§ 188 Zákon zákoník práce – Cestovní náhrady poskytované podle mezinárodní smlouvy nebo na základě dohod o vzájemné výměně zaměstnanců se zahraničním zaměstnavatelem
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 188 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf § 188 ZP upravuje poskytování cestovních náhrad zaměstnancům vyslaným na zahraniční pracovní cestu, pokud se na ně vztahuje mezinárodní smlouva nebo dohoda o vzájemné výměně zaměstnanců, a stanovuje, jak se v takových případech postupuje s ohledem na výši náhrad.
§ 188 Cestovní náhrady poskytované podle mezinárodní smlouvy nebo na základě dohod o vzájemné výměně zaměstnanců se zahraničním zaměstnavatelem
(1) Zaměstnanci, který je vyslán na zahraniční pracovní cestu, a po tuto dobu mu přísluší podle mezinárodní smlouvy náhrada cestovních výdajů nebo náhrada obdobných výdajů v nižší výši než podle této části, poskytne zaměstnavatel cestovní náhradu ve výši rozdílu mezi právem podle této části a náhradou poskytovanou podle mezinárodní smlouvy.
(2) Zaměstnanci, který je vyslán na zahraniční pracovní cestu, a po tuto dobu mu přísluší podle mezinárodní smlouvy náhrada cestovních výdajů nebo náhrada obdobných výdajů ve stejné nebo vyšší výši než podle této části, zaměstnavatel cestovní náhrady podle této části neposkytne.
(3) Náhrady cestovních výdajů nebo náhrady obdobných výdajů, které jsou zaměstnanci poskytovány podle mezinárodní smlouvy, se považují za cestovní náhrady poskytované podle této části.
(4) Jestliže zaměstnavatel sjedná v dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců, že bude zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky poskytovat stravné, je povinen jej poskytovat nejméně ve výši horní hranice stravného stanovené v § 176 odst. 1. Zaměstnavatel uvedený v části sedmé hlavě III může poskytovat stravné zahraničnímu zaměstnanci až do výše dvojnásobku stravného stanoveného ve větě první a kapesné až do výše 40 % takto sjednaného nebo určeného stravného.
Výklad
Stručně
Paragraf § 188 ZP upravuje poskytování cestovních náhrad zaměstnancům vyslaným na zahraniční pracovní cestu, pokud se na ně vztahuje mezinárodní smlouva nebo dohoda o vzájemné výměně zaměstnanců, a stanovuje, jak se v takových případech postupuje s ohledem na výši náhrad.
Co to znamená v praxi
Pokud mezinárodní smlouva přiznává zaměstnanci na zahraniční pracovní cestě nižší náhradu cestovních výdajů, než by mu náležela podle českého zákoníku práce, zaměstnavatel mu doplatí rozdíl.
Jestliže mezinárodní smlouva stanoví stejnou nebo vyšší náhradu cestovních výdajů, než je podle českého zákoníku práce, zaměstnavatel už další cestovní náhrady podle českého práva neposkytuje.
Náhrady poskytované podle mezinárodní smlouvy se považují za cestovní náhrady podle českého zákoníku práce.
Zaměstnavatel, který sjedná v dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců poskytování stravného zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do ČR, musí mu poskytnout stravné nejméně ve výši horní hranice stanovené v § 176 odst. 1 ZP.
Na co si dát pozor
Je třeba pečlivě porovnat výši náhrad podle mezinárodní smlouvy s výší náhrad podle českého zákoníku práce, aby bylo zajištěno správné doplacení rozdílu, pokud je to nutné.
Při sjednávání stravného pro zahraniční zaměstnance v rámci výměny je nutné dodržet minimální výši stanovenou zákoníkem práce.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.