§ 2 Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) – Základní pojmy
Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) · 325/1999 Sb. · § 2 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 2 zákona o azylu definuje základní pojmy, které se v tomto zákoně používají, a odkazuje přitom na příslušné články evropských nařízení, aby bylo jasné, co se pod danými pojmy rozumí.
§ 2 Základní pojmy
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost upravená v čl. 3 bodu 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (dále jen „azylové procedurální nařízení“),
b) žadatelem o udělení mezinárodní ochrany osoba uvedená v čl. 3 bodu 13 azylového procedurálního nařízení,
c) podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany učinění žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 26 azylového procedurálního nařízení,
d) poskytnutím údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany podání žádosti o mezinárodní ochranu podle čl. 28 azylového procedurálního nařízení,
e) rozhodnutím ministerstva ve věci mezinárodní ochrany rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustné, zjevně nedůvodné, nedůvodné, mlčky vzaté zpět, výslovně vzaté zpět, o zastavení řízení, o vyloučení z azylu nebo doplňkové ochrany, o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, o prodloužení nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany, odnětí nebo neodnětí azylu nebo doplňkové ochrany a o přemístění,
f) nezletilou osobou osoba uvedená v čl. 3 bodu 6 azylového procedurálního nařízení,
g) nezletilou osobou bez doprovodu osoba uvedená v čl. 3 bodu 7 azylového procedurálního nařízení,
h) rodinným příslušníkem žadatele o udělení mezinárodní ochrany osoba uvedená v čl. 3 bodu 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 (dále jen „kvalifikační nařízení“) a v § 14,
i) rozhodnutím o udělení azylu přiznání postavení uprchlíka podle čl. 13 kvalifikačního nařízení, rozhodnutí o udělení azylu podle § 12 odst. 1 písm. a) a rozhodnutí o udělení azylu za účelem sloučení rodiny; rozhodnutí o udělení azylu podle § 12 odst. 1 písm. a) a rozhodnutí o udělení azylu za účelem sloučení rodiny není rozhodnutím o přiznání postavení uprchlíka,
j) azylovým zařízením přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko,
k) konečným rozhodnutím rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, nebyla-li podána žaloba, a rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany; jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany nebo rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany, je konečným rozhodnutím dále i rozhodnutí o kasační stížnosti,
l) řízením ve věci mezinárodní ochrany řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany,
m) opakovanou žádostí následná žádost o udělení mezinárodní ochrany podle čl. 3 bodu 19 azylového procedurálního nařízení,
n) další opakovanou žádostí třetí a každá další žádost podle čl. 56 písm. b) azylového procedurálního nařízení.
(2) Azylantem se rozumí cizinec,
a) kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení azylu,
b) který podal v době platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení azylu žádost o prodloužení azylu,
1. do doby nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti,
2. po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí v této věci,
3. po dobu běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
4. po dobu soudního řízení o žalobě a o kasační stížnosti v této věci, nebo
c) kterému byl odňat azyl, i po dobu
1. běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí o odnětí azylu,
2. běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
3. soudního řízení o žalobě a o kasační stížnosti v této věci.
(3) Osobou požívající doplňkové ochrany se rozumí cizinec,
a) kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany,
b) který podal v době platnosti rozhodnutí o udělení nebo prodloužení doplňkové ochrany žádost o prodloužení doplňkové ochrany,
1. do doby nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti,
2. po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí v této věci,
3. po dobu běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
4. po dobu soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti v této věci, nebo
c) kterému byla odňata doplňková ochrana, i po dobu
1. běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32a proti rozhodnutí o odnětí doplňkové ochrany,
2. běhu lhůty pro podání případné kasační stížnosti v této věci, nebo
3. soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti v této věci.
HLAVA II
Výklad
Stručně
Paragraf 2 zákona o azylu definuje základní pojmy, které se v tomto zákoně používají, a odkazuje přitom na příslušné články evropských nařízení, aby bylo jasné, co se pod danými pojmy rozumí.
Co to znamená v praxi
Zákon přesně vymezuje, co je "žádost o udělení mezinárodní ochrany" a kdo je "žadatel o udělení mezinárodní ochrany", čímž se předchází nejasnostem.
Definuje různé typy rozhodnutí, která ministerstvo může v azylovém řízení vydat, od zamítnutí žádosti až po udělení azylu nebo doplňkové ochrany.
Upřesňuje, co se považuje za "konečné rozhodnutí" v azylovém řízení, což je důležité pro určení, kdy je proces definitivně uzavřen.
Vysvětluje, že "azylovým zařízením" se rozumí přijímací, pobytové a integrační azylové středisko.
Na co si dát pozor
Většina definic odkazuje na konkrétní články evropských nařízení (azylové procedurální nařízení, kvalifikační nařízení), což znamená, že pro plné pochopení pojmů je nutné se seznámit i s těmito evropskými předpisy.
Definice "rozhodnutí o udělení azylu" rozlišuje mezi přiznáním postavení uprchlíka a udělením azylu podle § 12 odst. 1 písm. a) nebo za účelem sloučení rodiny, přičemž zdůrazňuje, že poslední dvě nejsou rozhodnutím o přiznání postavení uprchlíka.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.