§ 12 Vyhláška ministra financí, kterou se uveřejňují úmluvy o likvidaci Rakousko-uherské banky, schválené vládou republiky Československé dne 14. září 1922, jakož i rozhodnutími Reparační komise ze dne 18. června 1921, č. 1373, a ze dne 25. dubna 1922, č. 1904. – Rakouský spolkový zákon ze dne 16. července 1921 o provedení čl. 248 a 249 mírové smlouvy St. Germainské.

§ 12 Rakouský spolkový zákon ze dne 16. července 1921 o provedení čl. 248 a 249 mírové smlouvy St. Germainské. 1. Valutovými pohledávkami jsou ty, které původně znějí na zlato, stříbro anebo na některou jinou měnu nežli na koruny; nejsou jimi však pohledávky znějící na měnu státu, který byl za války spojencem Rakousko-uherského mocnářství. Valutové pohledávky Rakušanů vyúčtuje s rakouskými věřiteli zúčtovací úřad (Abrechnungsamt) po odečtení svých režijních příspěvků a jiných výloh onou částkou, kterou byly pohledávky zahraničním výrovnávacím úřadem zúčtovacímu úřadu k dobru připsány, ve měně tohoto dobropisu a zapraví je založenými dluhopisy, které podle volby Spolku budou zúročeny a splaceny v cizozemské měně, anebo v korunách přepočítaných podle kursu v den splatnosti. 2. Dluhopisy znějí na majitele, jsou zúročitelny 5% ročně a budou podle umořovacího plánu, který bude vypracován, splaceny nejdéle do deseti let. Budou vydány buď Spolkem anebo některým peněžním ústavem se zárukou Spolku. 3. Až do výše celkového oběhu dluhopisů budou tvořiti přímé jich krytí pohledávky zúčtovacího úřadu za dlužníky (§§ 11 a 13). V tomto rozsahu budou příjmy z těchto pohledávek přímo upotřebeny ke službě dluhopisů. 4. Zúčtovací úřad je zmocněn, s úchylkou od výše uvedených ustanovení, vypláceti menší částky hotově v korunách podle denního kursu místo v dluhopisech. 5. Lze-li očekávati, že vzniknou vzájemné nároky zúčtovacího úřadu, může dlužná částka, kterou zúčtovací úřad dluží, býti zcela anebo částečně zadržena, anebo může výplata její býti podmíněna poskytnutím záruky, kterou by zúčtovací úřad uznal za dostatečnou. Za tím účelem může zúčtovací úřad požadovati na věřiteli předložení místopřísežně zajištěného seznamu svých dluhů tomuto zákonu podrobených, který dlužno na žádost zúčtovacího úřadu potvrditi přísahou. (Překlad.) Zástupci států: p. Dr. Dolzani za království Italské, J. E. Biliński za republiku Polskou, p. Antonesco za království Rumunské, p. Dr. Ploj a p. Dr. Novakovič za království Srbů, Chorvatů a Slovinců, p. Dr. Roos za republiku Československou, J. E. Dr. Reisch a p. Dr. Thaa za republiku Rakouskou, J. E. Dr. Popovics za vládu království Maďarského s výhradou konečného schválení „Hlavního protokolu ze 14. března 1922“ všemi příslušnými činiteli a s výhradou jeho provedení, sjednali toto: Státy následnické se zavazují převzíti placení pensí připadajících zaměstnancům Rakousko-uherské banky, v činné službě nebo v pensi, kteří se stali jejich příslušníky do 1. června 1921. Likvidace zaplatí těmto státům v poměru břemene každým z nich takto převzatého, připadající jim podíl pensijního fondu, dosahujícího částky 196,503.253·75 německo-rakouských korun, po odečtení titrů, v nichž je tento fond uložen a které budou rozděleny in natura. Z důvodů lidskosti doplní následnické státy podle svého vnitřního zákonodárství výši pensí příslušející převzatým zaměstnancům, buďto že jim zajistí po assimilaci pense, které platí svým státním zaměstnancům nebo zaměstnancům svého emisního ústavu (Polsko, Rumunsko, stát Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československo), anebo že jim povolí spravedlivý přídavek, jehož výše bude stanovena v Rakousku zákonem a v Maďarsku ministerským nařízením. Zmíněné povinnosti platí jenom v příčině zaměstnanců již pensionovaných anebo vstoupivších do služeb států anebo jejich emisních ústavů. Pokud jde o zaměstnance sloužící doposud v bance, kteří by nebyli převzati ani státy následnickými, ani jejich emisními ústavy, jsou likvidátoři oprávněni upraviti jich postavení, šetříce co nejlépe zájmů Likvidace. Pense, která jim bude poskytnuta, nesmí býti v tomto případě vyšší, než ta, kterou by dostali, kdyby byli převzati státem, jehož jsou příslušníky, anebo emisním ústavem tohoto státu. Ve Vídni dne 14. března 1922. DOLZANI v. r. BILIŃSKI v. r. ANTONESCO v. r. PLOJ v. r. NOVAKOVIČ v. r. ROOS v. r. REISCH v. r. THAA v. r. POPOVICS v. r. (Překlad.) Zástupci států: p. Dr. Dolzani za království Italské, J. E. Biliński za republiku Polskou, p. Antonesco za království Rumunské, p. Dr. Ploj a p. Dr. Novakovič za království Srbů, Chorvatů a Slovinců, p. Dr. Roos za republiku Československou, J. E. Dr. Reisch a p. Dr. Thaa za republiku Rakouskou, J. E. Dr. Popovics za vládu království Maďarského s výhradou konečného schválení „Hlavního protokolu ze dne 14. března 1922“ všemi příslušnými činiteli a s výhradou jeho provedení, sjednali toto: Jediné z důvodů slušnosti zmocňují následnické státy likvidátory, aby vyloučili z podstaty aktiv, jež mají býti mezi ně rozdělena podle výše uvedeného hlavního protokolu, tyto nemovitosti a tato zařízení za účelem jich přenechání akcionářům Rakousko-uherské banky: 1. Nemovitosti a zařízení rakouských filiálek Rakousko-uherské banky, které jsou mimo Vídeň. 2. Nemovitost, která jest v Bankgasse, č. 3, se zařízením. 3. Veškerý materiál a úplné zařízení tiskárny bankovek. Rozumí se, že toto zmocnění stane se účinným jenom tehdy, budou-li závazky Likvidace vůči následnickým státům a jejím ostatním věřitelům úplně splněny a přijmou-li akcionáři toto rozhodnutí jako konečnou úpravu všech svých domnělých nároků vůči Likvidaci. Toto zmocnění bude považováno za neplatné a neučiněné, kdyby se akcionáři snažili jakýmkoli jiným způsobem uplatňovati své nároky. Ve Vídni dne 14. března 1922. DOLZANI v. r. BILIŃSKI v. r. ANTONESCO v. r. PLOJ v. r. NOVAKOVIČ v. r. ROOS v. r. REISCH v. r. THAA v. r. POPOVICS v. r. Bečka v. r. *) Překlad z původního znění § 12 rak. spolk. zák. č. 393 z r. 1921.