Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 152 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 152 zákoníku práce definuje, jaké výdaje se považují za cestovní výdaje, za které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhrady.
§ 152
Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při
a) pracovní cestě (§ 42),
b) cestě mimo pravidelné pracoviště,
c) mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
d) přeložení (§ 43),
e) dočasném přidělení (§ 43a),
f) přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
g) výkonu práce v zahraničí.
Výklad
Stručně
Paragraf 152 zákoníku práce definuje, jaké výdaje se považují za cestovní výdaje, za které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhrady.
Co to znamená v praxi
Zaměstnavatel má povinnost proplatit zaměstnanci výdaje, které mu vzniknou při pracovní cestě.
Náhrady se vztahují i na cesty mimo pravidelné pracoviště nebo mimořádné cesty související s prací mimo rozvrh směn.
Cestovními výdaji jsou i výdaje spojené s přeložením, dočasným přidělením, přijetím do zaměstnání nebo výkonem práce v zahraničí.
Na co si dát pozor
Zaměstnavatel je povinen poskytovat náhrady výdajů, které zaměstnanci vzniknou v souvislosti s výkonem práce, pokud zákon nestanoví jinak (§ 151).
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.