§ 263 Zákon o zvláštních řízeních soudních – Rozhodné skutečnosti v žalobě

Stručně

Paragraf 263 zákona č. 292/2013 Sb. stanovuje, že věřitel může v žalobě o určení pohledávky nebo práva na uspokojení ze zajištění uplatnit pouze ty skutečnosti, které již uvedl v řízení o pozůstalosti, a to do určitého okamžiku přezkoumání jeho pohledávky.

Co to znamená v praxi

• Věřitel musí být důsledný a uvést všechny relevantní skutečnosti týkající se jeho pohledávky nebo práva na uspokojení ze zajištění již v řízení o pozůstalosti.
• Pokud věřitel v řízení o pozůstalosti neuvede nějakou skutečnost, nemůže ji následně uplatnit v žalobě o určení pohledávky nebo práva na uspokojení ze zajištění.
• Rozhodným okamžikem pro uplatnění skutečností je buď skončení jednání, při němž byla pohledávka přezkoumána, nebo, pokud k jednání nedošlo, doba, kdy soud v seznamu pohledávek uvedl, že pohledávka nebo právo na uspokojení ze zajištění nelze pokládat za prokázané.

Na co si dát pozor

• Věřitel by si měl pečlivě zkontrolovat, zda v řízení o pozůstalosti uvedl všechny podstatné skutečnosti pro svou pohledávku, aby je mohl případně uplatnit v následné žalobě.
• Opomenutí důležitých skutečností v řízení o pozůstalosti může vést k tomu, že je věřitel nebude moci později použít k prokázání své pohledávky v soudním řízení.