§ 164 Zákon zákoník práce – Náhrada nutných vedlejších výdajů
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 164 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 164 zákoníku práce stanoví, že zaměstnanci náleží náhrada za nutné vedlejší výdaje, které mu vznikly v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to buď v prokázané výši, nebo ve výši odpovídající obvyklé ceně, pokud výdaje nelze prokázat.
§ 164 Náhrada nutných vedlejších výdajů
Zaměstnanci přísluší náhrada nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže. Nemůže-li zaměstnanec výši výdajů prokázat, přísluší mu náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty.
Díl 2
Výklad
Stručně
Paragraf 164 zákoníku práce stanoví, že zaměstnanci náleží náhrada za nutné vedlejší výdaje, které mu vznikly v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to buď v prokázané výši, nebo ve výši odpovídající obvyklé ceně, pokud výdaje nelze prokázat.
Co to znamená v praxi
Zaměstnanec má právo na proplacení výdajů, které byly nezbytné pro splnění úkolů pracovní cesty a které přímo souvisely s touto cestou.
Pro získání náhrady je primárně nutné, aby zaměstnanec doložil skutečnou výši těchto výdajů (např. účtenkou).
Pokud zaměstnanec nemůže výši výdajů prokázat (např. ztratil účtenku), zaměstnavatel mu proplatí částku, která odpovídá běžné ceně daných věcí nebo služeb v místě a čase konání pracovní cesty.
Na co si dát pozor
Náhrada se týká pouze "nutných vedlejších výdajů", nikoli jakýchkoli výdajů, které zaměstnanec na pracovní cestě utratí.
Výdaje musí vzniknout "v přímé souvislosti s pracovní cestou", což znamená, že musí být přímo spojeny s plněním pracovních úkolů nebo s pobytem na pracovní cestě.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.