§ 19 Zákon o zvláštních řízeních soudních – Jednání

Stručně

Paragraf 19 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud musí nařídit jednání k projednání samotné věci, pokud zákon výslovně nestanoví, že jednání není nutné.

Co to znamená v praxi

• Soud zpravidla svolá jednání, kde se projednává podstata sporu nebo záležitosti.
• Jednání je standardní postup, který má zajistit projednání věci za účasti stran.
• Existují výjimky, kdy zákon umožňuje soudu rozhodnout bez jednání, ale ty musí být v zákoně výslovně uvedeny.
• Na rozdíl od jiných typů řízení (např. civilního sporného řízení) se zde nekoná přípravné jednání (§ 17).

Na co si dát pozor

• Ačkoli je jednání pravidlem, je důležité si ověřit, zda konkrétní typ řízení, ve kterém se nacházíte, nepředpokládá výjimku z povinnosti nařídit jednání.
• I když se koná jednání, soud není omezen pouze na skutečnosti, které uvádějí účastníci, a je povinen zjistit všechny důležité skutečnosti pro rozhodnutí (§ 20 odst. 1).
• Účastník může uvádět nové skutečnosti a důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí (§ 20 odst. 2).