§ 239a Zákon daňový řád – Přechod daňové povinnosti u fyzických osob

Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · § 239a · Daňové a finanční právo
Stručně: Paragraf 239a daňového řádu stanoví, že daňové povinnosti zemřelého (zůstavitele) přecházejí na jeho dědice dnem rozhodnutí soudu o dědictví, přičemž pro účely správy daní se na zůstavitele hledí, jako by žil až do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.
§ 239a Přechod daňové povinnosti u fyzických osob (1) Pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. (2) Daňovou povinností zůstavitele se pro účely správy daní rozumí daňová povinnost vzniklá zůstaviteli do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. (3) Daňová povinnost zůstavitele přechází na jeho dědice rozhodnutím soudu o dědictví; dědic tak získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele. (4) Pokud je dědiců více, přechází na ně společná daňová povinnost. Daňové dluhy z ní vzešlé hradí dědicové společně a nerozdílně v rozsahu podle občanského zákoníku. Společnou daňovou povinnost spravuje správce daně, který byl příslušný ke správě daňové povinnosti zůstavitele v den předcházející dni skončení řízení o pozůstalosti. (5) Pro daňovou pohledávku, která vzniká v důsledku daňové povinnosti zůstavitele, neběží lhůta pro placení daně ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti. (6) Daňová povinnost zůstavitele týkající se příslušenství daně přechází na jeho dědice, s výjimkou penále a pokut.

Výklad

Stručně

Paragraf 239a daňového řádu stanoví, že daňové povinnosti zemřelého (zůstavitele) přecházejí na jeho dědice dnem rozhodnutí soudu o dědictví, přičemž pro účely správy daní se na zůstavitele hledí, jako by žil až do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.