§ 265m Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Stručně

Tento paragraf stanoví, že Nejvyšší soud může po zrušení napadeného rozhodnutí sám rozhodnout rozsudkem, ale zároveň vymezuje případy, kdy tak učinit nesmí, a to zejména ve prospěch obviněného.

Co to znamená v praxi

• Nejvyšší soud má pravomoc nejen zrušit rozhodnutí nižšího soudu, ale i sám vydat konečný rozsudek v dané věci.
• Nejvyšší soud nemůže sám uznat obviněného vinným, pokud byl dříve zproštěn obžaloby nebo bylo trestní stíhání zastaveno.
• Nejvyšší soud nesmí zpřísnit právní kvalifikaci skutku na těžší trestný čin, než jakým mohl být obviněný uznán vinným původním rozsudkem.
• Nejvyšší soud nemůže uložit obviněnému trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let nebo doživotí, pokud mu takový trest již nebyl uložen přezkoumávaným rozhodnutím nebo rozsudkem soudu prvního stupně.

Na co si dát pozor

• Omezení pravomocí Nejvyššího soudu v tomto paragrafu slouží k ochraně obviněného před zhoršením jeho postavení v dovolacím řízení.
• Pokud Nejvyšší soud zruší rozsudek pouze ve výroku o náhradě škody, postupuje přiměřeně podle § 265.