§ 128a Zákon, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – Odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost

§ 128a Odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost (1) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. (2) Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka. (3) V rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výše 50 000 Kč se zřetelem ke všem okolnostem věci.“. 6. V § 130 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení.“. 7. V § 133 odst. 1 se slova „O insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze“ nahrazují slovy „Nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka“. 8. V § 142 se na konci textu písmene a) doplňují slova „nebo pro zjevnou bezdůvodnost“. 9. V § 144 odst. 1 písm. a) se slova „, která byla zrušena“ nahrazují slovy „nebo družstvem a byl zrušen“. 10. V § 144 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá“. 11. V § 144 se odstavce 2 a 3 zrušují. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 2. 12. V § 146 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 13. V § 147 odstavec 1 zní: „(1) Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu.“. 14. V § 147 odst. 2 se slova „má dlužník nebo jiný dlužníkův věřitel“ nahrazují slovy „lze uplatnit“. 15. V § 147 odst. 4 se věta první nahrazuje větou „Žalobu, kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 až 3, musí dlužník podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do 6 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí.“. 16. V § 147 odst. 5 se za slovo „žaloba“ vkládají slova „o uplatnění práva“ a slovo „dlužníka“ se zrušuje. 17. V § 147 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku19). Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; předběžné opatření však nelze nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Při nařízení předběžného opatření dále insolvenční soud postupuje obdobně podle § 100 odst. 2 a 3.“. 18. V § 395 odst. 3 se na konci textu písmene b) doplňují slova „; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná.“. 19. V § 396 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1. 20. § 425 včetně nadpisu zní: