§ 269 Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 32/1970 Sb. · § 269 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 269 trestního řádu upravuje důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým se konstatuje porušení zákona, přičemž stanoví, že takové konstatování samo o sobě nemění právní moc původního rozhodnutí, ale v případě porušení zákona v neprospěch obviněného může Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušit.
§ 269 (1) Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde. (2) Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.

Výklad

Stručně

Paragraf 269 trestního řádu upravuje důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým se konstatuje porušení zákona, přičemž stanoví, že takové konstatování samo o sobě nemění právní moc původního rozhodnutí, ale v případě porušení zákona v neprospěch obviněného může Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušit.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.