§ 3 Nařízení o přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a národním (veřejnoprávním) důchodovým pojištěním a o přestupech ve veřejném pensijním zaopatření – Přestupy z veřejného pensijního zaopatření do národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění.

§ 3 Přestupy z veřejného pensijního zaopatření do národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění. (1) Osobám, jejichž nároky z veřejného pensijního zaopatření zanikly [§ 1 odst. 1 písm. b)], se započítává jako doba národního (veřejnoprávního) důchodového pojištění doba, a) která byla ve veřejném pensijním zaopatření u nich započitatelná pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů, b) dříve získaná v národním (veřejnoprávním) důchodovém pojištění. (2) Doba, po kterou byly vypláceny odpočivné (zaopatřovací) platy z veřejného pensijního zaopatření, se posuzuje jako náhradní doba, po kterou byly vypláceny opakující se peněžité dávky národního pojištění [§ 61 odst. 2 písm. e) zákona]. (3) Doba podle odstavce 1 se započte i tehdy, zanikne-li nárok na výplatu služebních požitků veřejnému zaměstnanci neschopnému práce v době, kdy u něho ještě nejsou splněny podmínky pro přiznání odpočivných (zaopatřovacích) platů z veřejného pensijního zaopatření. (4) Započtení se provede ke dni zániku nároků z veřejného pensijního zaopatření. (5) Doba veřejného pensijního zaopatření [odstavec 1 písm. a)] se posuzuje při stanovení nároků na dávky z národního důchodového pojištění tak, jakoby zaměstnanec byl býval v této době povinně pojištěn podle předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Doba mezi 1. červencem 1920 a 31. prosincem 1928 se však vždy započítává v XVI. třídě služného a doba před 1. červencem 1920 v VI. třídě služného.