Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 216 · Pracovní právo
Stručně: ZP § 216 stanoví obecná pravidla pro posuzování nepřetržitého trvání pracovního vztahu pro účely dovolené a určuje, které doby zameškané práce se započítávají do výkonu práce pro nárok na dovolenou, a to s určitými omezeními.
§ 216 Obecné ustanovení
(1) Za nepřetržité trvání základního pracovněprávního vztahu se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového základního pracovněprávního vztahu zaměstnance k témuž zaměstnavateli.
(2) Jen do výše dvacetinásobku stanovené týdenní pracovní doby nebo dvacetinásobku kratší týdenní pracovní doby se pro účely dovolené považuje za výkon práce doba zameškaná v témže kalendářním roce z důvodu
a) dočasné pracovní neschopnosti, s výjimkou pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
b) karantény nařízené podle jiného právního předpisu59),
c) čerpání rodičovské dovolené, s výjimkou doby, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou,
d) jiných důležitých osobních překážek v práci podle § 199, s výjimkou překážek uvedených v prováděcím právním předpisu podle § 199 odst. 2.
(3) Za výkon práce se pro účely dovolené považuje doba překážek v práci uvedených v odstavci 2 pouze tehdy, jestliže zaměstnanec mimo dobu jejich trvání v kalendářním roce odpracoval alespoň dvanáctinásobek stanovené týdenní pracovní doby nebo dvanáctinásobek kratší týdenní pracovní doby.
(4) Byl-li zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, je povinen mu dovolenou nebo její část poskytnout ten, pro koho byl zaměstnanec takto uvolněn; tato osoba je povinna mu poskytnout též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním. Nevyčerpal-li zaměstnanec dovolenou před uplynutím doby uvolnění, je povinen mu ji poskytnout uvolňující zaměstnavatel. Splnění podmínek pro vznik práva na dovolenou se přitom posuzuje vcelku za dobu před uvolněním i po uvolnění.
(5) Dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.
Díl 2
Výklad
Stručně
ZP § 216 stanoví obecná pravidla pro posuzování nepřetržitého trvání pracovního vztahu pro účely dovolené a určuje, které doby zameškané práce se započítávají do výkonu práce pro nárok na dovolenou, a to s určitými omezeními.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnanec skončí jeden pracovní poměr a hned naváže dalším u téhož zaměstnavatele, považuje se to pro účely dovolené za nepřetržité trvání pracovního vztahu.
Doby, kdy zaměstnanec nemůže pracovat kvůli nemoci (kromě pracovního úrazu/nemoci z povolání), karanténě, rodičovské dovolené (s výjimkou doby kryté mateřskou) nebo jiným důležitým osobním překážkám v práci, se započítávají jako výkon práce pro dovolenou, ale jen do určitého limitu (dvaceti-násobek týdenní pracovní doby).
Aby se tyto doby překážek započítaly jako výkon práce, musí zaměstnanec v daném kalendářním roce odpracovat alespoň dvanáctinásobek své týdenní pracovní doby.
Dovolená se vždy zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.
Na co si dát pozor
Pokud je zaměstnanec dlouhodobě uvolněn pro výkon veřejné funkce, dovolenou mu poskytuje ten, pro koho je uvolněn. Pokud ji nevyčerpá, poskytne mu ji původní zaměstnavatel.
Ne všechny doby nepřítomnosti v práci se započítávají do výkonu práce pro účely dovolené v plném rozsahu nebo bez omezení.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.