Zákon o právu rodinném · 265/1949 Sb. · § 34 · Rodinné právo
Stručně: Paragraf 34 zákona č. 265/1949 Sb. upravuje právo rozvedeného manžela na úhradu osobních potřeb od druhého manžela, pokud není schopen si je sám uspokojit, a to i v závislosti na zavinění rozvodu.
§ 34 Rodiče a děti.
(1) Pokud rozvedený manžel, který není rozvodem vinen, není sám s to uspokojit své osobní potřeby, může žádat na druhém manželu, třebas také nevinném, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových možností.
(2) Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, může soud uvedenou úhradu přiznat i manželu vinnému.
(3) Právo žádat úhradu osobních potřeb zaniká smrtí manžela povinného úhradou, ledaže bylo jím už dříve uznáno anebo přiznáno soudem. Manžel, který má na úhradu právo, ztrácí je, jakmile uzavře nové manželství.
HLAVA DRUHÁ.
Část první.
Výklad
Stručně
Paragraf 34 zákona č. 265/1949 Sb. upravuje právo rozvedeného manžela na úhradu osobních potřeb od druhého manžela, pokud není schopen si je sám uspokojit, a to i v závislosti na zavinění rozvodu.
Co to znamená v praxi
Manžel, který není vinen rozvodem a není schopen si sám uspokojit své osobní potřeby, může žádat finanční příspěvek od druhého manžela, a to i v případě, že druhý manžel také není vinen rozvodem.
Pokud jsou rozvodem vinni oba manželé, soud může přiznat úhradu osobních potřeb i tomu manželu, který je vinen.
Právo na úhradu osobních potřeb zaniká smrtí manžela, který má platit, pokud nebylo dříve uznáno nebo přiznáno soudem.
Manžel, který má právo na úhradu, toto právo ztrácí, jakmile uzavře nové manželství.
Na co si dát pozor
Nárok na úhradu osobních potřeb je podmíněn neschopností manžela uspokojit si je sám.
Výše úhrady se posuzuje podle výdělečných a majetkových možností manžela, který má platit.
Zavinění rozvodu má vliv na to, zda může být úhrada přiznána i vinnému manželovi.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.