§ 17 Zákon o odpadech – Účinnost

§ 17 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1991. Havel v. r. Dubček v. r. Čalfa v. r. Příloha k zákonu č. 238/1991 Sb. 1) VÝBUŠNOST – je vlastnost, kterou mají odpady, jež mohou působením plamene explodovat nebo které jsou citlivější k nárazům či tření než suchý technický m-dinitrobenzen. 2) HOŘLAVOST – extrémní hořlavost – je vlastnost, kterou mají odpady hořlavých kapalin s bodem vzplanutí menším než 0 oC a bodem varu menším nebo rovným 35 oC, – vysoká hořlavost – je vlastnost, kterou mají odpady, – jež se mohou samozahřívat a následně i samovznítit při styku se vzduchem při teplotě okolí a bez působení vnějšího tepelného zdroje nebo – jež při styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují hořlavé plyny v nebezpečných množstvích, – tuhého skupenství, jež se mohou lehce vznítit po krátkodobém kontaktu se zdrojem zapálení a které dále hoří nebo vyhoří po odstranění tohoto zdroje, nebo – hořlavých kapalin s bodem vzplanutí menším než 21 oC nebo – plynného skupenství, které jsou za normálního tlaku na vzduchu hořlavé/výbušné, – hořlavost – je vlastnost, kterou mají odpady hořlavých kapalin s bodem vzplanutí větším nebo rovným 21 oC a menším nebo rovným 55 oC a hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nad 50 oC, pokud jsou zahřáty na nebo nad teplotu jejich bodu vzplanutí. 3) OXIDAČNÍ SCHOPNOST – je vlastnost, kterou mají odpady, jež způsobují vysoce exotermní reakci, přijdou-li do styku s jinými látkami, zejména s hořlavými látkami. 4) TEPELNÁ NESTÁLOST ORGANICKÝCH PEROXIDŮ – je vlastnost, kterou mají odpady organických peroxidů nebo obsahující organické peroxidy v množství schopném samovolného rozkladu bez výbuchu za současného zvyšování teploty. 5) SCHOPNOST ODPADŮ UVOLŇOVAT PŘI STYKU SE VZDUCHEM NEBO VODOU JEDOVATÉ PLYNY – je vlastnost, kterou mají odpady, jež uvolňují při styku s vodou nebo se vzduchem více než 1 l jedovatého plynu na 1 kg odpadu za 1 hod. 6) EKOTOXICITA – je vlastnost, kterou mají odpady, jež představují akutní či pozdní nebezpečí v důsledku nepříznivého zatížení životního prostředí biologickou akumulací nebo toxickými účinky na biotické systémy. Jedná se o odpady: a) které vykazují alespoň pro jeden z testovacích organismů: 1. Poecilia reticulata 2. Daphnia magna 3. Scenedesmus quadricauda nebo Scenedesmus subpicatus nebo Selenastrum capricornutum 4. semeno Sinapis alba hodnotu EC (IC) 50 ≤ 10 mg/l, což odpovídá látkám mimořádně jedovatým, velmi silně jedovatým a silně jedovatým pro vodní organismy, b) jejichž vodný výluh vykazuje alespoň pro jeden z testovacích organismů hodnotu EC (IC) 50 ≤ 10 ml/l nebo toxikologická jednotka TU ≥ 10. 7) NÁSLEDNÁ NEBEZPEČNOST – je vlastnost, kterou mají odpady, jež uvolňují do výluhu škodliviny, které překračují některou z limitních hodnot stanovených vyhláškou ministerstva. 8) RADIOAKTIVITA – je vlastnost odpadů, jejichž měrná aktivita přesahuje hodnoty uvedené v § 3 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením. 9) AKUTNÍ TOXICITA – odpad je ve vztahu k člověku odpadem nebezpečným z hlediska akutní toxicity, jestliže v důsledku vstřebání velmi malé dávky účinné látky (škodlivé látky) nebo účinných látek (škodlivých látek) v odpadu obsažených bez ohledu na cestu vstupu vstřebání do organismu (např. po požití, vdechnutí nebo proniknutí kůží) může vzniknout smrt nebo těžké, zpravidla nezvratné (ireversibilní) poškození zdraví s nebezpečím smrti. 10) POZDNÍ ÚČINEK – odpad je ve vztahu k člověku odpadem nebezpečným z hlediska nezvratného pozdního účinku, jestliže obsahuje prokázané karcinogeny, mutageny zárodečných buněk a látky toxické pro lidskou reprodukci (teratogeny nebo látky s embryotoxickým účinkem) v dávkách (množství) schopných vyvolat zhoubné bujení, mutace zárodečných buněk či poškození plodu s prokazatelně vyšší frekvencí, než je výskyt těchto vad (onemocnění) v běžné populaci, nebo odpad, u něhož byly tyto vlastnosti experimentálně ověřeny. 11) ŽÍRAVOST – odpad je ve vztahu k člověku odpadem nebezpečným z hlediska žíravého účinku, jestliže při jeho nanesení na zdravou neporušenou kůži dojde k rozrušení celé vrstvy tkáně kůže. 12) INFEKČNOST – odpad je ve vztahu k člověku nebezpečným z hlediska možného přenosu závažného infekčního onemocnění pro člověka, jestliže obsahuje patogenní mikroorganismy s dostatečnou virulencí v koncentraci nebo v množství, kdy expozicí by mohlo vzniknout onemocnění člověka nebo zvířete. 1) Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon). 1a) Opatření Federálního výboru pro životní prostředí, kterým se vyhlašuje Kategorizace a katalog odpadů (částka 69/1991 Sb.). 2) Zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší. 3) Vyhláška ministra hutního průmyslu a rudných dolů č. 93/1962 Sb., o státní službě pro drahé kovy, ve znění vyhlášky č. 34/1968 Sb. a vyhlášky č. 154/1980 Sb. 4) Vyhláška Čs. komise pro atomovou energii č. 67/1987 Sb., o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením. Vyhláška ministerstva zdravotnictví SSR č. 65/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením. 5) Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). 6) Zákon č. 44/1988 Sb. Zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Zákon SNR č. 51/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. 7) Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči. Vyhláška federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 121/1987 Sb., o zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů. Vyhláška federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat. 8) Zákon č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů, ve znění zákona č. 426/1990 Sb. 9) Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění zákona č. 102/1988 Sb. a zákona č. 113/1990 Sb. 10) Např. zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 35/1967 Sb., zákon č. 138/1973 Sb., nařízení vlády ČSR č. 25/1975 Sb., jímž se stanoví ukazatelé přípustného stupně znečištění vod, nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, nařízení vlády SSR č. 30/1975 Sb., jímž se stanoví ukazatelé přípustného stupně znečištění vod, nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, ve znění vyhlášky č. 185/1990 Sb., vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod, vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství SSR č. 23/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod. 11) § 3 vyhlášky č. 43/1990 Sb., o projektové přípravě staveb. 12) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). 12a) § 2 odst. 1 a § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů. § 6 zákona ČNR č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace a státního zkušebnictví. 13) Zákon č. 20/1966 Sb. Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb. Nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb. Vyhláška č. 59/1972 Sb. Vyhláška č. 65/1972 Sb. Vyhláška č. 67/1987 Sb. 14) Zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství. 15) § 145 a násl. hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 421 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.