§ 239 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) – Ochranné léčení a zabrání věci
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 32/1970 Sb. · § 239 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 239 trestního řádu upravuje podmínky, za nichž může soud ve veřejném zasedání rozhodnout o uložení ochranného léčení nebo zabrání věci, a stanoví, že proti takovému rozhodnutí je možné podat stížnost s odkladným účinkem.
§ 239 Ochranné léčení a zabrání věci
(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení nebo o zabrání věci vyhradil podle § 230 odst. 2, může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to prokurátor.
(2) Proti rozhodnutí o ochranném léčení a o zabrání věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
HLAVA PATNÁCTÁ
Výklad
Stručně
Paragraf 239 trestního řádu upravuje podmínky, za nichž může soud ve veřejném zasedání rozhodnout o uložení ochranného léčení nebo zabrání věci, a stanoví, že proti takovému rozhodnutí je možné podat stížnost s odkladným účinkem.
Co to znamená v praxi
Soud může o ochranném léčení nebo zabrání věci rozhodnout ve veřejném zasedání pouze tehdy, pokud to navrhne prokurátor, ledaže si soud toto rozhodnutí vyhradil již dříve.
Pokud soud rozhodne o ochranném léčení nebo zabrání věci, má dotčená osoba právo podat proti tomuto rozhodnutí stížnost.
Podání stížnosti proti rozhodnutí o ochranném léčení nebo zabrání věci odkládá vykonatelnost tohoto rozhodnutí.
Na co si dát pozor
Bez návrhu prokurátora (nebo předchozí výhrady soudu) nemůže soud ve veřejném zasedání uložit ochranné léčení nebo zabrání věci.
Stížnost má odkladný účinek, což znamená, že rozhodnutí nebude vykonáno, dokud o stížnosti nebude rozhodnuto.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.