§ 82 Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva – Změna zákona o státní památkové péči

§ 82 Změna zákona o státní památkové péči Fyzická osoba má právo na náhradu škody, která jí vznikla při pomoci poskytnuté při zdolávání požáru.“. 3. V § 83 odst. 1 se slovo „věcná“ zrušuje. 4. V § 83 odst. 2 se slovo „věcné“ zrušuje. 5. V § 84 odstavec 1 zní: „(1) Náhradu škody podle § 83 poskytuje a rozhoduje o ní hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu požár vznikl nebo se konalo cvičení jednotky požární ochrany, s výjimkou uvedenou v odstavci 2.“. 6. V § 84 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Náhradu škody právnické nebo fyzické osobě, která jí vznikla při pomoci poskytnuté při zdolávání požáru na výzvu obce podle § 19, poskytuje a rozhoduje o ní obec.“. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4. 7. V § 84 odst. 3 se slovo „věcná“ zrušuje. 8. V § 84 odst. 4 se slova „82 a“ zrušují. 9. V § 84 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Náhrada škody fyzické osobě, která jí vznikla v souvislosti s pomocí poskytnutou podle § 82, se poskytuje podle občanského zákoníku.“. ČÁST DRUHÁ Čl. II Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 18/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 3/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 158/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 307/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 124/2011 Sb. a zákona č. 142/2012 Sb., se mění takto: 1. V § 2 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Za podmínek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) lze za kulturní památku samostatně prohlásit stavbu, která není samostatnou věcí, nebo soubor staveb; i taková kulturní památka se považuje za nemovitou kulturní památku.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 2. V § 2 odstavec 3 zní: „(3) Za kulturní památku lze prohlásit soubor věcí nebo staveb, i když některé z nich nevykazují znaky kulturní památky podle odstavce 1.“. 3. Nadpis § 3 zní: „Prohlašování kulturních památek“. 4. V § 3 odst. 1 se za slovo „věci“ vkládají slova „nebo stavby“. 5. V § 3 odst. 2 se slova „vlastníka věci“ nahrazují slovem „vlastníka“, slova „prohlášení věci“ se nahrazují slovy „prohlášení jeho věci nebo stavby“ a slova „hodlá věc“ se nahrazují slovy „hodlá jeho věc nebo stavbu“. 6. V § 3 odst. 3 se slovo „věci“ zrušuje a slovo „věc“ se nahrazuje slovy „svoji věc nebo stavbu“. 7. V § 3 se na začátek odstavce 4 vkládá věta „V rozhodnutí o prohlášení nemovité věci za kulturní památku může ministerstvo kultury současně uvést, že výslovně uvedené stavby se kulturní památkou nestávají, ačkoli pozemek, na kterém jsou zřízeny, se za kulturní památku prohlašuje.“ a za slovo „věci“ se vkládají slova „nebo stavby“. 8. V § 3 odst. 5 se za slova „Vlastníci věcí“ vkládají slova „nebo staveb“, za slovo „věcech“ se vkládají slova „nebo stavbách“ a slova „prohlídku věcí“ se nahrazují slovy „prohlídku těchto věcí nebo staveb“. 9. V § 3 odst. 6 se za slovo „věcí“ vkládají slova „nebo staveb“. 10. V § 7 odst. 3 se za slovo „věci“ vkládají slova „nebo stavby“. 11. Za § 7 se vkládá nový § 7a, který zní: