Stručně: Paragraf 20 zákona o platebním styku stanovuje, jakým způsobem musí platební instituce chránit peněžní prostředky, které jí byly svěřeny klienty k provedení platební transakce, aby byly odděleny od vlastních prostředků instituce a zabezpečeny pro případ jejího úpadku.
§ 20
(1) Peněžní prostředky, které byly platební instituci svěřeny k provedení platební transakce, musí být
a) evidovány odděleně od vlastních peněžních prostředků platební instituce a od peněžních prostředků jiných osob s výjimkou ostatních peněžních prostředků, které byly platební instituci svěřeny za účelem provedení platební transakce,
b) po uplynutí pracovního dne následujícího po dni, kdy je platební instituce obdržela, uloženy na samostatném účtu platební instituce u banky, spořitelního a úvěrního družstva, zahraniční banky se sídlem v členském státě nebo zahraniční banky se sídlem v jiném než členském státě, která podléhá dohledu srovnatelnému s dohledem České národní banky, nebo musí být investovány do likvidních aktiv s nízkým rizikem, pokud je platební instituce nepředá příjemci nebo jinému poskytovateli.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, jestliže platební instituce uzavřela pojistnou smlouvu nebo za ni byla poskytnuta jiná srovnatelná záruka, na jejichž základě mají uživatelé právo na plnění ve výši odpovídající právu na vydání peněžních prostředků svěřených platební instituci k provedení platební transakce v případě, že platební instituce není schopna toto právo uspokojit sama, zejména v případě vydání rozhodnutí o úpadku platební instituce.
(3) Uzavřít pojistnou smlouvu podle odstavce 2 jako pojistitel může pouze pojišťovna nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání se sídlem v členském státě nebo se sídlem v jiném než členském státě, která podléhá dohledu srovnatelnému s dohledem České národní banky, jestliže tyto osoby nejsou členy stejné skupiny jako platební instituce. Poskytnout jinou srovnatelnou záruku podle odstavce 2 může pouze banka, spořitelní a úvěrní družstvo nebo zahraniční banka nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání se sídlem v jiném členském státě nebo se sídlem v jiném než členském státě, která podléhá dohledu srovnatelnému s dohledem České národní banky, jestliže tyto osoby nejsou členy stejné skupiny jako platební instituce.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví aktiva, do kterých může platební instituce investovat peněžní prostředky podle odstavce 1 písm. b).
Výklad
Stručně
Paragraf 20 zákona o platebním styku stanovuje, jakým způsobem musí platební instituce chránit peněžní prostředky, které jí byly svěřeny klienty k provedení platební transakce, aby byly odděleny od vlastních prostředků instituce a zabezpečeny pro případ jejího úpadku.
Co to znamená v praxi
Platební instituce musí peníze klientů určené na platby oddělit od svých vlastních peněz a od peněz jiných osob.
Tyto peníze musí být nejpozději následující pracovní den po jejich obdržení uloženy na samostatném účtu u banky nebo investovány do bezpečných a snadno zpeněžitelných aktiv, pokud již nebyly předány příjemci platby.
Alternativou k oddělené evidenci a uložení je pojištění nebo jiná srovnatelná záruka, která zajistí klientům vyplacení jejich peněz v případě, že platební instituce nebude schopna plnit své závazky, například při úpadku.
Pojištění nebo záruku může poskytnout pouze nezávislá a dohlížená instituce (pojišťovna, banka, spořitelní a úvěrní družstvo), která není součástí stejné skupiny jako platební instituce.
Na co si dát pozor
Platební instituce má povinnost chránit peníze klientů, které jí byly svěřeny k provedení platební transakce, a to buď oddělenou evidencí a uložením/investováním, nebo pojištěním/zárukou.
Pokud platební instituce zvolí pojištění nebo záruku, musí být poskytnuta nezávislou a dohlíženou institucí.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.