§ 16 Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně – Kategorizace radiačních pracovníků

Stručně

Paragraf 16 vyhlášky 307/2002 stanovuje, že radiační pracovníci se pro účely monitorování a lékařského dohledu dělí do kategorií A nebo B podle očekávaného ozáření, přičemž kategorie A zahrnuje pracovníky s vyšším rizikem ozáření.

Co to znamená v praxi

• Rozdělení pracovníků podle rizika: Radiační pracovníci jsou rozděleni do dvou skupin (A a B) na základě předpokládané úrovně ozáření, kterému budou vystaveni při běžném provozu nebo předvídatelných poruchách.
• Kategorie A pro vyšší riziko: Do kategorie A spadají ti pracovníci, u nichž se očekává vyšší efektivní dávka (více než 6 mSv ročně) nebo vyšší ekvivalentní dávka pro oční čočku, kůži a končetiny (více než tři desetiny limitu stanoveného v § 20 odst. 1 písm. c) až e)).
• Kategorie B pro nižší riziko: Všichni ostatní radiační pracovníci, u kterých se nepředpokládá tak vysoké ozáření, jsou zařazeni do kategorie B.
• Důsledek pro monitorování a lékařský dohled: Zařazení do konkrétní kategorie má přímý dopad na to, jakým způsobem budou tito pracovníci monitorováni z hlediska ozáření a jaký lékařský dohled budou podstupovat.

Na co si dát pozor

• Vyloučení radiační nehody/havárie: Kategorizace se týká ozáření za běžného provozu a při předvídatelných poruchách, nikoli však ozáření v důsledku radiační nehody nebo havárie.
• Specifické limity pro kategorii A: Pro zařazení do kategorie A jsou stanoveny konkrétní číselné limity efektivní dávky a ekvivalentní dávky pro určité části těla.