§ 125 Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích

§ 125 Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit.“. 106. § 127 odst. 4 zní: „(4) Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.“. 107. Nadpis § 131 zní: „Oprava vyhotovení a opisu rozsudku“. 108. V § 131 odst. 1 větě první se za slova „vyhotovení rozsudku“ vkládají tato slova: „a jeho opisech“. 109. § 132 se vypouští. 110. § 134 odst. 1 písm. d) zní: „d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a“. 111. V § 134 se připojuje odstavec 3, který zní: „(3) Ve vykonávacím řízení může soud prvního stupně vyhotovit zjednodušené usnesení, jestliže se po jeho vyhlášení ve veřejném zasedání obviněný nebo jiná oprávněná osoba a státní zástupce vzdali práva stížnosti. Zjednodušené usnesení neobsahuje odůvodnění.“. 112. V § 141 odst. 2 větě první se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“. 113. § 146 odst. 1 zní: „(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení vyšetřovatele nebo policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může vyšetřovatel nebo policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.“. 114. V § 146 odst. 2 písm a) se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a v písmenu c) se vypouštějí slova „předseda senátu vojenského obvodového soudu nadřízenému vyššímu vojenskému soudu“ a slova „nebo vyššího vojenského soudu“. 115. V § 151 odst. 2 se slova „advokátního tarifu“ nahrazují slovy „zvláštního předpisu2)“. Poznámka č. 2) pod čarou zní: „2) Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, ve znění pozdějších předpisů.“. 116. Nadpis části druhé zní: „VYŠETŘOVÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ“. 117. Dosavadní ustanovení § 157 se označuje jako odstavec 1, slovo „vyhledávací“ se nahrazuje slovem „policejní“ a připojuje se odstavec 2, který zní: „(2) Státní zástupce je oprávněn uložit vyšetřovateli a policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. Stejná oprávnění má i vyšetřovatel ve vztahu k policejnímu orgánu.“. 118. V § 158 odst. 1 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a slova „a nejpozději do jednoho měsíce od oznámení“ se nahrazují slovy „a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej“. 119. § 158 odst. 2 zní: „(2) Vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů; jsou povinni činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.“. 120. § 158 odst. 3 zní: „(3) K prověření oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a ostatních podnětů k trestnímu stíhání opatřují vyšetřovatel a policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zjišťují a zajišťují stopy trestného činu; vyšetřovatel provádí úkony podle tohoto ustanovení u trestných činů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři roky. Právní posouzení trestného činu vyšetřovatelem je pro policejní orgán závazné.“. 121. V § 158 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Tento záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam předestřen.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5. 122. V § 159 odst. 1, 2 a 3 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“. 123. § 159 odst. 4 zní: „(4) Vyšetřovatel nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.“. 124. V § 159 se připojuje nový odstavec 5, který zní: „(5) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám, který proti němu může podat stížnost. Usnesení o odložení věci podle odstavců 2 až 4 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 1 požádal.“. 125. § 160 zní: