovení snětivosti pšeniceA5.Stanovení druhové čistoty, nečistot a škodlivých nečistot u obilovin, luštěnin a olejninA6.Mikroskopická identifikace a určování složek živočišního původu 1. Mikroskopie krmiv Slouží k identifikaci jednotlivých druhů krmiv a k určení přítomnosti semen a plodů, uvedených jako nežádoucí látky ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č.194/1996 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech. Buněčné struktury se posuzují mikroskopicky porovnáním s preparáty připravenými z jednotlivých druhů krmiv, zbavených všech cizích příměsí. 2. Stanovení škůdců v obilovinách, luštěninách a olejninách Živí škůdci se zjišťují po prosátí vzorku v propadu, popř. v podílu na sítě buď pouhým okem, popř. pomocí lupy nebo stereoskopickým mikroskopem. Seznam škůdců je uveden v příloze č.2 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 194/1996 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech. 3. Stanovení škůdců v krmných směsích Živí škůdci se zjišťují po prosátí vzorku v propadu, popř. v podílu na sítě buď pouhým okem, popř. pomocí lupy nebo stereoskopickým mikroskopem. Seznam škůdců je uveden v příloze č.2 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 194/1996 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech. 4. Stanovení snětivosti pšenice Za snětivou se považuje pšenice, která obsahuje zrna napadená snětí, snětivé kuličky, případně vykazuje pach po sněti. Konečný vzorek se vysype na světlou podložku a smyslově se posuzuje zamazání zrn spórami sněti, výskyt snětivých kuliček a pachu po sněti. Jestliže vzorek vykazuje kterýkoliv z uvedených znaků, označí se pšenice za snětivou. 5. Stanovení druhové čistoty, nečistot a škodlivých nečistot u obilovin, luštěnin a olejnin Mechanicky nebo ručně se z poměrné části konečného vzorku oddělí nečistoty a škodlivé nečistoty se vyjadřují jako % podíl. 6. Mikroskopická identifikace a určování složek živočišného původu Representativní a vhodně upravený vzorek se použije pro identifikaci. Komponenty živočišného původu jsou identifikovány na základě typických, mikroskopicky rozlišitelných charakteristik (např. svalová vlákna a jiné masité části, chrupavky, kosti, rohy, chlupy, štětiny, krev, peří, vaječné skořápky, rybí kosti, šupiny). Identifikace musí být provedena v prosívaných frakcích i v koncentrovaném sedimentu. Příloha č. 14 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. 1. Homogenita premixů a krmiv s použitím premixů Zkoušení homogenity se uskutečňuje pomocí doplňkové látky nebo přidané aminokyseliny, dávkované do premixu nebo do krmiv s použitím premixu. Tato doplňková látka nebo aminokyselina musí být stanovitelná metodami zkoušení, které jsou uvedené v přílohách 7 až 10. Homogenita se zkouší v rámci jedné partie. 2. Zkoušení homogenity partie Pro test homogenity partie se vybere nj obalů nebo u volně ložených krmiv nj hypotetických částí partie a z každé z nich se odebere jediný dílčí vzorek, který se samostatně upraví a tím se získá nj zkušebních vzorků. Z výsledků zkoušek x1, x2, x3......xnj . se stanoví analýza s2. 3. Stanovení celkového rozptylu Pro stanovení celkového rozptylu použijeme výraz: s2=1k-1∑j=1k(x-j-x-)2 kde: k je celkový počet odebraných dílčích vzorků (počet úrovní) xj- je průměr uvnitř úrovně x- je průměr ze všech analytických stanovení (celkový průměr), uvedených ve sloupci 3 protokolu o zkouškách 4. Stanovení rozptylu metody Pro stanovení rozptylu zkušební metody použijeme výraz: sy2= 1n-1 ∑i=1n(xi- xi-)2 kde: n je počet paralelních opakování pro ověření metody (ověřovací série) xi je i-té stanovení na vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací série), xj- je průměr stanovení u vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací série), uvedených ve sloupci 7 protokolu o zkouškách 5. Partie krmiva nebo premixu se považuje za homogenní pouze tehdy, když platí: F0,05= s2sz2 F0,05(α, k-1;n-1) 6. Počet vzorkovaných obalů nebo hypotetických částí je následující: Počet obalů v partiiVzorkovaná hmotnost volně ložené partie - tPočet vzorkovaných obalů - částí (díl. vzorků)do 25do 1,50526 - 50od 1,51 - 2,50651 - 100od 2,51 - 5,007101 - 200od 5,01 - 10,009201 - 300od 10,01 - 15,0011301 - 500od 15,01 - 25,0013501 - 800od 25,01 - 40,0016801 - 1 300od 40,01 - 65,0020 Příloha č. 15 k vyhlášce č.222/1996 Sb. 1. Pracovní postup Pracovní postup obsahuje dostatečně přesné a podrobné instrukce k provádění zkušební metody: 1.1 princip postupu, chemické reakce a případné interakce stanovovaného znaku, popis matrice a rozmezí stanovovaného znaku 1.2 použité chemikálie včetně chemické čistoty, příprava roztoků s uvedením koncentrace a stability 1.3 podrobný postup zkoušky, údaje o kalibraci, měření, výpočet 2. Shodnost metody Shodnost metody označuje těsnost shody mezi nezávislými výsledky zkoušek získanými za předem specifikovaných podmínek. Míra shodnosti se počítá jako směrodatná odchylka výsledků zkoušek sx. Odhad hodnoty sx se počítá pomocí rozpětí R, které je definováno jako rozdíl mezi nejmenší a největší hodnotou paralelního stanovení. Provádí-li se dvě paralelní stanovení na m vzorcích, je směrodatná odchylka vyjádřena sx= ∑j=1eRj22m kde Rj = | x j1 - x j2 | je rozpětí, tj. rozdíl dvo u paralelních stanovení, provedených na j-tém vzorku. Z vypočtené směrodatné odchylky sx se vypočte ukazatel opakovatelnosti (r) analytické metody v dané analytické laboratoři. Pro opakovatelnost /r/ platí (při dvou paralelních opakování a hladinu významnosti P (0,95)): r = 2,8.sx. Směrodatná odchylka sx resp. opakovatelnost se určuje z dostatečně velkého počtu vzorků téhož druhu materiálu (p ≥ 20). Směrodatná odchylka sx se neurčuje z jedné ověřovací série, ale z dlouhodobého měření v dané laboratoři na vzorcích téhož druhu materiálu. 3. Správnost metody Správnost metody určuje těsnost shody mezi průměrnou hodnotou získanou z velké řady výsledků zkoušek a přijatou referenční hodnotou. Referenční hodnota se odvodí jako a) teoretická nebo stanovená hodnota založená na vědeckých podkladech b) přiřazená nebo certifikovaná hodnota založená na experimentálních pracích národních nebo mezinárodních organizací c) odsouhlasená nebo certifikovaná hodnota založená na spolupráci pod patronací vědeckých nebo technických skupin d) jestliže není k dispozici očekávaná hodnota veličiny uvedená v bodech a) až c), uvede se střední hodnota specifikovaného souboru měření (medián, průměr). 4. Linearita metody Linearitou metody se označuje přímková závislost mezi odezvou detekce a koncentrací analytu. Linearita se ověřuje metodami matematické statistiky. V případě zkušebních metod nevykazujících lineární závislost mezi odezvou detekce a koncentrací analytu, postupuje se metodami matematické statistiky, které nejsou založeny na předpokladu většinou normálního rozdělení a nepoužívají odhadu žádných parametrů. 5. Citlivost metody Citlivost metody určuje nejmenší rozdíl koncentrace stanovovaného znaku, jež odpovídá nejmenšímu zjistitelnému rozdílu, jenž může být zjištěn vhodnou odezvou signálu metody. 6. Mez stanovitelnosti metody Mezí stanovitelnosti metody se rozumí nejnižší koncentrace stanovovaného znaku, kdy je dosažena statisticky přijatelná správnost a přesnost. Většinou se jako mez stanovitelnosti bere první bod kalibrační křivky. 7. Selektivita metody Selektivita metody udává přehled o použitelnosti zkušební metody vzhledem ke koncentraci rušivých prvků. Zpravidla se udává, jaká koncentrace určitého znaku v matrici vzorku nemá statisticky významný vliv na správnost výsledků. Úplné znění validačního programu bude obsaženo ve Věstníku ministerstva zemědělství České republiky. 8. Výpočet opakovatelnosti a reprodukovatelnosti Opakovatelnost vyjadřuje shodnost za podmínek opakovatelnosti a reprodukovatelnost shodnost za podmínek reprodukovatelnosti. Pro mez opakovatelnosti (r) a reprodukovatelnosti (R) platí r = 2,8 x sr resp. r = 2,8.sx (viz čl. 2 přílohy 15); R = 2,8 x sR, kde odhad rozptylu reprodukovatelnosti sR2 je dán součtem odhadu rozptylu opakovatelnosti sr2 a mezilaboratorního rozptylu sL2 a platí: sR2 = sr2 + sL2 Hodnoty sr2 a sL2 se určí podle následujících rovnic: sr2=∑i=1pni-1xsi2∑i=1pni-p sL2= 1p-1 ∑i=1pniy-i- y̿2- sr2 kde si2=1ni1∑i=1niy--yi2 y̿= ∑i=1pniy-i∑i=1pni n̿= 1p- 1 ∑i=1pni- ∑i=1pni2∑i=1pni kde ni je počet výsledků a yi je jeden takovýto výsledek, p je počet laboratoří, které poskytly alespoň jeden výsledek. Ve speciálním případě, kdy pro všechna ni platí ni=n=2, se použije rozpětí wi=2si, čímž se získají vztahy: sL2= 12p ∑i=1pwi2 a sL2= 1p-1 ∑i=1pniy-i- y̿2- sr22 , Příloha č. 16 k vyhlášce č. 222/1996 Sb. 1. Zkoušení pracovní přesnosti se uskutečňuje u všech míchacích zařízení, která slouží pro finální výrobu premixů a krmiv s použitím premixů. 2. Ke zkoušení se používá výhradně jako indikační doplňková látka dimetridazol nebo lasalocid, u které je před zkouškou ověřen obsah účinné látky a látka je upravena tak, aby veškeré částice propadaly drátěným sítem o velikosti strany oka 0,5 mm. Pro zkoušku pracovní přesnosti 1 : 10 000 se odvažuje 100 g jako 100 % látky na 1 tunu míchaného substrátu, k ověření pracovní přesnosti 1 : 100 000 se odvažuje 10 g jako 100 % látky. Před použitím látky je přípustné její předmíchání do 1 kg použitého nosiče. 3. Ke zkoušce se používá jako nosič pro míchací zařízení sloužící k výrobě premixů s minerálním nosičem nebo pro výrobu doplňkových minerálních krmiv, krmný vápenec jemně nebo velmi jemně mletý. V ostatních případech se používá ke zkoušce jako nosič pšeničná mouka krmná. Velikost částic míchaného substrátu má být menší jak než 1 mm. 4. Míchací zařízení, u kterého se uskutečňuje zkouška nesmí propouštět míchaný substrát, míchací element musí být úplný, nepoškozený, zbavený zbytků a zcela vyprázdněný. Pokud se jedná o typové míchací zařízení, porovná se technické provedení míchacího zařízení s technickými podmínkami jeho výrobce a o porovnání se vyhotovuje protokol o shodě. 5. Protokol o shodě obsahuje tyto náležitosti: a) o jaké zařízení se jedná a kdo je jeho výrobcem, b) typ míchacího zařízení, c) výrobní číslo (pokud je uvedeno), d) rok výroby, e) provozovatel (pokud se nejedná o zkoušky u výrobce zařízení), f) posouzení shody výrobku s technickými podmínkami: - technické parametry (pohon, pracovní část - míchací element, vyprazdňovací zařízení) - funkční parametry (opotřebení mechanických částí, změny tvaru dílů, těsnost stroje po naplnění), - souhrnné vyjádření a případná doporučení, - kdo provedl posouzení shody (popis, případně razítko), - za provozovatele (výrobce) podpis, případně razítko, - datum vyhotovení protokolu. 6. Vlastní postup zkoušky Míchací zařízení se naplní míchaným nosičem (pšeničnou moukou krmnou, krmným vápencem), který se odváží s přesností ± 1 % z celkové jeho navážky. Odvažuje se takové množství, aby zaplnilo nejméně dvě třetiny objemu míchacího prostoru, který je udán výrobcem. Po kontrole těsnosti míchacího zařízení, která se uskutečňuje za jeho chodu, se za klidu míchacího elementu vpraví na povrch nosiče odvážené množství (s přesností 0,01 g) indikační doplňkové látky a míchací zařízení se uvede do chodu na dobu stanovenou výrobcem v technických podmínkách (pokud není stanovena na dobu udanou provozovatelem). Po ukončení stanovené doby se přikročí k odběru vzorků. 7. Odběr vzorků se uskutečňuje podle technického provedení míchacího zařízení buď za jeho klidu přímo z míchacího prostoru nebo při jeho vyprazdňování za chodu míchacího zařízení. Odběr dílčích vzorků se uskutečňuje pomocí dvouplášťového vertikálního vzorkovače nebo pomocí vzorkovací krabice pro odběr vzorků z celého průřezu toku materiálu. Pokud nelze použít k odběru vzorků při vyprazdňování žádnou z uvedených vzorkovacích pomůcek, lze výjimečně použít vhodnou vzorkovací lopatku. Za dílčí vzorek se považuje jeden vpich vzorkovače nebo jeden náběr vzorkovací krabicí. Takto odebrané dílčí vzorky se neupravují a přímo vkládají do obalů. 8. Úprava a zkoušení vzorků Úpravu vzorků pro zkoušení stanovuje příloha č. 7, bod 1.7. Pro zkoušení se používají výhradně postupy uvedené v příloze č. 10, a to pro lasalocid pod bodem 2.23 a pro dimetridazol pod bodem 3.1. Pro doplňkové látky dimetridazol a lasalocid, které jsou ustanoveny k ověření přesnosti míchacích zařízení, platí následující hodnoty opakovatelnosti: Doplňková látkaObsah mg/kgOpakovatelnostLasalocidod 0,5 do 1510% relat.od 50 do 1505% relat.Dimetridazolod 5 do 1510% relat.od 50 do 1805 mg. Z každého upraveného dílčího vzorku vždy po samostatné úpravě mícháním se oddělí dva zkušební vzorky pro 2 paralelní stanovení indikační doplňkové látky a u jednoho náhodně vybraného dílčího vzorku se oddělí čtyři zkušební vzorky pro 4 paralelní stanovení. Provedené paralelní stanovení u každého dílčího vzorku se nesmí od sebe odchylovat o více než je stanovená opakovatelnost pro danou metodu zkoušení. Z dvou paralelních stanovení u každého dílčího vzorku se vypočítá pro každý vzorek průměrná hodnota obsahu doplňkové látky, která slouží pro stanovení celkového rozptylu. 9. Stanovení celkového rozptylu Pro zpracování celkového rozptylu se použije jednotlivá paralelní stanovení u dílčích vzorků, z kterých se vypočte průměrná hodnota pro každý dílčí vzorek. Do výpočtu se dosadí průměrné hodnoty (x) dílčích vzorků. Pro stanovení celkového rozptylu (s2) platí: s2= 1k-1 ∑j=1kx-j- x-2 kde: k je celkový počet odebraných dílčích vzorků (počet úrovní) x-j je průměr uvnitř úrovně x- je průměr ze všech analytických stanovení (celkový průměr) 10. Stanovení rozptylu zkušební metody Pro stanovení rozptylu zkušební metody platí: sy2= 1n-1 ∑i=1nxi- x-i2 kde: n je počet paralelních opakování pro ověření metody (ověřovací sérii) xi je i-té stanovení na vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací sérii), x-i je průměr stanovení u vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací sérii), 11. Pracovní přesnost míchacího zařízení se považuje za vyhovující, pokud zkoušený substrát vykazuje homogenitu použité doplňkové látky a pro uvedené platí vztah: kdy F0,05= s2sy2 F0,1 α, k-1;n-1 12. Ze zkoušení pracovní přesnosti míchacího zařízení se vystavuje protokol o zkouškách, který obsahuje: a) typ míchacího zařízení, o které se jedná a pro jakou pracovní přesnost bylo zkoušeno (§ 7 odst. 3 písmeno b) zákona č. 91/1996 Sb.), b) kdo je výrobcem míchacího zařízení, c) jaká indikační doplňková látka byla použita a v jakém obsahu na kg zkoušeného substrátu (teorie), d) vlastní výsledky jednotlivých zkoušek obsahující číslo vzorku, pod kterým byl zařazen do zkoušek, pořadové číslo paralelního stanovení, prokázaný obsah doplňkové látky v paralelním stanovení, průměrný obsah doplňkové látky v dílčím vzorku, celkový průměr ze všech paralelních stanovení použitých k výpočtu celkového rozptylu, celkový rozptyl, rozptyl metody, f-test vypočítaný, f-test tabelovaný pro úroveň 0,1, e) závěrečné hodnocení, f) datum vyhotovení protokolu, g) razítko a podpis osoby provádějící zkoušky Protokol o zkoušení pracovní přesnosti je přenosný na stejné typy míchacích zařízení za předpokladu, že míchací zařízení bylo posouzeno a vystaven protokol o shodě mezi typem míchacího zařízení, které již vyhovělo požadavkům pro pracovní přesnost a míchacím zařízením, které je posuzováno, zdaje shodné. 13. Vzor protokolu o zkouškách Příloha č. 17 k vyhlášce č. 222 /1996 Sb. Pokud není u metod zkoušení v přílohách č. 9 a 10 určeno jinak, používají se hodnoty reprodukovatelnosti uvedené v následující tabulce. Jakostní znakDeklarovaný obsahAnalytické rozpětí Vlhkost (voda)do 15 %± 0,3 % abs.nad 15 %± 2 % relat.Dusíkaté látkydo 160 g/kg+ 4 g/kg160 - 320 g/kg+ 2,5 % relat.nad 320 g/kg± 8 g/kgTuk4 - 100 g/kg± 4 g/kg100 - 200± 4 % relat.nad 200 g/kg± 8 g/kgVláknina4 - 100± 4 g/kgnad 100 g/kg± 4 % relat.Popel2 - 40 g/kg± 10 % relat.40 - 100 g/kg± 4 g/kg100 - 150 g/kg± 4 % relat.150 - 200 g/kg± 6 g/kgnad 200 g/kg± 3 % relat.Škrobdo 120 g/kg± 6 g/kg120 - 200± 5 % relat.nad 200 g/kg± 10 g/kgCukr5 - 250 g/kg± 5 g/kg250 - 500± 2 % relat.nad 500 g/kg± 10 g/kgFosfor1.2 - 10 g/kg± 0,6 g/kgnad 10 g/kg± 6 % relat.Vápník1 - 5 g/kg± 0,5 g/kg5 - 60 g/kg± 10 % relat.60 - 100 g/kg± 6 g/kgnad 100 g/kg± 6 % relat.Hořčík, draslík2 - 50 g/kg± 10 % relat.nad 50 g/kg± 5 g/kgSodík0,4 - 1,6 g/kg± 0,2 g/kg1,6 - 80 g/kg± 12,5 % relat.nad 80 g/kg± 10 g/kgNerozpustný podíl popele v HCl3 - 100 g/kg± 3 g/kgnad 100 g/kg± 3 % relat.Chloridy jako NaCldo 10 g/kg± 1 g/kg10 - 50 g/kg± 10 % relat.nad 50 g/kg± 5 g/kgMočovina (krmivo)2 - 20 g/kg± 2 g/kg20 - 100 g/kg± 10 % relat.Močovina (surovina)100 - 200 g/kg± 10 g/kgnad 200 g/kg± 5 % relat.Uhličitany jako CaCO32 - 25 g/kg± 2 g/kg25 - 100 g/kg± 8 % relat.nad 100 g/kg± 8 g/kgStravitelnost dusíkatých látekbez rozdílu obsahu± 2 % relat.Aminokyselinybez rozdílu obsahu± 10 % relat.Mastné kyseliny volnénad 50 g/kg± 10 % relat.Kyselost tukunad 4 mg KOH/g tuku± 15 % relat.Karotenoidybez rozdílu obsahu± 15 % relat.Mď, kobalt, železo, zinek, mangan do 5 mg/kg± 50 % relat.5 - 10 mg/kg± 2,5 mg/kg10 - 30 mg/kg+ 25 % relat.30 - 50 mg/kg± 7,5 mg/kgnad 50 mg/kg± 15 % relat.Jodbez rozdílu obsahu± 25 % relat.Vitamin A2 000 - 4 000 m.j./kg1 000 m.j./kg4 000 - 100 000 m.j./kg25 % relat.100 000 - 125 000 m.j./kg25 000 m.j./kg125 000 - 375 000 m.j./kg20 % relat.375 000 - 600 000 m.j. /kg 75 000 m.j./kg600 000 - 800 000 m.j. /kg 12,5 % relat.800 000 - 100 0000100 000 m.j./kgnad 1 000 000 m.j./kg10 % relat.Vitamin Edo 25 mg/kg± 40 % relat.25 - 50 mg/kg± 10 mg/kg50 - 150 mg/kg± 20 % relat.150 - 200 mg/kg± 30 mg/kg200 - 500 mg/kg± 15 % relat.500 - 750 mg/kg± 75 mg/kgnad 750 mg/kg± 10 % relat.Avilamycin, avoparcin, flavofosfolipol, monensinát sodný, salinomycinát sodný, tylosinfosfát, virginiamycin, zinkbacitracin a další antibiotika0,5 - 25 mg/kg± 40 % relat.25 - 50 mg/kg± 10 mg/kg50 - 100 mg/kg± 20 % relat.100 - 200 mg/kg± 20 mg/kgnad 200 mg/kg± 10 % relat.Olachindox2 - 12 mg/kg± 50 % relat.12 - 40 mg/kg± 6 mg/kg40 - 300 mg/kg± 15 % relat.300 - 450 mg/kg± 45 mg/kg450 - 5 000 mg/kg± 10 % relat.5 000 - 10 000 mg/kg± 500 mg/kgnad 10 000 mg/kg± 5 % relat.Amprolium20 - 100 mg/kg± 10 mg/kg100 - 5 000 mg/kg± 10 % relat.5 000 - 10 000 mg/kg± 500 mg/kgnad 10 000 mg/kg± 5 % relat.Meticlorpindol40 - 100 mg/kg± 15 mg/kg100 - 300 mg/kg± 15 % relat.300 - 450 mg/kg± 45 mg/kg450 - 5 000 mg/kg± 10 % relat.Robenidin, dimetridazol4 - 10 mg/kg± 2 mg/kg10 - 25 mg/kg± 20 % relat.25 - 50 mg/kg± 5 mg/kg50 - 5 000 mg/kg± 10 % relat.5 000 - 10 000 mg/kg± 500 mg/kgnad 10 000 mg/kg± 5 % relat.Methylbenzochát5 - 10 mg/kg± 50 % relat.10 - 20 mg/kg± 5 mg/kg20 - 40 mg/kg± 25 % relat.40 - 100 mg/kg± 10 mg/kg100 - 5 000 mg/kg± 10 % relat.5 000 - 10 000 mg/kg± 500 mg/kgnad 10 000 mg/kg± 5 % relat.Aflatoxin B11 - 4 µg/kg± 50 % relat.4 - 10 µg/kg± 2 µg/kgnad 10 µg/kg± 20 % relat.Arsendo 1 mg/kg± 50 % relat.1 - 2,5 mg/kg± 0,5 mg/kg2,5 - 15 mg/kg± 20 % relat.15 - 30 mg/kg± 3 mg/kgnad 30 mg/kg± 10 % relat.Olovo1 - 3 mg/kg± 50 % relat.3 - 5 mg/kg± 1,5 mg/kg5 - 10 mg/kg± 30 % relat.10 - 20 mg/kg± 3 mg/kg20 - 40 mg/kg± 15 % relat.40 - 60 mg/kg± 6 mg/kgnad 60 mg/kg± 10 % relat.Kadmium0,10 - 0,20 mg/kg± 50 % relat.0,20 - 0,40 mg/kg± 0,10 mg/kg0,40 - 1,0 mg/kg± 25 % relat.1,0 - 2,5 mg/kg+ 0,25 mg/kgnad 2,5 mg/kg± 10 % relat.Chlorované uhlovodíky5 - 100 µg/kg± 50 % relat.100 - 200 µg/kg± 50 µg/kgnad 200 µg/kg± 25 % relat.Fluordo 12 mg/kg± 50 % relat.12 - 15 mg/kg± 6 mg/kg15 - 30 mg/kg± 40 % relat.30 - 60 mg/kg± 12 mg/kg60 - 500 mg/kg± 20 % relat.500 - 1 000 mg/kg± 100 mg/kgnad 1 000 mg/kg± 10 % relat.Gossypolnad 500 mg/kg± 20 % relat.Rtuť0,04 - 0,06 mg/kg± 50 % relat.0,06 - 0,10 mg/kg± 0,03 mg/kg0,10 - 0,20 mg/kg± 30 % relat.0,20 - 0,30 mg/kg± 0,06 mg/kgnad 0,30 mg/kg± 20 % relat.Hořčičná silicebez rozdílu obsahu± 20 % relat.Druhová čistotabez rozdílu obsahubez toleranceŠkodlivé nečistotybez rozdílu obsahubez toleranceVinylthiooxazolidonbez rozdílu obsahu± 20 % relat.Metabolizovaná energiebez rozdílu obsahu± 0,3 MJ/kg“ 1) § 16 až 18 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech. 1a) Vyhláška č. 294/1997 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, ve znění vyhlášky č. 91/1999 Sb. 2) § 7 zákona č. 91/1996 Sb. 3) § 7 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 194/1996 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech. 4) § 17 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech.