§ 12 Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů – Vystavování daňových dokladů, dokladů o použití a jejich obsah

§ 12 Vystavování daňových dokladů, dokladů o použití a jejich obsah (1) Plátce je povinen vyhotovit za každé zdanitelné plnění pro jiného plátce běžný daňový doklad, v případě uskutečnění zdanitelného plnění podle § 7 odst. 2 doklad o použití, a to nejdříve dnem uskutečnění zdanitelného plnění a nejpozději do 15 dnů od tohoto dne, pokud tento zákon nestanoví jinak. Doklad vystavený před uskutečněním zdanitelného plnění není daňovým dokladem, s výjimkou splátkového kalendáře podle odstavce 8. Plátce není povinen vystavit daňový doklad za zdanitelné plnění osvobozené od daně. (2) Běžný daňový doklad musí obsahovat a) obchodní jméno, sídlo, popř. bydliště nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo9) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní jméno, sídlo, popř. bydliště nebo místo podnikání plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) daňové identifikační číslo plátce, pro něhož se uskutečňuje zdanitelné plnění, e) pořadové číslo dokladu, f) rozsah a předmět zdanitelného plnění, g) datum vystavení dokladu, h) datum uskutečnění zdanitelného plnění, i) výši ceny bez daně celkem, j) sazbu daně podle § 16, k) výši daně celkem zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích. Za správnost údajů uvedených na běžném daňovém dokladu odpovídá plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. (3) Jsou-li součástí zdanitelného plnění uvedeného na daňovém dokladu plnění s různými sazbami daně, popř. osvobozené od daně, musí být na tomto dokladu uvedeny výše ceny bez daně celkem a výše daně celkem odděleně podle stanovených sazeb, popř. osvobození od daně, pokud tento zákon nestanoví jinak. (4) Plátci a osoby, které byly plátci a jejichž registrace byla zrušena, jsou povinni uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně po dobu deseti let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost. (5) Doklad o použití musí obsahovat a) obchodní jméno, sídlo, popř. bydliště nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) účel použití, d) pořadové číslo dokladu, e) rozsah a předmět zdanitelného plnění, f) datum vystavení dokladu, g) datum uskutečnění zdanitelného plnění, h) výši ceny bez daně celkem, i) sazbu daně podle § 16, j) výši daně celkem zaokrouhlenou na desetihaléře nahoru, popřípadě uvedenou i v haléřích. Za správnost údajů uvedených na dokladu o použití odpovídá plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. (6) Osoba podléhající dani, která není plátcem, nesmí vystavit doklad, který má náležitosti daňového dokladu. Vystaví-li jej, bude jí uložena pokuta podle zvláštního předpisu.9a) (7) Pro účely uplatnění odpočtu podle § 19 plní u zdanitelných plnění při hromadné přepravě osob funkci daňového dokladu doklad o zaplacení vystavený plátcem. Na tomto dokladu o zaplacení musí plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, uvést minimálně své obchodní jméno a cenu včetně daně celkem. Za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně z tohoto dokladu odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje. Daň se v tomto případě vypočte podle § 17 odst. 3. (8) V případě nájemních smluv a smluv o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci může plnit funkci daňového dokladu i splátkový kalendář, který tvoří součást smlouvy nebo na který je ve smlouvě výslovně odkazováno, pokud obsahuje náležitosti podle § 12 odst. 2. Splátkový kalendář musí plátce uvádět v soupisu daňových dokladů v každém zdaňovacím období, kterého se týká. Za správnost údajů uvedených ve splátkovém kalendáři odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění. (9) Plátce uskutečňující zdanitelná plnění s úhradou za hotové je povinen jinému plátci na požádání vystavit zjednodušený daňový doklad, a to ihned při uskutečnění zdanitelného plnění. Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen na zdanitelná plnění v ceně celkem včetně daně nejvýše 10 000 Kč. Na zjednodušeném daňovém dokladu musí plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, uvést údaje podle odstavce 2 písm. a), b), e), f), h) a j) a cenu včetně daně celkem. Za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného dokladu odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na zjednodušeném daňovém dokladu uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění. Daň vypočte podle ustanovení § 17 odst. 3 a uvede na zjednodušený daňový doklad. Na zjednodušeném daňovém dokladu musí být pro účely odpočtu daně dále uvedeno obchodní jméno plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje. Toto obchodní jméno na zjednodušeném daňovém dokladu uvádí plátce uskutečňující zdanitelná plnění, popřípadě plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje. (10) Plátce, který prodává a nakupuje služby pořízené ze zahraničí i z tuzemska a určené pro kompletaci služeb cestovního ruchu, není povinen vystavovat daňový doklad v případě plnění pro jiného plátce, který nechce uplatňovat nárok na odpočet daně. V tomto případě vystavuje doklad o zaplacení, na kterém uvede údaje podle odstavce 2 písm. a) a b), obchodní jméno plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, pořadové číslo dokladu, datum uskutečnění zdanitelného plnění, cenu včetně daně a příslušných sazeb daně podle § 16 a sdělení, že uváděná cena obsahuje daň. Pokud však plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, požaduje vystavení daňového dokladu, je plátce, který tato plnění poskytuje, povinen jej vystavit. (11) Při dražbě zboží nebo nemovitosti na základě exekučního řízení prováděného státním orgánem, jehož majitelem je plátce, plní funkci daňového dokladu pro účely odpočtu podle § 19 doklad o zaplacení vystavený státním orgánem. Na dokladu o zaplacení uvede údaje podle odstavce 2 a sdělení, že se jedná o prodej v rámci exekučního řízení. 9a) § 37 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“. 17. V § 13 odst. 1 se na konci odstavce připojuje tato věta: „Daňový dobropis nebo vrubopis nelze použít k opravě sazby daně a výše daně podle § 15a.“. 18. V § 13 odst. 4 se slova „stanovené v § 12 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), h)“ nahrazují slovy „stanovené v § 12 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), g), j)“. 19. § 14 odst. 3 zní: „(3) Jestliže není cena za zdanitelné plnění určena a dále v případě osobní spotřeby plátce, je základem daně cena obvyklá bez daně. V případě, že úhrada za zdanitelné plnění není považována za cenu podle zvláštních předpisů,10) je základem daně úhrada za zdanitelné plnění v úrovni včetně daně a daň se vypočte podle § 17 odst. 3.“. 20. V § 14 se vypouští odstavec 7. 21. V § 14 odst. 9 se na konci připojují tyto věty: „V případě, že v rámci vydražené ceny jsou zahrnuta zdanitelná plnění s různými sazbami daně nebo osvobozená zdanitelná plnění nebo plnění, která nejsou zdanitelnými plněními, základ daně z vydražené ceny se pro jednotlivá zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši odpovídající poměru základu zdanitelných plnění s jednotlivými sazbami daně, zdanitelných plnění osvobozených od daně a plnění, která nejsou zdanitelnými plněními stanovenými ve vyvolávací ceně. Obdobný postup se při stanovení základu daně uplatní i v případě prodeje podniku nebo jeho části osobě, která není plátcem, nebo při prodeji stavby včetně pozemku.“. 22. V § 14 se vypouští odstavec 13. 23. § 14 odst. 14 zní: „(14) Plátce, který nakoupil služby, elektrickou energii, teplo, plyn nebo vodu od jiného plátce, uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu a požaduje za tyto služby, elektrickou energii, teplo, plyn nebo vodu úhradu od jiných osob, je povinen za tato zdanitelná plnění uplatnit daň minimálně z pořizovací ceny bez daně a ve výši sazby daně. Plátce, který neuplatnil nárok na odpočet daně, není povinen uplatnit daň v případě, že požaduje za tyto služby, elektrickou energii, teplo, plyn nebo vodu úhradu od jiných osob maximálně ve výši pořizovací ceny. V případě, že plátce nakoupí služby osvobozené od daně podle § 25, 46 nebo § 47 a požaduje za tyto služby úhradu od jiných osob, považují se tato plnění za osvobozená podle § 25, 46 nebo § 47 pouze tehdy, jestliže plátce použije maximálně pořizovací cenu.“. 24. § 14 odst. 16 zní: „(16) Základem daně při dodání použitého zboží nakoupeného od osob, které nejsou plátci, za účelem dalšího prodeje v nezměněném stavu je přirážka k pořizovací ceně zjištěná jako rozdíl mezi prodejní cenou včetně daně a pořizovací cenou, za kterou bylo nakoupeno od osoby, která není plátcem. Oprava a technické zhodnocení není přitom považována za změnu stavu. Daň se vypočte podle § 17 odst. 3. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Tento postup se uplatní i při dodání ojetých osobních automobilů pořízených od plátců za účelem dalšího prodeje v nezměněném stavu.“. 25. V § 14 se vypouští odstavec 17. 26. § 14 odst. 19 včetně poznámky č. 13) zní: „(19) Základem daně u zprostředkování služeb zařazených podle zvláštního předpisu13) do podskupiny SKP 63.30.1 - cestovní kanceláře, průvodcovská činnost a služby s tím spojené je přirážka za zprostředkování stanovená v den vzniku povinnosti uplatnit daň. Jestliže se základ daně změnil, postupuje se podle § 15, případně § 38a tohoto zákona. 13) Opatření Českého statistického úřadu ze dne 1. 11. 1993 k zavedení Standardní klasifikace produkce č.j. 1174/93-3010, částka 69/1993 Sb.“. 27. V § 14 se dosavadní odstavce 8 až 12 označují jako odstavce 7 až 11, dosavadní odstavce 14 až 16 jako odstavce 12 až 14 a dosavadní odstavce 18 a 19 jako odstavce 15 a 16. 28. § 14 se doplňuje odstavci 17, 18 a 19, které znějí: „(17) V případě použití motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo které bylo oprávněně nakoupeno za cenu bez daně z obratu, pro technické zhodnocení, jehož výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4, je základem daně zůstatková cena bez daně zjištěná podle zvláštního předpisu3b) po technickém zhodnocení. (18) Plátce, který dodává zboží uvedené v příloze č. 3, která je nedílnou součástí tohoto zákona, společně s jeho zabudováním jako součást stavby, je povinen rozdělit základ daně zvlášť pro zboží uvedené v příloze č. 3 a zvlášť pro ostatní zdanitelná plnění. Přitom je plátce povinen stanovit základ daně u zboží minimálně v úrovni ceny obvyklé. (19) Plátce, který dodává osobní automobily formou smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, je povinen rozdělit základ daně na vstupní cenu bez daně a přirážku nad úroveň vstupní ceny osobního automobilu bez daně. Dojde-li ke zrušení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, považuje se tato smlouva od data uzavření za smlouvu o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatá věc vrací pronajímateli. Tento postup se neuplatní, pokud byl předmět pronájmu prokazatelně odcizen nebo zničen nebo pokud bude vrácený předmět bezprostředně prodán nebo se bezprostředně stane předmětem nové smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci. V případě dalšího finančního pronájmu vráceného osobního automobilu s následnou koupí najaté věci je základem daně vstupní cena automobilu bez daně, snížená o podíl z ceny zaplacené podle původní smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, a přirážka nad úroveň vstupní ceny bez daně.“. 29. V § 15 odst. 3 se slova „kteří byli plátci“ nahrazují slovy „který byl plátcem“. 30. Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní: