§ 169v Zákon, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Zákon, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony · 314/2025 Sb. · § 169v · Správní právo
Stručně: Paragraf 169v zákona č. 314/2025 Sb. stanoví, že policie musí cizince vyslechnout v řízení o povinnosti opustit území nebo o správním vyhoštění, přičemž cizinec je poučen o důsledcích odmítnutí výpovědi nebo nedostavení se k výslechu, a v takovém případě policie nemusí dále obstarávat podklady k nemožnosti vycestování.
§ 169v
V řízení o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo o správním vyhoštění policie cizince vyslechne. Odmítne-li cizinec vypovídat nebo se bez náležité omluvy nedostaví na předvolání, policie další podklady týkající se nemožnosti vycestování a přiměřenosti neobstarává a posoudí důvody, pro které nelze rozhodnutí vydat na základě dosud shromážděných podkladů pro vydání rozhodnutí. Policie cizince před výslechem poučí o důsledcích odmítnutí výpovědi nebo nedostavení se na předvolání.“.
81. V § 170 odstavec 2 zní:
„(2) Proti rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území a rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace lze podat odvolání do 10 dnů; jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění cizince mladšího 18 let, činí lhůta pro odvolání 15 dnů. Odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění a rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace má vždy odkladný účinek.“.
82. V § 170 se odstavce 3 a 4 zrušují.
Dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 3 až 5.
83. V § 170 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Jde-li o postup podle čl. 37 poslední věty azylového procedurálního nařízení, rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a rozhodnutí o správním vyhoštění nabývá právní moci doručením a odvolání není přípustné.“.
84. V § 172 odstavce 2 a 3 znějí:
„(2) Žaloba proti rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo o správním vyhoštění musí být podána do 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout.
(3) Žaloba proti rozhodnutí podle odstavce 2 má odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí; to neplatí, pokud byl cizinec vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu nebo jde-li o rozhodnutí o povinnosti opustit území.“.
85. V § 172 odst. 8 se za slovo „rozhodnutí“ vkládají slova „o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo“.
86. V § 173 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Cizinec pobývající na území pouze podle § 18 písm. d) bodů 1 a 2 je pro účely vedení řízení podle § 50a nebo 118 cizincem, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v čl. 6 Schengenského hraničního kodexu nebo jiné podmínky vstupu nebo pobytu na území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace.“.
87. V § 177 odst. 3 se na konci textu věty první doplňují slova „ ; o tomto musí být cizinec předem poučen“ a věta poslední se zrušuje.
88. V § 177 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Policie je oprávněna za účelem zjištění totožnosti vyzvat cizince, aby jí zpřístupnil informace, včetně osobních údajů, přístupné pomocí elektronického komunikačního zařízení nebo uložené na nosiči informací, které mu byly odňaty. Policie je oprávněna si do elektronického komunikačního zařízení nebo do nosiče informací zjednat přístup, lze-li se důvodně domnívat, že lze jejich pomocí zjistit jeho totožnost, pokud ji nebylo možné zjistit jinak a cizinec odmítl informace zpřístupnit na výzvu policie; o tomto musí být cizinec předem poučen. Získané informace policie může zpracovávat pouze v rozsahu nezbytném pro zjištění totožnosti cizince.“.
89. V § 178d odst. 1 se za slovo „vyhoštění“ vkládají slova „a výkonu trestu vyhoštění“.
90. V § 178d se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Policie bez zbytečného odkladu informuje Veřejného ochránce práv o každém zahájení úkonů prvotního prověřování a pro účely monitorování v souvislosti s prvotním prověřováním poskytuje pověřenému zaměstnanci Kanceláře Veřejného ochránce práv nezbytnou součinnost.“.
91. V § 179 odst. 3 písm. b) se slovo „zločin“ nahrazuje slovy „trestný čin“.
92. § 180c včetně nadpisu zní:
Výklad
Stručně
Paragraf 169v zákona č. 314/2025 Sb. stanoví, že policie musí cizince vyslechnout v řízení o povinnosti opustit území nebo o správním vyhoštění, přičemž cizinec je poučen o důsledcích odmítnutí výpovědi nebo nedostavení se k výslechu, a v takovém případě policie nemusí dále obstarávat podklady k nemožnosti vycestování.
Co to znamená v praxi
Policie je povinna cizince vyslechnout v řízeních týkajících se jeho vyhoštění nebo povinnosti opustit území.
Cizinec bude před výslechem poučen o tom, co se stane, pokud odmítne vypovídat nebo se bez omluvy nedostaví.
Pokud cizinec odmítne vypovídat nebo se nedostaví, policie nebude dále aktivně shánět podklady o tom, proč by cizinec nemohl vycestovat.
Rozhodnutí o vyhoštění nebo povinnosti opustit území tak může být vydáno pouze na základě podkladů, které policie již má.
Na co si dát pozor
Odmítnutí výpovědi nebo nedostavení se k výslechu může mít pro cizince negativní důsledky, jelikož policie nebude zjišťovat další informace, které by mohly svědčit v jeho prospěch.
Cizinec by měl zvážit, zda se výslechu zúčastní a zda bude vypovídat, aby mohl ovlivnit shromažďování podkladů pro rozhodnutí.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.