§ 6 Zákon České národní rady na ochranu zvířat proti týrání
Zákon České národní rady na ochranu zvířat proti týrání · 246/1992 Sb. · § 6 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf zakazuje opustit zvíře s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat, přičemž za opuštění se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí.
§ 6
Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Za opuštění zvířete se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí.
Výklad
Stručně
Paragraf zakazuje opustit zvíře s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat, přičemž za opuštění se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí.
Co to znamená v praxi
Majitelé zvířat nesmí svá zvířata úmyslně odložit nebo vyhnat, aby se jich zbavili.
Pokud je zvíře vypuštěno do jeho přirozeného prostředí (např. volně žijící zvíře, které bylo dočasně v péči člověka), a to je vhodné pro jeho stav a podmínky prostředí, nejedná se o zakázané opuštění.
Zákaz se vztahuje na jakékoli zvíře, které je v péči člověka a které by bylo úmyslně opuštěno.
Na co si dát pozor
Rozhodující je úmysl zbavit se zvířete. Pokud by zvíře uteklo a majitel se ho aktivně snaží najít, nejedná se o opuštění ve smyslu tohoto paragrafu.
Výjimka pro vypuštění do přirozeného prostředí se týká pouze situací, kdy je to pro zvíře vhodné a neohrozí to jeho přežití nebo pohodu.
Porušení tohoto zákazu může mít právní důsledky, neboť se jedná o týrání zvířat.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.