§ 12 Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky, kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky – PRACOVNÍ VÝCHOVA A ZAMĚSTNÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH

Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky, kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky · 247/1992 Sb. · § 12 · Ústavní právo a lidská práva
Stručně: Paragraf 12 vyhlášky 247/1992 stanoví, že odsouzení ve výkonu trestu mají povinnost pracovat, pokud to dovoluje jejich zdravotní stav a jsou zařazeni do práce rozhodnutím komise. Zároveň definuje výjimky z této povinnosti a důsledky odmítání práce.
§ 12 PRACOVNÍ VÝCHOVA A ZAMĚSTNÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH (1) Odsouzený je povinen ve výkonu trestu pracovat, je-li zařazen do práce rozhodnutím komise, kterou určí ředitel ústavu (dále jen „zařazovací komise“), a pokud to dovoluje jeho zdravotní stav. (2) Povinnost pracovat se nevztahuje na odsouzeného: a) plně invalidního, b) splňujícího podmínky pro přiznání starobního důchodu, c) dočasně práce neschopného, d) pokud z povahy překážky vyplývá, že je jeho pracovní povinnost vyloučena. (3) Odsouzenému, který s ohledem na svůj věk, zdravotní stav nebo nedostatek vhodné práce není zařazen do práce, náleží sociální kapesné. (4) V případě svévolného a bezdůvodného odmítání práce se odsouzený umístí odděleně od ostatních odsouzených v době, kdy by jinak měl pracovat, přičemž se mu neumožní zájmová činnost, ani sledování televize; v takovém případě se odsouzenému účtuje podle zvláštního předpisu1) náhrada nákladů výkonu trestu.

Výklad

Stručně

Paragraf 12 vyhlášky 247/1992 stanoví, že odsouzení ve výkonu trestu mají povinnost pracovat, pokud to dovoluje jejich zdravotní stav a jsou zařazeni do práce rozhodnutím komise. Zároveň definuje výjimky z této povinnosti a důsledky odmítání práce.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.