§ 3 Zákon o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání

§ 3 (1) Organizace se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že a) škoda byla způsobena tím, že postižený pracovník svým zaviněním porušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) škodu si přivodil postižený pracovník svou opilostí a organizace nemohla škodě zabránit a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. (2) Organizace se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že a) postižený pracovník porušil svým zaviněním předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody, b) jednou z příčin škody byla opilost postiženého pracovníka, c) pracovníku vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem k své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit úraz nebo nemoc z povolání. (3) Při posuzování, zda pracovník porušil předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci [odstavec 1 písm. a) a odstavec 2 písm. a)], není možno dovolávat se jen všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. (4) Za lehkomyslné jednání [odstavec 2 písm. c)] nelze považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.