§ 1 Zákon, jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky

§ 1 Osobám nastoupivším po skončení povinné školní docházky do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920 do 28. července 1934 lze uděliti podle § 7 oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky v rozsahu § 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb., s výjimkou oprávnění rovnati zuby a chrup (orthodontie), jestliže a) jsou u nich splněny všeobecné podmínky pro nabytí koncesované živnosti stanovené živnostenským řádem (zákonem) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, b) jsou státně spolehlivé, c) vyučily se živnosti zubní techniky v učební době, která trvala nejméně 3 roky, u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi, nebo u dentisty (zkoušeného zubního technika, zubního technika), ve státním ústavu pro zubní lékařství, na zubních klinikách nebo v zubním ambulatoriu nositele veřejnoprávního sociálního pojištění, ve vojenských nemocnicích nebo vojenských zubních ambulatoriích, d) byly po vyučení činny nejméně po 9 let v oboru zubní techniky u osob, v ústavech, na klinikách nebo v ambulatoriích uvedených pod písm. c) nebo ve vlastnosti národního správce nebo náměstka podle § 55 živnostenského řádu (§ 71 živnostenského zákona), z toho nejméně 3 roky jako pomocné síly laboratorní u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi; do doby této činnosti se započítává též doba obdobné činnosti osobám, na něž se vztahuje zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a některých jiných účastnících národního boje za osvobození, konané v době stanovené v § 15 uvedeného zákona, a e) prokáží zkouškou vykonanou podle tohoto zákona potřebné znalosti a zručnosti v oboru zubní techniky.