§ 50 Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů – Výjezdní příkaz a rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace
Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů · 326/1999 Sb. · § 50 · Správní právo
Stručně: Paragraf § 50 ZPC definuje výjezdní příkaz jako doklad, který cizinci umožňuje setrvat na území České republiky pouze za účelem vycestování, a stanovuje, kdo a za jakých okolností tento příkaz vydává.
§ 50 Výjezdní příkaz a rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace
(1) Výjezdní příkaz je doklad, který vydá z moci úřední
a) policie po ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany, má-li začít běžet doba k vycestování nebo byla-li doba k vycestování stanovena jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací a již došlo k jejímu uplynutí, a dále, postupovalo-li ministerstvo podle čl. 38 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (dále jen „azylové procedurální nařízení“), po zrušení krátkodobého víza nebo po ukončení přechodného pobytu na území, při vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo rozhodnutí, kterým byla stanovena nová doba k vycestování, nebo při správním vyhoštění, nebo
b) ministerstvo po zrušení nebo uplynutí platnosti dlouhodobého víza, po nepřiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, po zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, pokud uplynula platnost víza, po zrušení nebo zániku platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k trvalému pobytu, po zrušení přechodného pobytu občanu Evropské unie1b), po ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie nebo po ukončení poskytování ochrany na území podle zvláštního právního předpisu3a).
(2) Výjezdní příkaz dále vydá Ministerstvo zahraničních věcí z moci úřední po uplynutí doby platnosti nebo po prohlášení neplatnosti diplomatického nebo zvláštního víza podle § 41, po uplynutí doby platnosti nebo po prohlášení neplatnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydávaného tímto ministerstvem podle § 49 odst. 5 nebo po ukončení přechodného pobytu na území, k němuž se vízum nevyžaduje.
(3) Výjezdním příkazem cizinec prokazuje oprávnění setrvat na území pouze pro účely vycestování z území; v době jeho platnosti není cizinec při setrvání na území oprávněn podat žádost o udělení dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, s výjimkou žádosti podané podle § 33 odst. 1 a § 42e. Platnost výjezdního příkazu zaniká vycestováním cizince z území.
(4) Není-li dále stanoveno jinak, doba setrvání cizince na výjezdní příkaz nesmí být delší než 30 dnů, dobu setrvání stanoví a ve výjezdním příkazu vyznačuje policie, ministerstvo nebo Ministerstvo zahraničních věcí.
(5) Při ukončení pobytu občanu Evropské unie1b) nebo jeho rodinnému příslušníkovi se stanoví doba setrvání na výjezdní příkaz minimálně na 30 dnů. Podmínka stanovení minimální doby setrvání neplatí, pokud je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém setrvání na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo je zjištěno, že trpí nemocí uvedenou v požadavcích opatření před zavlečením infekčního onemocnění.
(6) Výjezdní příkaz obsahuje údaje o totožnosti cizince, číslo cestovního dokladu a dobu, ve které je cizinec povinen z území vycestovat; v zájmu ochrany bezpečnosti státu, udržení veřejného pořádku nebo ochrany veřejného zdraví anebo v zájmu plnění mezinárodní smlouvy může být vycestování vázáno podmínkou spočívající v určení hraničního přechodu pro vycestování z území.
(7) Výjezdní příkaz má tvar štítku, který policie, ministerstvo nebo Ministerstvo zahraničních věcí vyznačí do cestovního dokladu, v odůvodněných případech může být výjezdní příkaz vyznačen mimo cestovní doklad. Vyznačuje-li výjezdní příkaz Ministerstvo zahraničních věcí, je štítek označen jako „DIPLOMATIC EXIT VISA“ nebo „OFFICIAL EXIT VISA“.
(8) Cizinec je povinen se pro výjezdní příkaz dostavit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne vzniku skutečnosti uvedené v odstavci 1 nebo 2. Po uplynutí této lhůty se výjezdní příkaz cizinci nevydá a policie postupuje podle § 50a, 50b nebo 118.
Výklad
Stručně
Paragraf § 50 ZPC definuje výjezdní příkaz jako doklad, který cizinci umožňuje setrvat na území České republiky pouze za účelem vycestování, a stanovuje, kdo a za jakých okolností tento příkaz vydává.
Co to znamená v praxi
Výjezdní příkaz je vydáván v situacích, kdy cizinec již nemá oprávnění k pobytu v ČR (např. po zrušení víza, zamítnutí žádosti o pobyt, ukončení mezinárodní ochrany) a musí opustit zemi.
Tento doklad slouží jako dočasné povolení k pobytu, jehož jediným účelem je umožnit cizinci legálně vycestovat z území.
V době platnosti výjezdního příkazu cizinec nemůže žádat o dlouhodobé vízum nebo povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu, s výjimkou specifických žádostí podle § 33 odst. 1 a § 42e.
Standardní doba platnosti výjezdního příkazu je maximálně 30 dnů, přičemž konkrétní dobu stanoví a vyznačí policie, Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo zahraničních věcí.
Na co si dát pozor
Výjezdní příkaz není povolení k běžnému pobytu; jeho držitel má omezená práva a povinnosti.
Nepodání žádosti o pobyt v době platnosti výjezdního příkazu může vést k nelegálnímu pobytu po uplynutí jeho platnosti.
Platnost výjezdního příkazu automaticky zaniká okamžikem, kdy cizinec opustí území České republiky.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.