§ 35 Zákon o dani z přidané hodnoty – Uchovávání daňových dokladů

Zákon o dani z přidané hodnoty · 235/2004 Sb. · § 35 · Daňové a finanční právo
Stručně: Paragraf § 35 ZDPH stanovuje, kdo, jak dlouho a kde musí uchovávat daňové doklady, a také povinnost zajistit jejich překlad na žádost správce daně.
§ 35 Uchovávání daňových dokladů (1) Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba povinná k dani, která a) daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo b) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku. (2) Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. (3) Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. (4) Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku. (5) Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.

Výklad

Stručně

Paragraf § 35 ZDPH stanovuje, kdo, jak dlouho a kde musí uchovávat daňové doklady, a také povinnost zajistit jejich překlad na žádost správce daně.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.