§ 128 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) – Vyhlášení rozsudku
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 32/1970 Sb. · § 128 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 128 trestního řádu stanoví, že soud musí vždy vyhlásit rozsudek, přičemž se vyhlašují jeho klíčové části a poučení o opravném prostředku, a to v souladu s odhlasovaným zněním, zpravidla ihned po skončení jednání.
§ 128 Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.
Výklad
Stručně
Paragraf 128 trestního řádu stanoví, že soud musí vždy vyhlásit rozsudek, přičemž se vyhlašují jeho klíčové části a poučení o opravném prostředku, a to v souladu s odhlasovaným zněním, zpravidla ihned po skončení jednání.
Co to znamená v praxi
Rozsudek musí být veřejně oznámen soudem, konkrétně předsedou senátu.
Při vyhlášení rozsudku se vždy uvádí úvodní formule „Jménem republiky“, celé znění výroku (tedy rozhodnutí o vině a trestu), podstatné důvody, proč soud takto rozhodl, a informace o tom, jak se lze proti rozsudku odvolat.
To, co je vyhlášeno, musí přesně odpovídat tomu, co soudci skutečně odhlasovali na poradě.
Soud se snaží vyhlásit rozsudek hned po jednání, ale pokud to není možné, může vyhlášení odložit, nejdéle však o tři dny.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.