§ 205d Zákon, kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti – Zákonné pojištění odpovědnosti organizace za škodu

§ 205d Zákonné pojištění odpovědnosti organizace za škodu (1) Organizace zaměstnávající alespoň jednoho pracovníka jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěny (dále jen „zákonné pojištění“) u pojišťoven, o kterých to stanoví zákony národních rad. To se nevztahuje na organizace, které mají podle zákona postavení státního orgánu. (2) Zákony národních rad upraví způsob úhrady případné majetkové újmy vzniklé pojišťovně provozováním zákonného pojištění. (3) Bližší podmínky a sazby pojistného stanoví vyhláškou ministerstvo financí České republiky a ministerstvo financí Slovenské republiky. (4) Pokud při zániku organizace nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jinou organizaci, má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byla povinna nahradit sama pojištěná organizace. (5) V rozsahu, v jakém se na organizaci vztahuje zákonné pojištění, zaniká její povinnost sjednat smluvní pojištění podle zvláštních předpisů.21) 19. V § 242 odst. 2 se tečka za první větou nahrazuje čárkou a připojují se slova „popřípadě zvláštní zákon.“. 20. § 249 se doplňuje odstavcem 4, který zní: „(4) Zanikne-li organizace v souvislosti s přeměnou na jinou formu organizace, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na organizaci nově vzniklou, pokud zákon nestanoví jinak.22)“. 21. V § 251 druhá věta zní: „Provádí-li se však při zrušení organizace její likvidace,23) má tuto povinnost likvidátor; pokud likvidátor ke dni skončení likvidace neuspokojí nároky pracovníků organizace, která má podle zákona postavení státního orgánu, má tuto povinnost stát.“. 22. § 272 se doplňuje odstavcem 7, který zní: „(7) V organizacích, které nejsou v působnosti odvětvových ústředních orgánů, se na práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 74 písm. f), § 95 odst. 2, § 105 odst. 4, § 133 odst. 6, § 150 odst. 2 a § 167 odst. 2 použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy vydané pro organizace s obdobnou činností.“. 23. § 275 se doplňuje odstavcem 3, který zní: „(3) Pro účely náhrady za ztrátu na výdělku (§ 194 a 195) a v dalších případech, kdy se pro účely náhrady škody vychází z průměrného měsíčního čistého výdělku pracovníka, se tento výdělek zjišťuje z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením daně ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka v měsíci, v němž vznikl nárok na náhradu.“. Čl. III 1. Převedení pracovníka na jinou práci nebo přeložení do jiného místa výkonu práce, k nimž došlo podle ustanovení § 37 odst. 4 písm. c) a § 38 odst. 3 a 4 zákoníku práce přede dnem účinnosti tohoto zákona bez souhlasu pracovníka, pozbývá účinnosti nejpozději uplynutím doby 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud se organizace s pracovníkem nedohodne jinak. 2. Pracovník uvedený v ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává podnikatelskou činnost, je povinen nejpozději do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona požádat písemně organizaci o udělení souhlasu k výkonu takové činnosti. Organizace je povinna do jednoho měsíce ode dne podání této žádosti pracovníku písemně sdělit, zda souhlas uděluje či nikoliv; není-li pracovníku takový souhlas udělen nebo pracovník ve lhůtě podle předchozí věty o souhlas nepožádal, je povinen bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. Pokud se organizace ve stanovené lhůtě k žádosti pracovníka písemně nevyjádří, má se za to, že uděluje souhlas k takové činnosti. 3. Pracovník uvedený v ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, který ke dni účinnosti tohoto zákona je členem řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost a nebyl do takového orgánu vyslán organizací, v níž je zaměstnán, je povinen bez zbytečného odkladu toto členství ukončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. 4. Pracovník organizace, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává vedle pracovněprávního vztahu výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž je zaměstnán (§ 75 odst. 1 zákoníku práce), je povinen nejpozději do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona požádat písemně organizaci o udělení souhlasu k výkonu takové činnosti. Organizace je povinna do jednoho měsíce ode dne podání této žádosti pracovníku písemně sdělit, zda souhlas uděluje či nikoliv; není-li pracovníku takový souhlas udělen nebo pracovník ve lhůtě podle předchozí věty o souhlas nepožádal, je povinen bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. Pokud se organizace ve stanovené lhůtě k žádosti pracovníka písemně nevyjádří, má se za to, že uděluje souhlas k takové činnosti. 5. Vedoucí organizace a vedoucí pracovníci v jeho přímé řídící působnosti, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávají vedle svého zaměstnání činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni (§ 75 odst. 3 zákoníku práce), jsou povinni po dni účinnosti tohoto zákona bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinili právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž jsou zaměstnáni. 6. Příspěvek pracovníkům k částečnému vyrovnání poklesu mzdy podle vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 347/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 2/1992 Sb. a vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 407/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 36/1992 Sb., na který vznikl nárok přede dnem účinnosti tohoto zákona, se poskytuje podle dosavadních předpisů nejdéle do 30. června 1992. Po dobu poskytování tohoto příspěvku nelze použít ustanovení § 130 odst. 3 zákoníku práce. 7. Povinné smluvní pojištění, které vzniklo podle zvláštních předpisů přede dnem 1. 1. 1993, zaniká dnem 31. 12. 1992 v rozsahu, v jakém se na organizaci vztahuje zákonné pojištění podle § 205d zákoníku práce, pokud nezaniklo již před tímto dnem. 8. Podle dosavadního ustanovení § 251 zákoníku práce se řídí povinnost uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, pokud jde o nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, na jejichž uspokojování se nevztahuje zákonné pojištění podle tohoto zákona nebo povinné smluvní pojištění podle zvláštních předpisů. 9. Nejde-li o nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, podle dosavadního ustanovení § 251 zákoníku práce se řídí povinnost uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona. 10. Ustanovením § 2 odst. 4 zákona o zaměstnanosti není dotčeno vykonávání práce cizincem (osobou bez státní příslušnosti) na území České a Slovenské Federativní Republiky na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené přede dnem účinnosti tohoto zákona. 11. Podle ustanovení § 16a odst. 2 zákona o zaměstnanosti se postupuje, vznikl-li nárok na hmotné zabezpečení uchazečům o zaměstnání nejdříve dnem účinnosti tohoto zákona. 12. Skončení pracovních poměrů vzniklých před 1. lednem 1989 na dobu určitou nebo s účinností před tímto dnem na dobu určitou změněných vzhledem k přidělení podnikového nebo služebního bytu, bytu vystavěného v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku a bytu přiděleného ve státním zájmu se od účinnosti tohoto zákona posuzuje podle stejných ustanovení zákoníku práce jako skončení ostatních pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou. Čl. IV (1) Zrušují se: 1. § 4 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce. 2. § 16 nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 121/1990 Sb., o pracovněprávních vztazích při soukromém podnikání občanů, ve znění nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 14/1991 Sb. 3. Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 406/1991 Sb., o prodloužení dovolené na zotavenou v organizacích, které neprovozují podnikatelskou činnost. 4. Nařízení vlády České republiky č. 343/1991 Sb., o prodloužení dovolené na zotavenou pracovníkům organizací, které neprovozují podnikatelskou činnost. 5. Nařízení vlády Slovenské republiky č. 352/1991 Sb., o prodloužení dovolené na zotavenou pracovníkům organizací, které neprovozují podnikatelskou činnost. 6. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 17/1978 Sb., o úhradě pojistného z pojistných smluv uzavíraných o pojištění osob socialistickými organizacemi. 7. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 347/1991 Sb., o zabezpečení pracovníků organizací, kteří pracují po kratší pracovní dobu pro přechodné odbytové a finanční potíže, ve znění vyhlášky č. 2/1992 Sb. 8. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 407/1991 Sb., o zabezpečení pracovníků organizací, kteří pracují po kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu z důvodů přechodných odbytových a finančních potíží organizací, ve znění vyhlášky č. 36/1992 Sb. (2) Ke dni 1. 1. 1993 se zrušuje § 68 a 78 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Čl. V Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, jak vyplývá z pozdějších zákonů. Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení § 205d zákoníku práce nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1993. Havel v. r. Dubček v. r. Čalfa v. r. 20) Např. § 54 zákona č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé. 21) Například § 23 odst. 1 část věty za středníkem zákona ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii, § 19 odst. 1 věta druhá zákona SNR č. 129/1991 Sb., o komerčních právnících. 22) Například zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. 23) Například zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. 26) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.